Většina lidí se uchyluje k hraní, protože si u něj chtějí oddechnout nebo se zkrátka jen pobavit. Některé hry v sobě ale skrývají víc než bezmyšlenkovitou zábavu. Nad jejich příběhem se zamyslíte a občas u něj ukápne i slza. Jindy zase jen těžko tušíte, o co vlastně jde a jak to vývojáři vlastně mysleli. Takové hry nevychází každý den, proto jsme si pro vás udělali seznam těch, u kterých vás tyto pocity rozhodně neminou.
Darkest Dungeon
Na tenhle kousek jsme rozhodně nemohli zapomenout. Už jenom kvůli tomu, že v samotném názvu má slovo "temný". Tím hlavní důvodem, proč ho tady vidíte, je jeho důraz na emoce a pocity postav. Ještě k tomu všemu je Darkest Dungeon dosti netradiční hrou, která sází na postavy a jejich unikátní přístup k akci.
Celé to začalo na Kickstarteru. Red Hook Studios totiž nejsou žádným gigantem. Je to menší partička lidí, která se rozhodla vytvořit si hru podle svého gusta. Momentálně se počet členů týmu rozrostl, a to jen díky tomu, že Darkest Dungeon zaznamenal ohromný úspěch, stejně jako jeho následné přídavky.
O co že se to vlastně jedná? Poslední dobou to říkám nějak často, ale ani tady není premisa vůbec nijak složitá. Poskládáte partu dobrodruhů a hurá do sklepení a kobek, kde čekají nejen poklady, ale i jejich nechutní hlídači, kteří vám rozhodně cestu usnadnit nechtějí. Variant složení party je opravdu nepočítaně. Hra nabízí celé řady unikátních postav, které mají odlišné charaktery i vybavení. Přesně tady přichází na řadu ta věc, kvůli které jsme Darkest Dungeon do tohoto článku zařadili.
O svoji partu se musíte náležitě starat, aby se náhodou nestalo, že některý ze členů uprostřed výpravy zkolabuje. Po každé výpravě si potřebují dopřát trochu odpočinku a pobavení, aby náhodou neupadli do deprese. Občas se objeví i takové postavy, které mají strach z určité věci a vy sami nemůžete vědět, jestli na ni zrovna při téhle výpravě narazíte, jelikož jsou dungeony náhodně generované, takže i podle toho musíte vybírat, koho tentokrát vzít s sebou. Všechny tyto vlastnosti pak členy party ovlivňují během soubojů, ať už jejich útoky nebo schopnosti. Stylizace hry navíc skvěle dokresluje dosti depresivní nádech celé hry.
Bioshock
Cože? Co tady dělá FPS střílečka? Pokud jste Bioshock hráli a říkáte si něco takového, měli byste si to projít ještě jednou. Je jedno, do jakého dílu se pustíte. V každém z nich se ukrývá něco víc, než jen bezmyšlenkovité střílení a používání nadpřirozených sil.
V prvních dvou dílech to bylo o utopickém podvodním městě Rapture, které měl pod kontrolou Andrew Ryan. Bylo to místo, kde chtěl shromáždit ty nejnadanější umělce a myslitele z celého světa, aby vytvořil ideální společnost podle jeho představ. Jak už to tak ale bývá, představa ideální společnosti se do skutečného světa přenáší velmi těžko, a tak ani Andrewův pokus nevyšel.
Příběh se odehrává v šedesátých letech minulého století, kdy se hlavní hrdina Jack po leteckém neštěstí dostává do tohoto podvodního města. To už má ale nejlepší roky za sebou, a tak je téměř vylidněné. Čekají ho tam jen nepřátelé, pro které je nezvaným hostem. Tvůrci si ale neodpustili přidání sci-fi prvků. Najdete tady látku zvanou ADAM, která vám propůjčí nadlidské schopnosti.
Tohle všechno ale platí jen u prvních dvou dílů. Ve třetím se vývojáři vynořili z temných vod a vznesli se rovnou do oblak. Konkrétně do města Columbia. Po stránce atmosféry sice oproti svým starším sourozencům zaostává, ale příběh si pořád drží svoji vysokou úroveň na poměry akčních stříleček a především má série svou osobitou jiskru.
Resident Evil 7
Chtěl jsem napsat, že je jedno, který díl ze série Resident Evil si vyberete, ale tak úplně pravda to není. Párkrát se totiž vývojáři z Capconu trochu odklonili od prvotní myšlenky a začali upřednostňovat akci před atmosférou. Nejlepším příkladem jsou toho pátý a šestý díl, které jsou v rámci série považované za ty méně zdařilé.
Po neúspěchu se ale vrátili zpět ke kořenům. Tedy, alespoň tak to slibovali. Do určité míry to i dodrželi, ale už na první pohled musíte uznat, že sedmý díl má k těm prvním hodně daleko. Neříkáme, že je to špatně, přeci jen trendy jsou v téhle době úplně jiné než tehdy. V jednom ale měli pravdu. Vrátila se ta tísnivá atmosféra, která při hraní původních Resident Evilů byla cítit na každém rohu. Navíc to není zase tak dávno, co pro Resident Evil VII vyšly dvě DLC přídavky, které doplňují celý příběh a rozšiřují zážitek.
Někdy je tato série označována jako zakladatel hororových atmosferických her, kde nejde jen o střílení. Sice to není úplně pravda, ale dalo by se říct, že právě Resident Evil tento žánr zpopularizoval snad nejvíc.
F.E.A.R
Do tohoto výčtu her by se samozřejmě daly zařadit všemožné horory. Většina má ale jinou podstatu než to, že jde o napětí, tísnivou atmosféru nebo emotivní příběh. Celé řady hororových her totiž sází na lekačky a předem naskriptované události, které vás v tu danou chvíli mají vyděsit. Umění ale je, aby hráč ten pocit, že na něj kdykoliv může něco skočit, měl kompletně po celou dobu hraní. Přesně takhle nám to předvedl F.E.A.R.
V roli mladého člena jednotky boje s nadpřirozenými jevy se dostáváte do nepříjemné situace. Jak už to bývá zvykem, přicházíme do příběhu ve chvíli, kdy se všechno pokazí. Máte za úkol zamést nepovedený experiment pod koberec, jednoduché to ale rozhodně není. Armáda klonů ovládaná pošahanou myslí není jedinou překážkou. Hlavní postava má občas halucinace všeho druhu sama o sobě.
Všechny tyto prvky ale platí především u prvního dílu série. Dvojka sice jela ve stejných kolejích, ale už to nebylo to pravé ořechové. F.E.A.R. 2 je ale stále skvělou atmosferickou akcí ve srovnání se třetím dílem. Tam se autoři rozhodli upřednostnit akční stránku hry před atmosférou, což je velká škoda. Na každém rohu vás čekala horda nepřátel a pasáže, které vás měly vyděsit byly spíše nudné. Pokud se na některý z F.E.A.Rů chystáte, rozhodně dejte přednost prvnímu.
DOOM
Na nejnovější díl ze série DOOM jsem slyšel několik špatných ohlasů, pravděpodobně ale nešlo o fanoušky série a už vůbec ne tohoto typu hry, jelikož jde o tu nejlepší poctu této akční modle, kterou jsme si jen mohli přát. Se vším všudy.
I bez toho, aby se hra soustředila na příběh, se dá vytvořit opravdu tísnivá atmosféra. Přesně to nový DOOM ukazuje. Hra sice příběh obsahuje, ale upřímně, kdo ho dopodrobna sledoval? Každý hráč se chtěl pustit co nejdříve do likvidování démonů. První chvíle v Pekle sice nejsou nic strašného, ale postupem času se to stupňuje a poslední pasáže za to rozhodně stojí. Nestačíte se otáčet, odkud na vás kdo útočí a když už si myslíte, že je nebezpečí zažehnáno, zjeví se další várka démonů, a vy se bez nábojů musíte chopit motorové pily.
K DOOMu můžete mít celou řadu výtek, rozhodně se ale nebudou týkat pocitu z hraní a zpracování úrovní. Hráči tak dlouho volali po pokračování jejich oblíbené série a podle mě si ani nemohou stěžovat. Na druhou stranu, fanoušky třetího dílu pokračování asi moc nenadchlo. Doom 3 je pro ty z vás, kteří preferují spíše hutnější, hororovější zážitek.
Pokud bude nějaké další pokračování DOOMu, jsem velmi zvědaví, jakým směrem vývojáři půjdou. S nejnovějším dílem se jim osvědčila sázka na návrat k prvním dvěma dílům. Dočkáme se ještě někdy podobného odklonu, jako byl třetí díl? Silně o tom pochybuji, ale nic nemůžeme vědět na 100 %, dokud to nepotvrdí sami vývojáři.
This War of Mine
Bylo tady už hodně pokusů, kdy se někdo snažil ve hře ukázat hrůzy války. 11 bit studios na to šli ale trochu jinak, než tomu bylo v ostatních případech. Žádné přestřelky na bitevních polích. Žádné hrdinské činy v roli elitního vojáka. Pokusili se vyobrazit život běžných lidí ve válečném prostředí a jejich pokus se jim nadmíru vyvedl.
Staráte se o skupinku přeživších v obléhaném městě. Život to není jednoduchý. Musíte si obstarat dostatek potravin a vody, nějaké ty léky pro nemocné by také nebyly na škodu. Členové vaší skupinky ale nejsou jedinými obyvateli tohoto města. Při svých výpravách z úkrytu se můžete setkat s nepřáteli, kteří mají několik podob. Mohou to být další přeživší, kteří stejně jako vy hledají užitečné věci. Můžete ale také narazit na vojáky, kteří se s vámi nebudou bavit a rovnou na vás vytáhnou zbraň.
Na výpravách mimo úkryt můžete také nalézt jiné přeživší, kteří nemají kam jít. Je jen na vás, jestli si je vezmete pod svá křídla nebo je zanecháte jejich osudu. Nesmíte ale nikomu věřit. Může se totiž stát, že po příchodu nového člena party druhý den zjistíte, že chtěl jen využít vaší pohostinnosti a už je dávno pryč i s vašimi věcmi.
Pokud vám tohle nebude stačit, můžete si dokoupit ještě velké DLC The Little Ones. Už podle názvu si jistě odvodíte, čeho přesně se bude týkat. Dává vám možnost na celou problematiku pohledět z úplně nové perspektivy. Nemusí se to zdát, ale přidání dětí do hry se projeví na všech frontách a nabídne zajímavý zážitek.
Spec Ops: The Line
Když se podíváte na obrázky nebo videa ke hře Spec Ops: The Line, vypadá to jako úplně obyčejná third-person střílečka, kde kulky létají jedna za druhou. Při hraní ale zjistíte, že tahle hra má v sobě větší hloubku než kdejaká dnešní AAA hra.
Ve Spec Ops: The Line se otestuje nejen vaše muška, ale především morálka. Čeká vás řada obtížných rozhodnutí. Ty tady nejsou ve stylu jako například u Telltale her, kde je vždy jedna dobrá, jedna špatná možnost, a pak něco mezi tím. Většinou se setkáte s volbami, mezi kterými byste tu dobrou hledali jen velmi těžko. A zvolit si zkrátka musíte, jinak byste mohli přijít o život.
Příběh se odehrává v Dubaji ,šest měsíců po tom, co celá oblast byla vymazána z mapy kvůli devastující písečné bouři. Tisíce životů bylo ztraceno včetně amerických vojáků, kteří tam byli vysláni kvůli evakuaci města. Nyní je celé město pohřbené pod tunami písku.
Vy se tam spolu se svojí jednotkou Delta Recon Team vydáváte kvůli tajemnému signálu. Úkol je jasný. Najít zdroj signálu a evakuovat případné přeživší. Nikdo z okolního světa ale netuší, že tam momentálně probíhá lokální válka.
Podobných her jako je Spec Ops se opravdu moc nedělá a když už se nějaká objeví, nedopadne to moc dobře, nebo se jí vůbec nedočkáme. Jen si vzpomeňte na titul Six Days in Fallujah, který byl nakonec kvůli kontroverzi úplně zrušen. Pokud ale máte rádi psychologické (a psychodelické) výlety do vaší mysli, The Line je jasnou volbou.
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně