Assassin's Creed Odyssey: hippokratický asasín (recenze)

Série Assassin's Creed měla své strmé vzestupy i pády a po posledním dílu s podtitulem Origins trochu oklepala popel z ramenou a vydala se lehce odlišným směrem. Lákavým směrem, smím-li dodat. Roční pauza je ale pryč a než se dočkáme další, máme před sebou ještě větší odklon od série s názvem Odyssey. Pryč jsou kapuce, skryté čepele a tiché zabíjení. TOHLE JE SPARTA!

Do Řecka bez čepele

No dobře, kapuce tu nechybí a kánonu série se také trochu dotkneme, Odyssey je ale od značky AC snad nejdále ze všech dosud vydaných dílů. Osudový boj asasínů a templářů je odsunut na kolej někde u třetího nástupiště a my se vydáváme do roku 431 př. n. l., přímo do víru Peloponéské války, do brutálních bojů mezi Spartou a Aténami. Na čí stranu se přikloníte, je přitom zcela na vás. 

Je jedno, zda jste za Spartu nebo Atény. Řecko je krásné!

Hráč se vžije do role potomka legendárního krále Leonida, kterého jistě moc dobře znáte z příběhu 300 Sparťanů, a konečně si budete moci vybrat mezi hraním za žoldáka Alexia či jeho sestřičku Kassandru. Na příběh to velký vliv nemá, ale je příjemné mít na výběr. Tentokrát navíc budeme řešit hlavně rodinné problémy a osud vaší rodiny, což v kontrastu s osudem lidstva možná nezní tak epicky, dodává ale příběhu potřebnou osobnější notu. 

Hra tak balancuje mezi několika linkami a hráč má neustále co dělat. Rodinné patálie jsou samozřejmě hlavním tahounem hry, také tu ale máte samotný válečný konflikt (samozřejmě s celou řadou fiktivních zajímavých událostí) a mimo jiné starověkému Řecku vládne tajemný kult, se kterým se můžete pustit do křížku. Ale nemusíte. Hodně věcí je tu čistě na hráči, což dává potřebnou svobodu v rozhodování a především vás nikdy netlačí do questů, které vás nebaví. K mání jsou navíc i denní a týdenní kontrakty, které vás vždy odmění něčím lákavým. 

Svět neomezených možností

Pokud jste hráli Origins, přijde vám celková herní struktura a mnohé mechanismy nesmírně povědomé. Ostatně předchozí díl slouží hře jako základ, který ale Ubisoft patřičně vylepšil a obohatil. Především musím vzdát hold vývojářům, kteří vytvořili neuvěřitelně pestrý a rozlehlý svět s celou řadou míst k objevování a prozkoumávání. Skvělým nápadem, který na vás vyskočí hned na začátku, je absence jakékoliv pomocné ručičky u questů. Pokud budete chtít, hra vám dá jen nějaké informace a veškerá místa, postavy a události budete muset hledat pěkně sami, průzkumem prostředí a jeho postupným odhalováním. 

Během putování narazíte na spoustu historických postav i míst. 

Tím se série jako nikdy dříve posouvá směrem k RPG žánru a cestování po mapě dostává najednou zcela nový rozměr. Rozhodně doporučuji nezapínat tradiční šipky, které budou bušit na mapě do vaší finální destinace, vyždímáte pak ze hry mnohem více. Mapa je doslova poseta otazníky, rozprostírá se napříč mnoha ostrovy a stylem se nejvíce blíží dílu Black Flag, jelikož po většině mapy cestujete svou lodí s věrnou posádkou. Samozřejmostí jsou legendární města a památky, kterých je Řecko plné. Osobně se mi země líbila mnohem více než Egypt, který byl sice lákavý, ale rozhodně ne tak historicky nabitý. Pohyb lodí a boj s ní je velmi podobný čtvrtému dílu, je však razantně zjednodušen (děla tu jednoduše nejsou). Hra vám naštěstí stále dovolí přizpůsobit si loď i posádku obrazu svému a mít tak jakousi svou pohyblivou základnu s vlastním stylem. 

Další novinkou jsou dialogy, ve kterých můžete konečně aktivně účinkovat. Většina slouží jen k získání informací, v mnoha případech ale budete rozhodovat o důležitých událostech, které změní chod příběhu a hráč tak má pocit většího smyslu jeho snažení, což je rozhodně plus. Mimo příběh jsou stovky rozličných questů a nepovinných úkolů, které vám naplní peněženku nebo vylepší vybavení. Dělat je nemusíte, ale nová pozlacená helma přece vypadá tak dobře! A ano, vybavení jsou ve hře tuny a vypadají opravdu dobře, takže se budete předhánět v tom vypadat co nejvíce cool. 

Řezník ze Sparty

Jak jsem uvedl už na začátku, na skryté čepele tady můžete zapomenout. Série se vydává zcela novým směrem a posouvá své jádro více k akčnímu RPG žánru. Ústředním bodem vašeho arzenálu je Leonidovo ulomené kopí, které slouží jako trochu magická pomůcka pro celou řadu epických chvatů a mimo jiné i nějakému tomu asasínování. Tiché plížení a zabíjení ze stínu tu bylo převzato z Origins a je stejně zábavné a uspokojivé. K dispozici máte svůj věrný luk a dvojici zbraní, variabilita tedy bojům neschází. Posun hry k akčnějšímu stylu však nutí stále častěji jednoduše vytasit sekeru a všechny porubat. Zbraní je tu spousta a každá má svůj unikátní styl boje.

Vybavení a zbraní jsou tu hromady, výběr stylu je tedy zcela na vás. 

I to však není špatný nápad. Souboje jsou totiž skvěle dynamické, akční a dostatečně těžké. Obzvlášť, když se na vás sesype více vojáků najednou a vy musíte kmitat nohama. Bohužel AI je stále na pravěké úrovni a žádné extra taktiky nečekejte. Buď po vás půjdou všichni najednou, nebo se uklidíte někam za roh a budete potichu ostřelovat pobíhající chudáky z luku. 

K mání máte nově speciální schopnosti, po čtyřech aktivních pro boj na blízko a na dálku. Jde o unikátní dovednosti, na které potřebujete adrenalin, který samozřejmě získáváte samotným bojem. Zkrátka Origins na steroidech. Ty vám ale dávají mnohem širší možnosti pro boj, což vítáme. Potěší i jakýsi systém morálky a vaší reputace ve světě. Pokud totiž budete tropit neplechu a zabíjet všechny na potkání, půjdou po vás lovci odměn, kteří dokážou pořádně zatopit. 

Dostat se do křížku s více lovci odměn opravdu nechcete. 

Tento nový systém se skvěle hodí k udržení pocitu neustálého nebezpečí, bohužel není tak dobře vyladěn a kolikrát se mi stávalo, že lovci až nadpřirozeně přesně věděli o mém umístění a to nejhorší, co můžete zažít je, když se jich na vás během plnění dost důležitého úkolu sesype třeba pět. Ano, i to se může stát. A není to sranda. 

Jako z historických učebnic

Jedno se Ubisoftu musí nechat. I když často vydává zabugované a nesmyslně přeplácané hry, vizuálně umí jedny z nejlepších otevřených světů současného herního průmyslu. A Odyssey na tom není jinak. Řecko v podání hry je neuvěřitelně krásné a i když je vidět využití enginu z Origins, tvůrci jej dokázali vylepšit a přizpůsobit potřebám nového dílu. Svět je tak nejen krásný, ale také neuvěřitelně pestrý, plný hustých lesů, tropických pláží, širých vodních hladin s velrybami a žraloky, a historických měst. 

Ve hře opravdu je na co koukat, fotorežim budete vytahovat často.

Cestovat na koňském hřbetu je tu jedna radost a díky většímu příklonu k RPG žánru dokáže ve vás objevování Athén a dalších historických měst a míst zanechat mnohem větší stopu. Den se střídá s nocí, občas sprchne a před vámi se objevují stále nové osady, městečka, hrady a opuštěné ostrovy. Krása! Ještě, že ve hře nechybí obligátní fotorežim, který budete vytahovat opravdu často.

Bohužel není všechno zlato a Odyssey zužují stejné problémy, jak bývá u her Ubisoftu zvykem. Několikrát se mi hra na chvíli sekla, také nepotěší doskakující objekty a obyvatele. Ti se mimo jiné rádi zasekávají o překážky a často i divně reagují na okolní dění. Také animace obličejů není úplně špičková a po zážitku z takového Spider-Mana se člověku hned zdá, jako by skočil do předchozí generace. Dialogy a filmečky dokážou občas příjemně překvapit, někdy naopak spíše rozesmát. Tato nekonzistentní nálada se pak táhne napříč celou hrou. 

Celkově je však Odyssey krásnou hrou se skvělou tématickou hudbou a důstojným dabingem, kterému opět nechybí příchuť cizích dialektů a přízvuků. Zkrátka klasický Ubisoft.