Dojmy: The Path – cestou necestou

Blíží se k nám depresivní pohádka ze života šesti dívenek, kde k úspěchu vede pouze jedna cesta. Jejich smrt.
Kapitoly článku

Originálních her je málo a dalo by se říci, že vznikají pouze v kategorii tzv. indie her. To jsou hry od nezávislých vývojářů, kteří nemají peníze na nejpokročilejší engine, ale zato disponují mozkem plným nápadů, které se nebojí realizovat. Mezi takové patří i vývojáři z belgického Tale of Tales, které tvoří (a teď se podržte) dva lidé. Auriea Harvey a Michaël Samyn dělají hry ze srdce, pro zábavu a pro potěšení ducha. O jejich postoji ke komerčním a mainstreamovým hrám si můžete přečíst na jejich blogu, ale nejlépe uděláte, když si jejich hry zkusíte.

VIDEO: 1178 'The Path - trailer'

Prvním zajímavým titulem je The Endless Forrest, který funguje jako online hra a screensaver zároveň. Další je pak poetická hříčka The Graveyard, kde provázíte stařenku po hřbitově. Obě hry mají jedno společné – nemáte v nich vytyčený úkol, který musíte splnit. Prostě ovládáte postavu a čekáte, co se stane. Dalo by se říct, že se jedná o jakési virtuální procházky po nelineárním světě. A v podobném duchu se nese i The Path, ačkoliv ta nabídne o něco více.

S kytičkou za babičkou

V The Path se ujímáte role jedné z šesti dívek. Je úplně jedno, kterou si vyberete, protože nakonec stejně budete hrát za všechny. Každá z postav má zcela odlišný charakter, jiné vzpomínky a jiný osud. Respektive, všechny dívky nakonec čeká stejný ortel. Smrt. Na vás ale je, abyste dívky k té smrti dovedli. Určitě si teď představujete další klon klasických klikacích adventur, ale v tom je právě The Path naprosto originální a ojedinělou hrou. Na začátku hry se objevíte na cestě, která vede středem ''nekonečného lesa''. Na jejím konci je babiččin dům. To je cíl vaší cesty.

The_Path_01.jpgThe_Path_010.jpg

Babička je nemocná a vy máte za úkol jí donést nějaké jídlo a pití. Pokud se rozhodnete jít rovně po cestě, narazíte na babiččin dům po pár stovkách metrů. Vstoupíte do něj, navštívíte babičku a hra končí. A jak jinak, než neúspěchem. Poté se vracíte zpět do výchozího domu a vybíráte ze zbylých postav. Jediným způsobem, jak naplnit příběh, je sejít z cesty - do lesa. Zatímco cesta je bezpečným místem, plným světla, krásných květin, poletujících ptáků a veselé hudby, tak les je pravý opak.

Jediným způsobem, jak naplnit příběh, je sejít z cesty - do lesa

Po vstupu do lesa celá obrazovka potemní, hudba se změní ve skomírající umíráček a přidají se také doprovodné zvuky jako šelesty, šumy, nářek či vrčení. Popravdě, nepamatuji si, že bych hrál něco podobně depresivního. V lese sbíráte předměty, které vyvolávají vzpomínky a odkazují na určité místnosti v babiččině domě. Ne každý předmět můžete sebrat tou samou postavou a určité speciální předměty je nutné najít znovu za někoho jiného. Kromě nich jsou po lese rozseta i zvláštní místa, kde se něco odehrálo. Ať je to otevřené divadlo, dětské hřiště nebo třeba hřbitov, pokaždé zde na vás dýchne odlišná atmosféra.

The_Path_011.jpgThe_Path_012.jpg

Jako bonus po celém lese roste 144 květin, které můžete utrhnout. Vždy po šesti utržených květinách se na okrajích obrazovky objeví symbol vámi hledaného předmětu a navádí vás k němu jako kompas. Celá herní obrazovka je jinak bez jakýchkoli grafických ukazatelů a působí tak dojmem naprosté svobody.

Běh v tmách

Ovládání je také řešeno lehce netradičně. Veškerá interakce s předměty a vaším okolím probíhá tak, že se u daného předmětu zastavíte a chvíli počkáte. Pokud narazíte na interaktivní předmět, tak ten se vám prolne jako druhý obraz zhruba přes polovinu obrazovky. Když tak objevíte třeba lavičku, stačí k ní přijít, chvíli počkat a vaše postava se posadí. Během těchto chvil se také na obrazovce začne psát text, který vyjadřuje, co si vaše postava o dané situaci či předmětu myslí. Tento text zdánlivě není důležitý, ale v závěru hry dokáže vyprovokovat pointu. Jedná se o takové doprovodné volnomyšlenkářství, které vám také pomůže sžít se s postavou.

The_Path_art_01.jpg

Další zajímavostí spojenou s pohybem je funkce automatické mapy. Vzhledem k tomu, že se v lese ztratíte hned po několika metrech, bude se vám hodit. Vždy, když ujdete určitou vzdálenost, objeví se na pár vteřin mapa vámi ušlé trasy a vy se tak můžete na chvíli rozmyslet, kam dál povedou vaše kroky. Kromě chůze můžete také běžet, ale zároveň přitom dochází k oddálení kamery jakoby k ptačí perspektivě a vy tak ztrácíte přehled o svém okolí. Navíc čím déle běžíte, tím je obrazovka tmavší. Zajímavé řešení, které vás neustále nutí kontrolovat vaše kroky.

Originální prožitek

Když se stane, že se ztratíte úplně, stačí se zhruba na půl minuty postavit směrem od předmětu či interaktivních míst a přiběhne k vám dívka v bílé košilce. Ta vás odvede za ruku zpět na bezpečnou cestu. Kromě toho, tam kde je dívka v bílém, bývají také důležité předměty. Popravdě řečeno, na tento systém pomoci jsem přišel pouze a jen díky návodu přiloženém k betaverzi.

The_Path_013.jpgThe_Path_014.jpg

Stejně tak i na to, že pro úspěšné dokončení hry je nutné potkat tzv. Vlky. Nebudu prozrazovat, o koho jde, ale setkání s touto postavou je jedinou podmínkou k úspěšnému zakončení hry. Po setkání s Vlkem už nemůžete sebrat další předměty. Následuje vstup do babiččina domu, kde dojde k rozuzlení celého příběhu dané postavy. Nebudu prozrazovat více, a ani nemohu, protože jsem hru dokončil v rámci betaverze pouze za dvě postavy.

Nikdo vám neříká, jak byste měli hrát, kam jít, co dělat a při tom všem se stačí procházet po lese a sledovat, co se stane

Grafika hry není kdovíjak novodobá či snad pokroková, ale zato působí kouzelně. Během hry se na obrazovce neustále objevují různé čáry, stopy, barevné cákance, mnohotvaré obrazce a vše vypadá, jako by někdo na obrazovku maloval. Člověk si tak připadá jako v nějakém snu. Hudba a zvuky jsou také kapitolou sama pro sebe. Pokud byste chtěli slyšet hlavní motiv hudby, která vás bude provázet na cestě, zde je. Její autorkou je The Living Jarboe.

Z pohádky do pohádky

Z The Path mám zvláštní pocit. Je to hra, není to hra, je to umění? Z určitého pohledu ano. Nikdo vám v ní neříká, jak byste měli hrát, kam jít, co dělat a při tom všem se stačí procházet po lese a sledovat, co se stane. Sem tam si přečtete někdy až filozofické texty, které v závěru hry dostanou smysl a dokonce dojde i na pointu. Nehoníte se za žádným výsledným skóre, nikoho nezabíjíte, s nikým nemluvíte a dokonce ani nepoužíváte sebrané předměty. Ty slouží pouze k odemčení dalších místností v babiččině domě.

The_Path_015.jpgThe_Path_016.jpg

Schválně, jestli poznáte jakou pohádku si The Path bere za vzor? Máme zde dívky, babičku, košík s jídlem a vlky. To nebude těžké uhádnout. Ano, jedná se o Little Red Ridinghood, což není nic jiného než Červená karkulka. Prozatím to vypadá na netradiční zábavu, která jisto jistě nebude trhat přední příčky prodejnosti. Na druhou stranu přináší zcela odlišný typ hratelnosti, který by mohl oslovit nejen hráče indie her, ale také zcela nové, dosud hrami opovrhující publikum. Mohlo by se tak stát již 18. března napříč digitální distribucí Steam a Direct2Drive.

Dostupné pro: PC
Žánr: Adventury | hororová adventura
Výrobce: Tale of Tales | Webové stránky hry
Začátek prodeje: 18. březen 2009
  • Spousta inovativních nápadů
  • Netradiční narativní přístup
  • Nekonečný les
  • Zážitek vytváří hráč
  • Až filozofický podtext
  • Umělecky stylizovaná grafika
  • Totální svoboda pohybu
  • Melancholická měnící se hudba
  • Náročné na duševní vyspělost hráče
  • Nutnost porozumět anglickému textu

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , ,