Ace Combat 4: Distant Thunder – bouře na PS2

Na Ace Combat 4 se hodně lidí těšilo. Po zklamání z Thunderhawka však byla na místě otázka, zda známá značka vždy zaručuje kvalitu. Až se vaším pokojem poprvé rozlehne vzdálené zahřmění blížící se nadzvukové stíhačky, pak pochopíte, jakým hříchem bylo nevěřit v kvality Ace Combatu. Připoutejte se prosím, startujeme.

Multiplayer: ano, 1 – 2 hráči
Paměťová karta: ano, minimálně 75 kB
Analogové ovládání: všechna tlačítka
Vibrace: ano
Výrobce: Namco
Distributor: Sony

Na Ace Combat 4 se hodně lidí těšilo. Po zklamání z Thunderhawka však byla na místě otázka, zda známá značka vždy zaručuje kvalitu. Až se vaším pokojem poprvé rozlehne vzdálené zahřmění blížící se nadzvukové stíhačky, pak pochopíte, jakým hříchem bylo nevěřit v kvality Ace Combatu. Připoutejte se prosím, startujeme.

Vzdálené zahřmění
Ace Combat je simulátor letadla, tedy vlastně letadel. Konzolová odnož žánru má vlastní definici pro takový pojem – musí to vypadat co nejvěrněji, ale na rozdíl od stejného typu her pro PC se to musí co nejsnadněji ovládat. Přitom by to ale mělo působit dojmem, že hráč by mohl rovnou skládat řidičský průkaz pro nadzvukové stíhače. Tento typ her nevyužívá příběh jako jednu z hlavních složek hratelnosti, občas dokonce příběh nemá vůbec (kromě psaného v manuálu). Ne tak Distant thunder.

Krátce po přelomu tisíciletí vypukne nová světová válka. Zjednodušeně řečeno se evropské země spojí proti Americe (strašidelná představa), přičemž hlavním katalyzátorem sporu je mimořádná zbraň Stonehenge, soustava obřích děl, určená původně k likvidaci meteorů v zemské atmosféře. Jak asi tušíte, je tato zbraň zneužita k získání absolutní kontroly vzdušného prostoru. Jenže pokud letadlo letí dostatečně nízko, může její palbě uniknout. A tak tedy vypukne válka, kterou hra sleduje očima malého chlapce, do jehož města dorazili okupanti a zároveň byli zavražděni oba jeho rodiče. Malý chlapec se živí hraním na harmoniku v hospodě, kde poslouchá vyprávění okupujících vojáků a hledá vraha své rodiny. Než jej najde, zamiluje se do dcery majitele hostince a věci pak dostávají rychlý spád.

Ace Combat 4: Distant Thunder Ace Combat 4: Distant Thunder

Celý příběh je vyprávěn animovanými sekvencemi za využití ručně kreslených obrazů v oblíbeném japonském manga stylu. Kresby, dabing, ozvučení, hudba i příběh sám jsou vynikající. A právě proto jsem v úvodu prohlásil, že příběh je jednou ze složek hratelnosti AC4, neboť je natolik dobrý, že vám dodá silnou motivaci k dalšími hraní, i když jste už měli dávno spát (spánek, proč, co to je?). Patří k němu i několik animací v engine hry, které jsou však spíše akčního rázu a mají za úkol vám kromě jiného náležitě demonstrovat možnosti a úroveň detailů, kterými se může chlubit engine hry. Pokud jste na tom s hraním podobně jako já (tzn. hráli jste každou lepší hru na všech konzolových systémech za posledních deset let), pak budete patrně ohromeni hned úvodní animací v engine hry, která zabírá hejno ptáků a jeho reakci na průlet stíhačky v bezprostřední blízkosti. Engine hry je úžasný!

Ace Combat 4: Distant Thunder Ace Combat 4: Distant Thunder

Srdce bouře
Jak jsme si už řekli nedávno v preview, AC4 nádherně vypadá. Teď bychom si měli říct, že to jsou slabá slova. Vidět v pohybu ocelové létající dravce v AC4 na pozadí fantastických textur pozadí a oblohy je zkrátka zážitek, který se pořádně vryje do paměti. I když už možná začínám být rozmazlený možnostmi PS2 a tak jsem příliš náročný a zdá se mi, že realističnost strojů by mohla být vyšší – vadí mi jejich naleštěnost beze stopy rzi nebo oděru a taky mám takový dojem, že by exploze a kouřové stopy mohly být o něco propracovanější. Jenže dění na obrazovce se v AC4 odehrává tak rychle (nadzvukově), že si těchto detailů skutečně nemáte šanci moc všímat. Letadla jsou velmi propracovaná (jsou jich asi dvě desítky), když zatáčíte, směrovky i klapky dělají přesně to, co dělat mají. Samotný odpal rakety (nejčastější činnost ve hře) je pak slušně provedený, i když by stopy mohly zůstávat ve vzduchu déle. Jenže pokud se všechno děje tak rychle a doprovází to takový ZVUK, jaký jsem v životě u hry tohoto typu neslyšel, pak vše působí dostatečně strhujícím dojmem, který stačí k tomu, abyste trpěli občasnou závratí (díky skvělému systému sledování cíle budete nepřátelské stíhače pronásledovat za neustálého otáčení se, což vám občas řádně zamotá hlavu).

