Roztomilí malí panďuláčkové, hromada zbraní, hordy nepřátel a potoky krve. Ano, je to s podivem, že i hra, jejíž hlavní a prakticky jedinou náplní je střílení a zabíjení, se dá udělat tak, že působí legračně a roztomile.
Roztomilí malí panďuláčkové, hromada zbraní, hordy nepřátel a potoky krve. Ano, je to s podivem, že i hra, jejíž hlavní a prakticky jedinou náplní je střílení a zabíjení, se dá udělat tak, že působí legračně a roztomile.Píše se rok 1993. Sláva Commodore 64, Atari XL a ZX Spectrum již pohasla. Na poli herních počítačů stále kraluje Amiga, ovšem platforma PC se na ni začíná silně dotahovat. Na konci tohoto roku vydává anglická firma Sensible Software hru Cannon Fodder, která se okamžitě stává jednou z nejoblíbenějších her na Amize a nesmazatelně se zapisuje do dějin počítačové zábavy.
Firmu Sensible Software dozajista není nutné nijak zvlášť představovat. Přestože nemá na kontě velké množství her, udržují si její tituly vysokou kvalitu a jsou mezi hráči poměrně oblíbené. Ať už se jedná o pěknou strategii Mega-lo-Mania, sportovní simulace Sensible Soccer či Sensible Golf či akční Cannon Fodder, vždy je hra až po okraj naplněna roztomilou grafikou, precizním technickým zpracováním a hlavně neutuchající zábavou.
Cannon Fodder je akční válečná hra s lehkým nádechem strategie. Hráč ovládá shora viděnou skupinku vojáků, jejichž úkolem je najít a zničit všechny nepřátelské jednotky, popřípadě budovy. Vojáci mají k dispozici jak standardní samopaly, tak i granáty a raketomety. Zatímco nábojů do samopalů je neomezené množství, s granáty a raketami je nutno šetřit. V pozdějších úrovních je možné ukořistit a použít nepřátelský džíp, dělovou věž, sněžný skútr, tank či dokonce helikoptéru.
Jednotku vojáků je možné rozdělit až na tři samostatné skupiny a ovládat každou zvlášť. Vojáci, které přímo neovládáte, zůstávají stát na místě a pouze se brání nepřátelským útokům. Většinou je však rozdělení jednotky výhodné, někdy dokonce nezbytně nutné ke zdárnému splnění mise.
Celkem je ve hře 23 misí. Mise většinou sestávají z více úrovní, takže celkový počet úrovní je 72. Cílem misí je buď zničení všech nepřátelských vojáků, nebo zničení všech nepřátelských budov, popř. oboje. Jak je vidět, náplň misí není moc různorodá, ale překvapivě ani tak hra nesklouzává do stereotypu.
Zásluhu na tom má zejména nádherná grafika a technické zpracování vůbec. Přestože postavičky vojáků jsou maličké, jsou precizně vykreslené a rozanimované. Na tehdejší dobu velmi jemný scrolling obrazovky a jednoduché ovládání myší přispívá k výborné hratelnosti. Vše ještě podtrhuje pěkná zvuková kulisa.
Rozsah jednotlivých úrovní není příliš velký. Celou mapu přejdete s jednotkou za několik desítek sekund. Vše je však komplikováno jak členitostí terénu (neprostupné lesy, vodní plochy, hory a průsmyky atd.), tak velkým množstvím nepřátelských sil. Ve hře narazíte na pět typů terénu – džungle, poušť, bažina, polární kraje a podzemní základna. Samozřejmostí jsou i nepřátelské pevnosti a bunkry, kulometná hnízda a dokonce i civilní vesnice.
Hra nemá vůbec žádný příběh, žádný děj. Náplní je pouze válčení a zabíjení. Po každé úspěšně splněné misi dostanete 15 nových rekrutů, kteří mají nahradit padlé veterány, jejichž hroby lemují cestu k bráně vojenské základny, kterou rekruti přicházejí. Pokud úkoly mise úspěšně splníte, jsou přeživší vojáci povýšeni a mírně se jim zvýší zkušenost, což má vliv např. na dostřel či přesnost střelby. Celkem máte k dispozici 250 rekrutů, každý s vlastním jménem.
A kde je ta lehká příměs strategie? Občas se musíte rozhodnout, jestli budete útočit celou jednotkou nebo ji rozdělíte na menší skupiny. Občas budete přemýšlet, jestli seberete bednu s granáty, ležící u nepřátelské budovy, nebo do ní střelíte ze samopalu, čímž budovu zničíte (pozor ale na letící trosky!). Občas budete hledat delší, ale bezpečnější cestu do týla nepřátelské základny. Budete se rozhodovat, jestli řeku přeplavat či najít vzdálený most. V pozdějších misích opustíte taktiku „Rambo“ a přejdete spíše na partyzánský boj, plný zákeřných přepadů ze zálohy, útoků na slabiny nepřátelských pozic a využívání ukořistěné techniky.
Cannon Fodder rozhodně není pro hráče - začátečníky, jakkoli by k tomu pěkná grafika a jednoduché ovládání mohly svádět. Hlavně pokročilé mise jsou nesmírně náročné a obtížné, a protože hru můžete ukládat pouze mezi misemi (tedy ne mezi jednotlivými úrovněmi či dokonce přímo v úrovních), připravte se na to, že spoustu misí budete mnohokrát opakovat. Ztráta každého veterána vás bude velmi mrzet, neboť noví rekruti je nedokáží plně nahradit (i když rozdíly nejsou až tak výrazné, aby např. bylo nutné po ztrátě jednoho vojáka nahrávat misi znovu). Zpočátku je nepřátel poměrně málo, ale v pozdějších úrovních budou vaši vojáci čelit mnohonásobné přesile výborně vyzbrojených nepřátelských vojáků, chráněných těžkou technikou a výborným opevněním. Aby toho nebylo málo, na strategických místech nepřátelského tábora jsou umístěny miny a jiné pasti, kterým je nutné se vyhnout, popř. je střelbou zničit.
Ačkoli je hra poměrně obtížná a mnohé hráče může také odradit přemíra násilí, krve a utržených končetin (i když v roztomilé grafice), celkově se jedná o velmi vydařený kousek, který potěší každého příznivce akčních her.
V roce 1994 vyšla hra Cannon Fodder i na PC a později byla portována na mnoho dalších platforem (Atari Jaguar, Atari ST, SNES, Megadrive, Archimedes, 3DO). Koncem roku 1994 pak vyšel na Amize (a později i na PC) druhý díl, nazvaný jednoduše Cannon Fodder 2. Druhý díl se od prvního prakticky neliší, má jen mírně detailnější grafiku, několik nových zbraní a ještě vyšší obtížnost. Princip hry, zpracování i zábava zůstaly zachovány.
V roce 1999 byla firma Sensible Software pohlcena společností Codemasters, pod jejími křídly pak v roce 2000 vychází konverze Cannon Fodder na GameBoy Color. V současné době pak původní členové dnes již neexistující firmy Sensible Soccer pracují na dalším pokračování, které bude (podle diktátu doby) trojrozměrné. Pokud bude Cannon Fodder 3D aspoň tak zábavný jako první dva díly, máme se určitě na co těšit.