Pojďte se s námi podívat na několik skutečně kontroverzních titulů herního světa. Některé jdou vážně za hranu.
Jsou hry, u kterých se řeší zejména jejich kvalita či zpracování a potom hry, které vzbuzují obrovské vášně a kontroverze. Důvodů může být mnoho, ať už jde o nenaplněná očekávání hráčů, technický stav nebo např. nějaké provokativní téma, které zpracovávají. V následujícím výběru se podíváme na několik vskutku kontroverzních her, které jak hráčům, tak široké veřejnosti nedají spát do dnešních dnů.
The Last of Us: Part II - Ellie není k mání
Výběr započneme poměrně těžkým kalibrem. Není snad hráče, který by loňské léto nesledoval mega kauzu, jež doprovázela vydání jedné z nejočekávanějších her roku 2020. Šlo o vymodlené pokračování survival hororové akce The Last of Us, které nabídlo nejen obrovský posun z hlediska technického, ale též příběhového.
Vývojáři z Naughty Dog hráče nešetřili a připravili si skutečně silný a nezapomenutelný příběh. Ten se ovšem neobešel bez kontroverzí, které rozdělily herní obec na dvě poloviny. Jedna všechny ty nové skutečnosti a posun v příběhu kvitovala s povděkem nebo přinejmenším respektovala, druhá se ovšem od titulu obrátila zády. A o co že vlastně šlo?
Téměř rok po vydání už snad ani nejde o spoilery, když prozradíme, že se z hlavní hrdinky vyprofilovala lesbička, což bylo nastíněno už od prvního dílu. Mnohé dále odradil osud hlavního hrdiny Joela, stejně tak jako silně maskulinní postava jedné z hlavních aktérek Abby. K tomu všemu musíme přičíst vysokou míru explicitně vyjádřeného násilí a kontroverze je na světě. Nechceme a nebudeme zde soudit ani jednu skupinu, je však zajímavé pozorovat, kolik zlé krve dokáže udělat videohra. Situace dokonce dospěla až k výhrůžkám samotným vývojářům či obligátnímu review bombingu. Za redakci dodávám, že jsme si hru užili a řadíme jí k jedné z nejlepších na dosluhující generaci konzolí.
Hatred - nejtemnější noční můry
Polský vývojářský tým Creative Destruction se v roce 2015 postaral o skutečně velký humbuk ve spojitosti s izometrickou střílečkou Hatred. Ta na první pohled sice působila víceméně zdařilým dojmem a ani z hlediska samotné hratelnosti nešlo o úplný odpad, bohužel námět se stal terčem mnoha diskuzí.
Hlavní postavou je totiž vyšinutý masový vrah se sebevražednými sklony, který se před završením své cesty životem uchýlí k hromadné genocidě. Jedná se o skutečně temnou hru nasáklou negativní atmosférou, vztekem a nenávistí. Vývojáři sami vydali prohlášení, dle kterého pojali hru jako určitý experiment, jak bude vlastně v dnešní korektní době podobný projekt přijatý.
Těžko říct, co je na tom pravdy, nicméně faktem je, že na sebe strhli nemalou pozornost. Titul se dočkal vydání na konzoli Nintendo Switch a systémech Linux a Microsoft Windows. Jistě tak v této spojitosti nepřekvapí, že hra díky obrovskému množství násilí získala rating hry pro dospělé, což není úplně tak běžné. Takovýmto hodnocením se může v historii pyšnit jen několik desítek „vyvolených“.
Fallout 76 - vem tašky
Fallout 76 je kapitola sama o sobě. Jde o jednu z nejvíce nenáviděných her poslední doby. To, co se po vydání dalšího pokračování legendární série strhlo, nemělo do té doby obdoby. Titul patřil k největším zklamáním roku 2018, a to nejen po herní stránce. Hráče silně namíchlo, že se vývojáři rozhodli pro odklon od původní filozofie série a naservírovali světu plně multiplayerový titul, což všem rozhodně nevonělo.
Ale kontroverze vzbudilo i samotné zpracování a hratelnost, která zkrátka nebyla v souladu s představami milionů hráčů po celém světě. O nekonečné řadě bugů a celkovém technickém stavu ani nemluvíme. Tou největší provokací však byly následné kroky Bethesdy, které Fallout 76 odsoudily k té nejsmolnější hře poslední doby. Zkrátka vše, na co se ve spojitosti s titulem sáhlo, bylo špatně.
Zmiňme například nefungujícího herního klienta, úniky citlivých dat hráčů, tajnou a zakázanou místnost, kde si vývojáři odkládali budoucí předměty. Dále svět pobavila aféra týkající se plesnivějících sběratelských helem, který musely být stahovány z prodeje. Památná je též bag-gate aféra točící se okolo speciální sběratelské edice, která měla původně obsahovat luxusně vypadající plátěnou tašku. Ta byla však dle vývojářů drahá na výrobu, proto byla nahrazena levnější alternativou, která ale měla s původní ideou společného jen pramálo. No uznejte, není toho málo, a tak není divu, že tato hra je zkrátka trnem v očích.
