Všechny jsou staršího data. Většina z nich začíná číslovkou devatenáct a některé už bez DOSBoxu nespustíte. Nejsou sice už tak graficky vybroušené, ale baví nás dodnes.
Half-Life 1 & 2 (Valve, 1998 & 2004)
Brýle a bradka. Good morning doctor Freeman. Vítejte v komplexu Black Mesa. První díl dnes již kultovního trháku od Valve inspirovaný například System Shockem měl poměrně velkou úspěšnost díky řadě logických úkonů za použití mnohdy velmi bizarních nástrojů a zbraní. V mnohém ale Half-Life utkvěl v paměti právě proto, že byl první, komu se podařilo spojit hned několik herních prvků dohromady tak dobře.
Vzpomínáte ještě na Gravity Gun? Druhý díl je neméně dobrý, pokud ne po všech stránkách lepší. Vydáváte se do City 17, kde se pokusíte vniknout do bývalého vězeňského komplexu Nova Prospekt a poté i do citadely Combinů. Jde mimo jiné o první hru svého druhu, kde byl kladen velký důraz na fyziku objektů a její využití pro posun dále.
Hra je opět plná hádanek a logických úloh, mísících se s bojovou akcí. Dnes si HL2 lze zahrát i ve Full HD a pokud srdce poručí, tak i na vybraných tabletech. Holt jdeme s dobou.
StarCraft (Blizzard, 1998)
Velmi kvalitně zpracovaná strategie od Blizzardu, která položila základ většině pozdějších válečných strategických her tohoto ražení. A tím zdaleka nemyslíme pouze sci-fi tématiku.
Ke hře se nejvíce vrací hráči pozdních devadesátek, kteří mají rádi jednoduché ovládání jednotek a možnosti kombinace a taktizování, které se v moderní době plné akce a efektů nevidí tak často. Ostatně, už i druhý díl a jeho trilogie byla značně ořezaná a zjednodušená.
Vychytanější verzí je dnes samozřejmě StarCraft 2, který je díky svému vydání v převaze, nicméně existuje ještě mnoho hráčů, kteří si s chutí jedničku kdykoliv zahrají. Ač je totiž pokračování sebelepší, některé věci zkrátka časem jen zkrášlí.
Heroes of Might and Magic III (NWC, 1999)
Dnes sice již trochu zaostává grafika, ale hratelnost a mechaniky světa jsou i po sedmnácti letech stále velmi poutavé. Však je tvůrci opět zařadili do sedmého dílu a budiž jim za to dík, jelikož díly mezi trojkou a sedmičkou byly opravdu slabšího kalibru. Abychom ale nepěli zbytečnou chválu na novinku, právě určitý návrat ke kořenům se jeví hlavním důvodem, proč je sedmička byť průměrná.
Řadu hráčů na mnoho let k židlím upoutal právě třetí díl a popřípadě i čtvrtý. Jednalo se totiž o díly nejpropracovanější, což je vzhledem k žánru a zaměření životně důležité. Vše bylo promyšleno, hráč dostal do vínku spoustu možností a co je hlavní, na ničem se nešetřilo na úkor hezčí vizáže či ořezání vývoje a času. Dávné to doby.
Forgotten Realms (Bioware, 1998-2006)
Baldur´s Gate, Icewind Dale, Planescape Torment, Neverwinter Nights
Pamatujete ještě jména jako Khalid, Jahiera, Minsk, Boo, Edwin, Sarevok nebo Jon Irenicus? Popřípadě ještě vzpomenete na nesmrtelného Bezejmenného, který bloudí sférami hledajíce svou minulost? A dokázali byste ještě vyjmenovat všechny čtvrti ve městě Neverwinter?
Pokud ano, tak věřte, že se na vás tyto hry podepsaly do konce života. Graficky sice nejsou lepší, než většina dnešních her, zub času je nemilosrdně znát takřka na všech, ale propracovanost příběhů je u těchto her mnohem vyšší, než u dnešních her. Málokterá hra se může příběhově rovnat např. s Tormentem, a jelikož šlo právě o příběh a propracovanost herních mechanik především, zrají tyto hry mnohem lépe než desítky dnešních.
Dnes si některé tituly jako Baldur´s Gate můžete zahrát v remasterované verzi či dokonce na mobilech, a to ve skvělých portech, díky kterým tyto klasiky neztratily nic ze svého lesku. Ba co více, propašovaly se dokonce do autobusu a na chatu.
Metal Gear Solid (Konami, 1998)
Jedna z prvních asijských stealthovek s tajným agentem v hlavní roli. Právě on se postaral o zrod desítek dalších špionážních thrillerů, které dnes doslova zaplavují herní trh. Ne nadarmo jde o jeden z nejoblíbenějších žánrů a géniové jako Tom Clancy, z jehož rukou vyšly pecky jako Splinter Cell, jsou jen špičkou ledovce.
Dnes se první díl rozsáhlé herní série dá hrát i na mobilech, ale i po letech je skrývání se pod krabice velmi lákavým podnikem pro řadu hráčů. Nedávno se navíc představil hodně zajímavý fanouškovský remake Shadow Moses na Unreal enginu poslední generace, který jen dokazuje, že je o prvorozence stále velký zájem. A to už máme na trhu doslova haldy nástupců.
The Longest Journey (Funcom, 1999)
Dnes již kultovní adventura, jež i po tolika letech dokáže uchvátit úžasnou a podmanivou atmosférou svého děje. Uhranout dokáže především perfektně vymyšleným fantaskním světem, který je pestrý a přesto důvěrně známý dobrodruhům a fanouškům sci-fi.
Legendární status této point&click adventury potvrzuje nejen přímé pokračování, ale především výborná epizodická série Dreamfall Chapters, která je nejen čerstvá, ale především perfektně zachycuje atmosféru a přenáší nostalgický pocit do nové herní éry. Pokud vám tedy nesedí starší klasika, inovovaná značka vás rozhodně potěší.
System Shock 2 (Looking Glass Studios, 1999)
Tato klasická série položila základy pro zrod her jako je Half-Life, BioShock nebo UFO. Druhý díl je sice už také staršího data, ale dokáže stále upoutat pozornost kvalitními herními mechanismy. O budování tíživé, až hororové atmosféry by se mohly přiučit mnohé moderní pecky.
Hodně lákavým herním prvkem byla především RPG příchuť, díky které si mohl hráč vylepšovat schopnosti postavy a přizpůsobovat styl hry více svým požadavkům. I když šlo o FPS střílečku, která umně kombinovala akční pasáže s prozkoumáváním vesmírné lodi, zvládli vývojáři zakomponovat do hry množství malých detailů, které pozvedávají tento titul nad konkurenci. A to i současnou.
Dungeon Keeper 2 (Bullfrog Productions, 1999)
V této hře jste obávaným pánem podzemí a posíláte příšerky všech možných tvarů a jmen do různých místností v podzemí, kde je nutíte provádět určité úkony a bránit hrdinům, jež podnikají nepříjemné invaze do vašeho světa. Pravděpodobně největší změnu oproti jedničce podstoupilo grafické zpracování, které bylo konečně kompletně 3D, což potěšilo mnohé hráče.
Druhý díl je z celé série pravděpodobně nejpovedenější, jelikož odstranil mnohé nedostatky z dílu prvního a přidal i několik novinek, díky kterým bylo buzerování hrdinů ve vašem dungeonu nefalšovanou radostí. Třešničkou na dortu pak byl mód My Pet Dungeon, který se choval jako sandbox a umožňoval takřka nekonečné řádění a budování vašeho dungeonu předtím, než se do něj vydali nic netušící hrdinové.
A co dělá Dungeon Keeper teď? Raději pomlčme a vraťme se ke druhému dílu ano?
A jaké retro pecky paříte dodnes vy? Podělte se v diskuzi pod článkem!
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně