Westernová série Call of Juarez změnila kulisy. Divoký západ vystřídaly slumy, místo desperádů jsou tu gangsteři. Jen prostitutky jsou pořád stejné.
První dva díly Call of Juarez představovaly střelným prachem provoněný herní western, kterých je v dnešní době pomálu. Proto dost překvapí překlopení hry z historického divokého západu do divokého západu současnosti – slumů moderního Los Angeles, ve kterém vládnou pasáci, obchodníci s drogami a další podobná sebranka. Možná se polští Techland zhlédli v úspěchu Modern Warfare a předpokládají, že aktuální téma přiláká více hráčů. Proč ne, boj proti drogovým kartelům zní jako lákavé téma. Jenže to by ho tvůrci nesměli zabalit do po všech stránkách nedodělané a zabugované hry.
Moderní kovbojové
Spojitost s předchozími hrami moc nehledejte, jeden z hrdinů je sice potomkem reverenda Raye McCalla a podobně jako on má ve zvyku citovat uprostřed přestřelek náboženské litanie, ale to je jedno z minima pojítek. A, pravda, opět se podíváte do mexického města Juarez.
Hlavní trojka „úderníků“ špínu z ulic LA a Mexika vymetá, co jim kulky v zásobnících stačí
Hra se točí kolem nově vzniklé meziagenturní skupiny, která má za úkol rozbít kartel Juana Mendozy (další povědomé jméno). Hlavní trojka „úderníků“ v podobě LAPD detektiva Bena McCalla, DEA agenta Eddie Guerra a agentky FBI Kimberly Evans se s ničím nemaže, pro sprosté slovo nejde daleko a špínu z ulic LA a Mexika vymetá, co jim kulky v zásobnících stačí.
Hra je správně drsná ve stylu béčkových akčňáren osmdesátých/devadesátých let a stejně tak je narvaná průhlednými klišé. Hodně se sází na syrovost a jakousi snahu přiblížit se drsné realitě: metody boje proti kartelu jsou značně pochybné, což poznáte hned v první misi, kdy v maskách zapalujete pěstírny marihuany jednoho gangu a snažíte se to hodit na gang druhý. Problémem je, že to příliš nefunguje. Postavy jsou vám ukradené, i když se v průběhu děje pokouší rozvíjet i jakési svoje vlastní problémy. Eddie Guerro se snaží schrastit peníze, aby se vyhrabal z hráčských dluhů, Kimberly má zase bratra v jednom z gangů a Ben bojuje s problémy z války ve Vietnamu.
Právě tyhle vedlejší příběhy a příchylnost ke specifickým druhům zbraní odlišuje jednotlivé postavy, které jsou všechny hratelné, a na začátku si z nich můžete vybrat svého hrdinu. The Cartel je celý postavený jako kooperativní střílečka pro tři a tvůrci se snažili v podobě osobních problémů do hry zakomponovat i třenice mezi všemi protagonisty. Na papíře to zní geniálně, každá z postav sbírá speciální předměty (drogy, zbraně…) a plní speciální mini úkoly, to vše za zády zbylých kolegů. Přitom se navíc snaží je chytnout při něčem podobné. Bohužel v herním provedení je to docela nuda, protože jako odměna slouží jen body pro odemčení nových druhů zbraní.
Při hraní v jednom hráči navíc není problém umělou inteligencí řízené parťáky zaseknout někde za zdí a rabovat beze strachu z přistižení. Živí kamarádi zase dokážou velmi snadno vyčíhnout, že se snažíte kamsi zdekovat. Navíc potřebné předměty se vždy objevují na stejném místě.
Ať kulky sviští
Pokud pomineme tyhle vedlejší miniúkoly, představuje Call of Juarez: The Cartel naprosto neinspirativní střílečku z prvního pohledu. Nižší výdrž hrdinů vás nutí se víc schovávat za překážkami a zamrzí, že kromě klasického skrčení chybí systém krytí – přitom v Bound in Blood byl výtečný a nápaditý systém vykukování zpoza překážek. Lineární úrovně se snaží tvůrci osvěžit různými drobnostmi, jako jsou pěstní souboje, zpomalené pasáže při vpadnutí do určitých místností, řízení SUV či střelba z okýnek za jízdy a tak dále. Bohužel většina z těchto zpestření není zrovna zábavná, obzvlášť části za volantem mi přišly naprosto zbytečné a nudné kvůli mizernému jízdnímu modelu.
Samotné přestřelky jsou díky slušnému mechanismu střelby naopak docela zábavné, na druhou stranu tupá umělá inteligence protivníků i parťáků jim mnoho nepřidává.
Techland evidentně neměli dostatek času na vyladění hry a vydali nehotový produkt
Hru navíc pohřbívá spousta nedodělků, ať už jsou to naklonovaní a levitující chodci, opakující se a často s dějem nesouvisející hlášky, či titulky absolutně odlišné od mluvených dialogů...dalo by se pokračovat. Ostatně třeba taková vizuální stránka je horší než ve dva roky starém předchůdci, což už je hodně smutné.
Techland evidentně neměli dostatek času na vyladění hry a vydali nehotový produkt, což je velká škoda. Na základní úrovni totiž měl The Cartel určitý potenciál – například náplň misí a prostředí se docela pěkně střídá, projdete si zaplivané slumy, bordely, diskotéku, ale i město duchů, přístav a další. Kooperace pro tři hráče též zněla slibně. Výsledek však zůstal daleko za očekáváními a po povedených prvních dvou dílech je The Cartel velké zklamání. Teoreticky se něco může změnit do příchodu PC verze (hráli jsme na X360), ale moc se tomu věřit nedá, protože počítačová verze vyjde už v půlce září.