Odcházející generace nejen herních konzolí, ale i her, nás v mnoha věcech potěšila, ale i v mnohých zklamala. Vybrali jsme největší zklamání posledních let.
S odchodem Xbox One a PS4 nepřišel čas zrekapitulovat si pouze nejlepší hry, ale také ta největší zklamání. Ne nutně se jedná o zpackanou hru. Poslední generace herních konzolí dost zamávala s herním světem a ne všechny změny jsou k lepšímu. Vybrali jsme 10 největších zklamání a podpásovek.
Mikrotransakce jako nový herní model
Začněme tím nejvíce kritizovaným. Ať to začalo EA nebo mobilní hraní, ačkoli se nejedná o model představený nově na Xbox One a PS4, na této generaci se rozjel ve velkém. Dokupování je nový herní styl, který dokáže z hráčů vyždímat hodně peněz. Nyní je téměř všudypřítomný a některé hry dělá téměř nehratelnými.
Star Wars Battlefront II vydělalo méně, než EA předpokládalo, a mikrotransakce sehrály svou roli
O co se v praxi nejčastěji jedná? Rychlejší vylepšení postavy, dokoupení herní měny či v horším případě koupení „bedny“. Ve free to play hrách (často MMO, tedy masivně multiplayerových hrách) to člověk odpustí, ale tento nešvar se rozšířil také do singleplayerových her a stříleček. Občas má člověk pocit, že hry jako Assassin’s Creed jsou přehnaně velké úmyslně, aby si člověk chtěl něco dokoupit, ať už se jedná o zkušenosti nebo vybavení.
Největší přešlapy ale udělalo EA. Model, který z nějakého důvodu fungoval v sérii FIFA, se probojoval také do Need for Speed Payback či Star Wars Battlefront II. V případě Battlefront II měli platící hráči značné výhody v boji, v případě Need for Speed Payback jsme se dočkali bez placení téměř nehratelné hry. Ostatně EA na tom ztratilo hodně peněz a čelilo i pár žalobám.
Ukončení podpory Kinectu
Pokud jste do Xbox One naskočili v době One S nebo One X, dostali jste k dispozici příjemnou a praktickou konzoli. To však neplatilo vždy. Začátek Xbox One byl příkladem, jak by začátek nové konzole vypadat neměl. Původní Xbox One je obrovský, docela hlučný a mohli jste si ho koupit jen s Kinectem, což jeho cenu masivně zvýšilo. Verze bez Kinectu se na trhu objevila až několik měsíců po vydání konzole.
Xbox One si prošel pořádnou evolucí
Microsoft se poučil a Xbox One se rapidně zlepšil. Jedním z kroků bylo také odstranění Kinectu jako nutného doplňku… což však vedlo k celkovému odstranění Kinectu. Dle mého názoru se jedná o největší podpásovku Microsoftu posledních let – přinutil vás koupit si Kinect, aby na něm postupně zcela přestal vydávat nové hry.
Když vyšel Xbox One S, ukázalo se, že konzole nemá port na Kinect a musíte si dokoupit speciální kabel. Microsoft ho přestal vyrábět, nevydal na něj žádnou novou hru a zařízení, které zpočátku vnucoval, v podstatě zabil. Hry jako Kinect Sport Rivals jsou stále v obchodě, nicméně nové hry jsou leda tak Just Dance. Je to škoda, osobně jsem Kinect rád vytáhl alespoň na nějaké party.
Zrušení Lionhead Studios a Visceral Games
Když je zrušená nějaká hra, je to škoda. Smutnější je však zrušení celého studia. Stává se to bohužel docela často, pro mě osobně jsou však nejsmutnějšími příklady dvojice Lionhead Studios a Visceral Games. V obou případech známá a kvalitní studia, přičemž jejich zrušení znamenalo také konec zajímavých projektů.
Začněme Lionhead Studios. Toto anglické studio se proslavilo zejména sérií Fable, ačkoli se může pochlubit také Black and White či The Movies. Příběh jejich konce je příběhem nepříjemného roku. Herní společnosti měly pocit, že vydělává jen multiplayer. Lionhead se kvůli tomu pustilo do neznámých vod a nezkušenost s multiplayerem způsobilo, že Fable Legends trpěl mnoha problémy. Microsoft projekt zrušil s celým studiem.
Visceral Games bylo původně známé jako EA Redwood Shores. Proslavilo se zejména sérií Dead Space. Tvořilo jakousi hru Project Ragtag a mělo se jednat o cosi jako Uncharted ve světě Star Wars. EA zrušením studia v podstatě ukázalo, že se od singleplayeru čím dál tím více odvrací a se zrušením studia projekt hodilo do koše.
Vydávání nedodělaných her
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Vývojáři velmi často vydají hru a dodělají ji až po vydání. Tato generace výrazně čerpala z rychlejšího a dostupnějšího internetu, který mimochodem zareagoval na větší rozměr her. V případě PS3 a Xbox 360 jste si obvykle koupili disk se hrou, strčili jste ho do konzole a hru jste mohli hrát. To však již neplatí.
Vydávání her s bugy je bohužel dnešní standard
Ačkoli si můžete koupit disk, musíte si hru ještě stáhnout a u větších her se zpravidla jedná o desítky až stovky GB. Problém je, že jelikož jsou konzole téměř vždy připojeny k internetu, mohou je vývojáři neustále updatovat. Často vydají hru zabugovanou a hráči jim to odpustí, jelikož časem přijde oprava.
Jsou výjimky, samozřejmě. Každopádně jsou tu i děsivé příklady. Assassin’s Creed Unity, který byl známý lezením po neviditelných zdech a mizejícími obličeji či nejnovější Cyberpunk 2077 téměř vším. Nejde však jen o bugy, hry často nestojí za nic, dokud je pár updatů nespraví. V tomto případě se však jedná spíš o klad… jinak by ta hra zůstala špatná.
Každé VR má své exkluzivity
Tato generace je pro mě výrazná rovněž vzestupem VR. Ty dávné sny o brýlích, které vás přenesou do hry, už jsou reálné, ačkoli stále nejsou na úrovni Ready Player One. Mnohé hry sice působí spíš jako technologická dema, jiné jako Half-Life Alyx vás však opravdu vtáhnou. Nepříjemné je, že konkurence není jen v technologii, ale i v exkluzivitách.
Co VR, to jiná nabídka her
Občas si člověk říká, že i exkluzivní tituly mezi konzolemi jsou trochu otravné. Avšak ačkoli PS4/PS5 má své VR, většina brýlí je pro PC. Exkluzivita je tedy zejména o tom, zda si koupíte Oculus Rift, HTC Vive či Oculus Quest… i mezi Oculusy jsou exkluzivní hry.
Komplikuje to výběr. Brýle pro virtuální realitu nejsou levnou záležitostí a her je přeci jen stále docela málo. A kdo ví, zda se s nějakými brýlemi nevytasí i další společnosti a mnoho skvělých her se nám tím uzavře.
Fallout 76 a totální průšvih
Na tento trapas budeme pamatovat ještě dlouho. Bethesda byla před rokem 2018 vycházející hvězdou a nebylo tomu dávno, co vyšel skvělý Prey, Doom či Wolfenstein. Na E3 roku 2018 navíc oznámeními nešetřila. Ačkoli největší peckou bylo oznámení The Elder Scrolls VI, hned v závěru MMO Fallout 76. Konečně Fallout s multiplayerem, opravdu rozsáhlým světem a možností odpálit atomovku.
Tohle selhání vstoupilo do herních dějin
Co by se mohlo pokazit? Pýcha předchází pád. Hráči byli lákáni neustále. Mnoho neodolalo a hru si předobjednalo i s krásnou sběratelskou edicí. Hned po vydání však většinu hráčů čekalo zklamání. Svět byl prázdný a šikana ze strany zkušenějších hráčů jen napomohla k rychlému odchodu většiny komunity. Fallout 76 za chvíli nepůsobil prázdně jen obsahem, ale i hráči (jednu dobu tam dokonce vandroval jediný hráč).
Na průšvih se nalepili další věci. Nekvalitní sběratelská edice, banování hráčů za nalezení bugu s neomezenými zdroji a hromady menších i větších blbostí. Z nějakého důvodu Bethesda na hře stále pracuje a pravděpodobně ji dost vylepšila. Tento průšvih však neodpáře a pochopitelně neúspěch Fallout 76 jen napomohl k horší situaci Bethesdy a odkoupení společnosti Microsoftem.
Selhání Bioware
Na světě je pár studií, od kterých člověk automaticky předpokládá, že jejich další hra bude pořádná pecka. Jedním z těchto studií pro mě rozhodně bylo Bioware. Ať mluvíme o Baldur’s Gate, Mass Effect nebo Dragon Age, RPG od tohoto studia jsou skvělá a některé jejich hry se řadí k mým vůbec nejoblíbenějším. Tato generace však tuto pověst totálně roztrhala.
Anthem bylo zklamání a dost degradovalo Bioware
Po vynikajícím Dragon Age Inquisition po Bioware pokukovaly miliony hráčů. Každého zajímalo, co vyjde dál, a následně oznámený Mass Effect Andromeda vzbudil ještě větší očekávání. Hra měla zajímavý koncept o hledání nového domova v galaxii Andromeda a ze všech záběrů vypadala skvěle. O to víc nás zklamal plochý příběh a hromada bugů. Stále však hra byla dost dobrá na to, abychom Bioware dali druhou šanci.
Tu však promrhalo. Oznámený Anthem zaujal tím, že je to nové IP. Tedy možnost vyprávět příběh o novém, dosud nezmapovaném světě. Celé se to však proměnilo v tuctovou multiplayerovou akci, na kterou jsme již téměř zapomněli. Nyní chystá Bioware nový Dragon Age a bojím se, aby to nebyl další propadák.
Cyberpunk 2077 a boj s Xbox One a PS4
Už se tu chudák Cyberpunk objevil. Nemyslete si, že bych ho označil za špatnou hru. Vlastně jsem ho nehrál, nemohu ho soudit. Z povídání s přáteli se nicméně zdá, že se jedná o skvělou hru s bohatým herním světem. Jen byla, ačkoli jsme na ni čekali opravdu dlouho, nakonec vydaná moc brzy s enormní hromadou bugů. To však není hlavní problém.
Bugy má děsné, ale Cyberpunk 2077 selhal hlavně špatnou optimalizací
Za co zákazník zaplatí, to by měl také dostat. Osobně nejsem zastáncem toho, že špatný technický stav by se měl hrám odpouštět. Je mi jedno, že to časem opraví – já to chci hrát teď. Horší je, že Cyberpunk 2077 vyšel také na Xbox One a PS4 v době, kdy tyto konzole odchází a hra se na ně očividně už moc nesoustředí a je na nich téměř nehratelná.
Aféra je opravdu velmi ostudná. Nejen, že si hráči oprávněně stěžují, ale Sony ho dokonce odstranilo z PS Store (Microsoft ne, ale varuje před možnými problémy). Je tragikomické, že hra má svůj vlastní bundle pro Xbox One, na kterém si hru moc nezahrajete.
Mizení demoverzí
Dříve bylo časté, že jsme si hru vyzkoušeli před jejím koupením. Bylo možné si zdarma stáhnout její demoverzi, která často ukazovala tu nejlepší pasáž (takže skvělá klamavá reklama). Pokud jste měli hluboko do kapsy, raději jste si vystačili s demoverzí. Každopádně pokud jste si hru nakonec koupili, měli jste představu, do čeho jdete.
Demoverze stále existují, dočkaly se jich například Destroy All Humans!, New Super Lucky's Tale či Ghostrunner. Ale jsou to spíš výjimky, které potvrzují pravidlo.
Dnes to u naprosté většiny her není a ačkoli jdu trochu proti sobě, recenze a Youtube nejsou dostatečnou kompenzací. Nepřítomnost demoverzí pravděpodobně zvýšila množství nespokojených hráčů, kterým se nelíbí hratelnost či mají problém hru na svém stroji utáhnout.
Jedinou kompenzací jsou služby jako Xbox Game Pass nebo EA Access. Za měsíční poplatky máte přístup k velké knihovně her a jednou za čas jsou služby krátkodobě zdarma nebo ve velké slevě. Ale samozřejmě na rozdíl od demoverze, za tohle už musíte platit.
Oslabení herních konferencí
Pamatuji si na rok 2015, kdy byla E3 narvaná až k prasknutí a svou konferenci tam měl dokonce i Square Enix. Následně byl Gamescom, na kterém jsme se také pár konferencí dočkali. Gamescom už nemá konference žádné a E3 opouští jedna firma za druhou. Osobně mě mrzí, že svátek hráčů pomalu přestává být tím velkým lákadlem, ačkoli jako novinář mám méně bezesných nocí.
Začalo to tím, že některé firmy (jako zmíněný Square Enix), konference vynechaly. Často jim stačilo, že jejich projekty představí jiná firma jako Microsoft či Sony. EA se s E3 zase pohádala a konferenci dělá mimo ni… je obvykle jeden až dva dny předem a jmenuje se EA Play. Minulý rok se Sony rozhodlo vynechat E3 úplně a vše představit na vlastní akci.
Tento rok byl kvůli koronaviru samozřejmě nejtvrdší. Mnohé firmy jako Microsoft se pokusily nějak konferenci nahradit, ale už to nebylo ono. Nyní je otázkou, zda se síla velikých veletrhů jako E3 vůbec obnoví, ale ruku na srdce – zájem začaly společnosti ztrácet již před rokem 2020.
A co nejvíce zklamalo vás? Podělte se v diskuzi pod článkem!
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně