Dnes budeme pokračovat druhou částí volné nostalgické odysey do herní minulosti a zavzpomínáme na hry, které jsme hráli koncem devadesátých let, respektive na přelomu století.
Half – Life
A začneme pěkně zostra, nekorunovaným králem akčního žánru a jednou z nejlepších first-person akcí v herní historii - Half-Life. Hra byla vyvinuta firmou Valve Corporation a vydána společností Sierra Studios v roce 1998. O několik let později, v roce 2001, se dočkali taktéž majitelé konzolí PlayStation.
Něco prohnilého se tenkrát událo během experimentu v oblasti Nového Mexika, konkrétně v komplexu Black Mesa. Nezdar měl za následek vytvoření tzv. resonanční kaskády a otevření teleportačních bran, kterými se na naší planetu začaly přemisťovat mimozemské organismy z dimenze zvané Xen. Nepříznivou situaci mohl zachránit snad jen Gordon Freeman, sympatický teoretický fyzik, jeden z mála přeživších. Primárním cílem hry tak bylo probojovat se zamořeným komplexem Black Mesy a dostat se až do dimenze Xen.
Half-Life znamenal ve své době skutečný přelom v oblasti FPS akce. Hra dominovala jak v hratelnosti, tak v oblasti zpracování. Navíc třeba uznat, že dokázala svou obtížností mnohdy nepříjemně zatopit. Vynikající byla taktéž atmosféra a perfektně zpracované prostředí tajného vědeckého komplexu. Hra získala přes 50 ocenění a dodnes je považována za jednu z nejlepších vůbec. A to naprosto oprávněně. Milovníci Half-Life se později dočkali i úspěšného pokračování, na regulérní třetí díl však čekáme dodnes. Nějaké to mlžení již zaznamenal asi každý, ale až čas ukáže, zda-li bylo pravdivé.
Tom Clancy's Rainbow Six: Rogue Spear
V devadesátých letech nebyl žánr stealth taktických akcí zrovna nejpopulárnější. Proto lze považovat Tom Clancy's Rainbow Six: Rogue Spear za jednoho z průkopníků. Pochopitelně společně s Metal Gear Solid.
Tom Clancy's Rainbow Six: Rogue Spear z roku 1998 ovšem jistě rozvířilo vody do té doby možná až stupidně zběsilých a donekonečna se opakujících stříleček a napomohlo tak k vybudování úplně odlišného žánru. Žánru, ve kterém není smyslem pouze chodit od místnosti k místnosti a čistit je od všemožného plevele. Žánru, ve kterém je třeba přemýšlet, plánovat a hlavně předvídat.
Ve své době se tak Rogue Spear stal herním symbolem pro boj proti terorismu. Klíčové se pro hru stal výběr týmu, jednotlivých zbraní a zvolení toho správného postupu. Zároveň se hra mohla zdát trochu stresující, neboť jediné špatné rozhodnutí mohlo znamenat opakování celé mise. A ruku na srdce, kdo by si díky tomu nepamatoval legendární misi v muzeu či záchranu rukojmí v letadle. Tom Clancy's Rainbow Six: Rogue Spear tak znamenal milník a stál u vzniku legendární taktické série, jejíž pokračování nás baví dodnes. O důrazu na původní ideu, tedy taktický postup by se dalo možná v poslední době pochybovat, nicméně visačka Toma Clancyho je rozhodně stále velkým lákadlem.
Grand Theft Auto
V našem vzpomínkovém seriálu jistojistě nesmíme zapomenout ani na krále městských akcí, sérii GTA, která vychází již od roku 1996. Její výjimečnost jen potvrzuje skutečnost, že zahrnuje již patnáct samostatných her a čtyři rozšíření navrch. Ti, kteří měli tu čest s GTA ještě před rokem 2000 jistě nepřekvapí, že šlo o 2D akci z ptačí perspektivy. Teprve až rok 2001 a vydání GTA III přineslo 3D grafiku.
Přestože můžeme celou sérii rozdělit do několika různých vývojových stádií, herní koncept byl vybudován již na svém prvopočátku a na těchto pevných základech stojí hra dodnes. Hráč se vžívá do role gangstera a snaží se v herním světě získat co největší renomé, co nejvíce majetku a vydělat co nejvíce peněz plněním nejrůznějších úkolů. Nikoho tak jistě nemůže překvapit fakt, že se inspirací celé série stal snímek Quentina Tarantina Pulp Fiction z roku 1994.
První dva díly nabízely i navzdory tehdejším technickým omezením velkou svobodu a hlavně parádní hratelnost. Snad každý si na přelomu století občas zahrál na gangstera, vykradl nějakou tu banku, či hodil Molotovův koktejl na konkurenční Yakuzu. Přestože hra prošla neskutečným vývojem, první dva díly se rozhodně zařadily ke klenotům nejen tehdejší doby. Zároveň stály u zrodu městských akcí s možností otevřeného světa, pochopitelně v rámci technického pokroku dané doby. Série GTA před rokem 2000 bez diskuzí napomohla k definici městské akce v podobě, kterou známe v současnosti.
Resident Evil
V devadesátých letech obecně začaly vznikat revoluční počiny. Počiny, které stály na úplném začátku mnoha a mnoha dnes veleúspěšných sérií. Jedním z dalších příkladů je i zástupce ryzího survival hororu, esence herního děsu, Resident Evil. Magnum opus japonského studia Capcom. První díl jsme si mohli zahrát již v roce 1996, pokračování přišlo záhy v roce 1998 a dále o rok později. No a po šestnácti letech můžeme herním zařízením prohánět Resident Evil 7, který se tak nějak snaží co nejvíce přiblížit právě k prapůvodu celé série. Zajímavostí zůstává, že v Japonsku, odkud hra pochází, nevyšla pod názvem Resident Evil, ale Biohazard.
Tento název tak nějak trefněji odráží příběhovou linku celé série, které je propletena jednotlivými díly jako tenká červená nitka. Ostatně nejenom jednotlivými herními díly, ale taktéž filmovým zpracováním a komiksem. Příběh se točí okolo fiktivního města Raccoon City, laboratoří společnosti Umbrella Corporation, uniklého viru a zombie nákazy. Celé univerzum Resident Evil ovšem nabízí mnoho odboček, šokujících zjištění, vládních spiknutí apod.
Tomb Raider
Série o prsaté archeoložce jménem Lara Croft nás baví již déle než dvacet let, což je už samo o sobě úctyhodné. S klidem můžeme tuto sérii vyhlásit za jednu z nejoblíbenějších a nejúspěšnějších vůbec. Během své existence však prošla mnoha proměnami jak v oblasti hratelnosti, tak pochopitelně i grafického zpracování.
První díl vyšel již roku 1996 na platformách Sega Saturn, PlayStation a MS-Dos. Do listopadu 2000 již měli hráči možnost zahrát si čtvrté pokračování s názvem Tomb Raider: Chronicles. Herní série v podstatě po celou dobu své existence zachovala svou klíčovou devízu, tedy dobrodružný ráz, prozkoumávání vzdálených krajin, důraz na puzzly, skákání, skákání a skákání. Jo a ještě lezení. Pravdou zůstává, že postupem času se Tomb Raider nenápadně přetransformoval do stále akčnější a filmovější podoby, nicméně ono původní poselství zůstává skryto dodnes.
A nebyla to pouze herní náplň, která nás tehdy tolik oslňovala, ale především ty krátké šortky a zpevněné hýždě. A co potom ty super špičatá prsa z prvních dílů, o které by se člověk v reálném životě pravděpodobně i poranil. Lara se ve své době stala ikonickou postavou a pravděpodobně nejvíce sexy postavou herní historie.
Driver
Prachy, prachy, prachy, honičky a zase prachy. Tak nějak by se dal charakterizovat původní Driver z roku 1999 společnosti Reflections Interactive. Tato polozávodní hra z polootevřeného světa se ve své době postarala o nemalé pozdvižení.
Hráč usedl za volant coby tajný policista Tanner a vydal se mezi zločince do amerického podsvětí plnit ty nejšpinavější úkoly. Jednotlivé mise se odehrávají v Miami, San Franciscu, Los Angeles a New Yorku. Všechny úkoly se točily nejčastěji okolo pronásledování, ujíždění, či sestřelení konkrétního cíle. Přestože nebylo hráči v tomto polootevřeném světě umožněno vystoupit z vozu, jednalo se tehdy o naprostou herní špičku.
Hra navíc disponovala solidní obtížností, která jistě vedla k nejedné rozmlácené klávesnici. Téměř legendárním se stál úvodní tréning v podzemní garáži, během kterého jste museli splnit sérii dovednostních frajeřinek v dosti omezeném časovém limitu. Driver byl skutečně návykovou záležitostí s odkazem na sedmdesátkové gangsterky a hrou plnou napínavých honiček. Pozdější zpracování nedopadly jistě tragicky, nicméně sláva prvního dílu již nikdy překonána nebyla.
Tony Hawk's Pro Skater
Přestože simulátory jízdy na skateboardu nepatří k mým nejoblíbenějším, ve své době měl Tony Hawk's Pro Skater skutečně velké renomé a umožnil opravdu slušné machrovinky bez rizika rozmlácené držky. Pravda, kočičky na virtuální ollie-čko jsme asi nikdy nesbalili, nicméně zábavy jsme si užili až dost.
Hra byla vytvořena v roce 1999 společností Neversoft a vydána na PlayStation, Xbox, Nintendo 64, Game Boy Color, Dreamcast a N-Gage. Cílem hry pochopitelně bylo nasbírat co nejvíce bodů na základě těch nejšílenějších kombinací triků. Rozhodující tak bylo správné naplánování, načasování a precizní provedení, v opačném případě následoval již zmiňovaný pád na držku.
Tony Hawk se tak na přelomu století stal ještě větší legendou, než do té doby vůbec byl a to v žádném případě neshazuji jeho dovednosti. Je však dosti pravděpodobné, že do vydání Tony Hawk's Pro Skater možná většina ani nevěděla, že někdo takový existuje. Tony Hawk se tak mimo reálnou kariéru stal okamžitě legendou a tváří této herní značky a stál tak u zrodu jednoho z nejlepších sportovních simulátorů minulého století.
Quake
A máme tady další ikonickou legendu FPS z konce devadesátých let a světe div se, opět od studia idSoftware. První díl série vyšel již v roce 1996, pokračování o rok později a konečně Quake III Arena v roce 1999. Poslední ze zmíněných se vyznačoval absencí single-playerové kampaně a stal se tak pouze multiplayerovou akcí.
Osobně jsem nejvíce času trávil s druhým dílem, proto si připomeňme nějaká ta fakta. Quake II navazoval na tradici idSotftware stříleček a zaznamenal opět veliký úspěch. Od prvního dílu se lišil především podporou hardwarové akcelerace. Příběh hry se točí okolo nelítostného zápolení s kybernetickými Stroggy na planetě Stroggos v rámci odvetné operace Alien Overlord. Válka to byla skutečně krutá, nicméně o zábavu bylo rozhodně postaráno.
Hra nabídla opět velice solidní posun v grafickém zpracování a přestože šlo stále o hranatou střílečku, ve své době udělala velkou parádu. Veškerá herní 2D a 3D grafika přitom byla zpracovávána pouze trojicí grafiků. Zveřejnil to jeden z vývojářů hry, Tim Willits, v roce 2012. Po herní stránce jsme se dočkali, jak jsme také mohli očekávat, zběsilého tempa a hodně divokého střílení. Herní sérii Quake z konce 90-tých let rozhodně můžeme zařadit po bok takových legend jako Wolfenstein či Doom.
Carmageddon
Carmageddon je pravděpodobně jedním z nejkontroverznějších a zároveň nejbrutálnějších kousků herní historie. Matky tehdejších školou povinných capartů mírně znejistěly, když pozorovaly svá dítka, jak místo psaní domácích úkolů ukájejí své pohnuté touhy a baví se srážením nevinných chodců, domácích mazlíčků či našich handicapovaných spoluobčanů.
Carmageddon byl ve své době skutečně jako pěst na oko, černá ovce mezi už tak krvavými hrami. A právě na tomto základu si vybudoval nemalou úspěšnost, a to jak v případě prvního dílu z roku 1997, tak i jeho následovníka z roku následujícího. Jen pro připomenutí uveďme, že šlo o nekompromisní závody v ulicích měst bez jakýchkoli pravidel. Znič, nebo budeš zničen. Vzduchem tak létaly nejen kola či vraky soupeřů, ale i nevinní chodci a zkrátka veškeré živé i neživé okolí. Hra byla na svou dobu neskutečně morbidní a brutální, což je možná jeden z hlavních důvodů, proč se stala tak úspěšnou.
Nedávno vydané pokračování, nebo spíše restart s podtitulem Max Damage se ovšem s dobrou odezvou zrovna nesetkal. Jak vidět, nemění se pouze hry, ale také hráči samotní. To ovšem nemění nic na tom, že Carmageddon 1 a 2 byly ve své době skutečnou peckou.
Need For Speed 3: Hot Pursuit
Závodní série Need For Speed spatřila světlo světa již v roce 1994, nicméně jeden z pomyslných vrcholů přišel právě v roce 1998 v podobě titulu Hot Pursuit. Jednalo se o veleoblíbený díl, který nebyl dle mnohých do dnešního dne vlastně vůbec překonán.
Na tehdejší dobu hra disponovala parádní grafikou zahrnující odlesky na kapotě vozu, sluneční paprsky či čmouhy od sjetých pneumatik. V roce 1998 naprosto úchvatná podívaná. Klíčový byl ale zejména převratný herní mód hot pursuit, který nabídl honičky policistů se samotnými jezdci. Za zmínku stojí taktéž relativně věrné chování jednotlivých aut a slušná umělá inteligence, která nejednou dokázala zatopit. Need For Speed 3: Hot Pursuit se zkrátka stalo jedním z nejlepších dílů série a rozhodně jednou z nejlepších závodních her své doby. Od té doby jsme zažili již několik pokračování či restartů, o jejich úspěšnosti však panují rozdílné názory.
Je naprosto nemožné na ploše několika screenů vystihnout celou herní historii konce devadesátých let. Každý dával přednost jiným žánrům a každý si hrál to, co ho bavilo. Ve finále bychom tam mohli slajdovat do nekonečna, protože konec devadesátých let byl skutečně nabušený kvalitními tituly. Zmiňme dále např. Diablo, Duke Nukem 3D, Age Of Empires, Tekken, Mortal Kombat, Fighting Force, Silent Hill, Metal Gear Solid… Her bychom našli skutečně desítky a desítky, nicméně o to nikomu nešlo. Cílem bylo pouze zavzpomínat a rozpoutat nějakou tu nostalgickou diskuzi. Proto neváhejte a podělte se s námi. Co jste na přelomu století hrávali vy?
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně