Kromě skoku do nové generace nabídl letos AC také ustálený díl. Jak dopadl?
Již je tomu dlouhých sedm let, co světlo světa spatřil první díl z velmi populární assassínské série. Za tu dobu si chlapci z Ubisoftu získali mraky fanoušků po celém světě, kteří už netrpělivě vyčkávají další díl ze své milované série. Něco na této sérii je tak úžasné, že prakticky jakýkoliv díl má svoji kvalitu, takže se nemůže stát, že začnete s dílem, který se zrovna nepovedl. Na to se samozřejmě snaží navázat také Rogue, který vychází jako takové uchlácholení pro hráče, co vlastní konzole staré generace.
Vše při starém
Samozřejmě nelze čekat novogenerační grafiku z Unity, ale vývojáři se to snaží vykoupit velmi zajímavým příběhem. Osobně bych se nebál říct vůbec tím úplně nejlepším příběhem a herní postavou celé série. Hlavní hrdina Rogue – Shay Patrick Cormack – je totiž z řádu templářů. Tedy původně to byl asasín, ale z jistého důvodu už není. Zním asi dost lakonicky, ale nechci nic prozrazovat z příběhu, protože by to byla obrovská škoda. A vlastně ještě jedna taková malá vsuvka, než se pustíme do hry samotné. Rogue působí jako sequel k Black Flag, ale také obsahuje různá propojení s AC 3 a také s Unity. Nutno dodat, že pokud jste tyto hry nehráli, jejich spojitost si domyslíte jen těžko.
Cormac je liška ryšavá, co pozná, když něco není, jak se říká, tak úplně v richtigu
Vše se odehrává v 18.století, během sedmileté války. Shay Cormac se bude (stejně jako hrdina z Black Flag) ohánět nejen kormidlem, ale také samozřejmě akrobacií, stealth akcí a tak vlastně vším, na co jsme ze série zvyklí. Asi největší změnou bude pro hráče samotná hlavní postava. Zde totiž nebudete mít pod palcem troubu, co jen plní rozkazy. Cormac je liška ryšavá, co pozná, když něco není, jak se říká, tak úplně v richtigu. Právě jakási sebereflexe je velmi příjemnou změnou v sérii a přináší spoustu zajímavých možností při rozhodování se v dalším postupu. Nechápejte mne špatně, Cormac není záporák, nebo nakrknutá princezna, jen na život nahlíží otevřenýma očima a dokazuje nám, že svět není jen černobílý.
I proto mne mrzí, že autoři tuto nabídku využili tak nějak napůl. Vzhledem k charakteru postavy, příběhu a především tomu, že se jedná o převychovaného templáře, jsem očekával jiný přístup k misím. Bohužel marně, takže se opět uchýlíte k tisíckrát hraným úkolům typu: někam vyšplhej, potom se tiše přesuň a zabij někoho hrozně důležitého. Když přitom ještě osvobodíš rukojmí, nikdo se zlobit nebude. Fanoušci teď asi namítnou, že právě o tom AC je a mají pravdu, jen mi přišlo škoda, že z nabídnutého potenciálu s úplně jinou postavu si autoři více nepohráli s náplní misí.
Na vodě i na souši
Pokud se má Rogue podobat nějakému předchozímu dílu, je to jednoznačně Black Flag. To myslím v dobrém i ve zlém. Pokud jste si užívali dělostřelecké představení na otevřeném moři, nebudete o to ochuzeni. Pokud vám to ale zase tolik nesedlo, protrpíte se pěknou dávku herní doby právě na moři. Alespoň jeden příjemný bonus ale určitě hledejme v opět krásně zpracovaných scenériích, kolem kterých se budete plavit. Nechybí ledové části ze severního Atlantiku, nebo spousta malých vyletněných přístavišť, kde zakotvíte a půjdete si to s někým pěkně potichoučku vyříkat. O New Yorku nemluvě.
Nehledě na to, jak malebné některé části jsou, mi herní svět přišel trošku plytký. Ano, mapa je na papíře opravdu obrovská, najdete tu spoustu městeček, přístavů a vedlejších aktivit jako lovení zvěře, dobývání pevností, prozkoumávání jednotlivých částí, to vše na mne ale působí tak nějak nadbytečně. Jinými slovy, kdyby tam tohle všechno nebylo, asi bych si toho ani nevšiml. To říkám především proto, že vlastně nemáte žádnou motivaci třeba lovit zvěř, když nepočítám pár kusů do inventáře navíc. Také prakticky není třeba vylepšovat vaší bárku, protože i s prakticky nulovými upgrady jsem se dostal zhruba patnáctihodinovou kampaní naprosto bez problémů.
Na hůře přístupném místě nenajdete nebo neobjevíte nic, co by nějakým zásadním způsobem něco změnilo
To samé lze říct i o prozkoumávaní vzdálenějších míst, protože po druhé, třetí odbočce z hlavního cílového bodu zjistíte, že to prostě za to nestojí, že na hůře přístupném místě nenajdete nebo neobjevíte nic, co by nějakým zásadním způsobem něco změnilo. Jinými slovy, možnost rychlého přesunu z místa na místo bude vaším denním chlebem.
Další vadou na kráse je nezměněný bojový systém a ovládání, které je stejné, jako v každé AC hře, kterou jste předtím hráli. Pro někoho to možná bude výhoda, já bych byl určitě raději, kdyby se zpřesnilo ovládání a já tak omylem neskočil přímo před právě procházející hlídku na místo střechy vedlejší budovy, na kterou jsem měl políčeno. V tom tedy novinky budete hledat jen stěží, v mnohém je totiž Rogue prakticky jen přeskinovaným Black Flagem.
[gamebox Assassin's Creed Rogue:28949]
AC Rogue je rozporuplná hra. Na jednu stranu nabízí nesmírně charakterního hrdinu, který bere svět kolem sebe trošku jinak, než jsme z AC zvyklí, a přináší vybroušený a zajímavý příběh. Dívá se totiž na nevraživost mezi asasíny a templáry z jiného pohledu. Na druhou stranu ale zase jen recykluje staré díly a nepřichází prakticky s ničím novým. Pokud jste fanoušky série, už jistě hru doma máte. Pokud váháte, doporučuji pročíst si světové recenze a mrknout na pár videí. Rogue není perpetum mobile, ale pár hodin vám jistě zpříjemní.