Recenze: Chicago 1930 CZ – Mafie z jiného úhlu pohledu

Vítejte ve světe zkorumpované policie, uplacených státních úředníků, všudypřítomného násilí a nevybíravých bojů o moc… Ne, to není pozvánka do Česka našich dnů, ale do Chicaga konce třicátých let minulého století, doprostřed války. Zapojte se do ní! Zda bude vaší zbraní policejní odznak nebo baseballová pálka, je už jen na vás. Mafiánská hra s hvězdným dabingem pod drobnohledem Doupěte.

Platforma: PC
Typ hry: realtimová strategie (taktická akce)
Multiplayer: ne
Doporučený věk: 12+
Minimální konfigurace: Windows 98/ME/2000/XP, Intel Pentium III, 800 MHz, 128 MB RAM, 4x CD nebo DVD mechanika, 1 GB volné místo na disku, 32 MB RAM grafická karta, podpora DirectX 8.1
Doporučená konfigurace: Intel Pentium IV nebo AMD Athlon, 1.2 GHz, 256 MB RAM
Výrobce: Spellbound Studios
Vydavatel: Wanadoo Edition (MC2)
Distribuce v ČR: CD Projekt (
www.cdprojekt.cz)
Datum vydání: 26. února 2004
Formát a počet CD: 1 x CD
Cena uváděná distributorem: 999 Kč, 1299 SK

Pojďme na to

Příležitost zrecenzovat právě tuto hru mi udělala obrovskou radost, Chicago bylo po dlouhé době z nabídky CD Projektu jedinou hrou, která mě zaujala a na kterou jsem se skutečně těšil. Dokonce jsem uvažoval o tom, že si ji někde  předobjednám. Potom jsem si zahrál anglické demo a krátce na to finální českou verzi, díky čemuž dnes mohu potvrdit, že jde o podařenou a výborně lokalizovanou hru. Připadá vám to jako poněkud opatrné zhodnocení? Čtěte dál…

Nainstalovali jsme

… a začínáme se rozkoukávat. Zatímco na volbě jména nijak zvlášť nezáleží, na volbě obtížnosti záleží hodně. Na výběr jsou jen tři možnosti, ale rozdíl mezi nejlehčí a nejtěžší variantou je veliký. Zatímco na nejlehčí volbu je hra celkem odpočinkovou záležitostí - nepřátelé jsou tupí, hluší a slepí, kdežto statistiky vašich postav se dotýkají nebe, na tu nejtěžší je vše jinak. Statistiky jsou průměrné, nepřátelům se vrátil zrak i sluch a jsou také o poznání agresivnější. Takže pokud nechcete být frustrováni neustálým nahráváním (které je ale sympaticky rychlé), zvláště jste-li herními nováčky, počkejte s nejtěžší variantou, až dostanete ovládání trochu víc do ruky.

Nastavení

Jsme lidé různí a různé máme i počítače na stolech. Hrál jsem Chicago na sestavě odpovídající doporučené, ale po delší době hraní (dvě tři hodiny) se hra trhala a zpomalovala takovým způsobem, že bylo nutné ji restartovat, aby se uvolnila zahlcená paměť. Trochu předejít se tomu dá už nastavením grafiky. Vybrat si můžete z rozlišení 800 x 600 nebo 1024 x 768 a můžete se také rozhodnout, chcete-li během hraní zobrazovat zvláštní efekty – průsvitné stíny, animace a animace na pozadí.

  

Napětí před akcí * Překvapení! * Kontrola splněných úkolů

Nastavitelné jsou pochopitelně i zvuky. Kromě kvality a hlasitosti zvuků, dialogů a komentářů lze nastavit také frekvenci komentářů postav. To je velice užitečná volba. Až vám totiž nějaká hláška, kterými se projevují různé NPC postavy, poleze svou četností, afektovaností nebo třeba jen nevhodností vzhledem k situaci na nervy a vy budete mít neodbytnou potřebu do něčeho bouchnout, vydechněte, nikam nebouchejte, přepněte se do Nastavení a prostě stáhněte frekvenci komentářů na minimum. Budete mít pokoj. V Nastavení máte také možnost vybrat si klávesové zkratky, které chcete ve hře používat. K dispozici jsou dvě implicitní nastavení, pokud vám ani jedno nevyhovuje, můžete si klávesy nadefinovat podle libosti. Já si však po celou hru vystačil s myší a klikáním na ikony.

Vše je připraveno ke hraní

Posledním rozhodnutím, které musíme ještě učinit, je výběr kampaně. Chicago 1930, narozdíl  třeba od svého staršího bratříčka Robina Hooda,  totiž obsahuje dvě diametrálně odlišné kampaně. Můžete si zvolit, zda budete hrát za Mafii nebo za Policii. Kampaně se neliší prostředím, v němž se odehrávají (obě strany spolu svádí boj v pouhých osmi čtvrtích Chicaga) ale stylem hry.

  

Úklid nepohodlného svědka * Policii za zády * Policejní mapa města

Zvolíte-li Mafii, ocitnete se v roli Jacka Beretta, pravé ruky kmotra Dona Falcona. To je muž, jenž se rozhodl získat nadvládu nad podsvětím (a posléze i nadsvětím) Chicaga. Jeho protihráči jsou muži Hanka O´Neila, irského gangstera, plus samozřejmě policisté a FBI. Jack Beretto je drsný muž, jenž nechodí pro ránu daleko, kterému se rozhodně nedělá špatně při pohledu na krev a který za své nejlepší přátele považuje brokovnici a mosazný boxer. Má naprostou důvěru svého bosse a plní pro něj ty nejšpinavější úkoly – vysvětluje restauratérům, že neplatit výpalné není dobrý nápad, vytlouká konkurenční továrny na alkohol, dělá špionáž mezi policií, pobíjí členy nepřátelských gangů po desítkách, vraždí státní úředníky.

  

Mafiánská mapa města * Výbavička správného mafiána * Policie má výběr chudší

Nic z toho si nemůže dovolit Edward Nash, mladý a iniciativní agent FBI, vaše alter ego, zvolíte-li si kampaň s názvem Policie 1930. Zabíjet smí, jen pokud to je nezbytné, zastřelí-li, postřelí-li či jen nasadí-li pouta nevinnému (nebo i gangsterovi, který se jako nevinný tváří), ocitne se ve vážných problémech, ne-li přímo ve vězení. Aby tomu předešel, musí opravdu důkladně zvažovat každý výstřel, každé policejní násilí. Inu, polda těžký život má.

  

Jack na množství nikdy nehleděl * Deník mise * Bulvár kvete v každé době

Jak už jste z předchozích řádků poznali, děj hry Chicago 1930 se odehrává v Chicagu, v letech 1928 až 1930. Od autorů hry to byl chytrý tah. Po Divokém západu, kde se proháněli Desperados, a anglickém Sherwoodu, kde se proháněli hoši Robina Hooda, zvolili autoři pro svoji nejnovější hru neméně atraktivní prostředí - město zmítané korupcí, týrané prohibicí a sužované gangsterskými válkami. Možná se mýlím, ale myslím si, že i relativně nedávný obrovský úspěch české Mafie od Illusion Softworks, která se odehrávala v obdobných kulisách, sehrál při volbě námětu svoji roli. Mafiáni jdou zkrátka na odbyt.

Hrajeme

Ať už jste se rozhodli pro kteroukoliv kampaň, mají obě hodně společného. Ovládáte jednu až pět postav, přičemž platí, že ta hlavní (Beretto nebo Nash) nesmí během plnění misí zemřít nebo se ocitnout v kriminále. Ostatní čtyř postavy jsou volitelné, jsou to pomocníci, které můžete s sebou na mise brát, ale také nemusíte. Obecně jednodušší mafiánská kampaň se dá poměrně snadno dohrát jen sólo. Ve hře jsou zabudované RPG prvky a každá z postav má dané charakteristiky, které si může v průběhu hraní vylepšovat. Jsou jimi schopnost střelby, boje zblízka, házení, první pomoc a charisma. Úroveň každé schopnosti je označena hvězdičkami, maximum je pět, minimum nula. Má-li např. postava boj zblízka nula, nedávejte jí do ruky baseballovou pálku, ublíží si s ní a nepřátelé se jí vysmějí :-). Neplatí, že každá postava umí všechno, některé jsou dobré jen v jedné činnosti, jiné jsou univerzálnější. Vlastnosti se vylepšují provozováním té které činnosti nebo jednorázově, po dokončení mise, kdy je v rámci tzv. Výcviku možnost rozdělit nalezené bonusy (znázorněné žlutými symboly, které jsou ukryté na nejrůznějších místech herní mapy a dají se sebrat). Systém vylepšování vlastností je bezvadný, má jen jednu zásadní chybu – v podstatě ho nevyužijete. Hra je tak krátká, že nemá smysl se piplat s postavičkami.

  

Kontrola nad soudem má své výhody * Náborová kancelář * Obsazení zbrojnice přináší nové zbraně

Když už jsem to nakousl – každá kampaň je tvořena jen deseti misemi, které se odehrávají v již zmíněných osmi lokacích (do některých se podíváte vícekrát). Úkoly jsou různé, něco jsme již naznačili dříve, víc toho prozrazovat nebudu, ať vás nepřipravím o to málo, co vás čeká. Prozradím jen, že obě kampaně jsou propojeny docela zajímavým příběhem. Na úvodu každé mise je krátký briefing, kde vám váš boss/šéf řekne, co máte udělat. Kromě tohoto hlavního úkolu se v průběhu plnění mise vyrojí delší či kratší řada úkolů dalších, takže překvapení není vyloučeno. Než se vypravíte do terénu, vyberete si svůj tým a vybavíte se zbraněmi. To není tak prosté, jak se na první pohled snad zdá. Inventář každé postavy má jen 6 slotů, přičemž taková Winchestrovka zabere hned tři sloty. Musíte proto dobře zvažovat, co potřebovat budete a co ne. Že byste si s sebou nevzali něco, co budete nezbytně potřebovat k dokončení mise, se obávat nemusíte, hra na to pamatuje a takové předměty (lékárnička, pouta atd.) se budou povalovat někde poblíž daného místa.

Některé zbraně a předměty jsou k dispozici hned od první mise (osmatřicítka), jiné se zpřístupní teprve tehdy, obsadíte-li některou ze tří čtvrtí se zbrojnicí. Kromě revolveru a Winchestrovky se ve hře objeví brokovnice a samopal, pár nožů, boxery, baseballové pálky a policejní pendreky, granáty, chloroform, peníze na úplatky, lano a policejní pouta na svazování a lékárnička. Toť vše. Mohlo by se to zdát málo, ale vzhledem k charakteru a délce hry to stačí.

Zvláště za mafiánskou stranu si užijete spoustu bojů. Ty jsou řešeny klasicky realtimově, klikáte na postavy, zbraně a nepřítele a doufáte, že ho zabijete dřív než on vás. Ne, není to až tak zlé. Pro nepřehledné situace autoři do hry zabudovali tzv. Slow Motion Mode, zpomalení hry. Kliknutím na symbol hodin v levém dolním rohu obrazovky (nebo pohodlněji stisknutím mezerníku) hru silně zpomalíte. Vše se děje dál, ale pomaleji, takže máte čas například přidělovat cíle svým postavám, máte-li jich s sebou víc, dobíjet zbraně, prchat z boje… Je to zajímavý systém, ale osobně bych dal přednost normální pauze, během které by bylo možno rozdělit úkoly. Potom by se dalo hovořit o nějaké taktice, tady moc ne. A to tím spíše, že vaše postavy jsou naprosto tupé, dělají jen to, co jim přikážete. Necháte-li je někde stát, nechají se bez odporu zastřelit prvním nepřítelem, který půjde okolo. Už i proto je někdy lepší nikoho s sebou na mise nebrat. Nepřátelé se chovají o něco lépe (v závislosti na nastavené obtížnosti), k pocitu realističnosti má přispět systém vidění – postava vidí vše, co se pohybuje v úhlu 180° před ní, za zády se jí můžete proplížit. Ale nesmíte přitom dupat, protože oči sice nepřítel na zádech nemá, ale uši ano. Ale to mají i vaši svěřenci, slyšíte dokonce kroky za zdí, je to znázorněno červenými pohybujícími se kolečky. Docela sympatické.

  

Vyhodíte ho dveřmi, vrátí se oknem * Mladý, nadějný, k nakousnutí * Výcvik nebo-li rozdělování bodů

Kromě přátel s nulovou inteligencí a nepřátel s jakous takous inteligencí se v lokacích pohybuje množství neutrálních postav ovládaných počítačem, které se chovají… no, jak kdy a jak kdo. Když vytáhnete ve větší společnosti bouchačku, dají někteří spořádaně tlapky nad hlavu a nehýbou se, jiní lítají jako splašení po mapě a zcela neomylně vychytávají kulky určené vašim nepřátelům. Specialisty jsou na to obzvláště reportéři, kteří se jako supi slétávají na vámi produkované mrtvoly a fotí o sto šest. Jsou chvíle, kdy člověka potěší, když takový paparazzi dostane kulku mezi oči, ale bída je, že se vám to promítne do hodnocení. Během hraní mise jste totiž hodnoceni. Hodnotí se splněné úkoly, způsob, jakým se chováte (zkuste zastřelit pár poldů před svědky a uvidíte, co bude), hodnotí se i to, jestli nahráváte uloženou pozici. V principu je to bezvadný systém, který mě třeba u Original War nutil hrát mise znovu a znovu, abych dosáhl maximálních hodnocení. Tam to smysl mělo, tady bohužel moc ne, než se pořádně rozkoukáte a svého hodnocení si užijete, je konec.

Lokalizace

Hra je, vyjádřeno slovníkem distributora, v „kompletní profesionální české verzi“. To znamená, že jsou přeloženy veškeré texty a hra je také do češtiny nadabována. Z toho, co jsem viděl (neměl jsem bohužel k dispozici tištěný manuál) musím lokalizaci pochválit. Ale jen podmíněně; proč, k tomu se za chvíli vrátím. Počeštění této hry považuji za jedno z nejlepších, jaké jsem měl kdy příležitost vidět a slyšet. Bývám ve střehu, je-li hra dabovaná, ne vždycky se to povede, ale v tomto případě klobouk dolů. Jakkoliv nemám rád Jana Přeučila, protože mi připadá, že přehrává, i když mluví o počasí, šéfpadoucha, Dona Falcona, by u nás snad ani nikdo jiný tak dobře nadabovat nedokázal. Obdobně mi na druhou stranu barikády velice pasoval Miroslav „Moulin“ Moravec jako James W. E. Jackson, šéfpolicista a Nashův přímý nadřízený.

  

Tohle není spartakiáda * Úspěšné zakončení akce * Zato tato se moc nepovedla

V dalších rolích se předvádějí Tomáš Hanák (Edward Nash) a Antonín Molčík (Jack Beretto), a to velmi zdařile. Odvedli kvalitní řemeslo, i když Tomáš Hanák počítačové hry nehraje, na jeho výkonu to není znát. Zkrátka, dabing se mi hodně líbil a investici do špičkových profesionálů považuji za mimořádně podařenou a přál bych si, aby takto vypadal standard u českých lokalizací. Tak proč tedy chválím lokalizaci jen podmíněně? Kruciš, Gremline, opravte nějakým patchem to „…mý chlapi…“ v 1. pádu, ujasněte si, jestli se Hank jmenuje „O´Neil“ nebo „O´Neill“, jestli je Jack „pan“ nebo „Mr.“, jestli je pro mafiány skutečně „…dobrá zpráva…“, když zjistili, že jim nějaký Baron krade prachy, plus to, čeho jsem si nevšiml, a já tu „podmínku“ rád zruším a budu lokalizaci hodnotit velice vysoko, protože jinak je vše super, formulace jsou srozumitelné, logické a stylisticky správné, nikde do českých vět netrčí anglický slovosled, stupeň nespisovnosti mi připadá uměřený situacím a hovořícím postavám, fonty se zobrazují jak mají… Prostě až na těch pár hloupých přehlédnutí paráda, které se některé konkurenční firmy nepřibližují ani na dohled.

Proč ji nechci

Je na čase odpovědět, proč si hru nechci koupit, když jsem ji až do teď v podstatě jen chválil. Důvody mám dva. Prvním je délka, respektive krátkost hry. Dvacet misí ve dvou kampaních se dá pohodlně dohrát za dvě odpoledne. To je zoufale málo, i předchůdci Chicaga, Desperados a Robin Hood, nabízeli zábavu na delší dobu. Důvodem druhým je mizivá znovuhratelnost. Lze experimentovat s nastavením obtížnosti, zpestřovat si hraní svým vlastním zadáním – třeba chodit do misí jen s boxerem a kusem špagátu, chodit sám nebo s týmem, ale to je jen z nouze ctnost. Hra je velmi lineární, postup v misích je dopředu daný, hra si to hlídá systémem zamčených dveří a nalézáním klíčů až ve správný okamžik. Zpravidla není možné vymýšlet alternativní trasy, vnikat do objektů z nečekaných stran… Zlatý Original War, kde prakticky v každé misi byla ukryta nějaká zadní vrátka… Tady ne, hra hráče posunuje od úkolu k úkolu jako kus nábytku. Co je mi platné, že se do nějaké místnosti dostanu po okenní římse, když nikudy jinudy to ani nejde a hra mi navíc sama řekne, abych to udělal.

Světlé stránky hry
  • Lokalizace
  • Dvě rozdílné kampaně
  • Příběh
  • Grafika
  • Ovládání
Temné stránky hry
  • Krátkost
  • Lineárnost
  • Mizivá znovuhratelnost
  • Chybí normální pauza

Distributor hru na svých webových stránkách charakterizuje jako realtimovou strategii. Já bych ji zařadil spíš mezi taktické akce, ale budiž. Srovnejme ji tedy s jinou realtimovou strategií, s Age of Empires 2. Když nebudu srovnávat diametrálně odlišný styl hraní, ale jen poměr cena/hratelnost, byl AoE2 gigant, který ve své době za cenu jen o polovinu vyšší nabízel díky rozsáhlým kampaním, náhodným misím a luxusnímu editoru zábavu na dobu prakticky neomezenou. Kam se na to hrabe 10-20 hodin Chicaga… Být ta hra třikrát, čtyřikrát delší, být variabilnější, mít víc lokací, šilhám někam mezi osmičku a devítku. Takhle nemohu dát víc jak sedm z deseti. Škoda.

Lokalizace: 9/10
Hratelnost: 5/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 7/10
Grafika: 8/10

Hezká, docela zábavná hra s půvabnou grafikou, příjemnou hudbou, slušnými zvuky, takřka perfektní lokalizací… nicméně příliš krátká a příliš lineární, než aby aspirovala na pomyslný trůn žánru. Všechny potřebné údaje pro zvážení její koupě jste právě dočetli, takže záleží jen na vašem vkusu a peněžence.

Celkové hodnocení: 7/10

Diskuze (9) Další článek: Volant jako pravá formule – rozsah 900 stupňů!

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , ,