A Way Out: zážitek, na který se nezapomíná (recenze)

Ve dvou se to lépe táhne, řekli si vývojáři z Hazelight Studios a pustili se do vývoje revolučního kooperačního vyprávění s názvem A Way Out. Již od samotného oznámení na sebe hra poutala nemalé množství pozornosti a očekávání, zda dojde k naplnění veškerých slibů o jedinečném projektu, který si nezahrajete jinak, než s jedním ze svých přátel, a to buď ve split-screenu či v multiplayeru. A jak se vše podařilo?

A Way Out do puntíku naplnilo sliby vývojářů o jedinečné kooperační akční hře

Vše začíná útěkem

A Way Out je silně příběhovým vyprávěním trestanců Lea a Vincenta, kteří se potkávají na sousedních celách a po úvodních peripetiích spřádají plány na monstrózní útěk na svobodu. Po výběru jednoho z hlavních hrdinů se tak dostáváte do amerického vězeňského systému a seznamujete se s místními fakty. Již krátce po první cut-scéně je více než jasné, že důraz na kooperaci je opravdu zásadní. Hra rozděluje obrazovku na dvě poloviny, které sledují prozatím separovaný život ve věznici až do momentu prvotního shledání. Po první hodině hraní a epickém útěku následuje nepříliš klidný život na svobodě plný zásadních zvratů a nečekaných zápletek, které není radno spoilerovat. Příběh je totiž hlavním vztyčeným pilířem A Way Out.

Celé vyprávění je vystavěno na principu filmového zpracování, které kombinuje množství  líbezných cut-scén s hratelnými pasážemi, jež jsou sice předem pečlivě jasně naskriptované, přesto hráči poskytují jistou míru volnosti a v určitých momentech i možnosti rozhodnout o dalším postupu. Dlouho předlouho si hráči kladli otázku, jaký herní mechanismus bude hru definovat a jaká bude vlastně herní náplň tohoto divokého dobrodružství.

Hra disponuje výtečnými herními mechanismy při zachování důrazu na kooperaci

Věci se mají následovně. Každý z hráčů ovládá jednoho ze dvou hrdinů na rozdělené  obrazovce a plní jednoduché úkoly. Důležitost jednotlivých rozhovorů či aktivit je ve hře zdůrazněna neustálými dynamickými proměnami zobrazovaného obsahu. Ty méně zásadní události jsou tak často zúženy a částečně vytlačeny těmi podstatnějšími. Hra tak dává jasně najevo, kde se děje něco opravdu zásadního a čemu je třeba věnovat zvýšenou pozornost.

Leo a Vincent se drží neustále blízko sebe, nicméně potřebují stále vzájemně kooperovat. Jednou jde o odlákání pozornosti, jindy o vyražení dveří, ovládání nejrůznějších zařízení, vysazení do větrací šachty, roztlačení vozu, pádlování na lodi apod. Úkoly jsou to často jednoduché, ale díky své nápaditosti neskutečně zábavné. Nejedná se zde o samoúčelnou spolupráci, ale regulérní spoléhání jeden na druhého. Krom těchto zdánlivě běžných výpomocí se Leo a Vincent doplňují i při ryze akčních scénách, jako jsou honičky s policisty či přepadení benzinové pumpy. Vše funguje naprosto přirozeně a uvěřitelně. Takovou míru kooperace jsme ve hře dlouho neviděli.

Kooperace + příběh = hratelnost

A Way Out v sobě snaží kombinovat dvě relativně neslučitelné koncepce a vytřískat z nich naprosté maximum. Není totiž jednoduché při důrazu na kooperaci a silný příběh vyčarovat zázračnou hratelnost. A přece… Vývojářům se podařilo skloubit výše zmíněné do perfektně vyformovaného celku, který sice musí brát ohledy na dané premisy a nevyhne se kompromisům, přesto nabízí slušnou kvalitu ve všech ohledech. Občasné ústupky jsou sice hodně zřetelné a nápadné, každopádně jejich smysl je více než pochopitelný. V silně příběhové hře s důrazem na kooperaci musí být hratelnost spíše lineární záležitostí. Něco podobného platí i při opačném sestavení rovnice. Chceme-li dobrou hratelnost a kooperaci k tomu, příběh musí být předem jasně nadefinován. I přes velké množství menších ústupků však hra nabízí poměrně velké možnosti.

Jedná se o akční jízdu od začátku až do samotného konce

Jak jsme naznačili, postup hrou je spíše lineární záležitostí, což však nebrání začlenění možnosti volby v momentech, kdy se hlavní hrdinové neshodnou na postupu. Cíl chystané aktivity je jasný, způsob, kterým se k němu dopracujete je na vás a nutno dodat, že vyžaduje souhlas obou zúčastněných. Volit můžete např. mezi útokem na policisty spojeným s odcizením vozu nebo klidným stealth postupem. Podobných momentů je ve hře poměrně mnoho, a přestože předem jasně víme, že výsledek bude vždy stejný, i tato malá vychytávka mírně zvedá určitou míru znovuhratelnosti a hlavně dává pocit větší svobody.

Herní náplň

Není však žádný důvod k obavám, že by hra byla pouze prostou vizuální přehlídkou nejrůznějších cut-scén. Celé vyprávění působí až neskutečně osobně a uceleně. Hlavní hrdinové jsou více než sympatičtí a brzy vám nebude jejich osud lhostejný. Škoda jen, že po herní stránce nenabízí žádné rozdílnosti. Jistě by se nabízely nějaké ty schopnosti typu síla, rychlost, střelba apod.

Velkou pozornost ovšem zaslouží způsob, jakým je příběh vyprávěn. Nejde zde pouze o holý útěk z vězení, ale o typicky americké filmové vyprávění o starých křivdách či rodinném štěstí. Vše navíc zatraktivňuje více časových linií, prostřihů do minulosti apod. Jako celek je tak A Way Out z tohoto pohledu sice mírně přitroublý a laciný, přesto v herním průmyslu nadprůměrně kvalitně zpracovaný. Forma jasně vítězí nad obsahem.

Přestože je herní schéma vystavěno primárně pro přímý postup vpřed, i tak jsme se během hraní dočkali množství nejrůznějších aktivit ve formě miniher. Poměřit se se svým parťákem můžete například ve hře na klavír či banjo, házení šipek nebo si dát jen tak páku. Nehledě na to, že hra v některých lokacích umožňuje slušnou míru interakce s předměty. V dílnách můžete řezat pilkou, obsluhovat soustruh, v zástavbách můžete číst knihy, zkoušet si oblečení či dokonce i umývat nádobí. Jistě nejde o žádné významné aktivity, ale pro pobavení slouží výtečně a odvádí pozornost od hlavního příběhu, dávají možnost vydechnout, neboť mnohdy je to skutečně zběsilá jízda.

Samotná hratelnost v sobě kombinuje množství QTE, ale i klasického ovládání. Se svým parťákem si v akčních scénách a honičkách budete otevírat dveře, házet předměty, přemisťovat se jeřáby apod. Užijete si jak střelby, tak stealth akce. Ani v tomto ohledu tak A Way Out nezaznamenává větších slabin. Hra jednoduše baví od začátku až do konce, kterého lze dosáhnout v rozmezí pěti až osmi hodin v závislosti na zvídavosti.

Technické zpracování

Co se technické stránky hry týče, ani zde není příliš mnoho co vytýkat. Hra vypadá až na několik menších detailů opravdu skvěle. Slabinou jsou obličeje postav a jejich animace a ani zpracování vody příliš nezaujalo. Ta totiž působí prapodivně gelově. Celkově vše ale vypadá velice dobře a není důvod k výraznější kritice. Během hraní jsme se nesetkali s žádným technickým problémem či snad komplikacemi spojenými s multiplayerem. A Way Out nikterak nelaguje a mimo úvodní nahrávací obrazovky je běh svižný a plynulý.

Za velké plus lze navíc považovat skutečnost, že přestože je hra určena výhradně pro kooperaci, vystačíte si pouze s jednou její kopií, a to i za předpokladu, že zvolíte multiplayer, což je vzhledem k cenovce okolo osmi stovek více než potěšující okolnost.

A Way Out je výjimečná hra, která jistě zaslouží nemalou hráčskou pozornost

Vývojáři do puntíku splnili to, co slibovali a naservírovali nám naprosto jedinečnou kooperační akci plnou akční zábavy ve filmovém podání. Akci, která dominuje jak na poli narace, tak překvapivě i po stránce hratelnosti. Již dlouho tu nebyla podobně chytlavá a především originální hra takových kvalit. K tomu všemu musíme přičíst relativně nízkou prodejní cenu a fakt, že do dvojice stačí pouze jedna její kopie. A Way Out je naprostá bomba, kterou nelze jinak, než doporučit.