Mario Kart Wii – už i rychlá dvojkola

Nintendo se svou nejnovější konzoli dalo jasně najevo, pro jaké herní publikum je aktuálně zaměřeno. Jedná se o občasné hráče, jimž hraní předtím dělalo problémy, nebo je dokonce vůbec nebavilo. Úspěchy Wii naznačují, že se strategie vyplatila, nicméně to nemění nic na věci, že Nintendo nadále uspokojuje choutky i hardcore pařanů. Důkazem jsou například poslední přírůstky Metroid Prime či Mario série, teď se na nás valí další, neméně důležitý kousek, jehož kořeny sahají až do SNES éry.

Hry ze série Mario Kart se vždy těšily obrovské oblíbenosti, hlavně díky nakažlivému multiplayeru, který mnohdy vydržel svištět na obrazovce nespočet večerů. Ovšem zůstává otázkou, zda-li nový díl stojí za pozornost, když je možnost hrát Mario Kart 64 přes Virtual Console nebo Mario Kart: Double Dash díky zpětné kompatibilitě s GameCube.

Staré dobré, nové lepší

Mnozí si jistě říkají, že Mario Kart hry již nemají co nového nabídnout, hlavně po výtečném DS počinu. Díl na Wii se o to rozhodně snaží, i když některé novinky spíše zarazí, než potěší. Dá se říct, že se od hry nečekalo nic moc převratného, snad jen propracovanější možnosti online hraní a nějaký ten charakter navíc. Nintendo šlo ale naštěstí dále, přičemž samozřejmě na online podporu ani na nové charaktery nezapomnělo. Začnu u jedné novinky, která nejspíš nepotěší zběsilé Mario Kart maniaky – úplně je totiž přepracován systém mini-turba.

Do zápolení se nově připojují i motorky, které hře přidávají neobvyklý šmrnc.

V minulých inkarnacích se při smyku mačkal střídavě směr doleva a doprava, šlo tak zvýšené rychlosti využít kdekoli, kde jen bylo trochu místečka. Toto už neplatí, vše závisí na délce smyku, přičemž až u opravdu dlouhého lze udělat turbo plnohodnotné. Nintendo tak nejspíš chce co nejvíce vyrovnat šance mezi pokročilými hráči a úplnými nováčky. Změnu systému docela vítám, jelikož při DS online multiplayeru byla většina klání téměř nehratelná – závod ani nezačal a protivník byl ten tam. Ne každý má čas či trpělivost učit se hru maximálně ovládnout.

Dvě kola stačí

Další novinka, nechávala sice ze začátku mnoho lidí na pochybách, nakonec se ale ukázala jako dobrý tah. Divoké závody už totiž nejsou omezeny jen na autíčka, do zápolení se nově připojují i motorky, které hře přidávají neobvyklý šmrnc. Osobně jsem shledal motorky rychlejším prostředkem než motokáry, takže při jízdě na čas jde o jasnou volbu. Hlavní výhodou je možnost dělat mini-turba kdykoli na trati (postavením se na zadní kolo), cenou za to je ale horší manévrování a menší stabilita. Odpadá také ale plnohodnotné turbo, je jasné, že by hra pak byla nevyvážená. Výsledkem je tak zajímavý kompromis mezi oběma způsoby dopravy, každý má své výhody a nevýhody.

Hra nabízí několik módů, jmenovitě Grand Prix, Time Trials, VS Race a Battle. První z nich je klasika – na výběr je z tří výkonů vozidel (50cc, 100cc a 150cc), s vyšším číslem se samozřejmě zvyšuje i celková náročnost. Zvláštností je tentokrát omezení, které jednotlivé stupně doprovází. U 50cc je možno používat jen motokáry a u 100cc jen motorky, u 150cc má pak hráč volbu nezávislou. Jelikož ale většina lidí hupsne rovnou na stopadesátky, moc to nevadí (nemluvě o tom, že po vítězství v jednotlivých stupních se omezení zruší). Celý šampionát je rozdělený na osm turnajů, každý má po čtyřech tratích, přičemž těžší turnaje se postupně odemykají po zdolání těch lehčích.