30
Fotogalerie

Biomutant: Kung-Fu mutant na drogách | Recenze

Jen málokoho by vůbec napadlo vytvořit hru, kde za zmutovaného chlupáče bojujete, abyste zachránili svět. A vývojáři ze studia Experiment 101 to navíc proměnili v realitu. Stojí to ale za to?

Plusy
Nádherný herní svět
Návyková hratelnost
Bohaté možnosti úprav
Hromady povedených vtípků
Minusy
Nudný příběh
Otřesně sepsané texty
Stereotypní náplň misí
Uspěchanost při důležitých volbách
6  /10

Když jsem poprvé slyšel o hře Biomutant, byl to pro mě vtip. Hru jsem nebral moc vážně a nepřišlo mi, že by to mohlo být něco, co by si zasloužilo mou pozornost. Změnilo se to až na Gamescomu 2018, kde jsem se potkal s vývojáři a Biomutant mě zatraceně zaujal. Otevřený svět plný odlišných frakcí, hravý herní styl a ve výsledku i zajímavá audio-vizuální stránka inspirovaná Kung Fu Pandou.

Bohužel čím více se těšíte, tím více pak můžete být zklamaní. Ostatně za hrou stojí švédské studio Experiment 101 a ačkoli se v něm nachází hodně zkušených vývojářů, je to jeho první hrou. A začátky bývají těžké.

V černobílém světě dobra a zla

Ani se nesnažte hledat za Biomutantem jakoukoli hloubku. Chápu, že jsem možná jedním z mála, kdo si z příběhu dělal nějakou naději… nicméně i tak snad každá hra potřebuje alespoň nějaké příběhové pozadí! Zvlášť pokud se jedná o open-world RPG. Biomutant se odehrává v době, kdy je lidstvo dávno mimo Zemi, ta se stala pro lidi neobyvatelnou kvůli znečištění. Nicméně znečištění a radiace zmutovaly zvířátka a novými obyvateli jsou inteligentní chlupáči.

Biomutant (3).jpgBiomutant (5).jpgBiomutant (9).jpg
Ve hře si vyberete rasu, vzhled, statistiky a třídu. V průběhu hry si však lze herní styl přizpůsobit

I tento nový svět však čelí velkému problému. Život existuje díky „stromu života“ a ten chtějí zničit Eartheaters („požírači země“), které musíte zastavit. Nebo ne? Hra hned od začátku odhaluje koncept dobra a zla dle vašeho herního stylu. Svět můžete zachránit, můžete ho zničit a obecně vaše postava může mít dobrou, zlou nebo neutrální auru dle vašeho jednání. Ta vstupuje i do herního systému a potřebujete určité body dobra nebo zla na odemčení některých schopností.

Hra neumí balancovat a naservírovat něco mezi, vše je jasně zlé nebo jasně dobré.

Ačkoli přizpůsobující se svět zní úžasně, ve hře je to až moc nucené a přímočaré. Hra neumí balancovat a naservírovat něco mezi, vše je jasně zlé nebo jasně dobré. Abyste v úkolu uspěli, potřebujete pomoc některého z klanů a tu získáte pomáháním v klanových válkách. Jenomže dobrý klan je příliš hodný a snaží se pomáhat, zlý je až moc zlý a snaží se všechny vraždit a podřídit své vládě. A v mnoha případech se i objeví létající hodná bílá a zlá černá příšerka, které se hádají.

Biomutant (13).jpgBiomutant (15).jpgBiomutant (17).jpg
Lidstvo to má za sebou a svět ovládají chlupáči

Herní svět prostě působí uměle a na rozdíl od Fable, kde jsou vaše rozhodnutí mezi dobrem a zlem respektovány, zde vám to hra dává sežrat. Když si vyberete dobro, postavy vás chválí, za zlo neustále utrousí poznámku ve stylu: „Co se ti v dětství mohlo stát tak strašného, že se z tebe vyvinul někdo takový?“ Ostatně část kampaně jsou i hratelné vzpomínky na dětství. Horší je, že volba, která ovlivnila zbytek hry, byla nuceně udělaná hned na začátku, a to jsem ani netušil, jak herní svět funguje.

Vyprávění a texty na úrovni filmů Uwe Bolla

Začátek hry na vás vyklopí všechno. Katastrofa, nebezpečí, války frakcí, přičemž volbu frakce uděláte hned v první půlhodině hry. Jenomže ve většině hrách mám možnost si to promyslet. Zajdu do sídla frakce, poptám se lidí a následně to udělám i v případě druhé frakce. Zde to mají však na palici.

Biomutant (20).jpgBiomutant (25).jpgBiomutant (29).jpg
Texty jsou nesmyslné a hra dostatečně neinformuje

Prozkoumat jinou frakci znamená si okamžitě promluvit s vůdcem frakce, který po krátkém představení hned přijde k volbě. Chceš k nám? Můžete říct, že si to rozmyslíte, ale jen jednou. V mém případě jsem chtěl zkusit obojí a po promluvě s hodným vůdcem jsem u toho zlého neměl na výběr a musel jsem se přidat. Následně nebyla možnost to změnit a zkrátka jsem musel bojovat proti hodným.

Ve hře je jeden z nejhorších scénářů, co jsem kdy viděl. Texty nejsou zajímavé a dostatečně vás neinformují

Tento výrazný nedostatek komunikace je bohužel typický pro celého Biomutanta. Ve hře je jeden z nejhorších scénářů, co jsem kdy viděl. Texty nejsou zajímavé a dostatečně vás neinformují. Jejich hlavní funkcí je, že právě volbami v textu nejčastěji ovlivňujete, zda chcete být hodní nebo zlí.

Biomutant (30).jpgBiomutant (31).jpgBiomutant (34).jpg
Volby ve hře jsou celkem uspěchané a hra na vás tlačí, než se pořádně rozkoukáte

Chyba je už v základním narativním designu, jelikož zde dokonce máte hromady opakování stejných vět, a to nejen při rozhovorech s jinými postavami, ale můžete se zacyklit v rámci jednoho rozhovoru. Texty nedávají smysl, postavy často odpoví scestně. Představte si, že se v cukrárně zeptáte: „Máte nějakou zmrzlinu?“ – a odpovědí bude: „Taky rád jím dorty.“

Biomutant (37).jpgBiomutant (39).jpgBiomutant (41).jpg
Hra dokáže pořádně rozesmát, ale humor není všechno

Abych hře zcela nekřivdil, místy jsem se opravdu zasmál. Když si štamgasta v hospodě pochutnával na Glip Glop drinku s tím, že tenhle je fakt super, protože v té radiaci pořádně vyzrál! Nebo můj oblíbený vtípek ze hry: „Pravá cesta je vždy ta pravá. Jen občas ne. Občas je levá strana ta pravá.“ Jako celek jsou však texty enormně nudné a ani moc nepomáhá vypravěč. Ten má sice příjemný hlas, ale mluví neustále. Chlupáči totiž mají svůj jazyk, takže on je překládá. V základu úchvatný nápad, ale za chvíli mě z jednoho hlasu bolela hlava.

Je čas do toho praštit!

Nekupujte si hru kvůli příběhu! Ale zbylé části nejsou vůbec špatné. Hratelnost je vyloženě návyková a to je hlavní důvod, proč po zapnutí hry utíkají odehrané hodiny jako blázen. Vybírání třídy na začátku sice slibuje zcela odlišné herní styly, v praxi se nicméně jedná hlavně o začátečnické statistiky. Já si vybral bojovníka na blízko a časem bojoval spíš v kombinaci střelce a mága. Dokonce i původní vybírání statistik má primárně estetickou funkci a nejspíš se pořádně zasmějete, když vytvoření intelektuála znamená příšerku s obří hlavou.

Biomutant (43).jpgBiomutant (46).jpgBiomutant (48).jpg
Vývojáři museli být pod neustálým vlivem silných drog

Herní styl je založen na rychlém sekání/střílení a uhýbání, zatímco to doplňujete nejrůznějšími kouzly. Ačkoli herní styl v základu nijak nevyniká, k dokonalosti ho táhnou odlišné zbraně a nepřátelé. Je rozdíl, zda máte v ruce meč, palici nebo obří rukavici. Všechny zbraně mají jinou rychlost, odlišně mlátí, a hlavně se liší komby. Palice párkrát praští a dokáže to zakončit prudším úderem. Rukavice má zase trysky a můžete ji nabít pro silnější úder.

Hratelnost je vyloženě návyková a to je hlavní důvod, proč po zapnutí hry utíkají odehrané hodiny jako blázen. 

V případě střelných zbraní můžete mít rychlejší pistolku nebo radši pušku či samopal. Vždy střílíte stejným stylem, není tu výraznější zaměřování a všechny boje jsou na blízko. Ale máte tu volnost v tom, zda nepřátele radši naháníte a dorážíte silnějšími perdami či radši zaútočíte s kulometem a následně dojde na pěsti. Sranda je zejména u magie.

Nepřátele můžete oblbnout, aby mlátili do všeho kolem sebe, můžete je upálit v ohni, vytvořit houby, na kterých budou skákat či mít silný úder do země, který je otráví. Možnosti jsou velké a odemykají se další a další. A to u všeho. Hra se může rychle stát stereotypní, nicméně i menší změna může pomoc v upravení herního stylu, který tomu dodá šťávu. A to se vyplatí, abyste čelili různým nepřátelům.

Kdo chce válku přežít, musí se válkou stát

Ve hře najdete v základu tři druhy nepřátel – humanoidy (myšleno chlupaté skoro-lidi), zvířata a bossy. Se všemi se bojuje trochu jinak. Humanoidi se většinou nachází ve skupině několik malých a jeden velký. Jejich třídy se liší v návaznosti na jejich zbraně, přičemž ten velký je v podstatě miniboss – víc vydrží a víc ubírá.

Biomutant (59).jpgBiomutant (80).jpgBiomutant (89).jpg
Vedle hlavní linie jsou ve hře také vzpomínky na dětství a nějaké minihry

Zvířat je hromada druhů. Občas potkáte smečku psů, jindy roztomilé mutantíky, co vyskakují z kokonů. Liší se hlavně tím, že méně střílí (jen občas plivou) a zpravidla s nimi bojujete na blízko. I zde najdete minibosse, kteří patří k nejvtipnějším věcem ve hře.

Nečekejte revoluci, ale najdete zde pár překvapení, která vás udrží u hry.

Nečekejte revoluci, ale najdete zde pár překvapení, která vás udrží u hry. Bavilo mě, když u sebe měla skupina plenitelů automatické dělo s bombami a při dobrém načasování jim způsobily bomby víc škody než užitku. Největší výzvou je pak boj s Eartheatery, který trvá dost dlouho, bývá pořádnou výzvou a zakládá si na odhalení slabin nepřítele.

Biomutant’s Creed: Valhalla

Rozložení herního světa je takový typický open-world. Fanoušci nejnovějších dílů Assassin’s Creed zde budou jako doma. Mapa sice není přeplněná otazníky, ačkoli tam přibydou po menším bádání, nicméně naberte pár úkolů a za chvíli máte mapu označenou. V mechanikách a la Assassin’s Creed narážím hlavně na nekonečné lootování, hledání truhel apod. Dokonce lokace mají napsáno, kolik se tam toho dá najít.

Biomutant (96).jpgBiomutant (103).jpgBiomutant (104).jpg
Styl herního světa připomíná poslední díly Assassin's Creed a budete pobíhat a sbírat suroviny

Takže herní svět je založen na neustálém chození z místa na místo. Nemuselo by to nutně vadit, ale stereotyp přichází z monotónností úkolů. Zpravidla jsou o "jdi tam a zabij tohohle, najdi x těchto předmětů" atd. Občas je za tím nějaký zajímavý nápad, například při dobývání pevnosti zničíte několik úlů včel a tím vypudíte posádku pevnosti. Jako celek jsou však úkoly relativně nudné.

V mechanikách a la Assassin’s Creed narážím hlavně na nekonečné lootování, hledání truhel apod.

S monotónností mají bojovat minihry, zde je však relativně zásadní chyba. Miniher tu moc není, osobně jsem narazil na dvě (ale nesplnil jsem všechny úkoly), kdy jedna byla o mačkání tlačítek ve správném pořadí a druhá o hýbání kohoutky, aby měl tok správný směr. Ačkoli jsou relativně zábavné, jsou jen dvě a neustále se opakují. Opakování může být známkou moudrosti, ale není příliš zábavné.

Biomutant (110).jpgBiomutant (112).jpgBiomutant (114).jpg
Pokud se vám nějaká lokace zalíbí, můžete si vyhrát s foto režimem

Cílem lootění je získání dost surovin na crafting. Ve hře je o něco promyšlenější než u většiny open-world her. Při stavění zbraně například vyberete rukojeť, spoušť, zásobník apod. Všeobecně je tedy zábavnější a líbí se mi myšlenka, kdy z kusů odpadu uděláte něco užitečného. Podobná mechanika funguje i při vylepšování a vybavení ve hře je celkem úsměvné a originální. Můžete tu mít laboratorní obleček, samurajskou zbroj nebo potápěcí skafandr.

Nádherný svět zmutované Asie

Rozhodně musím pochválit herní svět. Je neskutečnou radostí ho prozkoumávat a nacházet nová místa. Některé lokace jsou ruiny lidských civilizací, jiné jsou chrámy mutantích klanů. Ve hře je nádherná příroda, smradlavá kanalizace i radioaktivní místa. Průzkum umí být výzvou, jelikož se musíte připravit na nebezpečí okolí. Proti radiaci potřebujete oblek, na pohyb po vodě potřebujete motorový člun.

Biomutant (122).jpgBiomutant (127).jpgBiomutant (143).jpg
Průzkum je obrovská zábava a hra vypadá nádherně

Obecně grafická stránka hry je skvělá. Možná trochu jednoduší, co se týče obličejů, je však obdivuhodné, že se všem zvířatům vlní kožich, svět působí živě a svěže. Opravdu mě mile překvapilo, kolik se toho po světě děje, a přitom se hra vůbec neseká. Naopak neustále narážíte na příjemná překvapení jako vtipný obleček nepřítele nebo minihra s ucpaným záchodem.

Rozhodně musím pochválit herní svět. Je neskutečnou radostí ho prozkoumávat a nacházet nová místa. Některé lokace jsou ruiny lidských civilizací, jiné jsou chrámy mutantích klanů.

Na bugy sice narazíte, ale osobně mě nepotkalo nic zásadního. Hlavní postava občas ručkuje křivě, jindy otvírá dveře, aniž by se jich dotýkala. Oku se to nelíbí, ale hru to moc nepoškodilo. Divnější byl snad jen bossfight, kdy jsem zjistil, že když stojím moc blízko u Eartheatera, většina jeho zásahů mě netrefí a mé mu uberou.

Bohužel Biomutant je hra, ze které hlavně cítíte snahu, ale necítíte naplnění. Hra je svižná, boj je zábava a průzkum si budete užívat. Jenomže příběh, texty a náplň hry více než pokulhávají. Ve výsledku mi přišlo, že hra nemá tu „duši“, kterou jsme očekávali a je to spíše „biomutantí“ reskin bezduchých open-world her.

Verdikt

Ačkoli je hra nádherná, něco ji chybí. Boj a průzkum si budete užívat, ale všechen příběh za světem je méně než podprůměrný. Biomutant má své kouzlo, ale nemá duši. Bude vás bavit, ale nevtáhne vás.

Určitě si přečtěte

Články odjinud