Nebavit se na 17. listopadu o revoluci je neodpustitelné a proto jsme pro vás vymysleli krátký seriál, mapující revoluční objevy ve hrách.
Od tenisu se v sedmdesátých létech přestupuje na jiný vlak, resp. na jiné hřiště. Na jedné nejmenované univerzitě totiž po nocích vzniká úplně první simulace baseballu, která nabízí zjednodušená herní pravidla i fyziku. Hra jako taková se na veřejnost dostala pouze v několika opisech, ale i tato malá publicita stačila k tomu, aby si na autora v roce 1987 vzpomněla nově vzniklá společnost Electronic Arts a nabídla mu zajímavý kontrakt. První z dlouhé řady sportovních sérií od EA měla svého duchovního otce.
Ze všech těch sportů se ale brýlatým nerdům, kteří se tou dobou byli ochotní hrbit u počítačů, dělalo lehce nevolno a proto se rozhodli, že si vytvoří hru, jež bude trochu bližší jejich zájmům. A tak, milé děti, vznikla hra s jednoduchým názvem Star Trek. Jednalo se o klasickou textovku, v níž jste měli jako kapitán lodi Enterprise cestovat galaxií a zabíjet zlotřilé Klingony. Nejednalo se přitom o akční záležitost plnou lodiček, ale o jednoduchou strategii, při níž hrál hlavní roli dobrý management surovin.
V níž jste měli jako kapitán lodi Enterprise cestovat galaxií a zabíjet zlotřilé Klingony
Stejně jako Star Trek pokládá základy moderních strategií a RPG her, vybízí pouhé textové zpracování tvůrce k tomu, aby vymysleli interaktivní román – textové adventury. Nevím, jak vás, ale mě skoro až děsí, jak dlouho jednotlivé žánry už obšťastňují svou pouhou existencí všechny hráče na světě. Zároveň se musím pousmát nad geniálností herních mechanismů. Vždyť oni na nich tvůrci doopravdy staví hypermoderní a graficky naleštěné tituly dodnes!
Prostorová revoluce
Ke štěstí však chybí ještě jeden základní žánr – akce. Nepočítám-li jednoduché arkády, musím jako první 3D střílečku označit Maze. Do spletitého bludiště bylo tehdy nahnáno osm hráčů a jejich cílem bylo jediné – navzájem se postřílet. Nepřipomíná to někomu Unreal Tournament nebo Quake III? Mně tedy ano a zajímalo by mě, co by na Maze říkali dnešní hráči. Přeci jen, černobílá grafika a soupeř znázorněný pouhou oční bulvou není tou správnou ingrediencí pro dnešní hry.
Stejnou renesancí si v tomto oboru musely projít i simulátory, v tomto případě reprezentované multiplayerovým Spasim. Hráči po sobě měli opět za úkol střílet a vzájemně létat po vesmíru, přičemž se později přešlo pouze k mírumilovnému létání. Nemohl za to nedostatek pilotů lačnících po krvi, ale odstrašující ping: celá jedna sekunda je na slušné hraní opravdu moc velké číslo.
Vysoký ping naštěstí netrápil jistého studenta, který při experimentech s generovaným obsahem náhodou vytvořil další modlu, jež nese název Rogue. Jedná se o klasický dungeon, který je ve velkém inspirovaný pravidly Dračího Doupěte a který později sloužil za vzor i takovým velikánům, jako je ve svém žánru série Diablo. Kdo si však v dnešní době vzpomene na staré Rogue?
Zasloužená popularita
S nástupem miniaturizace počítačů a popularizací interaktivního hraní se pak setkáváme v roce 1979 s prvními legendami žánru, které poznají i dnešní děti. Trh tehdy ovládly dvě arkádové hříčky – Space Invaders a Asteroids. V obou hráč ovládal raketku, v obou střílel po pohybujících se puntíkách proto, aby měl co nejvyšší skoré a proto, aby pak mohl vložit své jméno na listinu nejlepších hráčů. Být králem hospody potom tehdy znamenalo něco, jako vést leaderboard na internetu, přestože tehdy byla konkurence nesrovnatelně menší.
