9 českých adventur, které si musíte zahrát ještě dnes

Pokračování 2 / 10

7 dní a 7 nocí (1994)

Studio Pterodon Software, které mělo na kontě Tajemství Oslího Ostrova, vydalo o půl roku později další hru. Opět adventurku, tentokráte s lehkým erotickým podtextem, 7 dní a 7 nocí. Grafika byla lepší, než u předchozí hry a opět se svým vlastním stylem, který se nezaměřoval na realistické zpracování. Hudba doprovázela celou hru, pouze namluvení tu ještě nebylo.

Co si však ze hry pamatujeme všichni nejlépe, je příběh a minihry. Venca Záhyb dostane za úkol ochránit jeden týden 7 dcer místního podnikatele od nástrah všetečných mladíků. Což je jako byste z vlka udělali hlídače ovcí. Venca je proutník a ještě téhož večera se vsadí v hospodě, že dostane všech 7 dívek do postele. Samozřejmě s vaší pomocí. Bloudili jste proto po městě, plnili přání oněch dívek a v mezihrách je uspokojovali. Ano, v těch mezihrách, kvůli kterým se často kupovaly nové myši. V těchto povinných minihrách jste totiž museli uspokojit vaší partnerku tím, že jste střídavě bušili do tlačítek od myši a museli naplnit ukazatel výkonu. A to nebyla jednoduchá činnost.

Hra byla v česku úspěšná, opět ji vydala společnost Vochozka Trading a už se zde rýsovaly základy pro budoucí směr českého adventurního žánru. Ulítlé příběhy s netypickými hrdiny a s občasnými frustrujícími úkoly.

Na příběh 7 dní a 7 nocí navázalo volné pokračování z roku 2003 jménem 6 ženichů a 1 navíc od Illusion Softworks (původní Vochozka Trading), kdy jste se opět ujali role Vency Záhyba, který zjistil, že každá ze sedmi dívek s ním má dítě a bylo tak na vás, abyste každé našli manžela. Hra obsahovala krásnou komiksovou grafiku, dabing a hlavně byla zadarmo.

Pokračování 3 / 10

Dračí historie (1995)

Rok po vydání 7 dní a 7 nocí vyšla další česká adventura, tentokráte však nebyla od Pterodon Software, ale od dalších programátorů z Brna, studia NoSense. A opět v distribuci od Vochozka Trading. A jaký pokrok domácí herní scéna za ten rok udělala?

Pohádkový příběh hry vypráví o rodince draků, která žije v magickém světě, který obývají kromě draků i skřeti, trpaslíci, obři a také kouzelné hůlky. Hlavně ta jedna. Žijící magická hůlka Evelýna, která už se na tom světě za tisíc let své existence nudí a rozhodne se, že ovládne svět. A jejím hlavním pomocníkem je právě dráček jménem Bert. Spolu s ním udělali nějaké neplechy, za které má být Bert potrestán od mamky. Ta to ale nechá na otci, který mezitím někam zmizel. Na vás tedy je, abyste našli otce, aby vás potrestal a abyste našli Evelýnu.

Grafika byla (a stále je) úchvatná, opravdu pohádková, zábavná, vše bylo namluvené na velmi dobré úrovni, jednalo se tak o první hru, která se prodávala na CD nosičích a za těch 20 let své existence se už několikrát dávala jako bonus k herním časopisům. Tahle hra se stala legendou.

Pokračování 4 / 10

Gooka (1997)

Tato hra společnosti JRC Interactive přinesla revoluci v českých adventurách. Dosud platilo, že úspěch hry zaručilo hlavně to, když byl příběh vtipný, lehce erotický, nebo ujetý. Gooka v tomhle vybočoval z řady, což bylo dobře, a dokázal tak na sebe upoutat i zájem lidí, kteří do té doby se hrami moc zkušeností neměli. Příběh hry totiž vycházel z knihy Gooka a dračí lidé, což bylo klasické fantasy od Vlada Ríši, šéfredaktora časopisu Ikarie.

Po vizuální stránce byla hra unikátní v tom, že vše bylo ručně kreslené, což také nebylo do té doby běžné a navíc, když se na grafice podílela talentovaná malířka, ověnčená několika cenami za kresbu, stala se hra nezapomenutelnou. Animace už ale byla slabší a spíše připomínala staré večerníčky.

Po audio stránce už hra krapet skřípala. I když se na dabingu podílelo několik známých osobností, jakými je třeba Rostislav Čtvrtlík nebo Miroslav Táborský, byl tu problém s přístupem herců, kteří si s dabingem moc nevěděli rady. Ve výsledku tak docházelo k tomu, že namluvení bylo toporné a chvílemi bez emocí. Přiznám se, že právě tohle byl jeden z důvodů, proč je pro mě hra nezapomenutelná.

Na hru navázalo pokračování s podtitulem Záhada Jantarisu od Centauri Productions z roku 2004, které opět vycházelo z knihy stejného autora a pokračovalo s vyprávěním osudu Gooky. Hra přinesla změnu v designu a ovládání. Místo ručně kreslené 2D grafiky jsme tu tak měli 3D adventurku. Zda to byla změna k lepšímu nebo horšímu, to si musel hráč rozhodnout sám.

Pokračování 5 / 10

Horké léto (1998-2005)

První díl této série už ve své době působil rozporuplně. Po grafické stránce byla hra sice na velmi slušné úrovni, ale na druhou stranu měla netypického hlavního hrdinu, se kterým se člověk hned tak neztotožnil („Jsem obyčejnej kluk. Kluci mi říkaj Rambo a holky kreténe. Jinak jsem Majer. Honza Majer.“). A pokud se hráč pořádně nezaposlouchal do dabingu, který obstaral jeden člověk, a to Zdeněk Izer, hru hned odsoudil a nedal jí šanci.

Rodinka Majerových vyrazí na dovolenou do Pacifiku, ale zajmou je lidojedi. Tedy, kromě výše zmiňovaného Honzy. Ten se rozhodne, že je zachrání a vy mu samozřejmě musíte pomoct. Příběh byl sice poněkud slabší, ale samozřejmostí byly logické hádanky, konverzace a vlastně všechny ty důležité části, bez kterých by se adventurka neobešla. Navíc tu byl právě vynikající dabing od Izera, který si zde střihl všechny postavy. Nicméně dialogy byla další věc, která působila rozporuplně. Pokud hru hrál puberťák, bylo vše v pořádku, hra totiž oplývala spoustou vtípků a humorných situací, ale pokud ke hře usedl někdo starší, už se stalo, že humor přecházel v trapnost.

 První díl série vyšel v roce 1998 a pro tvůrce, společnost Maxon, zajistila distribuci společnost JRC Interactive, kterou znají hráči dodnes převážně jako prodejce počítačových her. Druhý díl vyšel v prosinci 1999, byl situován do westernového prostředí, grafika byla spíše komiksová a nadabování se opět ujal Zdeněk Izer. Navíc hra obsahovala různorodé minihry jako poker nebo střílení banditů. Hru mělo tentokráte na svědomí Centauri Production a distribuci opět JRC.

Třetí díl se jmenoval Žhavé léto 3 ½. Vytvořili ho opět Centauri Production, vyšel v roce 2005, ale žánrově se řádil jinam. Vlastně i příběhem a zpracováním taktéž. Problém byl v tom, že kvůli autorským právům nemohli Centauri použít název ani jména, a tak hlavní hrdinou tentokráte nebyl Honza Majer, ale jeho děda Johny Majer. Ten zdědil ve dvacátých letech minulého století kasino v americkém městečku Snake City, na které měla zálusk mafie. Spolu se změnou v příběhu došlo i ke změně herního stylu. Díky tomu se dala hra označit za akční adventuru. Ovládání bylo možné nastavit i na gamepad a celkově se poslední Léto dalo přirovnat k posledním hrám ze série Leisure Suit Larry. 

Pokračování 6 / 10

Polda (1998-2014)

Kromě Horkého léta vyšla ve stejném roce i druhá česká legendární hra, Polda, kterou vytvořila skupinka jménem Sleep Team, vydala společnost Zima Software, a která měla po dlouhou dobu určovat trend českých adventur. Hlavní postavou byl policista Pankrác, který musel vyřešit případ podivných únosů ve městečku Lupany. K tomu jste samozřejmě museli přiložit pomocnou ruku. Procházeli jste městečkem, řešili logické problémy, vyptávali se podezřelých, sbírali předměty, no prostě klasika.

Na to, že Sleep Team obsahoval zhruba pět členů, se jim povedla celkem kvalitní hra. Po grafické stránce šlo o solidní počin, nicméně hra opět excelovala v dabingu. Hlavní postavy se ujal Luděk Sobota, který dal svým hlasem Pankrácovi typické policejní rysy, nicméně to nebyla jediná slavná osobnost, která se podílela na dabingu. Ve hře jste tak slyšeli například Petra Nárožného nebo Jiřího Lábuse. Polda se díky tomu úspěšně prodával a pokračování záhy následovalo.

V roce 1999 vyšlo pokračování, které se pohybovalo okolo klonování, grafika byla hezčí, komiksovější a na dabingu se podílelo více slavných osob. Po úspěchu minulého dílu bylo vysoké prodeje zaručeny, proto následoval i další díl. Ten vyšel v roce 2000 a Pankrác se stal soukromým detektivem, jehož prvním úkolem bylo nalezení zmizelého kuchaře. Příběh se samozřejmě zvrtl, k tomu přibylo více známých dabérů a další výborný díl byl na světě.

