24
Fotogalerie

Chivalry II: středověké šarvátky v nejlepší formě | Recenze

Král středověkých mlátiček se vrací, aby ukázal, že Call of Duty a Battlefield postrádají příjemný pocit usekávání nepřátelských hlav. A nyní je zábavnější než kdy dřív.

Plusy
Herní systém založený na schopnostech
Mnoho možností, co dělat v boji
Intenzivní bitvy podpořené chytrými AI protivníky
Odlišné třídy nabízející jiný herní styl
Skvělý arzenál zbraní
Minusy
Špatná optimalizace
Hromada bugů
Málo obsahu
8  /10

Stále si pamatuji na rok 2007, kdy jsem byl o pár let mladší (a o pár kilo lehčí) a hrál jsem Team Fortress 2. Náhle jsem se podíval na hráčské módy a všiml jsem si jakéhosi Age of Chivalry. Ten střílečku proměnil v multiplayerové středověké souboje. Mód mě chytl ještě víc než původní hra a když se pak autoři zformovali ve studio Torn Banner a vydali Chivalry: Medieval Warfare, vytvořili hru, kterou dodnes sleduji.

Od vydání Chivalry vyšlo více středověkých multiplayerových her, ale nikdy to nebylo ono. Mordhau, které se Chivalry hodně podobá, mě vůbec nenadchlo a For Honor, který se na to dívá odlišně, bohužel nedostál svých ambicí. Torn Banner Studios mezitím vytvořilo Mirage: Arcane Warfare, které se však stalo komerční katastrofou a hráči odcházeli rychleji než čeští ministři zdravotnictví. Bylo tedy na čase vrátit se ke kořenům a vytvořit pokračování hry, která jim udělala jméno – Chivalry.

Hru jsem hrál na PC, kde je zatím hra exkluzivně na Epic Game Store.

Vyvarujte se chyb

Nutno upozornit, že Chivalry II je čistě multiplayerová hra, kampaň byste hledali marně. Určitý příběh tu ale je. Nečekejte nic světoborného, dá se shrnout jako válka Agatha Knights a Mason Order. Pokud o příběhu chcete vědět víc, podívejte se na youtube kanál Torn Banner Studios. Ve výsledku je to však pouze lepší způsob, jak říct, že proti sobě bojuje modrý a červený tým.

Začněme trochu netradičně. Poukažme na konkurenci a řekněme si, co od tohoto žánru očekáváme a proč nás například Mordhau nechytil:

  • Od středověkých mlátiček chci systém založený na schopnostech hráče. Hráčům, kteří jen přijdou a mlátí, se asi vyvarovat nedá, ale herní systém by měl být vytvořen tak, aby byli hráči motivovaní hrát lépe
  • Speciální schopnosti chybět nemusí, ale jejich používání musí být limitované. Nemůže se stát, aby například zápalné granáty obsadily půlku mapy a ta hlavní složka, silné středověké boje, byla upozaděná
  • Boje by měly být intenzivní. Vstoupit do nich musí být snazší než utéct. Hráč by měl mít pocit, že je součástí boje a že má hra nějaký řád
  • Bitvy musí působit velkolepě a hra by neměla trpět nedostatkem hráčů

Přesně tyto věci mi na Mordhau vadily. U hry jsem se vztekal víc, než abych si ji užíval, a právě proto jsem se vracel k Chivalry. No jo, ale Chivalry Medieval Warfare vyšlo v roce 2012 a vedle zastaralého technické stavu se stávalo, že mapy byly poloprázdné. To byl zejména problém s DLC Deadliest Warriors, u kterého mě nedostatek hráčů mrzí, jelikož mě tohle DLC opravdu velmi bavilo.

Chivalry (2).pngChivalry (6).pngChivalry (7).png
Chivalry II vyřešilo většinu problémů žánru a všechny mechaniky posunulo na novou úroveň

Druhý díl se nejenom se ctí popral se všemi složkami, ale přidal i pár věcí navíc, které posouvají boje na novou úroveň. Hra je mnohem víc vtahující než kdy dříve. Boje jsou intenzivní, nikdy nepůsobí prázdně a díky rozdílným třídám nepřichází stereotyp tak rychle.

Žádný učený z nebe nespadl

Nejdůležitější vychytávkou je vyvážený bojový systém, který opravdu apeluje na vaše schopnosti. Vím, že tutoriály prochází jen zbabělci, ale pro tentokrát udělejte výjimku. Vývojáři všem postavám zvedli životy a v praxi má šílený sekající rytíř pramálo štěstí. Pokud vás hráči nezahlédnou, zareagují po první ráně a pokud se neumíte krýt a zasazovat správné údery, budete vypadat jak Don Quijote při boji s větrnými mlýny.

Chivalry (9).pngChivalry (16).pngChivalry (19).png
Chvíli trvá se hru naučit a neustále jsou k dispozici nové kousky, které si můžete osvojit

Naučit se však naprosté základy není těžké. UI bylo vylepšeno, krytí je přehlednější. Nemusíte se vykrýt přesně, ve skutečnosti můžete krytí chvíli držet, než vám dojde výdrž. Samozřejmě není ideální, aby vám výdrž zcela došla či aby vám praskla zbraň, což se stává relativně často. Základním kamenem soubojového systému je střídání krytí a mlácení a tuhle praktiku si osvojil snad každý hráč. Téměř každý souboj je díky tomu pořádnou výzvou, při které vám tlukot srdce vylétne na maximum. Hráče musíte trefit rovnou několikrát a nepřítel se pochopitelně bude bránit.

Základním kamenem soubojového systému je střídání krytí a mlácení a tuhle praktiku si osvojil snad každý hráč

Základní mlácení a krytí vám však postačí pouze v případě, že se smíříte s dolní příčkou na listině hráčů. Ve hře je mnoho možností, jak si s oponentem pohrát. Máte zde různé zbraně, které se liší dosahem, rychlostí nebo poškozením. Rozdíl je vážně znát, například meč dokáže seknout do více hráčů, což sice palcát neumí, ale dá vetší ránu. Obouruční meč dokáže bodnout vážně daleko, ale zase ho nemůžete kombinovat se štítem.

Chivalry (24).pngChivalry (27).pngChivalry (30).png
Ve hře jsou čtyři třídy postav, každá třída má jiné zbraně a hodí se na odlišný styl boje

Zbraněmi můžete sekat ze strany, shora, bodat či je házet. Téměř vše nyní můžete vrhat, což je při správném načasování užitečná vychytávka. Když jste bez zbraní, vždy můžete ze země sebrat novou. Tohle mě neskutečně bavilo a velmi rád vzpomínám na souboj, kdy jsem před smrtí vyměnil asi 5 zbraní odlišného použití. A chcete-li být opravdu obávaní, naučte se kopat. To každou obranu rozlomí a často to skončí smrtí protihráče. Kopnutí však chvilku trvá a odkryje vás. Když to hráč včas odhalí, může vás to stát hodně.

Nikdy se nepřestáváme učit

Hra částečně odstranila neschopnost bojovat sám proti přesile. Sice se proti skupině vyhrává těžko, ale jde to. Hráči se stále snaží uštvat osamoceného hráče, opatrnost je ale vždy na místě. Ostatně to platí o celé hře. Do útoku musíte jít s rozmyslem. Pokud vběhnete do nepřátelských řad jako šílenci, zemřete dřív, než stačíte říct Jeruzalém.

Chivalry (127).pngChivalry (130).pngChivalry (135).png
Pohled ze třetí osoby se hodí, jakmile do hry proniknete, jelikož vám dá lepší rozhled na bitevní pole

Hra podporuje boje z pohledu první i třetí osoby. Doporučuji začít pohledem z první osoby, jelikož lépe vidíte, co nepřátel dělá a kam míří a jak daleko dosáhne váš sek. Já v tomto režimu strávil většinu herní doby. Jakmile to pochytíte, možná jako já přejdete na pohled ze třetí osoby, jelikož ten vám dává lepší rozhled po bojišti a jakmile do hry proniknete, odhadnete nepřátelské pohyby mnohem lépe.

Do útoku musíte jít s rozmyslem. Pokud vběhnete do nepřátelských řad jako šílenci, zemřete dřív, než stačíte říct Jeruzalém

Ve hře se nikdy nepřestáváte učit. Jsou tu čtyři třídy Archer („lučištník“), Vanguard („předvoj“), Footman („pěšák“) a Knight („rytíř“) a každá má čtyři podtřídy. Liší se zejména rychlostí, zbraněmi a speciální schopností. Lučištník pochopitelně má jako jediný luk/kuši, ale i ostatní třídy nabízí dost odlišný herní styl. Knight je takový tank, hodně vydrží a dokáže dost ubrat, ale je velmi pomalý. Footman je rychlý, ale je snazší ho zabít. Vanguard je mezi, středně rychlý a hodí se na silný útok. Podtřídy odemykáte dosahováním vyšších úrovní, čímž si odemknete také nové možnosti, jak upravit vzhled svého bojovníka.

Chivalry (34).pngChivalry (36).pngChivalry (42).png
Momenty, kdy porazíte přesilu nepřátel, jsou ztělesněnou euforií

Speciální schopnosti jsou novinkou od prvního dílu a hru dost mění. Jakou máte je určeno třídou a může se jednat o zápalný granát, trubku, co po zatroubení léčí nebo můžete pokládat ostré kůly. Zvládnutí schopností je velkou výhodou (představte si, když hodíte zápalný granát do přeplněné brány), ve výsledku ale neodtahují pozornost od samotných bojů, jsou spíše doplňkem, což je dost důležité. Každá postava má ještě lékárničku, ale zatímco speciální schopnost se postupně nabíjí úspěchy v boji, lékárničku seberete v krabici s municí.

Každá bitva musí být majestátní

Chivalry II naštěstí nestojí jen na hráčích, vývojáři vypilovali často opomíjenou složky hry – boty. Umělá inteligence funguje o poznání mnohem lépe než v prvním dílu a má větší smysl. Boti nejsou pouze přítomni v cvičných soubojích, nyní jsou i v běžném multiplayeru. Boti vypadají jinak než hráči a opravdu pomáhají. V boji jsou velmi agresivní a nejednou mě zabil právě bot či jsem zpocený žasnul, že ten soupeř nebyl hráč. A navíc ví, co dělají a často plní cíle mapy. To naopak můžete postrádat u některých spoluhráčů.

Chivalry (46).pngChivalry (49).pngChivalry (52).png
Využití botů přidalo hře na dynamice, žádná bitva nepůsobí prázdně

Žádná bitva díky nim není poloprázdná, nepřátel je dostatek a ačkoli se boji s hráčem nic nevyrovná, je fajn tu mít složku hry, která dodává napětí, umí podpořit, a navíc pomáhá při respawnu. Herní systém má mnoho detailů, které bitvy dělá dynamické. Hráči se spawnují společně s boty a pokud se nerozutečou, často kolem sebe mají aspoň někoho.

Boti vypadají jinak než hráči a opravdu pomáhají. V boji jsou velmi agresivní a nejednou mě zabil právě bot či jsem zpocený žasnul, že ten soupeř nebyl hráč

Přesto vám herní systém nic nedaruje. Obvykle budete mít víc zabití (a takedownů / asistencí) než úmrtí, ale je snadné u hry zuřit. Herní systém musíte pochopit a přijmout a stačí jeden/dva dny pauzy a máte pocit, že se učíte skoro od začátku. Po pauze je první zápas ztělesněný vztek, hra vám moc nejde a herní systém je cizí (chudák ovladač nejednou letěl na zem). Při druhé bitvě se uklidňujete a do hry se dostáváte. Až po třetí/čtvrté bitvě vám to začne opět jít a s každou další bitvou se to zlepšuje.

Chivalry (53).pngChivalry (57).pngChivalry (68).png
Ve hře je bohužel málo map a některé jsou opravdu slabší. Dobývání hradu je však neskutečné

V Chivalry II je nutné se nevzdávat. Hra je o schopnostech, zlepšování se a přizpůsobování, a to je krásou hry. Moment, kdy si uvědomíte, že umíte chytře navazovat údery a vymýšlet něco nepředvídatelného. Není to ale dokonalé a dost mi vadil častý team damage. V těchto hrách se tomu asi vyhnout nedá, je však trochu zbytečné dávat to i do házení lékárničky. Musel jsem se zasmát, když můj pokus zachránit spoluhráče lékárničkou skončil tím, že jsem ho s ní dorazil. Menší vybalancování by nebylo na škodu.

Málo obsahu, hodně bugů

Vizuálně vypadá hra velmi pěkně, tedy až na horší detaily obličejů a pomalu nabíhající textury. Má však otřesnou optimalizaci. To, že se vám hra místy zasekne, není neobvyklé a potkaly mě i dva pády. Při hře narazíte na mnoho bugů, ať mluvíme o menších jako problémy s kolizí, kdy vás jiné postavy svou chůzí často odstrčí. Jsou tu však i horší jako to, že vytvoření týmu nefunguje a když jsem si chtěl zahrát s kámošem, měli jsme smůlu.

Chivalry (70).pngChivalry (76).pngChivalry (107).png
Optimalizace není nejlepší a zažil jsem i pády hry

Ve výsledku je největším zklamáním malé množství obsahu. Map je opravdu velmi málo a brzy se začnou opakovat. Na E3 bylo oznámeno, že brzy přijdou nové, tak doufejme, že se to zlepší. Menší množství herních režimů mi tolik nevadilo, Team Objective, kdy postupujete mapou a plníte úkoly, je s přehledem nejlepší. Nějaká netradiční novinka by však udělala radost a zároveň je dobré upozornit, že Team Objective má pouze pár map. Několik map ve hře je vyloženě menších a slabších pouze s režimem Team Deathmatch či Free-for-All.

Přes bugy a málo obsahu mohu Chivalry II doporučit každému nadšenci středověkých mutliplayerových rubaček. Momentálně hra opravdu nemá konkurenci a je dle mého názoru mnohem lepší než Mordhau. Jakožto historický šermíř zároveň mohu dodat, že v žádné jiné hře jsem neprožil tak dobrý pocit z toho být vůbec součástí bitvy a je to paráda.

Verdikt

Ať žije král! Tornbanner Studios nám ukázalo, jak má multiplayerová středověká hra vypadat a Chivalry II se posunulo po každé stránce. Hra je neskutečně návyková, má skvělou atmosféru a neustále se v ní můžete zlepšovat. Nohy ji bohužel podsekává horší optimalizace, bugy a málo obsahu.

Určitě si přečtěte

Články odjinud