Recenze: The Bourne Conspiracy - radost z lámání kostí

James Bond, Jack Bauer, Jason Bourne… je snad nějaká podivná vládní konspirace za tím, že by si ti největší fiktivní drsňáci mohli bez problémů zaměňovat své spodní prádlo ocejchované monogramem JB? Těžko, leda by se prezident Spojených států místo George jmenoval třeba Jeremiah Bush, aby si jej veřejnost podvědomě zařazovala do společnosti „opravdových mužů“. Dost ale nesmyslných teorií, které jsou asi stejně pravděpodobné, jako že se armáda spolčuje s výrobci her, aby vytvářeli hrdinné akční eposy blbnoucí mozečky mladým pařanům.

Jason Bourne je posledním členem velké trojky, jenž se ještě nedočkal cti (občas dost pochybné) v podobě interaktivní verze jeho dobrodružných taškařic. Teprve až nadmíru povedená filmová trilogie postavená na původní, neméně kvalitní, sérii knih talentovaného kovotepce Roberta Ludluma (ano, proto je to jméno na krabicích s hrou) dodala impulz k vytvoření masivních polygonových sanic tajného zabijáka CIA.

Hra, stejně jako film, bere pouze příběh z původní knihy a vyráží vlastní cestou

A přestože herní Jason Bourne nemá kamenný kukuč Matta Damona, bojuje stejnými zbraněmi – nespoutanou a dravou akcí prošpikovanou syrovými souboji. Plesk, prásk, křup!

Agent s (bohatou) minulostí

Conspiracy není generickou splácaninou vydanou ve snaze ještě něco „trhnout“ na popularitě filmové verze, třeba už jen proto, že Bourne lámal kosti na stříbrných plátnech naposledy před rokem. Místo toho si hra, stejně jako film, bere pouze příběh z původní knihy a vyráží vlastní cestou. Ale ani to nezabránilo tvůrcům sem a tam kouknout na filmový pás a uždíbnout pro potěchu fanoušků několik povědomých záběrů. Začátek hry tak otvírá stejný pohled na divokým mořem zmítané bezvědomé tělo agenta. Ovšem zatímco film přicházející mořskou nemoc rázně utne střihem na rybářskou loď, hra vás vzbudí v posteli v Marseille o 14 dní dřív a vy si tak můžete prožít to, o čem se ve filmu dozvíte jen zkratkovitě v letmých náznacích.

A na podobné vlně se nese celá hra, když známý příběh o postupně se vracející paměti štvaného agenta protíná epizodami z jeho zabijácké minulosti, v níž ještě plnil úkoly pro Conklina a likvidoval nepohodlné kriminálníky. Funguje to výtečně. Třeba již zmiňovaný úvod, kdy jdete likvidovat diktátora Wombosiho. Co ve filmu prosvištelo během pár minut, v Conspiracy zabere dvě hodiny hutné akce plné pronásledování v úzkých uličkách francouzského letoviska, tichého plížení přístavem i následné masivní přestřelky vrcholící sestřelením vrtulníku a vyhození čerpací stanice do vzduchu.

Nové mise, ve kterých se třeba podíváte na univerzitu či třeba do muzea, se střídají se známými pasážemi. Zalaškujete si tak s námořníky na americkém konzulátu v Zürichu, nechybí ani adrenalinová honička v centru Paříže a bitky s ostatními agenty projektu Treadstone.

Co ve filmu prosvištelo během pár minut, v Conspiracy zabere dvě hodiny hutné akce

Třeba takový hon s Profesorem a následná mlata v hořící stodole vám nenechá vydechnout. Celkově se tvůrci snažili co nejvíce připodobnit svižnému akčnímu tempu filmu a to se jim velmi slušně povedlo. Jen škoda, že i když přidali spoustu událostí navíc, ty původní v neiteraktivních scénách poměrně osekali. Pokud tak neznáte originál, můžete se zkratkovitostí a objevením nových postav cítit docela překvapeni.

Zběsilá jízda

Překvapeni můžete být i samotným Jasonem Bournem, pokud ho tedy neznáte. I když je určitou variací na tajného agenta, zapomeňte na přirovnání k Jamesu Bondovi či třeba Samu Fisherovi. Bourne nikdy nevsázel na technická udělátka a vymoženosti, ať už z dílny potrhlého Q či armádních skladů Third Echelonu, ale šel na věc více bezprostředním způsobem. I v misích ve službách CIA dostane maximálně pistoli a při jeho útěku před minulostí často i na tu můžete zapomenout. V Conspiracy je akce daleko víc bezprostřední. I když nesmí chybět obligátní opatrné plížení a ukrývání se za bedny a podobné haraburdí, velkou část hry strávíte v divokém sprintu z jedné lokace do druhé, při kterém za vámi velmi efektně a „filmově“ švenkuje kamera.

Vysoké tempo a přímočarou akci si tvůrci evidentně vetkli za hlavní motiv a po celou dobu pohánějí hráče k aktivitě, aby si co nejméně uvědomil striktně lineární podstatu celé hry. Pokud zvolníte až příliš tempo velmi brzy si uvědomíte, že jednotlivé úrovně jsou až bolestivě omezené koridory bořícími takřka jakékoliv pokusy řešit věci trochu jiným, než přesně nalajnovaným, způsobem. Pokud ale jen mávnete rukou a necháte se smést adrenalinovou vlnou, užijete si opravdu divokou jízdu.