O dva roky později, tedy v roce 2002, se série dočkala velké změny. Grafika čtvrtého dílu se změnila na 3D a Pankrác mohl cestovat v čase. Osobně se mi tento díl právě díky této změně líbil nejméně. Podobný grafický styl měl i pátý díl série, příběh se opět točil okolo cestování v čase a posilou do týmu dabérů byl i Zdeněk Izer.

Zatím poslední díl série vyšel v prosinci 2014 a Pankrác se vrátil ke svým 2D kresleným kořenům, které mu podle mě sluší nejvíce. Příběh byl opět detektivní a dabing obstarávaly stejné osobnosti jako vždy. Otázka zní, bude série pokračovat?

Pokračování 7 / 10

Brány Skeldalu 2 (2002)

Legendární český dungeon od Napoleon Games z roku 1998 se dočkal svého nástupce o čtyři roky později a navíc zavítal do jiného herního žánru. Ve druhém dílu herní série, který měl podtitul Pátý učedník, se tak jednalo o mix adventury a RPG, podobně jako v případě her ze série Quest for Glory od Sierry. Na tvorbě se kromě Napoleonů podílelo i studio Centauri Productions, které už v té době mělo dost zkušeností s tímto žánrem.

Pokud pominu pro tuto chvíli změnu ve stylu hry, první věcí, kterou jste spatřili, byla 3D grafika postav. Byl to sice odklon od původní kreslené grafiky v prvním díle, ale ve své době prožíval tento styl revoluci a používal se v hojné míře. Grafika prostředí byla ovšem podobná té z prvního dílu, takže si hráči nemohli moc stěžovat.

Příběh hry se odehrával 10 let po událostech prvního dílu. Wahargem, jediný ze skupiny, který se vydal v předchozím příběhu zničit věž, se začal chovat jako tyran. Hráč přebral ovládání nad Engeorem, studentem magie, který byl po hádce a kritice Wahargemem uvězněn. Hlavním úkolem Engeora tak bylo osvobodit sebe a ostatní lidi z jeho tyranství.

Již jsem tu zmiňoval změnu a mix herních stylů. Hlavní hrdina se ovládal klasicky jako v každé jiné point-and-click adventurce, nicméně během hry se dostalo i na souboje, kdy se obrazovka změnila na bitevní pole připomínající hry ze série Heroes of Might and Magic a hráč se tak přesunul do tahové strategie. Navíc jste si během hraní zdokonalovali schopnosti jako v klasických RPG hrách. Jelikož se hlavní hrdina postupně učil čarovat, nebyly ve hře zbraně nebo pěstní souboje. Vše jste si odbyli tím, že jste se postupně učili nová kouzla, která jste mohli v bitvách intuitivně využívat.   

Ve své době patřily Brány Skledalu k tomu nejlepšímu, co se v žánru vyskytlo a už jen kvůli experimentování s herními styly stojí za povšimnutí i dnes, i když graficky už bude působit poněkud zastarale.

Pokračování 8 / 10

Posel smrti (2003)

Společnost Unknown Identity nebyla v době vydání Posla smrti na českém herním trhu neznámá. Už v roce 1998 vyšla jejich prvotina s názvem Posel Bohů, která sice neoplývala krásnou grafikou, jako tomu bylo u konkurenčních her českých vývojářů, nicméně doháněla to příběhem a vážnější atmosférou, která připomínala Indiana Jonese. Hra byla vydána společností Future Games. Ta se později prosadila o remake, který vyšel v roce 2005 s názvem Ni.Bi.Ru: Posel Bohů. Mezitím však vytvořili hru, která se proslavila nejen v České republice, ale i v zahraničí.

Posel smrti vypráví příběh Samuela Gordona, který se po dvanácti letech vrací na panství Gordonů v Anglii kvůli smrti svého dědečka. Nevěří však, že to byla sebevražda, jak tvrdí jeho babička s detektivem a Samuel tak pátrá po vrahovi. Postupně odkrývá historii rodu Gordonů a kletbu, která postihuje mužské členy rodu.

Tradičně se jednalo o point-and-click adventuru, jež nadchla úžasnou grafikou, povedenými animacemi a atmosférou, která se vyrovnala žánrově podobnému dílu od Sierry, Gabrielu Knightovi, nebo Broken Swordu od Revolution Software. Jak už bývá od dob Poldy a Horkého léta zvykem, vše bylo skvěle nadabováno a ve hře jste tak mohli slyšet spoustu známých  českých hlasů (Dlouhý, Brzobohatý, Čech, Tůma…).

Posel smrti byla jedna z prvních adventur, která se dokonce objevila i v digitální distribuci na Steamu, zde ovšem pod zahraničním názvem The Black Mirror. Hra však i tady dostala kompletní českou lokalizaci včetně dabingu i českého prostředí. Na hru pak navazovaly dvě pokračování z roku 2009 a 2011, nicméně ty už jsou vytvářeny jinou, německou společností a jen volně navazovaly na příběhy prvního dílu. Všechny tři hry můžete nalézt i na GOGu.

Pokračování 9 / 10

Memento Mori (2008)

Zatím poslední adventurní značkou od společnosti Centauri Production byla dvoudílná tajemná detektivní point-and-click hra Memento Mori. Hlavními hrdiny zde byl Max, mladý francouzský profesor historie umění, který se dal na dráhu zločinu tím, že padělal a prodával obrazy starých mistrů, a Lara, mladá Ruska pracující v milici, která byla převelena do Francie na Interpol. Společně hledali ukradené obrazy z Petrohradu a jejich cesta je dovedla do Lyonu, Skotska, nebo do Finského kláštera.

Tato hra přinesla kromě úžasné grafiky, překonávající ve své době vše, co se v českém herním průmyslu urodilo, i poutavý příběh, který se mohl držet vedle takových značek jako Broken Sword. K tomu si přidejte kvalitní dabing a opět distribuci přes Steam a vyjde vám, že se jednalo ve své době o dosud nejlepší českou hru, která byla v česku vytvořená.

Pokud by někdo sesadil z trůnu tuto hru, tak jedině její pokračování. To vyšlo v roce 2012, grafika byla ještě lepší a na české poměry dechberoucí, příběh hodně zajímavý, kdy s Larou pátráte po zmizelém Maxovi a podíváte se například do Afriky, Finska nebo USA. Problém byl ale v tom, že se před vydáním objevilo něco, co se hned tak nedokáže překonat a Memento Mori 2 tak na trůn nedosedne. Zajímavostí je, že druhý díl byl primárně vyvíjen pro německý trh a i když se tam hra dostala v roce 2014, tak lokalizace je tentokráte pouze v podobě rozhraní a titulků. 

Pokračování 10 / 10

Doslov

Samozřejmě tu bylo více adventurek, které se v česku urodily. Za zmínku stojí tvorba společnosti Agawa (Mise Quadam (1995) nebo Swigridova kletba (1996)), nebo třeba hra Léto s Oskarem (1998), poslední dílo společnosti Vochozka Trading. Tato hra ale nedosahovala kvalit třeba úžasné hry Dreamland: Final Solution (1999) od studia Top Galaxy z Ústí nad Labem. Poté vzniklo další dílo od Centauri Productions, Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce (2000) a další a další.

České týmy prostě tyto hry uměly vytvořit tak, aby se dobře prodávaly a byl o ně stále zájem. Pouze v posledních letech výroba směřuje do ciziny, jako tomu bylo v případě Memento Mori 1 a později i u druhého dílu. Čeští hráči například museli čekat přes osm měsíců, než druhý díl vyšel i v Česku.

Samotnou kapitolou je pak lokalizování cizích her. Nejlepším příkladem je třeba polský Agent Mlíčňák (1995), kterého přeložil nejznámější herní redaktor tehdejší doby, Andrej Anastazov a který si tak do hry vecpal několik reklam na časopis Score. Další polskou hrou byly o rok mladší Příhody z Galské země (1996). Obě hry do naší země dovezla společnost Vochozka Trading a kompletně je počeštila. Dalším zajímavým počinem je československá hra Ve stínu havrana (1999), kterou sice z větší části naprogramovali Slováci, ale kompletně ji nadaboval Jiří Lábus.

Všechny tyto hry byly důkazem, že česká herní populace ve své době adventurní styl milovala a vyhledávala. Ono se tomu také nedalo divit, nároky na hardware u ostatních her byly i několikanásobně vyšší, než u adventurek a tvůrci byli v tomto stylu, který sázel hlavně na příběh, kreativnější, než třeba v žánru FPS her.

V dnešní době už se tento styl u nás moc nevyvíjí. Pokud se něco zrodí, jedná se hlavně o dílo nezávislé herní scény, která tvoří hry převážně pro zábavu. Komerční produkce je spíše zaměřená na cizí trh. Ten naštěstí zažívá díky Kickstarteru revoluci a na scénu se tak vrací herní remaky legend jako Larry 1, Gabriel Knight 1, Grim Fandango nebo Kings Quest. Popřípadě pokračování herních sérií, jako třeba pátý díl Broken Swordu. Blýská se nám tak na lepší časy?