Hra, která mi změnila život: Xenogears

Každý pravověrný hráč počítačových her má jednu, na kterou bude vždycky vzpomínat jako na tu nejlepší a jedinou opravdovou lásku. Taková dala člověku něco, čeho si nesmírně váží a na co nikdy nezapomene. Já jsem svoji Nirvánu našel v epickém RPG od SquareSoftu, který je autorem legendární série Final Fantasy.

Hluboko v jiskřivých temnotách nekonečného vesmíru se narodil Bůh. Narodil se na palubě gigantické vesmírné lodi s mnohamiliónovou lidskou posádkou. Bůh, jehož jméno znělo Deus, slíbil lidem na palubě obrovské moderní archy, že budou jako bohové, že budou jako on. Jenže ti nicotní tvorové nedokázali svými malými mozečky pojmout myšlenku jediné věčné entity a pokusili se uniknout nevyhnutelnému. Po krátké, ale monumentální bitvě spustil kapitán lodi z můstku autodestrukční sekvenci, usadil se do křesla a naposledy pohlédl na obrázek v medailónu, který nosil na krku. Jeho žena a dcera už na něj čekají na druhé straně. Můstek explodoval a oheň kreslící ve vakuu plamenné rudé květy spolknul celou loď.

Záchranné čluny kacířů, kteří se vzepřeli Bohu, klesaly poškozené na povrch blízké planety jako zářivé čáry padajících hvězd. Z trosek jednoho z nich, který se roztříštil o písečný břeh mořské pláže, vystoupila mladá žena. Dlouhé černé vlasy sahající až po kotníky za ní vlály jako plášť, když vykročila směrem k vlnám příboje. Záblesky padajících hvězd – člunů ostatních trosečníků ze zničené lodi – se odrážely v jejích černo-fialových očích. Slunce vycházelo nad novým domovem Boha a rovnováha všehomíra začala dostávat první vážné trhliny.

Náš příběh ale vlastně začíná někde docela jinde, než na této pláži. O tisíce let později, ve stejném světě, ale daleko na severu. Leží zde malá vesnice, hluboko v pásu hor a lesů. Jmenuje se Lacan a najdete zde jen pár desítek lidí. Studna uprostřed jediného náměstíčka skrývá mnoho tajemství a stejně tak je tomu se srdcem místního malíře obrazů s exotickým jménem Fei Wong. Jedno z těch tajemství je láska k dívce, kterou si bere zítra za úsvitu jeho nejlepší přítel za ženu. Nemohlo to být jinak – zvyky a tradice zakazují sňatky mezi obyvateli vesnice a těmi, kdo přicestovali odjinud. Fei sem zrovna nepřicestoval – alespoň ne vlastními silami. Jedné bouřlivé noci jej sem přinesl téměř mrtvého tajemný cizinec a požádal starostu vesnice, aby se mladíka ujal.

Svatba, která Feie stejnou měrou těší i děsí se ale neuskuteční. Svět je ve válce a ta právě dnešní noc zasáhne až na tohle odlehlé místo. Obrovské humanoidní tanky zvané Geary (prostě Mechové) svoji vzdušnou bitvu přenesou přímo na ono vesnické náměstíčko a začne tanec zkázy. Fei se zmocní jednoho poškozeného stroje a potom… umírá i jeho nejlepší přítel, i jeho tajná láska. Vyděděnec bez domova se vydává na svoji cestu, která povede přímo skrz samotné epicentrum mnoho století trvajícího válečného konfliktu, ve kterém Fei nalezne svoji skutečnou životní lásku, pravdu o svém původu a nakonec i Boha, který už na něj netrpělivě čeká – koneckonců, jsou přece staří přátelé.

Láska, jaká nikdy nebyla svěřena papíru, jaká nikdy nezdobila stránky scénáře filmu, právě taková všezahrnující věčná láska překonávající čas i hmotu zaplavuje příběh Xenogears, legendy o začátku a konci všeho jsoucna. Můžete se smát, že není pravděpodobné, aby právě videohra nabídla člověku takové bohatství, ale potom podceňujete tuto elektronickou bibli stejně jako každý, kdo ji hrál prvních několik desítek hodin. Xenogears totiž obsahuje desetkrát, možná stokrát více dialogů, než jakákoliv jiná hra před ní nebo po ní, Xenogears nabízí ten nejdelší a nejúžasnější příběh, jaký kdy vznikl v hlavě člověka. Provede vás po nádherně fantastickém a rozlehlém světě jako její vzor, Final Fantasy VII, aby vás následně uvrhla do ještě většího a fantastičtějšího světa snů hlavních hrdinů, ve kterém pochopí svoji duševní spřízněnost a fakt, že lidé byly stvořeni jeden pro druhého. Potom budete sledovat cestu duchovního probuzení hlavních postav příběhu, během které sestoupí z nebes na svět andělé, aby jej očistili plamennými meči od marnosti a špíny lidské zloby. Ve finále potom stanete tváří v tvář Bohu, jak jste o něm nikdy ani nemohli přemýšlet, neboť prostá lidská duše jen ztěží dokáže pojmout absolutno dokonalé jedinečnosti bytí.

Z celkem klasického japonského RPG se tak stane skutečná elektronická bible, která před vámi otevře myšlenky tak hluboké, jak jste nikdy nedoufali najít. Samotné bytí je zde vloženo do strhujících myšlenek, ze kterých vás rozbolí hlava a jako živou vodu pak budete s úlevou vítat něžnou mezihru vysvětlující původ dvojjedinečnosti lidí. Muž a žena, původně stvořeni každý s jedním křídlem, musí najít jeden druhého a pevně se jej držet, aby je jejich společný pár křídel vynesl až tam, kde čeká odpověď na smysl jejich existence.

Bohužel je příběh Xenogears, který z ní činí to, čím je, natolik složitý a všezahrnující, že není možné jej smysluplně načrtnout pro někoho, kdo jej neprožil. Musí vám pouze stačit ujištění, že ačkoliv jsem toho za svůj život přečetl a viděl mnoho, nevím o ničem tak smysluplném a významném.

Možná se ptáte, jaká je to vlastně hra. Jak jsem řekl, vzorem je ponejvíce Final Fantasy VII a tak máte skupinku postav, se kterou putujete světem a plníte úkoly, umožňující odhalit víc a víc z důvodů, proč jste vlastně tady. Jak na cestě krajinou, tak v nebezpečných částech jednotlivých lokací se setkáváte s klasickými boji ve stylu japonských RPG, kde se plynule střídají tahy jedné a druhé strany,dokud někdo neprohraje. Zajímavé na těchto bojích je rozdělení na souboje lidí a zmíněných strojů zvaných Gearové. Teprve na druhém CD příběh odhalí své fascinující náboženské pozadí a vy pochopíte, že je možné bojovat i s člověkem a jeho holýma rukama proti deset metrů vysokému válečnému stroji. Klasickou magii zde nahrazuje mýtická síla lidské duše a víry, která zanechá po dohrání Xenogears své stopy i ve vašem srdci.

Hru vidíte z izometrického pohledu, který můžete libovolně natáčet, kromě miliónů in-game sekvencí, vypravujících příběh – vlastně PŘÍBĚH. Při bojích se pak přenášíte do speciální arény, ve které kamera sama sleduje bojující strany. Samozřejmostí je světová mapa, na které se pohybujete nejprve po svých a později i lodí nebo letecky. Vzhledem k pozadí hry ovšem nezůstanete jen na jedné planetě nebo v jednom světě, podíváte se do vesmíru i již zmíněných snů a srdcí hlavních hrdinů.

Grafika odpovídá roku 1998, kdy Xenogears vznikla, je tedy poněkud zubatá, nicméně dokonale funkční a víte co? Stejně ji po nějakých třiceti hodinách hraní přestanete vnímat, protože se budete soustředit jen na bolest své hlavy, namáhané tou největší záplavou myšlenek, jakou vás kdy nějaké dílo bombardovalo. Ve vyprávění příběhu pak pomáhají dokonalé animované filmy, které dělají čest pojmu japonská anime a manga. Hudba od Yasanori Mitsudy je technicky kvalitnější než legendární Final Fantasy soundtracky a ani v melodiích není příliš pozadu. Vlastně je stejně dobrá.

Bohužel komplikované duchovní pozadí a rozvleklost hry způsobila poněkud problematické přijetí hry tou konzumní, rozhodující většinou společnosti a tak se z Xenogears radují pouze Japonci a Američané. Pro Evropu Squaresoft vydal jiné, komerčněji laděné projekty. Slibme se, že i když bude Final Fantasy X ještě lepší, Xenogears jim nikdy neodpustíme.

Možná vám dnešní recenze přijde poněkud zvláštní, málo objektivní a podrobná, ale vězte, že jejím smyslem je především dát najevo vděk a úctu k mezníku mého (nejen) virtuálního života.

Homepage: http://guardian.leamonde.net.

	Grafika: 8/10
	Zvuky: 10/10
	Hudba: 10/10
	Hratelnost: 10/10
Kdybych si mohl vybrat jednu poslední věc, kterou stihnu před smrtí, bylo by to znovu si zahrát Xenogears.
Celkové hodnocení: 10/10