Abuse – vzpomínky na revoluci

„Se speciálním krytem, pravá ruka na klávesnici a levá na myši. Žaludek mi svíral strach a zorničky jsem měl nervózně rozevřené. Celá ulice už se chystala spát, ale stále nemohl najít ten vhodný okamžik, abych ukončil tuto hru.“ Hodil by se tento text k novému mega-trháku? Asi ano. Ke hře Abuse se hodí mnohem víc.
Abuse – vzpomínky na revoluci
„Se speciálním krytem, pravá ruka na klávesnici a levá na myši. Žaludek mi svíral strach a zorničky jsem měl nervózně rozevřené. Celá ulice už se chystala spát, ale stále nemohl najít ten vhodný okamžik, abych ukončil tuto hru.“ Hodil by se tento text k novému mega-trháku? Asi ano. Ke hře Abuse se hodí mnohem víc.

Falešně obviněný odsouzenec má k nezávidění hodnou situaci. Aniž by se o to jakkoliv zasloužil, je mu během pár chvil odepřen lidský způsob žití, základní práva i pondělní fotbálek. Zavřen ve své zatuchlé kobce, balancujete mezi smrtí a živořením. A nejhorší na všem je to nekonečné množství času, které máte na přemýšlení. Zničující. A teď máme dvě možnosti: buďto si na to zvykneme a za dlouhá léta tu shnijeme, nebo naplníme spravedlnost a honem rychle zdrhnem. Nick Vrenna je člověk, kterému se možnosti tohoto výběru již podstatně zúžily. Vezení, které se stalo jeho domovem se zalíbilo nějakému Alanu Blakeovi, výzkumnému vědci, který tuto podzemní díru těch největších omylu lidské společnosti shledal jako dobré experimentální pracoviště pro testování nového genetického kódu. Ten v lidech startuje extrémní agresivitu, brutální násilnické sklony, látka se šíří nadzvukovou rychlostí a vedlejší účinky se projevují zrůdnou přeměnou organismu. A tak se začalo testovat a po pár chvílích bylo více než jasné, že látka funguje zatraceně spolehlivě. Co se pod vlivem takového nadělení stane s jedním z nejtěžších podzemních vězení roku 2009, lze jen trpce domýšlet. A pochopitelně bychom se tu neměli o čem bavit, kdyby látka zasáhla i našeho hlavního hrdinu. Kdepak, ten je imunní. A má zbraň.

AbuseAbuse

AbuseAbuse

S hrou Abuse přišla v roce 1995 do té doby neznámá společnost Crack dot Com a dala tak o sobě takřka přes noc vědět. Byla to jen malá parta lidí, co v jistém apartmánu vytvořila tohle dílko a fascinovala tím nejen počítačové hráče, ale i malé vývojáře a mladé kreativní lidi, kterým jejich příklad dával stejnou naději na úspěch. Vsadili na žánr plošinovek, ale již od začátku jim bylo jasné, že ji natolik vybaví, ale nezapadla mezi ostatní průměr. Jako jeden z nejhlavnějších prvku této mohutné výbavy byla změna oproti ostatním zaběhnutým pravidlům enginu a hratelnosti plošinovek, podobně jako to nedávno udělal Max Payne ve svém oboru. Zatímco psanec z New Yorku vnesl revoluční Combo time, Abuse přinesl do plošinovek něco, co byste v nich nikdy předtím nečekali-použití myši. S ní se oprostil od klasického pomyslného zaměřovače 2D borců, kteří stříleli doslova za nosem, ale cílení zbraně a pohyb takřka ztratily svoji závislost. Nejen kvůli tomu se hra lidem zaryla do hlavy. Prostředí věznice budoucnosti roku 2009 může znít pro hru ročníku 95 velice neschopně, ale tihle herní nadšenci to zvládli naprosto perfektně. Místo na nekonečné kamenné bludiště zahráli na notu atmosféry hry a to dosti silnými úderem. Tmavá a chmurná grafika citlivě profiluje vězeňský komplex a osciluje na hraně hororu a futuristického prostředí. Prostory jsou častokrát doplňované působivým nehybným pozadím města, jehož vizáž sama o sobě asociovala pochyby o tom, zda-li se má cenu vůbec vracet na svobodu. Vnitřkem areálu se táhly děsivé zvuky a do stěn se ryl vřískot zmutovaných zrůd. Člověk se strachem kolikrát tušil odkud se mutanti přiblíží, někdy se jeho očekávání naplnily, někdy ne. A ačkoliv byla hra 2D, iluze 3D prostoru byla naprosto dokonalá. Zhoubná látka smazala rozdíly mezi vězni a dozorci a ti tak vytvořili vskutku děsivé nepřátele, kteří jsou mrštní, rychlí a dostanou se za vámi absolutně všude. Místy připomínají vetřelce ze stejnojmenného filmu. Jejich slizce atletické vlastnosti si tvůrci mohli dovolit právě díky zaměřování pomocí myši a co se týká obtížnosti, nijak vás nešetřili. Pamatuji si, že i na střední úrovni to po pár levelech přestávala být sranda. Navíc zde nešlo jen o tupé běhání a střelení, ale někde si množství oblud vyžádalo i praktičtější řešení v podobě zapnutých střílen, či propadlé podlahy. Někdy situace vypadala naprosto bezvýchodně, ale stačilo trochu zataktizovat, zatáhnout za jednu páku a už jste byli sami se stovkou healtu. To mělo za následek i prožívání zvratů a šoků, například když se na vás ze stěny vyřítilo takových dvacet slizounů a vy se základním laserem nevěděli kam dřív skočit. Dobře načasované byly i akční vložky do hry, jako připravené pasti, výbuchy a podobě. Stačilo, když se hře věnoval delší čas a již jste strachem přilepeni na židli. A tak to má být. Hra, která působí jako nejsilnější káva.

AbuseAbuse

AbuseAbuse

Crack dot Com již neexistuje. Finanční problémy a špatný management je doslova roztrhal a ve své nové kanceláři se mou dlouho neohřáli. Kolik skvělých her by nám její pokračování přineslo, lze jen spekulovat. A vůbec si nejsem jist, zda s jejím pádem neumřela i další epocha a další směr, který na naše monitory měl přijít. S tím už ale těžko něco uděláme a pokud si tedy chceme zahrát skvělou hru, nezbývá než Abuse. Často se říká, že to byl Doom 2D světa. A já myslím, že je to přesně tak.