Tak dlouho nám jej slibovali, až jsme v něj skoro přestali věřit. Termíny byly oznamovány a nedodržovány, takže existence PSM2 je nakonec takovým malým překvapením. Chybí mu vytoužený disk s hratelnými ukázkami, ale najdete v něm vše, co jste kdy chtěli vědět o PS2 a hrách pro něj. Nebo snad ne?
Tak dlouho nám jej slibovali, až jsme v něj skoro přestali věřit. Termíny byly oznamovány a nedodržovány, takže existence PSM2 je nakonec takovým malým překvapením. Chybí mu vytoužený disk s hratelnými ukázkami, ale najdete v něm vše, co jste kdy chtěli vědět o PS2 a hrách pro něj. Nebo snad ne?
Nejsem si tak docela jistý, kdy jsem poprvé v tisku našel reklamu na oficiální český PlayStation 2 magazín (PSM2). Tuším to bylo léto a já koukal na obrázek obálky vytoužené tiskoviny, doprovázené tolik potřebným demo-diskem. Stejně jako všichni ostatní majitelé nejvýkonnější konzole na našem trhu jsem si udělal v kalendáři poznámku a přepočítal rozpočet na další měsíc, abych si TO mohl pořídit. Jenže přišel další měsíc, ohlášený termín minul a kde nic, tu nic. Jak se objevovaly a padaly další termíny, redakce PSM si stěžovala na nemožnost přivést nové periodikum na svět a všichni jsme se trápili, objevily se dva jiné časopisy, které daly prostor konzolím. Xgen, s velkým nadšením připravovaný experiment, postrádající slohovou profesionalitu a PlayGames, psaný jakoby na koleně jedním autorem. Oba zmíněné časopisy přinesly vítané informace do světa konzolí za rozumné peníze, jenže postrádaly onu profesionalitu a kouzlo oficiálního PSM, zaručenou kvalitními překlady úspěšných zahraničních článků a prací českých odborníků na dané téma.
Teď je PSM2 mezi námi a ačkoliv chybí jeden z největších taháků – CD nebo DVD disk s hratelnými i filmovými ukázkami z her (kdo viděl současnou evropskou sérii těchto disků, ten musí zaplakat nad nemožností pouštět si doma MGS2 nebo FFX), je to právě tak kvalitní a čtivý plátek, jaký jsem od autorů původního PSM čekal. Pokud jde o jména, stojící za jeho tvorbou, najdete zde Jana Modráka, Alenu Kiriloviczovou nebo Jiřího Pavlovského a samozřejmě další. Samotný časopis je pak plný exkluzivních screenshotů (které jsou očividně připravovány nezávisle na tiskových materiálech, což znamená jejich exkluzivitu na jedné straně a občas nižší kvalitu na straně druhé – přesně jako u starého PSM) a především textu, ze kterého čiší propracovanost a profesionalita. Nenechte se mýlit, neznamená to, že by samotné články byly vždy tak dobré, jak by se mohlo zdát. Znamená to, že autoři vědí jak přilákat těkavou pozornost mladých čtenářů a text je efektně obohacen o různé postřehy a perličky, které mu přidávají na živosti i čtivosti.
Hlavním tahákem na první číslo je samozřejmě exkluzivní recenze na MGS2, která je ještě lepší díky přídavku v podobě výpisu některých vychytávek, kterými hra disponuje. Na druhou stranu článek označuje autora MGS2 Hideo Kojimu za génia, neobsahuje však některý z velmi zajímavých rozhovorů s touto osobností. Stejně tak samotná recenze působí tak trochu samolibým dojmem (my jsme nejlepší, první, jediní, kdo vám řeknou pravdu a nevyzradí žádná tajemství), přesto obsahuje pár nehezkých spoilerů (vyzrazení obsahu příběhu) a nepatří k tomu nejlepšímu, co v rámci recenzí jako literárního žánru bylo v češtině napsáno. Jelikož mám ale sám zkušenost s tímto fenoménem, mohu jedním dechem dodat, že chápu obtížnost sepsání recenze na projekt, jakým je MGS2. Autorovi se alespoň podařilo dát dostatečně důrazně najevo fakt, že MGS2 je nejpřevratnější hra současnosti a nemá konkurenci.
Dalšími taháky čísla je pohled na očekávané tituly roku 2002 a shrnutí faktů i zajímavostí ohledně samotného PS2. Obojí je velmi povedené a v případě druhého článku jsem se dokonce i já dozvěděl věci, které jsem netušil (nebo zapomněl). Menší nadšení u mne vyvolal tzv. „Index PS2“, což je souhrn v Evropě vydaných her pro tuto platformu do seznamu, kde je u každé hry nějaká ta věta a bodové ohodnocení. Stejně jako v případě neuvěřitelné urážky fenomenální Xenogears (potažmo Xenoságy) u článku o připravovaných novinkách, i zde jsem našel nějaké ty nepravdy a silně subjektivní výroky. Nechci říci, že je něčí hodnocení dokonale objektivní, jenže některé výtky ve zmíněném článku skutečně ignorují všeobecnou míru oblíbenosti toho či onoho titulu.
Celkově však PSM2 sálá profesionalitou (myšleno v rámci slohové úpravy i znalosti popisovaného) a rozhodně má největší šance na úspěch ze všech konzolím věnovaných časopisů u nás. Otázka zní, jak se tedy dostaneme k demo-diskům pro PS2 a co bude dál s Xgenem a PlayGames.