Co se stane, když spojíte pohádkový příběh a vizuální styl oživlé malby? Dostanete do rukou unikátní dobrodružství, které vás jen tak nepustí.
Jak já miluji indie scénu. Kdo jiný vám dá unikátní a nezapomenutelné herní zážitky, které se vymykají mainstreamové herní scéně? Limbo, Journey, Flower, právě tyto malé kousky jsou chloubou herního průmyslu, a ne nadarmo. Nová generace konzolí tudíž dostala do vínku mnohem širší podporu indie titulů a my se tak můžeme na unikátní a nevšední herní tituly těšit v mnohem větší míře. Kousky, jako je Child of Light.
Kouzelná pohádka
Urovnejme si něco hned ze začátku. Child of Light vás nepřiková k obrazovkám příběhem samotným, nýbrž tím, jak je podán. Z hlediska pohádek totiž nejde o nic nového. Vžijete se do malé holčičky jménem Aurora, která kvůli nemoci upadá do hlubokého spánku. Probouzí se však v kouzelném světě Lemuria, kde bylo Slunce, hvězdy i Měsíc ukraden zlou královnou temnoty. Nezbývá, než se skamarádit s místními obyvateli a vypudit Temnotu jednou pro vždy. Teprve poté se totiž malá Aurora může vrátit ke svým rodičům, do světa živých.
Titul běží na stejném enginu, co poháněl i dva poslední díly plošinovky Rayman, o lahodné efekty a stabilní rychlost tedy není nouze
Jak vidno, jedná se o zcela klasickou pohádkovou premisu, která ale staví pevné základy k tomu hlavnímu. Hratelnosti a vizuální stránce. Ta je totiž neopakovatelně kouzelná, jakoby vytvořená z oživlých maleb a pocit živé pohádky z ní přímo sálá. Titul běží na stejném enginu, co poháněl i dva poslední díly plošinovky Rayman, o lahodné efekty a stabilní rychlost tedy není nouze. Právě prezentace je tím hlavním prvkem, který vás bude hnát dopředu, nutit prozkoumávat každý píď tohoto bizarního, a přitom kouzelného světa plného podivínů, přátel, ale i všudypřítomného zla. Způsob, kterým Aurora kmitá malými nožkami či vzájemné interakce vašich přátel jsou těmi na první pohled nedůležitými detaily, nad kterými se nelze nepousmát.
Ve dvou se lépe táhne
Na své putování nejste sami. Hned na začátku dostanete do týmu vtipkující ohýnek Ignicius, který vám pomáhá při hledání skrytých cest a pokladů, dokáže oslepit nepřátele či zjednodušit řešení hádanek. Postupem času se vám za záda nastřádá početná řada postav, každá z nichž oplývá unikátním charakterem a schopnostmi. Zatímco po úrovních běháte vždy jen s Aurorou a Igniciem (kterého mimochodem může ovládat druhý hráč), kombinace vašich kolegů v soubojích je životně důležitá, o tom ale později.
Child of Light se přitom hraje jako klasická plošinovka, která je okořeněna RPG prvky a především tahovými souboji. Ty dodávají hře šmrnc a pud taktiky, který se rozhodně hodí. To si tak pobíháte, létáte, hledáte poklady a zajímavosti v tomto pestrém světě, když tu najednou souboj. Titul se přepíná do bojového režimu, který jakoby z oka vypadl starším dílům Final Fantasy. Má ale dostatečně hluboký systém, aby vás udržel v pozoru.
Hlavně popořadě
Zatímco pobíhání probíhá v reálném čase, v soubojích stojíte a sledujete speciální křivku, kde jste vy i nepřátelé. Jakmile se dostáváte do pole akce, můžete provést tu svou. Klíčem k úspěchu je včas využívat správné schopnosti postav, oslepovat a tím zpomalovat potvory Igniciem a přitom se nenechat odhodit na začátek křivky, jelikož vás mohou nepřátele velmi jednoduše „přerušit“ a vy si za celý souboj moc neškrtnete. To se většinou stává u těch tužších potvor. Během chvíle se však v systému soubojů zorientujete a nebude problém taktizovat a správně časovat útoky. Jedná se o jednoduchý, ale propracovaný způsob, jak hráče neunudit.
Zatímco ze začátku časté boje nejsou takovým problémem, v pozdějších fázích hry vás bude neustálé vytrhávání z prozkoumávání světa otravovat
Bohužel vše má své stinné stránky a v případě bojů je to jejich početnost. Ačkoliv můžete nepřátele často oslepovat Igniciem, na souboje narazíte opravdu často. A zatímco ze začátku to není takový problém, v pozdějších fázích hry vás bude neustálé vytrhávání z prozkoumávání světa otravovat. Z boje sice můžete utéct, zdržení vás ale nemine. To samé se dá říci i o RPG systému a stromu schopností.
Lepší, větší, silnější
Jak jsem již podotkl výše, nechybí tu RPG prvky s craftěním, inventářem a stromem schopností. Můžete si vylepšovat jednotlivé vlastnosti hrdinů, craftěním zlepšovat zbraně a předměty a upravit si svůj tým tak, aby dokázal čelit komukoliv. Bohužel systém levelingu je až moc zjednodušen a postavy se posouvají vzhůru takřka neustále. Výsledkem je nutnost prakticky pořád hru pauzovat a udělovat body zkušenosti postavám. Kromě toho, že to neuvěřitelně zdržuje se ani nejedná o opravdu smysluplné změny. Po několika hodinách už tak budete levelovat se zavřenýma očima jen kvůli tomu, abyste se už pustili do dalšího putování. Škoda, šlo to vyřešit mnohem citlivěji.
[gamebox Child of Light:28820]
Tyto nedostatky naštěstí nemění nic na faktu, že je Child of Light kouzelná a velmi nevšední hra, která stojí za zahrání. Už samotné vizuální zpracování a perfektně sednoucí hudba stojí za to dobrodružství malé Aurory zažít, všechny dialogy vytvořené ve stylu básní pak jen prohlubují pohádkový pocit. A pokud se budete jen trochu snažit, dá vám hra mnohem více, než jen pestrý svět a taktické tahové souboje. Child of Light není bůhvíjak revoluční hrou. Potvrzuje ale tvrzení, že indie scéna přináší jedny z nejoriginálnějších herních požitků na současném trhu.