29. prosince 2013 • 0:06

První recenze, která dává smysl. Všichni tuto hru jen odsuzují.

Ali
10. října 2013 • 21:48

Pamatuju doby, kdy hry tohoto typu vlastně vůbec nebyly hry, ale byly označovány jako "interaktivní filmy" a dostávaly hodnocení tak 10%, ve zvlášť povedených případech 20%. A taky v nich hrály hvězdy, např. Daedalus Encounter s Tiou Carrere.

Jan Tipmann
8. října 2013 • 20:21

Tato hra má jedny z nejlepších soundtracků vůbec! Opravdu doporučuji poslechnout například na youtube. :)

Petr
8. října 2013 • 18:05

No to je sice hezké že má hra kvalitní příběh, jenže ve hrách by na prvním místě měla být hratelnost a až za tím všechno ostatní.

Ja
8. října 2013 • 18:48

Proc ve hrach? Kazda hra se muze zamerit na co chce. Jestli chces hru s velkou hratelnosti tak si kup neco jinyho, treba tetris ;-)

Jaroslav Reznik (Rezza)
8. října 2013 • 20:48

Heavy Rain mel oboje :).

Jenda
9. října 2013 • 8:57

No nevím, jak definujete hratelnost.
Beyond Two Souls mám rozehrané (zrovna jsem ve zmiňované laboratoři) a obdobně jako Heavy Rain je to jedna z mála her, kde člověk opravdu cítí emoce - někde husí kůže, jinde úlek, jinde lítost.
Dovolím si tvrdit, že někdy přílišná interaktivita a volnost škodí - ano, jsou hry, kde má sandbox smysl, ale jsou hry, kde nemá. Napadá mě například Final Fantasy 7 (a v podstatě všechny díly) - sice je zde volný svět, ale většina příběhu je jasné linkována - volnost dostane hráč až v pozdějších fázích a stejně je to volnost jen zdánlivá - příběh se totiž v případě volnosti moc vyprávět nedá a Final Fantasy bez příběhu (a CGI) by byla naprosto tuctová hra.
Je přeci správně, že existují různé typy her a člověk si vybírá podle nálady - mít všechno stejné by byla pořádná nuda.

Určitě si přečtěte

Články odjinud