Recenze: Mafia 2 - zločin se vyplácí

Pozdější mise už jsou docela slušné vyvražďovačky, kdy pomalu nebudete věřit, kolik stojí protivníků proti vám. Až v podstatě na finále, kdy je to takřka čistá střílecí akce, se herní náplň pestře střídá, sem tam dojde i na plížení, ale obvykle zábavu představují tři variace: ježdění, střílení a boje zblízka.

Autem, brokovnicí a pěstí

Na bitkách je prakticky postavena jedna kapitola, jinak se tolik s nimi nesetkáte, což je dobře, protože platí za nejslabší část. Ve zkratce, držíte tlačítko pro blok, občas zmáčknete lehký úder a víc prakticky nepotřebujete. 

Přestřelky fungují jako ve velké většině dnešních third person akcích, kryjete se za překážkami, občas vystrčíte hlavu a snažíte se ji ustřelit protivníkovi.Nic nového, nic objevného, ale je to zábava.

Kryjete se za překážkami, občas vystrčíte hlavu a snažíte se ji ustřelit protivníkovi

Zvlášť díky podařenému fyzikálnímu enginu se spoustou zničitelných objektů (ano, krýt se za stolem je fatální chyba). Za pozornost stojí, že být v krytu automaticky neznamená být zcela v bezpečí, občas totiž jsou protivníci v dobrém úhlu a dají vám to na vědomí olověným pozdravem. Potěší (často teda dost naštve) i poměrně nízká Vitova rezistivita proti kulkám, kdy se sice hrdina po čase automaticky uzdraví, nicméně jeden headshot nebo rána zblízka brokovnicí a můžete se vesele vrátit k checkpointu. 

Umělá inteligence protivníků je na solidní úrovni, mají tendence zbytečně nevystrkovat hlavu a rychle přebíhat mezi kryty, což je na Xboxu docela občas pruda, protože běhají rychleji, než stačíte pohybovat zaměřovačem (na standardně nastavenou citlivost). Taky mi poněkud uniká, proč je zaměřovač až tak veliký.

Jízdní model na konzoli je bezproblémový, existují dvě varianty - normální a simulace, kdy auto přeci drží jen trochu méně na silnici. Vozidla mají různé vlastnosti a je to znát. Sporťáky jsou mrštné, s náklaďáky je problém vytočit zatáčku a tak dál. V zimě se pochopitelně počítá i s delší brzdnou dráhou na zmrzlé vozovce (ano, napálil jsem to do kandelábru). Svoje vybrané káry si můžete schovávat do mimoprostorové (vejde se jich tam totiž až 10 najednou) garáže vedle bytu, případně je za peníze prodávat v přístavu či lisovat na smeťáku (obojí jsem navštívil snad jen jednou). V opravnách narazíte i na určitou základní variantu tuningu, kdy si lze v několika stupních zvyšovat výkon. Opět je to poměrně zbytečné. 

V průběhu hry se jízda spíš používá k přesunu - honičky na čas jsou asi jen dvě a stejně tak ty akční s přestřelkami. Díky tomu vám ani nevadí, že nelze vystrčit pistoli z okýnka a střílet. Ostatně i ty honičky s policajty jsou poněkud bezzubé, snaží se sice do vás šťouchat, ale než spustí vyšší úroveň poplachu, podaří se vám obvykle zmizet. I když pokud už jste hledaní vy i auto, je občas problém se zdekovat někam do bezpečí. A policejní zátarasy tomu taky nepomůžou.

Pozdravte kmotra

Mafia 2 vypadá rozhodně dobře na pohled. Nejde až tolik o počty polygonů, ale jako o spoustu různých detailů a fyzikání PhysX engine. Kouř za pneumatikami, pomačkané plechy a urvané nárazníky, střepy létající po okolí...rozhodně hodně efektní. I když určitá rozmazanost v dálce a viditelně doskakující objekty až tak dobou vizitku nedělají. To už spíš pochválím výborný dabing, zvukové efekty a soundtrack, ať už v podání symfonického orchestru ve specifických scénách či výběr dobových hitů, které hrají v rádiu. Tady si tedy nejsem jistý, jestli některé písničky nejsou z pozdější doby, ale kontrolovat se mi to nechtělo. Ostatně, i ty prsatice z Playboye, co nacházíte, jsou lehce mimo dobu, protože první číslo vyšlo až v roce 1953. Ale co už.

Mafia 2 představuje podařenou hru se spoustou zajímavých nápadů detailů. Ostatně jsem třeba ještě ani nezmínil, že v průběhu misí nemusíte splnit všechny podmínky, a přesto můžete pokračovat. Například nestihnete rozvézt všechny kupóny ve třetí misi nebo vám ujede jeden z gangsterů, nevadí, změní se trochu animace a jede se dál.

Fanoušci prvního dílu najdou ve hře spoustu odkazů, včetně jednoho velmi konkrétního

Nicméně narazíte i na celou řádků různých otravných bugů, jako zasekávání postav či špatné spouštění skriptů. Vinou jedné takové chyby jsem musel restartovat misi, protože se mi nechtěl Joe vyšplhat přes jednu překážku. Ostatně AI parťáků je obecně poměrně problematická. 

Fanoušci prvního dílu najdou ve hře spoustu odkazů, včetně jednoho velmi konkrétního, na druhou stranu mohou být zklamáni některými změnami. Ve výsledku to ale stejně nic nemění na faktu, že Mafia 2 je prostě podařenou hrou. Sice už se tak neblýská jako jednička, ale já si těch 12 hodin výborně užil. Jen čekání nemuselo být tak dlouhé.