Recenze: Dark Sector – zničující nákaza nově na PC

Rusko, země gulagů, vodky, vojáků, komunismu a samopalů AK-47, do níž je vyslán jeden hrdinný americký agent. Jeho úkol je prostý – zjistit, jak je to s mutagenní infekcí, jež mění všechny lidi v monstra a pokud možno celý virus vymýtit. Hráč samotný se do kůže speciální jednotky vžívá ve chvíli, kdy láme vaz jednomu z ruských milicionářů.

Tato jemná ruční práce je potřebná, protože doba je zlá a nádobíčko Jamese Bonda není k dostání. Navíc je i mimo rozpočet supertajné organizace, která špiona vyslala.

Na začátku o hrdinovi nevíte vůbec nic, ani to, že se jmenuje Hayden. Klasické retrospektivní klišé, i když poněkud drsněji provedené, řeknete si a nerušeně hrajete. Do doby, než vám Dark Sector udělí herdu do zad, přesně v momentu, kdy vaše mocné a supertajné alterego odstřelí bezbranného zajatce. Vypadá to, že k tomuto činu nemá jinou motivaci, než rozkaz štěknutý z vysílačky a dokonce se zdá, jako by měl k zastřelenému i nějaký citový vztah. Ostatně, po vykonaném činu ho přátelsky poplácá po rameni.

Hlas z vysílačky opět zavelí, tentokrát trošku jinak. „Jdi konečně zabít Meznera,“ ozve se. Supertajný agent bez mrknutí oka jde a ještě prohodí něco o sviních. V tuto chvíli začne celý příběh naprosto nehorázným způsobem skřípat – nejenže hrdina bez problému dopraví na věčnost bezbranného člověka, což kladní hrdinové každodenně nedělají, ale hlavně se celá hra začne odkazovat na situace, o nichž nevíte ani zbla.

Rusko, země gulagů, vodky, vojáků, komunismu a samopalů AK-47

Celé to připomíná knihu otevřenou někde přibližně uprostřed, do níž se začtete a po dvaceti stránkách ani moc nevíte, o čem je řeč. Největším problémem pak je, že příběh se hraním nevyjasňuje a na konci jste téměř stejně zmatení, jako na počátku.

TIP: Využívejte elementy – pokud hodíte elektřinou nabitou Galvii do vody, vytvoříte přímo šokující efekt.

Svist čepelí

Dovolte mi chvíli pokračovat v použité alegorii s knihou; pokud po dvaceti stránkách, v nichž nevíte, o co jde, knihu stále neodložíte, musí vás upoutat něčím jiným. Pro literární tvorbu to může být styl či mimořádná vtipnost textu, u hry vás však může udržet jen jediné – hratelnost. Zezačátku vypadá sice Dark Sector jako další tuctová střílečka ve stylu Freedom Fighters, ale o chvíli později se vše mění. Hlavní postava se nakazí mutagenním virem a na ruce ji vyroste trojbřitá vrhací hvězdice.

Kus železa, který se vám do ruky vrací jako bumerang, pojmenovali autoři Glavie a v téměř všech rozhovorech ho vypichovali jako hlavní tahák hry. Měli proč. S čepelí je skutečně radost porcovat a mohu vám garantovat, že ji budete s radostí používat, kdy to jen půjde.

Hayden se nakazí mutagenním virem a na ruce mu vyroste trojbřitá vrhací hvězdice

Pokud už už hrozí, že vás kovová kamarádka začne nudit, autoři chytře odemknou novou schopnost, s níž je krájení nepřátel zase úplně o něčem jiném. Sympatickým krokem je rovněž využívání této čepele při řešení různých hádanek – nezbývá mi, než dát palec nahoru.

Společně s Glavií ale může nosit Hayden i klasičtější zbraňový arzenál včetně proklamované AK-47. V praxi to znamená, že kromě hvězdice a příruční pistole může mít agent na zádech buď samopal, brokovnici, nebo odstřelovací pušku. Používání těchto konvenčních zbraní je bohužel nutností, neboť Glavie má velmi omezený dolet, kdežto kulka je kulka a dolétne klidně několik set metrů a s olověnou jistotou usmrtí nepřítele stojícího v její cestě. Z osobní zkušenosti mohu doporučit s sebou nosit hlavně útočnou pušku, která je nejuniverzálnější.

TIP: Nepřátele se štítem můžete jednoduše zabít, když na ně hodíte Glavii, oni se na chvíli odkryjí a vy je jednoduše odstřelíte pistolí.

Voloďa konečně vypráví

„Tavaryšč, tomuhle určitě nebudeš věřit. Víš, jak jsem byl, no... U Meznerových vojsk, tam u Nákazy? Víš, jo? A víš taky, jak to doopravdy bylo? Nevíš co, to si nikdo už nepamatuje a ani si to pamatovat nebude. Protože je všechny pozabíjel. Ne, Mezner ne, i když to byl blázen. Předešel ho ten americký agent, kterého ovšem ten hajzl nakazil mutagenem. Já to přežil jako jediný, protože mi ta... VĚC, co měl místo jedné ruky, jenom odsekla hnátu v lokti. No jo, šáhni si, useknuté jak od felčara.

Ale teda zpátky k věci. Měl jsem tehdy službu na mostě, společně s asi deseti dalšíma vojclama. A víš, jak to chodí. Stakánky, kozáček, ohníček a ákáčka se válí v prachu na zemi. No a v tom nejlepším najednou on. Samozřejmě, že jsme popadli zbraně a začali to po něm sypat. Jo a ještě, abych to vylepšil, tak se v tu samou chvíli začali zvedat z prachu mutanti. Krve by se ve mně nedořezal. Teda nakonec se dořezal, ale víš jak to myslím... No, dostal tam všechny. Možná jsme volili i trošku špatnou taktiku, protože jsme jeli striktně podle výcviku „Nás mnógo!“ ale i tak...“