Recenze: Guitar Hero 3 – staňte se rockovou legendou ve svém obýváku

Objednejte si na shop.doupe.cz
Guitar Hero 3: Legends of Rock     PC: 2 599,- Kč     PS3: 2 199,- Kč     PS2: 1 899,- Kč     Wii: 2 299,- Kč

Platforma: PC, X360, PS3, Wii, PS2
Typ hry: Simulátor rockového kytaristy
Multiplayer: Ano
Výrobce: Neversoft (http://www.neversoft.com/)
Vydavatel: RedOctane (http://www.redoctane.com/)
Distributor v ČR: CD Projekt (http://www.cdprojekt.cz/)
Homepage: http://www.guitarhero.com

115 milionů amerických dolarů. Přesně tolik Guitar Hero 3 vydělal za první týden prodeje. Od jeho data vydání se za oceánem prakticky o ničem jiném nemluví – vynecháme-li neméně zapálené debaty o Rock Band, dalším evoluční článku ve vývojové větvi Guitar Hero. Proč? Guitar Hero je především precizní realizaci koncepce „easy to learn, difficult to master“ (snadné k naučení, obtížné k ovládnutí), díky níž si vás snadno získá a pak už nepustí.

Předpokládám, že vás debaty o hře nemohly minout, přesto si raději v kostce zopakujme, o co že to vlastně jde. V Guitar Hero se stáváte kytaristou, jenž se prokousává řadou skladeb, čímž se dostává k obtížnějším kouskům a vydělává peníze na rozličné věci prodávané v herním obchodu. K hraní může sloužit buď klávesnice nebo ovladač konzole, ale to pravé přichází až s kytarou přikládanou ke hře. Pět barevných tlačítek, strum bar a whammy bar se během chvilky stávají celým vaším světem.

První krůčky

Hra vás zvolna provede prvními krůčky a vysvětlí, že na pásu k vám pojedou barevné kuličky a v okamžiku, kdy kulička dojede na označené místo vespod obrazovky, máte ji „zahrát“, čili zmáčknout tlačítko příslušné barvy a drnknout do strum baru. Celkově pak vaše počínání bude skutečně vzdáleně připomínat hru na kytaru. Aby to nebylo tak snadné, časem dojde i na akordy a sóla, která zahrajete jen díky složitější technice.

Napsané na papíře to zní podivně, na pohled je to ještě podivnější – ale stačí si to vyzkoušet a jste lapeni. Na jednoduchou obtížnost se budete muset srovnat jen s prvními třemi tlačítky, pás s notami jede pomalu, prostě idylka na seznámení. Střední obtížnost je na příjemné relaxování, zapojí už i váš malíček, někdy vám dá trochu zabrat, nicméně celkově jde stále o jednoduchou záležitost.

To pravé přichází až s obtížnostmi hard a expert, kde máte o tlačítko víc než prstů, bez „hammer-ons“ a „pull-offs“ si leda tak zlámete prsty a kuličky na pásu jezdí občas v takové skrumáži, že zprvu nemáte šanci odhadnout, v jakém pořadí je vlastně hrát. Na řadu pak přichází vynikající tréninkový mód, kde si můžete procvičit libovolnou skladbu i její část, a to na plné tempo nebo ve třech pomalejších.

Kytarový battle?

Ale dost už teorie – let’s rock! Oproti svému předchůdci vás Guitar Hero 3 v kampani provází krátkými a místy úsměvnými animacemi, jež hráče provedou cestou od pochybného hraní v zapadlém klubu až na obrovskou stage v Japonsku a následnou cestu přímo do pekla, kde budete bojovat o svou duši.

Ano, bojovat, doslova. Během kampaně se setkáte se třemi kytarovými battly, což je další novinka. Hrajete proti soupeři (druhý v pořadí je Slash – TEN Slash; a jestli se teď nechytáte, tak… ale nedělejte si legraci, ano? :)), přičemž komu dřív spadne ukazatel kvality výkonu na nulu, prohraje. Battle ale rozhodně není žádná pohodička, místo Star Power (tedy místo bonusu za bezchybné zahrání určitých pasáží) jsou zde power-upy ubližující soupeři: přetržená struna, vyšší obtížnost atd. Ovšem pozor! Váš soupeř může stejné taškařice páchat vám.

Jestliže battle je dobrý nápad, kooperativní kampaň je super, hlášky při loadingu správně vtipné a samotný herní systém těžce návykový, hra jako taková stojí a padá se skladbami, které můžete hrát. Na rovinu – stále se nemohu rozhodnout, zda mi nynější repertoár vyhovuje méně či více než ten minulý, z čehož lze vyvodit, že si Guitar Hero udržel vysoko nastavenou laťku.