Six Days In Fallujah - pokřivení skutečností
Válečná střílečka Six Days In Fallujah je zajímavá tím, že dokázala vzbudit vlnu kontroverze už ve stádiu vývoje. A to tak velkou, že byl titul na nějakou dobu uložen k ledu. Poslední dobou začaly na veřejnost opět prosakovat nové informace a vypadá to, že bychom se této zajímavé first person střílečky přece jen mohli dočkat v omlazené podobě.
Titul mapuje skutečný válečný konflikt amerických vojsk v Iráku, což je, jak jistě všichni víme, poměrně citlivé téma do dnešních dnů. Připomenutí samotného konfliktu je ovšem na celém příběhu to nejmenší. Mnohem větší problém představuje načasování celého projektu, které vzhledem k napjaté zahraniční politice USA nepřichází zrovna vhod. Tím nejzásadnějším problémem je ale dle kritiků hry zejména silná cenzura válečných zločinů Spojených států.
Samotný příběh pochopitelně plně neznáme a ještě nějakou dobu znát nebudeme, rozhodně si však neděláme iluze o přesné rekonstrukci celého konfliktu. V podobných hrách jsme si již zvykli na rozdělení na kladné a záporné, mezi nimiž je tlustá čára. Zmíněné skutečnosti tak nejenže překrucují samotné dějiny, ale především kazí pocit realistického pocitu celého konfliktu. Zda-li se nakonec dočkáme ukáží následující měsíce, už nyní je ale jasné, že půjde o skutečně hodně propíranou hru.
Postal 2 - pomočit a zapálit
Kdo by neznal legendární Postal 2 vývojářského týmu Running With Scissors. Je až neuvěřitelné, že nás od vydání hry dělí neskutečných 18 let. Ty intenzivní pocity a šok, který titul hráčům poskytl však přetrvávají dodnes. A stejně tak i nemalá míra kontroverze, která hru neopouští ani po dvou dekádách.
Pro mladší ročníky připomeňme, že šlo o pokračování prvního dílu z roku 1997. Postal 2 je střílečkou z pohledu první osoby a sleduje příběh týpka ve městě Paradise, který plní nejrůznější úkoly. V tom by asi nebylo zase tak nic neobvyklého. Háček je ovšem ve svobodě rozhodování, která je hráčům umožněna. Jednotlivé překážky lze totiž ve hře řešit různými způsoby. Některé z nich jsou v reálném světě pochopitelně za hranou.
Postal 2 je festivalem nekorektní zábavy, neskrývaného násilí na lidech či zvířatech, rasismu a nechutného chování. Hra prezentuje téměř vše, co není v kulturní společnosti tolerováno. A nutno dodat, že je to celkem legrace. S kritikou se šlo nejdále na Novém Zélandu, kde situace vyeskalovala k zákazu distribuce a prodeje hry pod pohrůžkou finanční pokuty či dokonce trestu odnětí svobody. No tohle už vážně není legrace. Co všechno dokáže jedna zdánlivě nevinná hra.
Call of Duty - "No Russian"
Válečná série Call of Duty tak nějak obecně svou tématikou vzbuzuje nemalé kontroverze. Pravdou je, že většina konfliktů, které hra zachycuje, nezachází do konkrétních detailů a je reálnými událostmi spíše inspirovaná, i tak je v mnoha případech více než jasné, na co autoři vlastně narážejí. Call of Duty: Modern Warfare 2 však rozbouřilo vody více, než bylo doposud zvykem.
O obrovský rozruch na herní scéně, ale dokonce i mimo tento prostor, se totiž postarala mise s názvem „No Russian“. Sami vývojáři z Infinity Ward dokonce přiznali, že tato kapitola dost výrazně polarizovala i celý jejich tým, což už mnohé naznačuje. Dnes již legendární mise mapuje teroristické přepadení civilního letiště a umožňuje hráčům zcela bezdůvodnou a neopodstatněnou střelbu do civilistů.
V tomto případě tak můžeme shledat dva klíčové kontroverzní body. Tím prvním je skutečnost, že hráč je pasován přímo do role teroristy, namísto např. člena speciálního týmu či ochranky, která by útoku čelila. Tím druhým a zásadnějším je potom míra agrese a násilí, která je s „No Russian“ spojená, a o to hůře, že jde o svobodné rozhodnutí hráče. Ať už na celou tuto aféru nahlížíte jakkoli, je třeba uznat, že mimoherní publikum může podobné kontroverze vnímat velice negativně a je to vlastně i pochopitelné.
Grand Theft Auto - problémové odpradávna
Herní série Gand Theft Auto je příběh sám o sobě. V porovnání s ostatními hrami v tomto případě nelze vypíchnout jeden konkrétní díl nebo snad moment. Tato série je totiž moralistům a etickým chytrolínům trnem v oku již od samotného vzniku, což samozřejmě vyvolalo také prudké reakce. Na každou akci existuje adekvátní reakce.
Většina kritiky se pochopitelně snáší na koncept hry jako takové. Odpůrcům se zkrátka nelíbí, že je hráč motivován a následně odměňován za krádeže, střelbu, zabíjení, okrádání a celkově snad veškerou trestnou činnost, která je navíc v celé sérii očišťována a prezentována jako jedna z možností. Takových her na trhu najdeme jistě mnoho, těžko říct, proč je tedy zrovna série GTA tak štiplavým tématem.
Pravdou však je, že s žádnou jinou se hrou nepojí tolik reálných trestných činů, po kterých by jejich viníci odkazovali právě na inspiraci touto hrou. Reakce na sebe tedy nenechaly nikdy dlouho čekat. Tak například v Austrálii bylo GTA III zakázáno z důvodu hrubého zacházení se ženami. V Německu pro změnu muselo dojít k vydání cenzurovaných verzí her, aby zmizely z blacklistu. Nejinak tomu bylo i v Japonsku, které obecně není k násilí ve hrách příliš tolerantní. Jednotlivé díly série zde byly povoleny až po kompletním přepracování a odstranění krve či gore efektů.
DOOM - peklo na zemi
Pokud si myslíte, že silná kritika obsahové stránky her je záležitostí moderní doby, vyvedeme vás z omylu. Už stařičký a rozpixelovaný DOOM totiž sklidil pěknou dávku kritiky a stal se terčem mnoha zásadních diskuzí. A když říkáme zásadních, tak to myslíme vážně, neboť byl propírán na nejrůznějších kongresech a dokonce i před soudem. První vlna kritiky se však na titul nesnesla ve spojitosti s kostičkovaným násilím, ale zejména v otázce náboženství. Nemalá skupina náboženských fanatiků totiž nemohla přenést přes srdce nejrůznější symboliku obsaženou ve hře. Titul byl tak spojován s propagováním satanismu, podsouvání podprahových zpráv apod.
V této fázi to však ještě stále byla relativně legrace. Do tuhého začalo jít v roce 1999, kdy v Columbine High School došlo k nevídanému masakru, který šokoval celý svět. Tehdy sotva plnoletí mladíci Eric Harris a Dylan Klebold přijeli do školy s plánem odpálení dvou propanbutanových lahví v jídelně. Jejich plán však selhal. Jejich následné řádění za pomoci střelných zbraní za sebou zanechalo 13 obětí. Celý tento ohavný čin mladíci završili přestřelkou s policií a sebevraždou.
Harris i Klebold byli velkými fanoušky hry Doom, což potvrdily zejména zápisky v jejich deníku. Díky této skutečnosti tak byl ještě dlouhé roky po události titul spojován s propagací a podněcováním násilí. Ostatně celá kauza slouží odpůrcům herního násilí jako trefný příklad do dnešních dnů. Jedná se tak o jeden z nejhorších činů, který byl kdy, byť nepřímo, spojen s nějakou videohrou.
Dead Or Alive: Xtreme Beach Volleyball - je libo volejbálek?
Asijské hry jsou povětšinou pro západní trh prapodivné už ze své podstaty. Jiný kraj, jiný mrav. Není tak překvapením, že často vzbuzují nemalé kontroverze. Krásným příkladem může být Dead Or Alive: Xtreme Beach Volleyball, který poněkud nezvykle vybočil z řady bojového žánru a vydal se na odlehčenou cestu plnou sexismu a polonahoty. Tedy jen na chvilku.
Namísto tvrdých a nekompromisních soubojů jeden na jednoho totiž vývojáři v roce 2003 pro hráče připravili volejbalový turnájek na pláži se spoře oděnými kočičkami. Hra kladla důraz na budování vztahů mezi postavami a pochopitelně též na samotný míčový sport. Překvapením potom zůstává, že samotná hratelnost si vysloužila víceméně kladné hodnocené.
Tím zásadním problémem však byla nahota a sexualizace ženských postav, což je zase pro západní svět těžko akceptovatelné. Ještě větší problém nastal později v situaci, kdy si hackeři a modeři pohráli s texturami a nahradili už tak tenoučké plavečky slečen detailními texturami prsou a genitálií. Z titulu se tak stala oslava krásných ženských těl a nahoty. Vydavatel titulu, společnost Tecmo dokonce hnala tuto odvážnou skupinku před soud. Chápeme, že někteří tak měli nemalé problémy, nám to ale rozhodně nevadí. Tohle je totiž vážně zábava a stálo to za to.
Tak jako vždy platí, že náš seznam není nafukovací a zmiňuje spíše vrcholek ledovce. Kontroverzních titulů najdeme v herním průmyslu více než dost. Podělte se s námi v diskuzi, které kousky si v této souvislosti vybavíte vy.
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně