Čím větší má hit masáž, tím bolestnější je pozdější pád. Pojďme se podívat na ty největší skokany placáka.
Každá hra má nějaký ten bug, ať už v malé či větší míře. Některé jsou omluvitelné, jiné jsou fatální a někde je minel zase tolik, že místy narušují jinak zdařilý herní prožitek. Špičková grafika dnes už neznamená jistý úspěch, protože důležité jsou i herní mechanismy a složitost celého herního systému, s čímž občas mají problém jak některé stálice, tak i nováčci herního průmyslu.
Bylo by pošetilé, kdyby někdo chtěl škatulkovat hry na dobré a špatné z pohledu všeobecné perspektivy. Prostě to nejde. Při rozhodování hrají roli osobní preference – asi jako u všeho – ale i přes tento fakt tu máme neustálé dělení na dobré vs. špatné, modré vs. červené, světlé vs. tmavé apod. Vychází to z naší lidské přirozenosti, uvažovat binárně tedy způsobem zapnuto nebo vypnuto.
Vše dělíme na nuly a jedničky a často nám nedochází ona omezenost našeho myšlení, jak by řekla bytost Q ze seriálu Star Trek, což berme jako metaforu. Na světě neexistují jen jedničky a nuly, ale i dvojky, trojky a dokonce i čtyřky a pětky. Tato stupnice je totiž nekonečná a přesně to reflektuje i naše pocity z té či oné hry.
V tomto článku tedy nenajdete jen jedničky a nuly. Není jeho účelem říct o nějaké hře, že byla špatná a tím jí navždy zatratit v myslích hráčů. Účelem je poukázat, že i v perspektivně dobrých hrách jsou určité momenty, které jsou neuvěřitelným zklamáním.
Evolve
Tato týmová střílečka svým pojetím zaujala především díky tomu, že stojí někde mezi skillovými řežbami typu Battlefield a taktickými válečnými hrami. V Evolve, kde pracujete se čtyřčlenným týmem proti jedné hráčem ovládané příšeře, se dočkáte dobrého týmového zážitku v rámci rozdílných rolí, které následně profilují jednotlivé herní styly a vizualizace.
I když se na první pohled hra jevila jako velký trhák, utrpěla právě na tom, co vývojáři dost podcenili ve snaze zakrýt nedostatky s nově generovaným obsahem sérií loveckých šarád ve sprintu přes celou mapu. Právě v loveckém feelingu je Evolve unikátní, ač dnes po něm vzdechne už jen asi málokdo. A ti co přeci jen vzdechnou si vzpomenou hlavně na neustálé pobíhání.
Je to dobrá zábava na pár hodin s přáteli. Něco jako Left 2 Dead, kde také kromě mnoha map a pár scénářů nemáte žádný souvislý děj. To byl pro mě hlavní kámen úrazu a velké zklamání, který tuto hru odmrštil někam do tratoliště herních dějin. Dnes už tak možná její obal vykukuje zpoza rohu herních knihoven těsnící se mezi záživnějšími tituly.
