Recenze: Operation Flashpoint: Dragon Rising – armáda pro masy

Kulky jen hvízdají kolem uší, na přilbu se lepí prach a krev, všude kolem je plno řevu a ostrov Skira se mění v obří hřbitov.
Kapitoly článku

Operace Flashpoint je pro mnoho českých hráčů kultovní hrou a přechod značky do rukou Codemasters pro spoustu z nich znamenal zneuctění jejich modly. Pro obyčejného a nijak nezaujatého diváka to však neznamená velkou tragédii, ale skutečnost, na níž může normální člověk vydělat. Značku Flashpoint totiž nikdo nenechá jen tak ležet v šuplíku a ani si nedovolí nijak drasticky změnit obsah hry. Myšlenky a předpoklady jsou však v mnoha případech bláhové a jen praktická zkušenost může hráče naučit, jak moc se mohou mýlit.

 

ofpdragonrising_art2.jpgOperation Flashpoint: Dragon Rising slibovala příběhovou kampaň, jejíž nosný prvek se ale smrsknul do dvou krátkých a efektně sestříhaných filmečků a navrch měla přihodit multiplayer, který jsem zatím neměl možnost okusit. Do sytosti jsem se však nabažil singleplayerového obsahu - kampani o jedenácti misích, jež se dá dokončit za nějakých deset hodin a šesti krátkých misí, odemknuvších se po prvním dokončení kampaňové jízdy.

Přiznám se, že i přes velmi rozporuplné dojmy z GamesComu jsem se k Dragon Rising snažil přistupovat tak, jako si to podle mě zasloužil – jako k simulaci. Hru jsem nainstaloval, bez mrknutí oka nastavil nejvyšší obtížnost a spustil kampaň.

Musel jsem se pod palbou smát, až jsem se za střeva popadal

První věc, která mi lehce vyrazila dech, byl fakt, že chyběl jakýkoliv tutoriál i briefing a já tak byl vržen do víru boje, aniž bych měl aspoň povšechné tušení, jak se hra ovládá. Což o to, manuál potřebné položky obsahoval, ale už dlouho jsem neviděl, že by tato u nějaké hry chybělo.

ofpdragonrising_01.jpg ofpdragonrising_02.jpg

Řekl jsem si, že je to možná tím, že hraju hned od začátku na nejvyšší obtížnost a nevěnoval jsem počátečnímu nepohodlí větší pozornost. Svůj zkoumavý pohled jsem však zaměřil na samotnou intuitivnost ovládání a musím bohužel přiznat, že není všechno tak skvělé, jak se zdá.

TIP: Pokud táhnete od začátku mise na rameni raketomet, má to většinou nějaký důvod, a striktně nedoporučuji v těchto chvílích měnit za druhou pušku. Ve chvíli, kdy nic jiného na zádech netáhnete, ale sbírejte co se dá – nepřátelé mívají poměrně zajímavé věci.

Mezi největší vady řadím fakt, že rychlé udílení rozkazů probíhá přes rozhraní ovládané pohybovými klávesami, což znamená jediné – když chcete velet, nemůžete se hýbat. V bojové vřavě se mi tento prvek zdá býti poněkud nešťastným.

VIDEO: 2203 'Operation Flashpoint 2 - trailer'

Pomocníci, či maso do mlýnku?

Podobně pak koliduje i systém vybírání zbraní a označování jednotlivých vojáků ve vaší jednotce. Když jsem místo určení, že chci velet pouze zdravotníkovi, začal sestavovat raketomet SMAW a nemohl tuto bohabojnou činnost nijak přerušit, musel jsem se pod palbou z nepřátelských pušek smát, až jsem se za vytékající střeva popadal. Naštěstí jsem později zjistil, že velení není tak důležitou součástí hry a v podstatě stačí, když za vámi zbytek členů skupiny půjde. Což už při ovládání potíže nečiní.

ofpdragonrising_03.jpg ofpdragonrising_04.jpg

Umělá inteligence se o sebe totiž dovede vcelku dobře postarat a haprovat začne hlavně ve chvílích, kdy do jejich autonomních reakcí začnete míchat rozkazy. Když jsem asi deset minut pozoroval, jak medik nahání dalšího člena týmu, kterému měl píchnout injekci, začal jsem málem v zoufalství bušit hlavou do stolu.

TIP: Kdykoliv je někdo z vašeho týmu zraněn, ošetřete ho co nejdříve to bude možné a u nejvážnějších zranění se o stabilizování člena vaší skupiny postarejte sami. I když je AI někdy zmatená, dovede občas neocenitelně pomoci.

A to nezmiňuji takovou klasiku, jako že mi mí hrdinní spolubojovníci několikrát neohroženě naběhli před rozžhavenou hlaveň či se neštítili dát mi smrtelnou dávku olova do zad. Já vím, se svými nadměrnými rozměry občas zavázím.

ofpdragonrising_05.jpg ofpdragonrising_06.jpg

Nepřátelům bych pak doporučil aby absolvovali aspoň základní výcvik. Občasné pobíhání po otevřeném terénu se dá ještě prominout, ale fakt, že nepřátelský voják na 99 % netrefí nic nad vzdálenost padesáti metrů je trošičku smutné a ze slibované hardcore simulace se tak stává nepříliš zábavná variace na pouťovou střelnici. Za každou misi je reálné umřít tak dvakrát, a to pouze ve chvílích, kdy se náhodou postavíte do cesty nějaké té kulce, nebo naběhnete těsně k nepřátelům. Mám však pocit, že takto se skutečně nebojuje.

Mé jméno je Rambo. John Rambo

Vzhledem k výše zmíněnému faktu mě pak ani příliš nepřekvapilo, že se na konci hry počítadlo zastřelených nepřátelských vojáků zastavilo u magického čísla 250. Neřekl bych, kdyby něco podobného dokázal Chuck Norris, který by navíc k zabití použil jen své pěsti a vyvázl by pouze s jizvou na levém lýtku, ale aby obyčejný voják vymlátil celou rotu je reálné tak maximálně ve hrách typu Painkiller nebo Wolfenstein.

ofpdragonrising_07.jpg ofpdragonrising_08.jpg

I tak si ale musím postěžovat na stupně obtížnosti – autoři dle mého názoru lehce neodhadli schopnosti hráčů a tak nabízejí dva poměrně odlišné systémy. První vyšší úroveň odstraňuje jen něco málo pomocných prvků a ponechává kupříkladu ukazatel nepřátel a waypoint co sto metrů, aby se hráč náhodou neztratil.

Nepřátele nebyli ochotni připustit, že se po nich střílí, dokud se jich většina neválela po zemi

Ta nejvyšší odstraňuje skoro všechny nepříliš potřebné asistence a konečně ponechává většinu rozhodnutí na hráči, ale na oplátku zamezuje jakémukoliv uložení hry v průběhu mise, což dokáže řádně nakvasit u delších úrovní, které vyžadují i více jak hodinu čistého času. Chci tak moc, když chci hrát bez pomocníků, ale s tím, že se vyskytnou aspoň dva checkpointy?

ofpdragonrising_09.jpg ofpdragonrising_10.jpg

Možné zodpovězení této otázky však leží asi i přímo v designu misí. Pokud totiž uděláte něco jinak, než to všemocný designér zamýšlel, začne se promyšlená mise sypat jako domeček z karet a lehce předskritpovaná AI vůbec neví, co má dělat. Když jsem kupříkladu nešel na opevněnou pozici nepřátel čelním útokem, jako to po mě požadovalo velitelství, ale dojel jsem džípem až k jejímu levému křídlu, dostalo se mi humorného pohledu na zmatené nepřátele, kteří až do chvíle, než se jich většina válela na zemi, nebyli ochotni připustit, že na ně někdo střílí.

Dostupné pro: PC, X360, PS3
Žánr: Akce | taktická FPS
Výrobce: Codemasters | Webové stránky hry
Začátek prodeje: odloženo na neurčito
  • Atmosféra
  • Dobře nadesignované mise
  • Hardwarová optimalizace
  • Rozbití konceptu, pokud hráč nejedná tak, jak designér nalajnoval
  • Proklamovaná simulace se nekoná
  • AI nic netrefí
  • Fireteam neposlouchá rozkazy
  • Briefingy dopředu vyžvaní celou misi
  • Chybí stupeň obtížnosti mezi experienced a hardcore
  • Absence tutorialu
  • Mizení mrtvol a viditelné zhmotnění nepřátelských vojáků

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,