Ace Combat 4: Distant Thunder Ace Combat 4: Distant Thunder

Nejvýznamnější složkou grafiky po samotných letadlech je herní prostředí, tedy krajina pod vámi. Zde je výsledný dojem extrémně rozporuplný: Pokud jste alespoň mírně vysoko, pak je prostředí jako fotografie – dokonale realistické. Pokud však klesnete příliš nízko, pak se ukáže jeho slabina: jde o pouhou texturu, kterou se snaží zachránit hrstky budov ve městech a divoce tvarovaná pohoří ve volné krajině. Hádám, že při současných možnostech herních strojů není možné propracovat zemi v leteckém simulátoru víc, než zde, přesto však je výsledný dojem občas rozporuplný. Nezapomínejte ale, že to platí pouze nízko nad zemí. Při vzdušných bojích vysoko na obloze (kde trávíte většinu času) vypadá hra právě tak úžasně, jak jsme doufali a přáli si.

Rozvrh
Systém hry je následující. Máte určitou sumu peněz, závislou na vašich výsledcích z minulé mise. Za tyto prostředky si nakoupíte letadlo a výzbroj pro něj, pak vyslechnete briefing, prohlédnete si mapu a jdete na to. Většina misí má jeden hlavní úkol, který je doprovázen zmínkou o příležitostném ničení nepřátelských jednotek. Vzhledem k tomu, že body za jejich likvidaci znamenají peníze na nákup lepšího vybavení, málokdy nevyužijete příležitosti odpálit nějakou tu raketu nebo bombu navíc. Samotné mise jsou klasickou ukázkou žánru: budete jen tak ničit, eskortovat poškozené civilní letadlo nepřátelským územím, likvidovat dalekonosné rakety před jejich příletem do cíle a také ničit nějaký ten těžce hlídaný cíl. Nejlepším zážitkem pro mne byla (kromě závěrečné likvidace obří zbraně za doprovodu chorálu Agnus Dei) mise, ve které probíhá vylodění spojenců na pláž ve stylu Zachraňte vojína Ryana. Váš úkol je dorazit na místo dřív, než lodě spojenců a začít likvidaci obranných pozic nepřítele. Pokračujete v tom po celou dobu vyloďování a tak vidíte, jak spojenci skutečně vyráží v člunech z křižníků, kryti jejich palbou, ostřelující pobřeží. Protože je velmi brzo ráno a slunce ještě nevyšlo, navíc je zuřivá bouře a vichr, vystřelují vojáci do vzduchu světlice, které dodávají celé scéně nadpřirozeně reálný (to je slovní kombinace, panečku) vzhled, v němž je radost se prohánět. Sníh, déšť, noc a den – všechno je v této hře zvládnuto dokonale. A atmosféru boje na život a na smrt dodávají kromě jiného velmi různorodé průpovídky pilotů, přenášené vysílačkou.

Ace Combat 4: Distant Thunder Ace Combat 4: Distant Thunder

Největší chybou jinak vynikající hry je její krátkost. Není to zas tak hrozné, 17 misí vám vydrží na nějakých 5 nebo 6 hodin čisté hry a vždycky ještě můžete začít hrát znovu na vyšší obtížnost (těch je tuším pět). Také je zde multiplayer na rozpůlené obrazovce, ale kdo to někdy zkusil, ten ví, že multiplayer s nadzvukovými stíhačkami není příliš hratelný ani zábavný.

V pilotní kabině
Hra nabízí tři pohledy na věc (pokud nepočítáme velmi vydařené replaye ve stylu Gran Turisma 3): za letadlem, z kokpitu (vidíte asi třetinou herní obrazovky, zbytek zabírá palubní deska) a z vlastních očí (bez kokpitu). Kupodivu má každý z těchto tří něco do sebe, nejlepší je však ten první (pokud chcete pozorovat svůj stroj a lépe navigovat v úzkých soutěskách) a poslední (největší a nejčistší rozhled).

Samotné ovládání stroje je velmi návykové, přičemž zvláště otáčení potěší všechny milovníky realističnosti. Těžko se to vysvětluje, to je potřeba vidět nebo ještě lépe vyzkoušet, ale řekněme, že nejprve se po křídle natočíte směrem k té straně, kam chcete zatočit, potom do ní srovnáte čumák a přitáhnete řídící páku. Tak vlastně vletíte do oné zatáčky, kterou potřebujete udělat. Já říkal, že se to dá těžko popsat, ale je to prosté a podle vyjádření několika „znalců“ to tak funguje i ve skutečnosti (někdy to musím zkusit).

Systém zaměřování a navádění raket i ostatních zbraní je velmi přehledný a účinný. Rozhodně jsem se u AC4 nesetkal s žádnými problémy ohledně ovládání (když jsem se jej naučil a zvyknul si na něj). U hry tohoto typu je to obzvlášť významná pochvala.

Pokud jde o obtížnost hry, na tu nejlehčí jí musí každý proletět doslova nadzvukovou rychlostí, nicméně na tu vyšší vám nepřátelští piloti předvedou takové úhybné a útočné manévry, až vám půjde hlava kolem. Tak to má být!

Celkově mne AC4 příjemně překvapil navzdory vysokým nárokům a očekávání, které jsem s ním spojoval. Rozhodně jde o nejlepší hru svého druhu v současné knihovně PS2 titulů a docela bych se divil, kdyby nešlo i o nejlepší letecký simulátor pro konzole vůbec.

Grafika: 8/10
Zvuky: 10/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 9/10
Ace Combat: Distant Thunder je vynikajícím zástupcem žánru, jehož jediným vážnějším nedostatkem je relativní krátkost.
Celkové hodnocení: 8/10

Diskuze (9) Další článek: Nový týden: bude Mafia v Itálii zakázána?

Témata článku: , , , , , , ,