Songs for the deaf

Zatímco minulý díl sázel na postupné přitvrzování v repertoáru a epický, devítiminutový Free Bird nakonec, zde autoři sbírají body za různorodost žánrů. V okamžiku, kdy byste čekali metalový nářez, přichází podmanivá Santanova Black Magic Woman apod. V každé sadě písní (celkem osm sad po čtyřech skladbách a přídavku plus tři battly) najdete chytlavé kousky, ať už to bude rozjížďková Hit Me With Your Best Shot, Anarchy in the UK, kterou Sex Pistols nově nazpívali jen kvůli hře, či Welcome to the Jungle od legendárních Guns ’n’ Roses nebo 3’s and 7’s od osobitých Queens of the Stone Age. Samozřejmostí jsou další zvučná jména jako Slipknot, Alice Cooper, ZZ Top, Aerosmith, Rolling Stones a pochopitelně nesmí chybět Scorpions s Rock Me Like a Hurricane (nebo jste už zapomněli na konec The Simpsons? :)).

Aby bylo úplně nejveseleji, na konci hry není žádný trhák jako Free Bird minule – teď jsou tu totiž zlaté hřeby rovnou tři. Mezi poslední sadou písní je sedmiminutová One od Metallicy, závěrečný battle zuří na strhující The Devil Went Down to Georgia (možná znáte předělávku od Rednex) a závěrečné titulky pak doprovází hratelná Through the Fire and Flames od Dragonforce – nejtěžší skladba v Guitar Hero 3 všech dob.

Milášek

Při hodnocení hry ovšem nesmím zapomenout na to nejdůležitější: novou, bezdrátovou kytaru. Na černý vymazlený nástroj inspirovaný modelem Les Pauls (dodávaný k verzi pro Xbox 360) jsem se těšil jako malý kluk a v mnohém byla moje očekávání naplněna. Kytara vypadá fantasticky, lesklé černé tělo ji sluší (a jestli myslíte, že ne, kryt si vyměňte ;)), stejně jako tlačítka, jež tentokrát mají barevné jen okraje. Chvála patří i whammy baru. Ten je tužší, takže „neplandá“ jako u minulého modelu. Výhodou nové kytary je i odnímatelný krk, díky čemuž je nyní nástroj skladnější.

Kvalitní jsou i tlačítka, která drží pevněji a příjemněji reagují na stisk. To se však nedá říct o strum baru: na první pohled je bytelnější a také se na něj lépe hraje, jenže při tom vydává ještě hlasitější zvuk než jeho předchůdce, což je zvlášť v okamžiku, kdy potřebujete mít zvuk spíš potichu, dost nepříjemné.

Zapojte i oči

Chuť si můžete spravit třeba vizuální podobou hry. Celý interface je jaksi nezachytitelně hezčí, novější než minule, to hlavní ale představují postavy. Stylizovaní hudebníci jsou překrásní, jejich animace bezvadné – občas jsem měl dojem, že bych zpěvákovi mohl odezírat z úst. K tomu si připočtěte povedené střihy na stage, střídající hudebníky, případně zabírající extrémní detail na vaši kytaru. Paráda.

Až vám budou všechny skladby připadat ohrané, jistě vezmete zavděk množstvím bonusových a stahovatelných, které postupně budou k dispozici. Vyloženě zamrzí jen editor hudebníka a snad nějaký nástroj, kterým byste si mohli vyrábět vlastní doprovody ke skladbám.

Takovými drobnostmi se vám ale při hraní prakticky nebude chtít zatěžovat, ve skutečnosti bude trvat jen chvíli, abyste pás s notami viděli pokaždé, když zavřete oči. Abyste si notovali každou skladbu a při pozorování videí z YouTube nemuseli mít zapnutý zvuk. Abyste poznali, o jakou píseň jde... Tohle prostě musíte zkusit, pak teprve opravdu pochopíte.

Grafika: 8/10
Hudba: 10/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 9/10

Guitar Hero 3 je vynikajícím pokračováním jedné z nejnávykovějších her. Přes obohacení o nové hratelnostní prvky a skoro perfektní bezdrátovou kytaru je ovšem novinek na vyšší hodnocení málo – přesto pokud hře jednou propadnete, budou vám všechna čísla pod všemi recenzemi úplně fuk.

Celkové hodnocení: 8/10