Všichni to znáte. Užíváte si epický souboj s bossem, a pak se něco pos.... Vybrali jsme největší podpásovky herního průmyslu.
Efekt gumového lana
Oslí můstek všech závodních a open-worldových her, kde někoho stíháte. Když hodně zaostáváte, stíhaný zpomalí, když máte velký náskok, soupeř nasadí nelidské/neelfí/nedračí/neautomobilové tempo a dotahuje vás. V živé paměti máme rozdrcené klávesnice po několika hodinách v Need for Speed: Most Wanted.
No schválně, kdy jste naposledy někomu nadělili kolečko? Že v Need for Speed: Porshe? Na druhou stranu chápeme, že se tak udržují závody napínavé a akční, podobné podvádění ale drtí spíše nervy než nudu.
Neviditelné stěny
Obzor se zapadajícím sluncem vyvedený ve Frostbitu láká k průzkumu dálek a tajemných vrcholků zadumaných hor, ale vaše postava srandovně šoupe nohama na místě a neudělá daným směrem ani o krok navíc. Nebo když se v CoD nemůžete frustrovaně vrhnout z mrakodrapu, a že důvodů je … zkrátka jizva na kráse nejedné pařby.
Poslední originální řešení tohoto problému pamatujeme v Motocross Madness 2, kde vás neznámá síla na konci mapy katapultovala zpátky doprostřed. Představte si, jak by to fungovalo třeba ve Skyrimu!
Mikrotransakce
Jasně, hlavně díky nim můžeme hrát spoustu her zdarma. A dolar sem dolar tam ještě nikoho nepotopil. To až po půl roce zjistíte, že hodnota vybavení vašeho rytíře Jedi se rovná HDP republiky Malawi.
O mikrotransakcích v singleplayeru (rozuměj o EA) toho bylo řečeno tolik, že nemá smysl to dál rozmazávat, snad jen zdůrazněme, že neexistuje efektivnější protipirátská ochrana. V dnešní době se mikrotransakce přesouvají spíše do kosmetického odvětví, důkazem budiž sci-fi akce Destiny 2. Stále ale dokážou nemilosrdně odrovnat natěšenost na hru, kde si můžete polovinu věcí koupit.
Korejci
A nemá smysl říkat, že ne. A není to ani žádná abstraktní nenávist, kterou pociťujete například vůči Templářům (pokud máte kapuci přes hlavu) nebo vůči draku Bowserovi (pokud máte knír osmdesátkového pornoherce).
Tahle nenávist je jasná, racionální a konkrétní – prostě závidíte, že za ty zergy umějí lépe a nikdo jim nebrání celý život protrčet u monitoru. Ostatně tisícidollarové sumy ze světových turnajů k tomu přímo vybízejí. A že nejde vydělávat hraním?
Konec třetího Mass Effectu
Který musíme zmínit, protože se občas ještě v noci budíme hrůzou z tříbarevných nočních můr, vyhýbáme se tomuto tématu ve společnosti a snažíme se zapomenout na nejhorší kulminaci mnoholetého epického dobrodružství ever. A protože to pořád ještě trochu bolí. Tady uvnitř.
Lagy
Důvod destrukce nejedné klávesnice. Nejenom, že když tím trpíte vy, většina hry vám uteče a jste na bojišti úplně k ničemu, ale také se stává, že nemůžete pořádně zaměřit lagujícího soupeře, který vám pak pošle pozdrav mezi oči. Jako jedna z mála nervodrtiček tak dokážou lagy spolehlivě ničit nervy z obou stran barikády.
Nic se nedokáže vyrovnat takové frustraci. Snad jen když nalejete mléko do misky a pak zjistíte, že došly cereálie. A navíc to absolutně nemůžete dokázat. Stejně jako cereálie.
Eskortování NPC
Přestože to často bývají vysokoškolsky vzdělané osoby (zajatý chemik, novinářka v ohrožení), v době, kdy je máte provést smrtelným nebezpečím, stávají se z nich tupí idioti, kteří nabíhají nepřátelům přímo na mušku, neposlouchají vás, dělají si co chtějí, zásadně se nekryjí a co je nejhorší, některé „progresivní“ hry jdou až tak daleko, že se do vás ten posera, který si pobíhá po vybuchující továrně jako při ranním joggingu, naváží, že ho nechráníte dostatečně.
Díkybohu se moderní hry postupně učí zavádět jim do hlavy dostatečně smysluplnou AI, aby se alespoň nepletli pod nohy. Někteří dokonce dokážou obstojně bojovat po vašem boku, jako třeba Ellie z The Last of Us. A snad bude lépe.
Nepřeskočitelné cut-scény
Sáhodlouhé nepřeskočitelné animace, na které se díváte znovu a znovu, než vás to pustí ke hře, kterou zase po dvou krocích zvoráte a budete muset sledovat otravný sled scén a dialogů po patnácté. Ještě teď bych zpaměti odříkal rozhovor mezi Harry Potterem a Oliverem Woodem před prvním famfrpálovým zápasem herní historie.
Ale není to jen nešvar podobných vykopávek! Tomu, kdo hrál poslední Devil May Cry se musela před finálním soubojem otvírat kudla v kapse už jen při pohledu na Vergiliův ksicht.
Loading…
Si odnáší pochybné zlaté místo téhle hitparády. Nepřítel číslo jedna všech hráčů i vývojářů, přičemž oba tábory se s tím pokoušejí vypořádat po svém. Tvůrci často cpou do nahrávání misí důležité informace a animace, což neskutečně vytáčí majitele slabších sestav, protože se jim pak filmečky sekají.
Ubisoft zase dovoluje hráčům mezi jednotlivými misemi a lokacemi pobíhat s asasínem v jakémsi mimoprostoru. Samotní gameři mají jiné metody: víme například, že mezi jednotlivými lokacemi trpasličího Orzammaru se dá stihnout i kafe.
A co trhá žíly právě vám? Podělte se v diskuzi!
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně