22% DPH na hry – shrnující článek a komentáře českých herních celebrit

Zajímá vás, proč poslední dobou všichni mluví „o nějakých 22% DPH“? Nevíte, co to znamená? Kdo za to může? Co se s tím dá dělat? Co si o tomto problému myslí Petr Vochozka z Illusion Softworks, Marek Španěl z BI Studia nebo Slavomír Pavlíček z Cenegy? Čtěte dnešní rozsáhlý článek, kde se vám společně s osobnostmi české herní scény pokusíme celý problém vysvětlit a okomentovat.
Kapitoly článku

Tři písmena - DPH. Možná jste o nich nikdy neslyšeli, možná se nezajímali, co z nich vyplývá, možná to víte. Každopádně pokud se poslední měsíce pohybujete okolo české herní scény, docela bych se divil, kdybyste je neslyšeli nějak podezřele často. Proč? To se vám pokusíme vysvětlit v následujících odstavcích.

Co to vlastně je?

Co to je DPH neboli daň z přidané hodnoty? Moudrá encyklopedie ekonomie praví, že se jedná o zdanění spotřeby, jehož princip spočívá ve zdanění té části výrobku, kterou mu postupně přidávají podniky podílející se na různých fázích jeho výroby, přičemž daňové břemeno nese spotřebitel. Docela "jednoduché", co říkáte? Dovolte mi tedy jednu naprosto laickou vysvětlivku: když zaplatíte za v obchodě 105 korun za časopis, obchodník získává pouze 100 korun a zbylá "pětikačka" putuje na konto finančního úřadu. Ta pětikoruna je právě ona zmiňovaná daň z přidané hodnoty.

     

Užijte si posledních dvou měsíců Hidden and Danggerous 2 za 5% - bude hůř!

V České republice existují dvě sazby daně z přidané hodnoty, základní a snížená. Základní čítá 22% z ceny výrobku, kdežto snížená pouze 5%. Donedávna bylo rozdělení celkem jasné - zboží bylo až na výjimky (potraviny, noviny, časopisy, zdravotnické přístroje) za 22% a služby většinou za 5%. To se však nedávno změnilo....

Ať žijí zákony!

Nejsem právník, nejsem ani účetní ani ekonom (zatím:-)). Se zákony a vyhledávání v nich jsem se však už několikrát setkal, přesto mě ale docela překvapilo, že bez pomoci odborníků normální smrtelník nemá při hledání informací ohledně daňové problematiky šanci. Ne nadarmo se volá po zpřehlednění daňového systému - ten současný jednoduchý rozhodně není. Zvláště když hledáte takovou novotu jako software.

Je úžasné, že zákon o dani z přidané hodnoty rozlišuje zmražené rybí maso od čerstvého a obojí od filé, ale termín software mu jaksi chybí. Právě tento fakt dospěl do stádia, kdy si každý finanční úřad vykládá pojem software jinak. Normální člověk asi těžko může pochopit, jak jeden úřad může definovat software jako zboží, zatímco ostatní instituce v tom samém státě jej považují za službu. Bohužel však i takové věci se v našem státě stávají (více už náš nedávný pohled na kauzu stát vs. CD Projekt)

Škatulkujeme!

Situace se má tedy následovně. V zákonu není o softwaru ani slovo. V praxi se však doposud používala klasifikace software jako převod práv, který sice opět v zákoně zmíněn není, ale podle pokynu ministerstva financí se tento za službu považuje. Doposud byla většina služeb až na výjimky zařazena do snížené sazby, takže pokud jste si koupili nějakou hru, platili jste z ní státu pouze 5%. Výjimkou je už několikrát zmiňovaná akce "22% bonus pro CD Projekt", ale to už je opravdu jiné povídání ve výše uvedeném článku dostatečně rozebrané.

S EU na věčné časy

Jak jistě víte, po květnovém referendu se Česká republika ocitla na prahu Evropské Unie. Unie však není dojnou krávou, ze které budeme získávat pouze dotace na všechno, ani hrnkem kafe, ve kterém se rozpustíme, jak s oblibou tvrdí pan prezident - Unie je primárně ekonomickou organizací na bázi jednotného trhu.

Volný trh osob, zboží, služeb a kapitálu. Spolu s příjemnými vlastnostmi jako nepotřebnost pasu při výletu do Rakouska to s sebou bohužel přináší i různá negativa. A jedním z nich je i sjednocování daňových sazeb jednotlivých členských států. Myšlenka, že by se všech patnáct (brzy 24) států dohodlo na jedné jediné sazbě je v současné době idealistickým a naprosto nereálným přáním tzv. eurooptimistů.

     

Jakpak asi zdražení ovlivní ceny titulů jako The Sims?

Jelikož se však systémy daní z přidané hodnoty ve státech podobají, podařilo se členům společenství shodnout se alespoň na službách a zboží, na něž jediné se může (ale nemusí) vztahovat snížená sazba.

Novela

Nyní se konečně dostáváme k jádru pudla. Celý problém (22% DPH na hry) vyplývá z toho, že v EU schváleném seznamu software není. Z toho vyplývá, že tedy nemůže být zdaňován sníženou sazbou a musí přejít do základní (tento problém se ostatně netýká jen software, dotkl se i např. telefonních služeb, kadeřnictví či právních kanceláří). Právě na základě tohoto faktu v září přijala poslanecká sněmovna novelu zákona o dani z přidané hodnoty, který poslal s platností od 1.1.2004 všechny zmiňované služby a zboží tam, kam podle evropských dohod patří, tedy do skupiny "za 22%".

Proto je trochu zavádějící nadávat na současnou vládu, že schválně zdražila vše, na co přišla. Když se na problém podíváme trochu objektivně, je v tom vláda prakticky nevinně. "Lid chtěl do EU, a proto jsme museli sjednotit sazby." Nedělejme si iluze, že ve věčně prázdné pokladně korunky navíc nepřivítala, nicméně, co se týče této novely, vina není na její straně.

Daně v ČR

"Trochu" hůře by dopadlo zhodnocení vlády vzhledem k současnému daňovému systému v České republice. Jak jsme si již řekli, výsledkem evropských dohod je seznam zboží, jež může patřit do snížené sazby. Nicméně je zcela na libovůli každého státu, jak s tímto nařízením naloží, Unie pouze určuje, v jakých mezích se má základní a snížená sazba pohybovat. Existují však státy s rovnou (jedinou) daní (mezi něž kupříkladu přibylo nedávno i Slovensko), stejně tak jako země, které mají podobně jako my sazby dvě.

Bohužel v porovnání s ostatními budoucími a současnými státy EU máme mezi základní a sníženou sazbou jeden z největších rozdílů a základní sazba patří mezi nejvyšší v Evropě vůbec. Ostatně na tento fakt byla Česká republika mnohými orgány už několikrát upozorňována. Ovšem zatím bezvýsledně, reforma DPH je po několika slibech z počátku vládnutí současné koalice stále v nedohlednu. Díky tomu dopad evropského nařízení bude pro české občany skoro největší z celé "nové" Evropy.

Jak to tedy s hrami v ČR bude?

Tak právě tuto a pár dalších otázek jsme položili všem distributorským společnostem a významným českým vývojářům. Jejich reakce a komentáře si můžete přečíst ve druhé kapitole tohoto článku.

My se nyní zaměříme spíše na praktickou stránku věci. Vytvořili jsme tabulku, která popisuje, co s hrami udělá změna DPH v případě, že distributor ponechá svou marži na stejné výši a pokud se pokusí zdražení částečně (snížením základní ceny o 10%) vzít na svá bedra (jak o tom mluvili některé zpovídané osobnosti).

Cena hry nyní

22% DPH bez úpravy ceny

snížení ceny o 10% při 22% DPH

499 Kč

580 Kč

522 Kč

999 Kč

1 161 Kč

1 045 Kč

1 499 Kč

1 742 Kč

1 568 Kč

Z našich výpočtů vyplývá, že v případě nejčernější varianty by hra za 1499 Kč zdražila až o 240 korun, což je opravdu docela citelná úprava ceny. I při kompromisním řešení, které by pro distributory či prodejce znamenalo vzdát se 10% z ceny každé prodané hry, není výsledek nikterak povzbudivý -  bezmála 170 korun opět nikoho nepotěší.

Jak z toho ven?

Otázkou je, jestli se dá na vůbec něco změnit. Dovolil bych si nesouhlasit s jedním čtenářem ohledně petice na Ministerstvo Informatiky - Vladimír Mlynář s tím asi nic nenadělá. Napadají mě dvě možnosti, které by mohly problém hráčů vyřešit - reforma DPH, která by snížila hrozivou výši základní sazby, což je ale běh na dlouhou trať. Ten však určitě nebudou naši zákonodárci ochotni podstoupit kvůli hráčům a vůbec - v současném rozpoložení a situaci ČR (stomiliardové deficity v rozpočtech) by člověk v parlamentu těžko hledal někoho, kdo by odklepl snížení sazby DPH, která do rozpočtu přivádí značnou část prostředků.

Druhou možností je přesvědčit evropské instituce o tom, že software se ve své podstatě nikterak neliší od knih, novin a časopisů a na základě toho jej zařadit mezi zboží se sníženou sazbou (ve které knihy a spol. jsou). Zde jsou vyhlídky možná trochu příznivější, i když opět bych neviděl šance hráčské (resp. IT) komunity nikterak vysoké.

Zpátky na zem

Nebudeme si zde něco namlouvat, s největší pravděpodobností se na tomto stavu nic nezmění. Jak to krásně vystihl Michael Lekovski: "když se to nevztahuje na rohlíky, tak to běžnému občanovi bude úplně jedno". Kdo by se zajímal o "nějaké hry"? Vždyť to ostatně vidíte sami ve sdělovacích prostředcích. Osobně jsem vyslechl v reportážích či přečetl v komentářích v denním tisku spoustu stížností, jak zdraží kadeřnice, právníci, telefony - nebo že recyklovaný papír bude dražší než obyčejný, takže se nebude kupovat a mnoho dalších, ale o software ani slovo.

Právě proto jsme se do tohoto tématu pouštěli a věříme, že tento článek vám poodkryl taje a zákoutí dvaadvacetiprocentní problematiky ve vztahu ke hrám a softwaru obecně. I když nejde o rohlíky, myslíme, že se o tomto někdo zmínit musel a jsme rádi, že jsme tak mohli učinit jako první my.

V druhé kapitole dnešního článku se dozvíte, co si o zdražení myslí české distributorské společnosti, od Cenegy po SevenM a také co na něj říkají světově proslulí tuzemští vývojáři. Zajímá vás, jak situaci vidí Petr Vochozka, Marek Španěl nebo Martin Zima? Čtěte dál.

Témata článku: , , , , , , , , , , ,