Nejlépe hodnocené? Nejrozsáhlejší? S nejrealističtější grafikou? Kdepak. Nejulítlejší! Nejšílenější! Nejbizarnější!
I am Bread (2015)
„Já jsem chleba a mým životním snem je stát se opečeným toustem,“ tak těmito slovy by se dal jednoduše popsat celý základní příběh hry. A ačkoliv to zní dost ulítle, celá gamesa je vlastně dost zábavná. Nejenže ovládáte různé druhy pečiva, liší se také úkoly v různých módech.
V základním Story módu opravdu ovládáte pouze toustový chléb, ale například v Bagel Race „závodíte“ s kutálející se koblihou, či musíte jako knäckebrot získat všechny sýry v rámci tzv. Cheese Hunt. Pokud navíc projedete některé levely, otevřou se vám speciality jako Starch Wars – parodie na Hvězdné války, kde létáte s bagetou a střílíte po vaflových stíhačkách Tie.
Samotná hra je zábavou na několik hodin. Jako kus pečiva se nesmíte válet po zemi, jinak se vám snižuje Edibility (poživatelnost), avšak můžete například shazovat ze stolu různé nádobí, rozbíjet lahvičky či jezdit na skateboardu. Co by šlo hře vytknout, je rozhodně ovládání, které často znemožňuje zamýšlený krok hráče.
Enviro-Bear (2009)
Pokud se podíváme na herní nápady některých společností, musí nám připadat, že byly vymyšleny na nějaké hodně dlouhé party. Přesně takovým exemplářem je právě Enviro-Bear, hra s grafikou jako z programu Malování, ve které jste medvědem chystajícím se k zimnímu spánku.
Pro koho by byla tato myšlenka ještě docela v pořádku, je třeba říci, že tento medvěd jezdí v autě po lese a svou potravu si získává srážením stromů a zvířátek. Například stačí najet do rybníka a už se na vás sypou ryby. Během kol se však střetáváte také s různými vetřelci, jako jsou vosy nebo jezevec.
Hlavním vtipem celé hry ale je, že hru ovládáte pouze jednou medvědí tlapou – pokud chcete nastartovat, zmáčknete plyn (který vydrží, pokud do něčeho nenarazíte), když chcete řídit, držíte volant. Jakmile se ale do vašeho auta dostane například jezevec, musíte ho odehnat rukou, což znamená volant opět pustit.
Goat Simulator (2014)
V herním světě máme mnoho druhů simulátorů, od traktorů a bagrů, přes lov zvířat až po rolbu nebo stavění mostů. A to záměrně vynecháváme herní titány jako SimCity nebo všemožné tycoony. Existuje však jeden simulátor, který je opravdu šílený, ovládáte v něm totiž kozu.
Ale nelekejte se, vaším úkolem není pastva nebo dojení. Jste spíše taková superkoza, která svými rohy dokáže zničit auto či se umí jazykem přilepit na náklaďák a nechat se jím táhnout. Množství herních možností (především destrukce) přináší opravdovou porci trochu bizarní zábavy. Navíc dostáváte achievementy, které často obsahují nějakou kulturní narážku – například Michael Bay za zničení čerpací stanice.
Goat Simulator dosáhl velkého úspěchu, o čemž svědčí i mnoho rozšíření. Kromě map je k dispozici také skateboard, kolo nebo nové druhy koz, například tzv. Tornado Goat, která kolem sebe dělá vzdušný vír přitahující předměty. Nejšílenější je však MMO verze, ve které si jednoduše vyberete povolání (jedním z nich je mikrovlnka), děláte questy a získáváte zkušenosti.
Mister Mosquito (2001)
V této japonské hře ovládáte jeden z nejotravnějších druhů hmyzu – komára. A vašim úkolem je samozřejmě vysávání krve. Jako Mister Mosquito jste se nastěhovali do domu rodiny Yamada, kde hodláte strávit zimu, proto se musíte chovat obezřetně a pokud možno nevyvolat u vašich „hostitelů“ paniku.
Krev získáváte ze všech členů rodiny, a to během jejich běžných denních úkonů. Aby nebylo vše úplně jednoduché, musíte se krmit jen z určitých míst na těle vašich obětí a také pouze danou rychlostí. Hra není pouhou nesmyslnou arkádou, ale regulérní hrou s celkem 12 koly, v nichž musíte splnit všechny úkoly (vysát tolik a tolik krve z té a té části toho a toho člena rodiny).
Pokud například sajete moc rychle nebo pomalu, zvýší se hladina stresu oběti, což může vést k vašemu odhalení. Když jste spatřen při krmení, umíráte okamžitě, jestliže vás pouze vidí letět kolem, nastává souboj, v němž musíte bodnout do správných míst na těle. Aby nebylo podivností málo, hra má také pokračování, které bohužel (bohudík) vyšlo pouze v Japonsku.
Desert Bus (1995)
Tato „závodní“ hra se od ostatních jmenovaných něčím liší. Jejím úkolem bylo totiž již od počátku provokovat a také si z hráčů trochu střílet. Koncept je vlastně jednoduchý, musíte jakožto řidič autobusu dojet přes poušť z Tucsonu do Las Vegas.
Aby hra byla co nejzábavnější, vlastně se v ní vůbec nic neděje – žádní jiní řidiči, žádné zatáčky, vypnuté rádio, jen točící se osvěžovač vzduchu. Pokud byste chtěli hru podvést a například zatížit tlačítko na klávesnici, máte smůlu – autobus sám od sebe zatáčí doprava. Ve chvíli, kdy najedete na krajnici, přijede odtahovka a vrátí vás na začátek vaší cesty (což musíte celé absolvovat).
Celkový herní čas je 4 dny a 12 hodin (samozřejmě nelze uložit). Tento vtip vznikl jako minihra dvou populárních amerických komiků Penna & Tellera, kteří vydali ještě několik dalších bizarních her. Zajímavostí je charitativní akce Desert Bus for Hope, která je pořádána od roku 2007 a jejíž hlavní náplní je maraton této hry. Tato událost je poměrně významná a například v loňském roce bylo získáno takřka 700 tisíc dolarů.
Baby Maker Extreme (2010)
Hráčům, kteří umí alespoň trošičku anglicky, teď asi vyvstala kapička potu na čele. Nemusíte se bát, hra opravdu není o „dělání dětí“. Její hlavní náplní je totiž něco mnohem horšího. Baby Maker Extreme je naprosto klasickou arkádou typu „doleť co nejdál“. To nejhorší na tom je, že létajícím objektem tentokrát není ani ptáček, raketka nebo trpaslík, ale čerstvě narozené dítě.
A vaším hlavním posláním je odpálit ho na co největší vzdálenost přes celou nemocnici. Jako v podobných hrách máte samozřejmě k dispozici boost, který vás o trochu zvedne do výšky. Cestou navíc narážíte do všelikých objektů – doktorů, pacientů, rentgenu nebo kupy amputovaných rukou.
Kromě toho můžete svému miminku měnit outfit, jako je například helma na americký fotbal. Bizarnost hry navíc prohlubují některé hlášky – pokud zasáhnete pacienta s berlí, ukáže se věta „They call him tripod“, tedy „Říkají mu tripod“. Tato indie gamesa od one-man společnosti Stegersaurus má také druhý díl.
LSD: Dream Emulator (1998)
Název napovídá, že by měla hra být jakýmsi simulátorem lidského mozku při požití drogy LSD. Ve skutečnosti je však tato gamesa vytvořena na základě záznamníku snů jednoho z designerů Hikoro Nishikawa. Jestli se programátoři inspirovali také jinde, musíte posoudit každý sám.
V podstatě jediným možným ve hře je chodit a prohlížet si okolí. Jakmile se dotknete nějakého předmětu, jste přeneseni do nového světa. Po určité době se v menu otevře nový mód Flashback, ten trvá mnohem menší čas než „normální hra“ a můžete zde znovu vidět všechna místa z minulé hry. Kromě různých lokací proslula hra také velkým množstvím hudby, která kupodivu vyšla jako soundtrack na dvojcédé.
LSD: Dream Emulator je dobrodružnou hrou z pohledu první osoby, ve kterém prozkoumáváte různá podivuhodná až surrealistická místa. Většinou se jedná o pestrobarevné světy s všelijakými symboly či bizarními postavami. Některé lokace připomínají tradiční japonské vesnice, jindy se jedná vyloženě o výplod šílené mysli.
Boong-Ga Boong-Ga (2001)
Abychom si zahráli tuto opravdu ulítlou hru, musíme pro jednou odhodit joypady i myši a vrátit se k herním automatům. Jejím ovládacím prvkem totiž není nic jiného než maketa lidského zadku, do kterého musíte strčit plastový prst – jedná se totiž o populární japonský prank „kancho“. Hra je také známá pod názvem Spank ’em, tedy něco jako „Naplácej jim“.
Boong-Ga ale pochopitelně není jen nějakým bizarním „fackovacím panákem“, prsty musíte strčit opravdu silně, aby bylo vaše skóre co nejvyšší. Navíc se také ozve křik a zobrazí obličej potrestaného, jehož identitu si sami vyberete. Zvolit si můžete například „klasiku“ jako expřítele, expřítelkyni či tchyni, ale také prostitutku, gangstera nebo pedofila.
Seaman (1999)
Tenhle úlet je v podstatě tamagoči pro konzole Dreamcast a PS2. Vaším virtuálním mazlíčkem tu však není pes, kočka, dinosaur nebo Pikachu, ale mluvící vodní zvíře s lidskou tváří – z počátku je to vajíčko, později ryba a nakonec příšerka s končetinami. Vaším úkolem je pochopitelně pečování o toto „zvířátko“, musíte ho krmit, regulovat teplotu vody a hladinu vzduchu, ale také likvidovat bakterie.
Od obyčejného tamagoči (tedy kromě bizarnosti mazlíka) se hra liší především v tom, že s rybou můžete mluvit, a to prostřednictvím mikrofonu na konzoli. Obličej Seamana patří hlavnímu producentovi hry Yootu Saitovi, hlas vypravěče byl pak vypůjčen od Toshiyuki Hosokawa (pro japonskou verzi). Anglický hlas má pak na svědomí legendární herec Leonard Nimoy, představitel Mr. Spocka z univerza Star Trek.
Kromě hlasu vypravěče na vás mluví také především samotný Seaman, se kterým se vlastně můžete normálně (a docela srozumitelně) bavit, mimo „běžnou“ rozmluvu se vás například ptá na datum narození vaší matky, politickou orientaci či náboženství. Váš „mazlíček“ však umí být také vyloženě protivný; když ho lechtáte, slibuje, že se počurá; někdy po vás dokonce hodí bobek. Mnohem bizarnější než samotná hra je ale možná existence jejího druhého dílu.
A na jaké bizarnosti jste v herním průmyslu narazili vy? Podělte se v diskuzi pod článkem!
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně
