Dungeon Keeper 2

Je dobré být zlý. Nebo je to přinejmenším velmi zábavné. Druhé pokračování úspěšného titulu nepřináší sice moc novinek, ale zdokonaluje původní systém k maximální hratelnosti. Nudit se určitě nebudete.
Dungeon Keeper 2

Žánr: realtimová strategie
Minimální konfigurace: P200, 32 MB RAM
3D akcelerace: Direct3D, Glide
Multiplayer: ano
Výrobce: Bullfrog
Vydavatel: Electronic Arts
Zapůjčil: JRC


Dungeon Keeper patřil ve své době k velmi očekávaným projektům. Několikrát pozastaven a odložen se na trhu nakonec objevil v trochu odlišné podobě, než bylo původně oznámeno. Zklamáni byli možná pravověrní hráči RPG dungeonů, neuspokojil nejspíš ani srdce těch nejryzejších stratégů, našel si však obrovské množství příznivců mezi těmi nejširšími hráčskými vrstvami. Proč?

Byla to pohodová hra nabízející neobvyklý úhel pohledu na zavedené fantasy prostředí. Nebyla to ani tupá klikací realtimová strategie, kterých v té době vycházelo dost a dost, ani hra plná čísel a parametrů, které by běžného hráče odradily. Nabízela však to, co většinu hráčů na strategiích vždy bavilo, budování. Budování funkčního podzemního systému pro tvorečky, kteří v něm pak sami žijí, spí, jedí, cvičí, radují se... a když na to dojde, tak i bojují proti ‚kladným‘ hrdinům a sousedním jeskynním systémům. Nabízela kutání zlata či drahokamů v podzemních štolách, navrhování systémů podzemních chodbiček a místností, jejich zabezpečování pastmi a dveřmi, čaroděje vynalézající další a další kouzla a nadto možnost vtělit se do některého z obyvatel dungeonu a projít se osobně jeho chodbami. Co byste chtěli více? Kdo si to vyzkoušel, jistě brzy zapomněl na to, že očekával temný svět hrdinské fantasy a možnost připravit podzemní systém pro družinu tvořenou svými kamarády.

Dungeon Heart musíte střežit jako oko v hlavě      Sado-masochistické kratochvíle z maximální blízkosti

Druhý díl pokračuje v kurzu naznačeném prvním dílem a jde v něm ještě o kus dál. O málokteré strategické hře se dá říci, že je milá; o Dungeon Keeperovi 2 však určitě ano. Z celého provedení hry přímo dýchá péče, s jakou byla vytvořena. Navíc autoři přepracovali herní mechanismy tak, aby vytvořily skutečně vyvážený a herně zajímavý herní systém. A v neposlední řadě doznaly značného zlepšení návrhy jednotlivých misí, které byly v prvním dílu přece jen občas poněkud zdlouhavé a jednotvárné.

O co tedy v Dungeon Keeperovi 2 jde? Ocitnete se v roli pána podzemních prostor, jemuž (a jemu podobným) byl před léty zapovězen přístup do lidského světa. Brána byla uzavřena mocným kouzlem a jedinou možností, jak jej zlomit, je získat všech dvacet drahokamů, do kterých bylo ukryto. Jenže král rozdělil krystaly mezi rytíře, kteří v zemi žili, aby je nikdo nikdy neshromáždil a cesta z podzemí do světa hrdinů zůstala na věky zavřena.

Možná už začínáte tušit, kolik má hra celkem misí. Zvlášť když vám napovím, že cílem každé z nich je získat jeden z drahokamů. Nejčastěji to znamená probourat se do hradu některého z rytířů, porazit jej v boji a kámen mu sebrat. Občas však narazíte na jiného pána jeskyní, kterému se již něco podobného podařilo – nejste jediní, kdo se pokouší nashromáždit všech dvacet drahokamů. Pak nezbývá, než takového soka porazit a zničit srdce jeho dungeonu, ze kterého pak vypadne hledaný kámen.

Setkání s Hornym nebývá příjemná záležitost      Jedině ve výplatní den můžete vidět všechny svoje potvůrky pohromadě

Každá mise začíná stručným brífingem a pak krátkou animací přímo ze hry, kdy vám kamera ukáže důležité lokace ve hře (sídlo lorda či jeskyni protivníka, kterého máte porazit, srdce ostatních nepřátelských jeskyní, místnosti se strážemi, portály, vězně, které je možno osvobodit apod.). Stejně jako u většiny realtimových strategií nemáte na začátku skoro nic. Vaším úkolem je odolávat útokům nepřátel, ať již jsou to vlezlí hrdinové nebo rozpínaví sousedé, a nasbírat dostatek sil k protiútoku. Někteří hrdinové jsou někde umístěni od začátku hry, jiní se pohybují po určitých trasách a ‚hlídkují‘. Nejnepříjemnější bývají družiny, které do podzemí přicházejí branami hrdinů – zamíří přímo k srdci vašeho systému a musíte je zastavit pastmi nebo svými potvůrkami. Narozdíl od prvního dílu vám nepomůže, když budete mít váš systém chodeb a místností uzavřený a všechny zdi zpevněné; mají-li hrdinové mezi sebou trpaslíka, stejně se k vám nakonec prokopou.

Celou hru ovládáte pravou rukou (či spíše pařátem). Tím určujete, kde vykopat tunely a místnosti, k čemu bude která místnost sloužit, můžete jím posbírat své nestvůrky a hodit je na nějaké vámi ovládané území, přenášet zlato z místa na místo, sesílat kouzla a také sem tam neposlušnou potvůrku pořádným pohlavkem vybídnout k většímu pracovnímu úsilí.

Hra vám nabízí plný 3D pohled s nastavitelnou kamerou (dokonce s více kamerami, mezi kterými se můžete přepínat) a samozřejmě pohled očima každé z vašich nestvůrek, do kterých se můžete vtělit a ovládat je jako v klasické 3D hře z vlastního pohledu. Taková vámi ovládaná nestvůrka má dokonce občas nějaké schopnosti, které by jinak neměla (zloděj je neviditelný, tlustý démon může házet impy, upír hypnotizovat, temný elf má schopnosti ostřelovače apod.).

Podstata hry je stejná jako v prvním dílu. Nejprve si kouzlem stvoříte několik impů – maličkých skřítků s batůžkem a krompáčem. Těm rozkážete hloubit prostory pro váš podzemní systém. Chodby a jeskyně nestačí jen vykopat, impové ještě pro vás musí každé políčko obsadit: chvíli provozují takový legrační taneček a cink, políčko je vaše. Kromě toho impové kutají zlato a ve volných chvílích zpevňují a zkrášlují stěny vašich kobek. Jakmile obsadí kouzelnou bránu, kterou do světa vcházejí nestvůry, začne vám spousta povinností. První, co bude každá potvora chtít, je kousek místa, kde bude mít trochu soukromí. Vymezíte tedy prostor na doupě a nestvůrky si tam vybudují své apartmá – postel, židli, rakev, hnízdo, železnou pannu apod., plně dle své chuti a anatomických zvláštností.

První souboje s protivníky jsou spíš jen takové seznamovací      Jmenuji se Reaper. Horned Reaper.

Další věc, bez které se neobejdete, je drůbežárna. Malá hloupoučká kuřátka se potulují po svém výběhu i po okolí a jen čekají, až si je vybere některá z hladových nestvůrek. Tedy v ideálním případě. Také se vám může stát, že po drůbežárně se potulují hordy nestvůr a čekají, až se vylíhne nějaké kuřátko. (Mimochodem – malé žluté kuřátko bylo do značné míry symbolem prvního dílu Dungeon Keepera. Nyní tuto úlohu plní spíše sličná do latexu oděná Mistress, která asi přece jen lépe útočí na mentalitu potenciálních zákazníků.)

Pokladnice po většinu času zajímá hlavně impy, kteří do ní nosí nakutané zlato; jakmile však přijde čas výplaty, rázem se stane centrem pozornosti všech nestvůrek, a je-li prázdná, tak i důvodem jejich nespokojenosti.

Spát, jíst a dostat plat chtějí všechny potvůrky, dále se však jejich vkus liší. Čarodějům se zavděčíte velkou knihovnou, kde budou moci zamyšleně bloumat a čas od času vymyslí či vylepší nějaké kouzlo, jiné nestvůry ocení tréninkovou místnost, kde si můžou zadovádět se zbraní. Trollové a tlustí démoni se zavřou do dílny a budou si tam v klidu vyrábět dveře a pasti, temní elfové chtějí zase strážnici, ve které by mohli chodit sem a tam a tvářit se důležitě, a padlí andělé nepřijdou, dokud nepostavíte pořádně temný chrám. Mistress, domina, si pak nejradši protáhne kosti na skřipci či v elektrickém křesle v mučírně a náramně si přitom zakřičí. Malá rada – když hrajete Dungeon Keepera 2 a náhle zazvoní telefon, buď vyžeňte všechny Mistressky z mučírny nebo si ztlumte zvuky, jinak vážně utrpí vaše slušná pověst (zvlášť, pokud hrajete v práci – joj, to byla ostuda).

Kasino je zatím poněkud nedomrlé, ale to se brzo zlepší      Po vysilujícím mučení přijde k duhu kapka alkoholu

Nesmím zapomenout ani na obvyklý ekosystém Dungeon Keepera, tedy koloběh zajatců a mrtvol. Nejprve je nutno použít hrubou sílu a bušit do nepřítele, dokud nepadne. Pak přiběhne imp, popadne jej a hrdina už si to sviští po podlaze do vězení. Tam se probere, bezmocně chodí sem a tam a očekává svůj osud. Ten je plně ve vašich pařátech. Je možno nechat vězně prostě pojít – kosti takových ubožáků mají tu skvělou vlastnost, že namísto pasivního práchnivění klidně chodí a bojují za vás. Kostlivec sice není nijak silný, zato však má všechny metabolické problémy šťastně za sebou, takže nemusí ani jíst ani spát (na druhou stranu se mu ani nehojí zranění, asi to má něco společného s absencí bílých krvinek). Další obvyklá cesta z vězení vede do mučírny. Pokud všechny vaše přístroje nejsou zrovna obsazeny relaxujícími Mistresskami, můžete na ně vhodit svého vězně a počkat, co s ním udělá pár minut rafinovaného mučení. Takoví vězni se dělí na dvě skupiny: na ty, na které jste zapomněli a ze kterých zbude jen hromádka na podlaze a na ty, které jste čas od času během mučení kouzlem vyléčili a kteří se dožijí pochopení, že celou dobu bojovali na špatné straně, a přidají se k vám. Můžete tak získat velmi schopné pomocníky, kteří často předčí vaše vlastní potvory. Zajatce je možné také vhodit do arény nebo obětovat v chrámu. Pokud je vaše vězení plné nebo impové pomalí a hrdinové zemřou dříve, než se tam dostanou, jejich těla stejně nepřijdou nazmar – můžete je tahat na hřbitov, kde z nich povstanou upíři.

Nakonec jsem si ponechal dvě místnosti, které v prvním dílu nebyly: hernu a arénu. Od určitého okamžiku hry vás začne v pravidelných intervalech obtěžovat hláška ‚Your creatures need a Casino‘ a neustane, dokud hráčské doupě nepostavíte (okamžitě je vystřídána hláškou ‚Your Casino is too small‘). Do kasina totiž rády chodí všechny nestvůry a ochotně tam utrácejí své peníze za pití a hazardní hry. Potvory se baví, vy z toho máte profit, zkrátka pohoda – ovšem jen do okamžiku, kdy některá z potvor vyhraje Jackpot. Nestvůry se sice baví ještě lépe, zato vaše pokladna krvácí. Aréna je zábavou z trochu jiného soudku. Prvotně slouží ke cvičení vašich potvor až na osmou úroveň (tréninková místnost je přestane bavit, když dosáhnou čtvrté úrovně). Děje se to však tak zajímavou formou, že aréna slouží také jako zábavná podívaná pro ostatní. Vezmete zkrátka hromadu tvorů, vrhnete je do díry v zemi a oni se začnou mezi sebou mydlit hlava nehlava, všichni proti všem, dokud nezbude jediný. Jede se tvrdě a naostro. Naštěstí v tomto díle Dungeon Keepera smrtelně raněné nestvůry neumírají okamžitě, takže když máte dost impů, odtáhnou poražené do jejich doupat a tam se za nějakou dobu zase zotaví.

Potvory se od dob prvního dílu dočkali jisté ‚humanizace‘. Zkrátka skoro všechny mají dvě ruce a dvě nohy (vlastně všechny kromě mouchy a tlustého démona, který má jenom dvě ruce). Všechny jsou krásně animované. Nejlépe je to vidět, když někdo vyhraje Jackpot. Začne hrát svižná hudba, vyletují girlandy hvězdiček a všechny nestvůry začnou tancovat: upíři jen tak decentně trsají, salamandři se kolébají, mistressky nakrucují a nejlepší taneční kreace předvádí goblin, to se zkrátka musí vidět. V takové chvíli je nejlepší vtělit se do některé příšerky a užít si zábavu ‚zevnitř‘. S každou nestvůrkou si animátoři vyhráli, každá má své vlastní animace, např. při povzbuzování zápasníků v aréně nebo při pojídání kuřat (zatímco rytíř si je prostě nabodne na meč, mistresska je před snědením ještě chvíli potrápí).

V dílně můžete vyrábět dveře a pasti. Za zmínku stojí především tajné dveře – ty se pro nepřítele tváří jako zeď, ovšem jen do okamžiku, než jimi uvidí někoho z vašich služebníků projít. Pasti jsou nejrůznější automatická ubližovadla; nechybí ani klasický valící se kámen, který nadělá z vlezlých vetřelců placky.

Vlevo srdce dungeonu, vpravo bitevní vřava, v popředí finanční zásoby      Odchytit prťavé impy je tím těžší, čím jsou vycvičenější

Herní systém doznal několika změn, z nichž nejvýznamnější je systém magické energie. Čerpáte ji z obsazeného území a používáte na kouzla. Kromě toho však nějakou energii stojí i údržba vašich impů a magických pastí. Speciálním kouzlem je možno proměnit ji na peníze. Kouzel není mnoho, nejčastěji asi budete využívat ta nejobyčejnější z nich - vytvoření impa, blesk a léčení. Každé kouzlo je možno v knihovně ještě vylepšit. Nejmocnějším kouzlem je vyvolání Hornyho, Rohatého, který už není ve hře jako normální nestvůrka. Vydrží ve vašem dungeonu jenom chvíli, než vám spotřebuje všechnu magickou energii, ale zato je nesmrtelný a je to nelítostný zabiják. Jinak se Horny objeví až na konci, aby si vyzvednul dobytý krystal.

Jednotlivé scénáře jsou vytvořeny skutečně zajímavě, za celou hru nemáte pocit, že by se autoři opakovali. V jedné misi máte za úkol zastavit hrdinu, který se pokusí projít vaší říší, v jiné zajmout a konvertovat mnichy, aby vám pomohli proti upírům od sousedů, v další povraždit dost hrdinů dříve než sousední zloduch a získat tak proti němu podporu temných andělů. V některém scénáři nemáte dost zlata a musíte šetřit, jak jen to půjde, v jiném nemáte žádnou bránu a všechny nestvůry si musíte ve vězení či na hřbitově vypěstovat z poražených nepřátel a jindy třeba nemáte žádný prostor a musíte opatrně infiltrovat hrad hrdinů pomocí tajných dveří. V jednom z nejhezčích scénářů máte za úkol dát na mučidla a konvertovat tři syny mocného rytíře – otec mezi ně rozdělil informaci o ukrytí krystalu. Jenže jakmile první z nich padne k zemi, ostatní se pokusí utéci branami hrdinů pryč. Taková akce vyžaduje obrovské přípravy a výborné načasování.

Hra obsahuje i další mapy pro jednoho hráče i pro multiplayer. Díky vylepšení herního systému je multiplayer zábavnější než v prvním díle, jen nevím, proč zůstalo zachováno omezení na maximálně čtyři hráče. A komu to ještě nestačí, může si zahrát volbu nazvanou My Pet Dungeon (Pet = domácí mazlíček) a stavět si systém chodeb a místností jen tak, bez jasného cíle a bez vlezlých nepřátel. Hrdinové přijdou, jen když je hráč pozve, aby otestoval funkčnost svého dungeonu.

Na závěr se musím zmínit o videosekvencích. Ty jsou prostě úžasné. Kromě intra a outra se vám po každé dohrané misi zpřístupní jedna renderovaná sekvence z ‚běžného života dungeonu‘, která sice nijak nesouvisí s tím, co jste ve hře právě dělali nebo budete dělat, ale která výborně pobaví a navíc je velmi pěkně vytvořena. Často jsem si zahrál ještě jednu misi jen proto, že jsem byl zvědavý na další animaci. A když jsem dohrál poslední misi a shlédnul závěrečnou sekvenci, musel jsem si říci: Dungeon Keeper 2 je vážně moc fajn hra.

4/5

Grafika

ŚŤŽŹ…

Zvuky ŚŤŽŹ…
Hudba ŚŤŽŹ…

ŚŤŽŹ…

Hratelnost ŚŤŽŹ…