7 skvělých stříleček s vynikající singleplayerovou kampaní

Pokračování 2 / 7

Splatoon 2

O příběhu sice nemůžeme mluvit, hratelností každopádně nabízí kampaň nedávno vydaného Splatoon 2 od studia Nintendo NPD zábavnou zkušenost. K příběhu stačí říct to, že musíte zachránit takzvané Zapfish. Kvůli tomu se vydáte do zajímavých úrovní a utkáte se s nejrůznějšími nepřáteli.

Hra je v podstatě bez příběhu, herní úrovně jsou však dokonale promyšlené

Ale hezky popořadě. Splatoon 2 je zajímavá hra, ve které nejde jen o to nepřátele zabíjet, ale rovněž obarvit území svou barvou a pak tam můžete plavat a dobíjet si munici. Herní úrovně jsou tak šikovně navržené, že koncept barvení využijí na maximum a jako bonus se jednou za čas utkáte s velmi originálním bossem.

Kampaň vás navíc skvěle naučí herním základům a chvíli vám potrvá, než ji zdoláte. Splatoon 2 si kvůli kampani asi nekoupíte, dokáže však nabídnout rovnocenný, leč velmi odlišný zážitek. Vlastníci konzole Nintendo Switch, na kterou vyšla hra exkluzivně, se mohou opět chlubit kvalitním titulem.

Splatoon 2: malování ještě nikdy nebylo tak zábavné (recenze)

Pokračování 3 / 7

Titanfall 2

Již od svého oznámení nebyl Titanfall 2 vnímán jinak než jako primárně mutliplayerový titul. Snad nikdo neměl očekávání, že by hra přinesla něco víc než béčkovou kampaň posledních Battlefieldů. Vývojáři ze studia Respawn Entertainment se však pochlapili a 28. října roku 2016 dokázali hrou Titanfall 2 nabídnou až překvapivě zábavný singleplayerový zážitek.

Důležitou složkou příběhu je rovněž vztah mezi vámi a titánem

Na samotném příběhu by jistě měli vývojáři ještě zapracovat. Singleplayer je však hratelností zvládnut skoro mistrovsky. Dokázal zkrátka skvěle využít rychlý herní systém používající běhání po zdech a umístit ho do skvěle promyšlených map. Postupně se probojujete přes rychlé i pomalejší částí a tu a tam se setkáte i s nějakou kuriozitou.

Důležité je, že vše je i časově skvěle promyšlené. Nepotkáte se zde s vyloženě dlouhými scénami, naopak budete mít pocit, že jste daný prvek otestovali tak akorát. Nehledě na úžasný požitek z ničení tuctů slabých nepřátel v roli monstrózního titána.

Titanfall 2: Parťák na baterky (recenze)

Pokračování 4 / 7

DOOM

Když se chystal nový DOOM, představili ho vývojáři jako šílenou vraždící akci. Nemáte v ní přemýšlet, ale sázet na instinkt a umět se zorientovat v krvavých bojích s démony. Co slíbili, to rovněž udělali a po svém vydání 13. května roku 2016 prokázali vývojáři ze studia id Software, že jejich jméno není jen otázkou minulosti.

Při hraní DOOMa si doslova projdete peklem a budete mít pocit, že jste něco prožili

Hra je úžasná v tom, že stojí na spoustě old-schoolových prvků. Máte zde život, rovněž tu máte zbroj, hra je velmi rychlá, dokonce nechybí ani hledání karet na odemčení dalších dveří. Vše je však vystřižené na míru moderního stylu a díky kombinaci rychlé akce, originálních úrovní a všelijakých druhů démonů nabízí hra svižnou a návykovou zábavu.

Navíc vás vůbec nešetří. Máte-li s nějakým démonem problém, připravte se na to, že jich hra vyšle dalších deset a pokud si s nimi poradíte, budete připraveni na to, že se s nimi teď budete setkávat pravidelně. Díky lítým bojům v kombinaci se skvělých soundtrackem budete mít pocit, že jste ušli nějakou cestu. Ostatně příběh také není vůbec špatný, i když mi v paměti zrovna neutkvěl. Promyšlenost světa je každopádně vynikající.

DOOM: krvavé slzy nostalgie (recenze)

Pokračování 5 / 7

Gears of War 4

Série Gears of War nabízí již od svého vzniku úžasný nejen multiplayer, ale rovněž vynikající singleplayer. Je v podstatě tradicí, že příběh si zrovna nezapamatujete. Každopádně atmosféra dokáže vše vytáhnout a nedokážete kvůli ní přestat hrát. V tradici kvalitního singleplayeru naštěstí pokračuje i studio The Coalition, které i přes to, že se studio Epic Games od Gearsů již odlepilo, přineslo čtvrtým dílem velmi kvalitní zážitek. Hra vyšla 11. října roku 2016 na Xbox One a PC.

Gears of War 4 vyniká zejména atmosférou, kvůli které nemůžete přestat hrát

The Coalition zvolilo cestu jistoty. Hra se odehrává 20 let po třetím díle, hlavním hrdinou je syn Marcuse Fenixe – JD - se svými přáteli, ve hře se ostatně ukáže i samotný Marcus Fenix a pár jiných známých tváří. Představili se nám noví nepřátelé v podobě robotů DeeBees a sarančatům podobný Swarm. Ostatně kampaň opět hraje na atmosféru a herní styl je téměř stejný jako v Gears of War 3.

Bude vás to však strašně moc bavit. Souboje s nepřáteli jsou příjemně akční a brutální, zbraně jsou stále velmi různorodé, mapy mají svůj originální nádech a nový prvek v podobě bouře také potěší. Nutno nezapomínat ani na podporu split-screenu, která zážitek vylepší.

Gears of War 4: míru dosáhnete pouze válkou (recenze)

Pokračování 6 / 7

Halo 5: Guardians

Série Halo obecně obsahuje jednu z nejlepších singleplayerových kampaní vůbec. Kombinace skvělého příběhu a výborné hratelnosti dokáže společně s nádhernými mapami vykouzlit úžasný herní zážitek. Zároveň si k tomu přičtěte volnost postupu – můžete si vybrat, jaké zbraně a vozidla budete používat. Velké změny se série dočkala pod křídly studia 343 Industries (dříve na Halo pracovalo Bungie), které v podobě Halo 5: Guardians nabízí odlišný, stále však velmi uspokojivý zážitek. Hra vyšla 27. října roku 2015 exkluzivně na konzoli Xbox One.

Halo 5 se oproti svým předchůdcům v mnohém změnilo, stále je to však vysoce kvalitní titul

Halo 5 se dočkalo změn hlavně v hratelnosti. Nově můžete využívat všelijaké speciální útoky a trysky. Tím je hra o něco rychlejší. Další velkou změnou je hraní v týmu, kdy jsou Master Chief i jeho rival Locke součástí vlastního čtyřčlenného týmu. Příběhově hra přímo navazuje na čtvrtý díl, Cortana je pryč a Master Chief se z určitých důvodů stává psancem a cílem Spartana Locka.

I přes změny, které dobře fungují a hra je díky tomu konečně upravená do dnešního rychlejšího stylu stříleček, má pátý díl dost nepříjemný zápor. Poprvé v sérii (když počítáme pouze střílečky z první osoby) nemůžete hrát ve split-screenu. Alespoň částečně to vynahrazuje kooperace v kampani až pro čtyři hráče, která je opravdu velmi zábavná.

Halo 5 Guardians: s Master Chiefem až na věky (recenze)

Pokračování 7 / 7

Wolfenstein: The New Order

U nás je Wolfenstein spojován zejména s titulem Wolfenstein 3D. Tato bezesporu revoluční série je tučným písmem zapsána v herní historii. Je obdivuhodné, že se průběžně dokázala neustále udržovat naživu kvalitními tituly a dnes je Wolfenstein II: The New Colossus dokonce jedním z vůbec nejočekávanějších titulů roku. Může za to studio Machinegames stojící za dosud posledním Wolfenstein: The New Order (a jeho samostatně stojícím DLC The Old Blood) z 20. května roku 2014.

Hra sice neobsahuje multiplayer, kampaň je nicméně naprosto vynikající

Hře se podařilo dobře zvládnout všechny komponenty. Vývojáři dostali dobrý nápad umístit hru do upravených 60. let 20. století, kde nacisté vyhráli válku. Svět je skvěle propracován, nechybí různé spisy ani detaily ve stylu – "Beetles neměli na výběr a buď museli skončit nebo zpívat v němčině". B.J. Blazkowicz upadl za války do kómatu a nový svět se mu moc nelibí. Popadne tedy zbraň a bude nacisty zabíjet jednoho po druhém.

Hratelnost skvěle kombinuje old-schoolové prvky jako životy a zbroj s moderním stylem. Vznikla z toho rychlá střílečka s velmi unikátní atmosférou. A za okamžik se nebudete moci od hry odtrhnout a budete si užívat vynikající herní úrovně, boj s všelijakými druhy nepřátel a možná se vydáte i za hledáním různých easter eggů (hlavně možnost zahrát si starého Wolfensteina v tom novém). Hra sice obsahuje pouze singleplayerovou kampaň, ta je však zvládnutá na jedničku. A možná právě proto.

Wolfenstein: The New Order – a zase ti náckové (recenze)

Kdybychom sestavovali seznam i ze starých her, určitě by vypadal naprosto jinak. Rádi bychom však upozornili na to, že i když se dnešní střílečky zaměřují zejména na multiplayer, zábavným singleplayerovým kampaním pořád neodzvonilo.