Anachrony: cesta do minulosti a zase zpátky (recenze)

Když na jaře letošního roku oznamovala společnost Albi na svém Albi Day vydání strategie Anachrony, propukla hráčská komunita v nebývalé nadšení. Toto dílo Richarda Amanna nejenže nabízí atraktivní atmosféru postapokalyptické budoucnosti, ale před hráče staví nebývalé možnosti toho, co všechno lze dělat. V říjnu letošního roku Anachrony doputovalo na pulty obchodů a pokud s jeho pořízením stále váháte, mohla by vám v rozhodování pomoct naše recenze.

První, co nás ne hře překvapilo, byla velikost krabice a její obsah. Pravda, obojí jsme očekávali, ale jsme byli překvapeni, když jsme si krabici poprvé potěžkali v ruce. A co teprve při otevření – vypadlo na nás několik stovek nejrůznějších žetonků a destiček. Při jejich postupném třídění jsme si připadali trochu zahlceni, na druhou stranu ale oceňujeme kvalitu materiálu a také fakt, že skutečně vidíte, za co jste své peníze utratili.

Anachrony se žánrově řadí mezi eurohry, nicméně od počátku vynikalo prezentací příběhového pozadí. V nepříliš vzdálené budoucnosti musela Země čelit nárazu asteroidu, který z ní udělal nehostinnou planetu plnou s nedýchatelnou atmosférou. Jen několika málo lidem se podařilo zachránit a tito přeživší se nyní sdružují ve čtyřech izolovaných společenstvích, které si říkají Cesty. Každá z cest má jinou filozofii a jak už asi tušíte, jedná se o možné hráčské frakce.

Zatímco cesta Harmonie a její stoupenci v čele s matriarchou Zaidou se snaží obnovit ztracenou rovnováhu mezi lidmi a přírodou. To Cesta nadvlády reprezentovaná neohroženým kapitánem Wolfem a zastává názor, že jediná cesta, jak zachovat lidskou rasu je řád a přísná hierarchie. V podobném výčtu nesmí chybět frakce zaměřená na vědu a techniku, kterou zde reprezentuje Cesta pokroku a její vůdkyně knihovnice Cornella. A konečně čtvrtou Cestou je Cesta vykoupení, tedy jakási církev, jež věří v předurčení a boží všemohoucnost. Nebo to alespoň káže pastýř Caratacus.

Po zvolení frakce dostanete veškeré její komponenty a také hráčskou desku. Ta má dvě strany, A a B. Zatímco strana A je pro všechny stejná, strana B už je vždy specifická pro danou Cestu a vždy reflektuje její silnou stranu. Pro první partie ovšem tradičně velmi doporučuje hrát se stranou A a stranu B si nechat až čas, kdy se ve hře budete dostatečně orientovat. Jako začátečník stejně nedokážete využít výhody jednotlivých desek a zbytečně by vás mátly.

Hra se se ve své základní verzi skládá ze sedmi kol, přičemž po prvních čtyřech na Zemi dopadne meteorit a vy máte další tři kola na to, abyste členy své frakce dokázali evakuovat. Po dopadu meteoritu se také trochu mění pravidla, máte méně exoskeletů a některé z herních akcí na povrchu planety se vám časem zablokují. Pakliže ale budete hrát s modulem Soudný den, nemusí k dopadu meteoritu vůbec dojít. Pokud budete pilní ve vymýšlení nových vynálezů, můžete dopad asteroidu odvrátit – anebo také přiblížit. Tento modul je skvělým oživením hry a moc nás bavil. Doporučujeme vám však nechat si ho až na dobu, kdy už budete hru alespoň trochu ovládat, protože je to přece jen další starost navíc. Na druhou stranu ale tak získáte parádní třešničku na dortu.

Hráči se postupně střídají ve svých tazích, dokud všichni nepasují. Akcí, které můžete vykonávat je přitom celá řada. První skupinou akcí jsou ty, jež můžete vykonávat na povrchu planety, a kromě vás je mohou využívat také další hráči. Jedná se o těžbu surovin, verbování nových pracovníků, stavbu projektů (v podstatě budovy) a superprojektů, výzkum a akci na poli Světové rady. Tyto akce však mají omezený počet polí (dvě při hře dvou hráčů, tři při hře 3-4 lidí) a navíc obvykle musíte při umístnění na nižší pozice za umístění něco zaplatit (a také vám někdo před vámi může vyfouknout třeba pracovníka, nebo surovinu, na kterou máte zálusk). Kromě toho ještě na povrchu planety existují i neomezené akce, které může provádět libovolný počet pracovníků, jedná se o filtraci vody a obchodování.

Vydat se na povrch planety ovšem není jen tak. Vzhledem k tomu, že na Zemi už hezkých pár set let není dýchatelná atmosféra, musíte tam své pracovníky vyslat v tzv. exoskeletech, které jim pohyb v zamořeném ovzduší umožní. Vtip je v tom, že exoskeletů máte omezené množství, šest, a navíc je musíte aktivovat ještě před samotnou fází akcí. Aktivace prvních tří je zdarma, za další už ovšem musíte platit energií a za každé neobsazené pole pro exoskelet získáte jednu vodu, a ta je v post-apokalyptickém světě ceněná nad zlato. Proto budete muset aktivaci exoskeletů pečlivě zvážit – není totiž nic horšího, než když zaplatíte jednu energii navíc a ve finále zjistíte, že už stejně nebudete moc vyslat ven žádného pracovníka, protože jsou všichni zaneprázdnění, nebo unavení… a stejně vám třeba může chybět jedna surovina potřebná na stavbu projektu, ale smůla – už nebudete mít k dispozici žádný exoskelet, abyste šli surovinu směnit, nebo vytěžit.

Dalším typem akcí jsou ty, které můžete provádět na vlastní hráčské desce. Vzhledem k tomu, že se jedná o jakousi vaši základnu, stačí umisťovat žetonky pracovníků bez exoskeletů. Zpočátku sice těchto akcí k dispozici moc nemáte, ale to se rychle změní stavbou projektů, jež vám právě umožňují vykonávat další akce a jsou také podmínkou k evakuaci vaší frakce.

Kromě dvou typů akcí Anachrony přináší ještě zajímavý mechanismus pracovníků. Ve hře jsou celkem čtyři typy – správci, vědci, technologové a géniové, kteří dokáží zastoupit kohokoli. Některé akce přitom mají uvedeno, že pro jejich aktivaci nelze použít ten či onen typ pracovníka, nebo naopak že za jeho použití můžete získat bonus. Pokud pracovníka použijete, stává se až do konce kola zaneprázdněným a logicky ho už nemůžete použít k aktivaci jiné akce. Ve fázi úklidu se vám potom samozřejmě všichni zaneprázdnění pracovníci vrátí na základnu, ovšem primárně půjdou do oddílu nemotivovaných pracovníků, jež nemůžete využívat. Proto budete muset čas od času zahrát akci, která vám nemotivované pracovníky zase namotivuje a udělá je aktivní. Problémem je, že tento úkon vás bude stát buď velké množství vody, nebo potom vítězné body v konečně fázi hry…

Velkým lákadle pro hráče a jedním ze stěžejních PR lákadel hry je avizované cestování časem. V Anachrony si totiž během určité fáze kola můžete z budoucnosti poslat libovolnou surovinu, pracovníka, nebo exoskelete a ihned je můžete použít. Problém je v tom, že je poté budete zase muset poslat zpátky, aby nedošlo k časovému paradoxu. Občas se vám tyto dary z budoucnosti mohou hodit, ale rozhodně se nejedná o stěžejní prvek hry, jak se z jejích prezentací mohlo zdát. Takže ano, cestovat časem můžete a někdy vám to může přijít vhod, nicméně klidně se v průběhu hraní obejdete bez toho. Ostatně s tím můžete mít celkem velké nepříjemnosti. Za takřka každou poslanou a nevrácenou věc totiž můžete dostat – i opakovaně – žetony paradoxů, které mohou vést až k získání anomálie (něco jako projekt s negativní vlastností).

Jestliže zrovna nebudete mít po ruce žádné kamarády (dost možná, že spoustu z nich vyděsíte při prvním vysvětlování pravidel), můžete si Anachrony zahrát také sami. Pro vlky samotáře je připraven modul zvaný Chronobot, jenž reprezentuje virtuálního hráče. Chronobot je řadou hráčů i recenzentů hodnocen jako jeden z nejlepších módů pro jednoho hráče vůbec a my určitě souhlasíme s tím, že patří k tomu nejlepšímu, co můžete vyzkoušet. Chronobot má svou vlastní hráčskou desku, na níž postupně získává suroviny, pracovníky a staví projekty, přičemž jeho akce se řídí hodem kostky.

Anachrony nabízí opravdu obrovské množství možností, z nichž budou kovaným eurovkářům přecházet oči. Na druhou stranu se ale v množství toho, co všechno můžete dělat, lze velmi snadno ztratit (vězte, že první partie hry nebudou z tohoto hlediska vůbec jednoduché a příliš tomu nepomáhají ani pravidla) a aby to bylo ještě složitější, musíte v průběhu hraní sledovat spoustu různých drobností (zejména co se týče motivace pracovníků).