Pravděpodobně každý hráč se již během své herní kariéry setkal s nějakou tou hrou koncipovanou do otevřeného světa. Pojďme se podívat na to, proč nás to tam tak láká.
Téměř nekončící svoboda
Klíčovou devízou open-world her je jejich nelineárnost a relativní svoboda. Žádné skličující koridory, žádné slepé uličky a žádné stupidní příkazy, bez kterých se nelze pohnout vpřed. Jistě, i hry s otevřeným světem mají své možnosti a naráží na jisté hranice, nicméně jejich pojetí nabízí nespočet voleb a pocit virtuální svobody. Alespoň tedy v rámci herní mapy. Komu by se nelíbilo se svobodně pohybovat v krajině s rozlohou blížící se k 100 km² jako v případě GTA V?
Kdo zrovna konkrétně GTA V nehrál si asi těžko představí, o jakou herní plochu se vlastně jedná. Tak pro upřesnění jde o rozlohu, která se přibližně rovná skutečné rozloze Ústí nad Labem. Naopak Praha disponuje rozlohou cca 500 km². Ovšem pozor, i v otevřených světech pochopitelně narážíme na jisté ohraničení celkového prostoru, nicméně děje se tak většinou poměrně logickými a přijatelnými způsoby. Může to být například obrovské pohoří nebo vodní plocha. Takové ukončení herní mapy se dá jistě pochopit.
Pokud by však někdo chtěl zacházet do extrémů, měl pocit, že jsou podobné mapy titěrné a chtěl poznat skutečný otevřený svět, není nic snadnějšího, než sáhnout k opravdovému sandboxu typu No Man's Sky. Tady se dostáváme ke vskutku ohromujícímu otevřenému světu bez hranic. Na druhou stranu, právě zmiňovaná nekonečná svoboda se stala v tomto případě dvousečnou zbraní a stojí v základu velkého zklamání celého projektu.
Vysoká míra znovuhratelnosti
Tyto hry mají jednu nespornou výhodu, a tou je vysoká míra znovuhratelnosti. Málokteré hry totiž nabízí tolik alternativních přístupů, jako jsou právě ty s otevřeným světem. Právě proto jejich majitele nemusí jejich opakované hraní nutně nudit. Ano, jedna věc je kampaň, která je víceméně vždy stejná, ale ty téměř nekonečné možnosti okolo jsou vpravdě velkým lákadlem, proč bychom se podobných her asi neměli zbavovat navždy.
A v případě, že by někoho již nebavilo opětovně procházet již dohranou kampaň, stále se nabízí možnost se jen tak poflakovat po okolí, zkoumat prostředí, objevovat easter eggy či šikanovat místní obyvatele. U her s otevřeným světem totiž nemusí být herní náplň vůbec definovaná a každý hráč si ji může určovat sám.
Za minimum práce hodně koláčů
Už jste si v reálném životě šetřili na osobní vůz, koně či helikoptéru? Nebo snad na vlastní nemovitost, noční club? Pokud ano, jistě vám to nějakou tu práci dalo a trochu času vzalo. A předpokládám, že hypotéku budete splácet ještě následujících 20 let. Ve hře s otevřeným světem se vám tohle rozhodně nestane. Poměr vynaložené práce a za ní získaných finančních prostředků je ve srovnání s realitou trochu jinde. K tomu je třeba přičíst většinou legrační ceny veškerého virtuálního zboží a dostáváme se tam, kam vývojáři chtěli. Za minimum práce hodně koláčů pro hráče.
Ve finále potom stačí odkráglovat kdejakou babku s nákupem, popřípadě infiltrovat nějaké to doupě se sypaným čajem a otevírají se nám možnosti do té doby nevídané. Tohle však platí spíše v těch komplikovanějších případech, kolikrát totiž prostě stačí drze jít a uzmout si cokoli, na co máte jen zálusk. Ovšem tím celá ta zábava nekončí. Nejde tady pouze o prvotní nákup, ale i následné opečovávání, vylepšování, zkrášlování nabytého majetku, apod. A to rovněž za srandovní peníz. Zkrátka ve hrách s otevřeným světem je vše skutku snadno dostupné. Na druhou stranu, koho by vlastně bavilo plnit deset misí, aby si ve finále mohl koupit skládací kolo na cestu k dalším úkolům.
Absurdní zážitky
Co si budeme namlouvat, hry s otevřeným světem nejsou jejím simulátorem. A jestliže jsou některé hry více náchylné k míře výskytu absurdních zážitků a failů, jsou to právě tyto. Variabilita prostředí a náhodné generování mnoha elementů často vede k naprosto kuriózním a úsměvným situacím, které na jednu stranu možná mohou tak nějak kazit požitek z hraní, na stranu druhou však příjemně koření a v konečném důsledku i definují otevřený svět.
Stačí se porozhlédnout na youtube po nejrůznějších failech z open-world her a myslím, že máte o zábavu na sobotní párty vystaráno. Najdeme zde totiž stovky levitujících předmětů, záhadně se pohybujících osob, vybuchujících automobilů, lidí či dokonce psů. Ostatně, není to nakonec jedna z těch věcí, které na podobných hrách milujeme?
Multižánrové pojetí
Je až neuvěřitelné, jak žánrově variabilní hry s otevřeným světem mohou být. Ten totiž dává vývojářům do rukou mocnou zbraň, neboť svá výsledná díla mohou koncipovat na mnoho rozličných způsobů. Od akční first-person či third-person klasiky, přes RPG, adventury až po čistě logické pojetí. Nehledě na téměř neomezené možnosti zmíněné žánry kombinovat.
A to není vše, takové hry totiž krom svého primárního žánrového zaměření nabízejí variabilní žánrové odbočky v podobě nejrůznějších miniher. Tak například vzpomeňme na Zaklínače a legendární Gwent, GTA V a možnost zahrát si golf či tenis, Mafii a její nervy drásající automobilové závody. Otázka tedy zní: kolikrát vám sportovní simulátor golfu nabídne možnost seřezat do bezvědomí nějakého toho řidiče taxíku? Odpověď zní - nikdy. Opačně však tato možnost existuje, a to v mnohdy dosti nadstandardní podobě, viz onen zmíněný Gwent.
Volnočasové aktivity
O nejrůznějších minihrách již řeč byla, ale hry s otevřeným světem nabízejí i další, pravda, mnohdy naprosto zbytečné, nicméně přesto vyhledávané volnočasové aktivity. Jste líní a nechce se vám chodit do posilovny v reálném životě? Nevadí, můžete se nabušit virtuálně a paradoxně se ani nenadřete. Bude vás to stát maximálně otlačená bříška na prstech a vyskákaná tlačítka na klávesnici, případně upocený ovladač. Trpíte vypadáváním vlasů a už vám ani Alpecin nepomáhá? Nevadí, zajděte k virtuálnímu kadeřníkovi a nechte si udělat pořádné gangsta afro za pár šušnů ušetřených z monstrózní krádeže šňupacího tabáku.
O skutečném přínosu podobných blbinek by se jistě dalo dlouze debatovat. Důvody, proč jsou však tvůrci tak často zařazovány jsou naprosto jednoduché. Zaprvé celkově doplňují komplexnost herního světa a dobarvují konkrétní atmosféru, a za druhé zkrátka hráče vždy bavily a vždy bavit budou. Vývojáři se tak snaží neustále předhánět a přinášet nové a nové volnočasové aktivity, kterými by svým hráčům zpestřovali někdy až rutinní plnění příběhových misí a volitelných úkolů.
Zábavný multiplayer
Přestože se nejedná o pravidlo, často krom singleplayeru nabízejí hry s otevřeným světem také možnost multiplayeru. Nemusí se ale jednat o pouhé nastavování kaše, či snad doplňkový produkt, ale naopak o jedno z největších lákadel celého titulu. A věřte, že síťová hra u open-world titulů je zábavná už ze své podstaty.
Vezměme totiž v úvahu, že se na jedné mapě a v jednu chvíli začne pohybovat několik desítek hejsků s naprosto odlišným pohlavím, náladou, cílem, náboženstvím a já nevím čím ještě. Ve výsledku potom k radosti stačí býti pouze pasivním pozorovatelem a sledovat celý ten cirkus na kolečkách. A nebo se přidat k dílu, kooperovat, trollovat, hejtovat... Ať tak či tak, věřte, že vás tohle bude rozhodně bavit.
A to se zatím bavíme pouze o volném pohybu po herní mapě bez nějakého smysluplného cíle. Krom takového poflakování totiž vývojáři pro své hráče připravují nejrůznější úkoly, závody apod. A tady teprve začíná ta pravá legrace, ať už s partou kamarádů či naopak s úplně cizími lidmi. Pravdou však zůstává, že s lidmi, se kterými se znáte, si asi užijete o poznání lépe.
Tuny obsahu a dlouhá herní doba
Snad každý se někdy do hry zažral takovým způsobem, že se prokousal ke konci během jediného odpoledne. Přeskočíte úvodní video, vyzkoušíte si tutoriál, získáte nějakou tu první zbraň a jste příběhem stále hnáni dopředu až do momentu, kdy zjistíte, že hledíte s otevřenou pusou na závěrečné titulky. V takovou chvíli už nezbývá nic jiného, než si sprostě zanadávat, pobrečet a přijmout věci takové, jaké jsou. A v koutku duše doufat v nějaké to DLC, datadisk či snad nedej bože plnohodnotné pokračování.
Inu takový je život pařmenův a věřte, že hrací doba mnoha titulů často nepřesahuje ani deset herních hodin, a to může být (a nemusí) skutečně hodně málo. Hry s otevřeným světem naštěstí patří k naprostému opaku, neboť mnohdy nabízejí i desetinásobek herní doby a svým způsobem i herního obsahu. A nejde pouze o hlavní příběhové kampaně, ale tuny a tuny dalšího materiálu, objevování a zkrátka celkové zábavy. Díky této skutečnosti tak hry s otevřeným světem svým majitelům často zpříjemní týdny, někdy snad i měsíce života.
Virtuální prohlídka aneb kam se hrabe StreetView
Přestože se rozhodně nejedná o pravidlo, vývojáři her s otevřeným světem se své příběhy snaží často zakomponovat do reálně existujících metropolí, a to s nemalým důrazem na detail. Díky této možnosti se tak můžeme často vydat do míst, které jsme ještě nikdy nenavštívili, přestože bychom si to přáli. Jako příklad uveďme celkem věrnou kopii části Kalifornie v případě GTA V nebo Chicaga v případě Watch Dogs. Místní by sice trochu remcali, nicméně celkově bylo ztvárnění v těchto počinech herní komunitou přijato velice kladně. A to už je nějaká komunita a důvod, proč si hry s otevřeným světem rozhodně zahrát.
Krom lákavé možnosti procházet virtuální svět s reálnou předlohou mají podobné hry ještě jednu přednost. Lze je svobodně zasazovat do nejrůznějších historických období. Od pravěku, přes středověk, novověk až do vzdálené budoucnosti. Možnost zabrousit několik tisíc let zpět mají hráči například ve Far Cry Primal, do post-apokalyptické budoucnosti zase můžeme zavítat v titulu Mad Max. Nehledě na tu úplně nejzajímavější možnost, a tou je tvorba alternativní minulosti.
Modifikace
Přestože modifikovat lze teoreticky jakoukoli hru, od hada až po Zaklínače, ty nejzajímavější přírůstky v této oblasti přicházejí právě v rámci open-world titulů, které jsou tak nějak k nejrůznějším experimentům nejvhodnější. A důvod je opět velice jednoduchý. Téměř neexistující hranice dávají šikovným i nešikovným moderům opravdu hodně možností. Modifikovat lze grafiku, textury, fyziku, mapy, zvuky a celý herní obsah. Ve výsledku se tak hráči mohou dočkat velkého přínosu v podobě znatelně vylepšené grafiky, ale také úsměvných momentů jako v případě jedné z modifikací pro GTA V, která nahradila klasickou výbušninu telefonem Samsung Galaxy Note 7.
Nemusí jít ovšem pouze o vylepšení z hlediska vizuálu. Mnoho moderů se totiž soustředí především na tvorbu nejrůznějších modifikací obsahové stránky her. Mohou tak celkem jednoduše měnit obsahy jednotlivých misí, či přidávat jednotlivé módy k těm již existujícím. V konečném důsledku jsou to tedy právě modifikace, které ještě zřetelněji podtrhují již zmiňovanou vysokou míru znovuhratelnosti open-world titulů, neboť díky nim máme často možnost zahrát si úplně novou hru, která je sice vystavěna na původních základech, přesto překopaná takovým způsobem, že i herní profesionál musí zakroutit hlavou.
A jaké hry s otevřeným světem nejraději sjíždíte vy? Podělte se v komentářích pod článkem!
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně