Ace Combat 7: japonský Top Gun zabaví i po letech (recenze)

Je skoro k neuvěření, že Ace Combat 6 vyšel v roce 2007. Série se naštěstí znovu vrací na scénu, aby nám ukázala krásy arkádového létání.

Co baví

  • Návyková hratelnost
  • Možnosti přizpůsobení hry
  • Krásná grafika
  • Docela dobrý příběh

Co vadí

  • Mise mají podobná zadání
  • Občas omezující styl hry
  • Haprující AI pilotů
7/10
Hodnocení

Když o tom tak přemýšlím, poslední roky jsem ve hrách létal spíše ve vesmíru. Ne, že by letecké hry nevycházely, ale pozornost na sebe přitáhly nejrůznější vesmírné simulace jako Elite: Dangerous a stále nevyšlý Star Citizen nebo arkádovější hry jako Everspace. A jakožto člověk vychovaný částečně na sci-fi (zejména na Star Treku) jsem si to užíval.

Přesto mi chyběla pořádná letecká akční jízda. Hra, ve které se posadíte za kokpit a během chvilky kolem vás začnou bouchat granáty, rakety a letadla. Prožít to, co prožil Maverick v Top Gunu nebo ještě lépe Topper ve Žhavých výstřelech.

Docela jsem se tedy těšil, až po dlouhé odmlce vyjde další Ace Combat. Ostatně šestý díl vyšel v roce 2007, Ace Combat: Assault Horizon v roce 2011 a předposlední Ace Combat Infinity v roce 2014 (ten mě však minul, jelikož vyšel pouze na PS3). Série si tedy dala pauzu docela dlouhou dobu. Naštěstí mohu říct, že jsem se netěšil zbytečně. Přesto má hra spoustu chyb.

Uprostřed světového konfliktu

Nebudu lhát, na leteckých hrách jsem příběh nikdy moc nevyhledával. Ani v tomto ohledu však celým jménem Ace Combat 7: Skies Unknown úplně nezklamal. Hra se točí kolem světového konfliktu mezi dvěma supervelmocemi Osean Federation a Kingdom of Erusea. Vy hrajete za Triggera, elitního pilota na straně Osean Federation, který svými výjimečnými schopnostmi ovlivňuje průběh celého konfliktu.

ace_combat (1).pngace_combat (3).pngace_combat (4).pngace_combat (5).png
Příběh sice není na úrovni románu od Terryho Pratchetta, přesto hru příjemně doplňuje

Celkem vystupují v příběhu dvě důležité postavy. Vedle Triggera je tu jistá žena, která vypráví o svém životním příběhu a předává svůj pohled na celý konflikt. Trigger přesto, že za něj hrajete, jako vypravěč vůbec nefiguruje a ani nemluví. Nejvíc zmínek o „sobě“ uslyšíte v průběhu briefingu misí. Každopádně s větší slávou se Trigger objevuje častěji ve vyprávění ženy a jejich příběhy se propojují.

 

Konflikt mezi dvěma velmocemi je velmi dobře strategicky popsán a hra díky tomu dostává tvář.

 

Rozhodně bych neřekl, že je příběh tahounem. Nejedná se o masterpiece, každopádně jedná se o super doplněk. Konflikt mezi dvěma velmocemi je velmi dobře strategicky popsán a hra díky tomu dostává tvář. Příběh holky mě upřímně nezaujal vůbec, ale vyprávění o tom, jak se válka vyvíjí, co se děje, proč je zvolena tato a tato strategie atd., dokáže zaujmout.

Let plný šílené akce

Vlajkovou lodí hry je její herní systém. Jedná se pochopitelně o arkádu se vším všudy, která se ale snaží působit reálně. Díky tomu se dokážete do hratelnosti vžít, stále se však budete cítit jako hrdinný superpilot, který kosí jednoho nepřítele za druhým.

ace_combat (6).pngace_combat (7).pngace_combat (8).pngace_combat (9).png
Jedná se o arkádu, která se ale snaží působit jako duchaplná simulace

V praxi můžete dělat jen pár věcí. Zrychlovat a zpomalovat, střílet z automatického kanónu nebo střílet rakety. Vtip je právě v té jednoduchosti. Hra je arkádová, takže vám nic nebrání předvádět díky snadnému zrychlování a zpomalování nejrůznější kousky. Máte vždy dva druhy raket, jeden je běžný a druhý speciální. Takže i hraní s těmito raketami je jednoduché, ale rozdíly v jejich použití jsou dostatečně zásadní, aby vás to bavilo.

ace_combat (10).pngace_combat (11).pngace_combat (12).pngace_combat (13).pngace_combat (14).pngace_combat (15).png
Hratelnost je jednoduchá a právě díky tomu začnete snadno vymýšlet nejrůznější strategie

Obecně možnost pohrát si s vaším vybavením je zábavná. Je tu mnoho druhů letadel a vzájemně se liší. Některá jsou obratnější, ale méně odolná. Jiná dokáží rychleji měnit rychlost apod. Letadla se liší i tím, jaké speciální rakety můžete použít. Speciální rakety se liší také tím, zda jsou vzduch-vzduch, vzduch-zem (nebo obojí), zda vystřelíte jednu rychlou a přesnou nebo hromadu méně přesných, ale svým počtem destruktivních. Možností je spoustu a všechny podporují trochu jiný herní styl.

 

Herní styl je strašně zábavný. Jeho jednoduchost a přizpůsobitelnost vám umožní se rychle vžít do leteckých bitev i do bombardování pozemních jednotek.

 

Velkým rozdílem jsou rozhodně i možnosti pohledu. Můžete se na své letadlo dívat z pohledu třetí osoby, z pohledu pilota nebo z pohledu zepředu letadla. Rozhodně mi přijde fajn, že si hratelnost můžete užít různými styly. Mrzí mě však, že vás hra trochu nutí k tomu hrát z pohledu třetí osoby. Například když letíte v mlze a ještě je vaše letadlo tlačeno odporem vzduchu. Pak se naprosto nedá zorientovat z pohledu pilota.

ace_combat (16).pngace_combat (17).pngace_combat (18).pngace_combat (19).pngace_combat (20).pngace_combat (21).png
Snad není lepší pocit, než létat a vidět, jak sestřelujete jednoho nepřítele za druhým

Herní styl je strašně zábavný. Jeho jednoduchost a přizpůsobitelnost vám umožní se rychle vžít do leteckých bitev i do bombardování pozemních jednotek. Ale je tu spoustu maličkostí, které vám budou vadit. Například to, že UI není moc nastavitelné, buď ho zapnete nebo vypnete. Pokud ho budete chtít zmenšit, máte smůlu.

Vojenská služba je stereotypní

Hra je rozdělená na singleplayer a multiplayer. Singleplayerová část je prezentována pouze kampaní, přičemž každá mise kampaně je jedna vojenská operace. Rozhodně to není špatný nápad a mise jsou udělané tak, abyste si vyzkoušeli pokud možno všechno. Bombardujete zde základny, bojujete s letkou letadel nebo třeba i jen s jedním hodně silným letadlem a dokonce bojujete i nad mořem a ničíte nepřátelské flotily.

ace_combat (22).pngace_combat (23).pngace_combat (24).pngace_combat (25).png
Mise vám umožní užít si boj na mnoha frontách, přesto je jejich náplň hrozně monotónní

Bohužel mise začnou být únavné. I když se zde mění prostředí, což je opravdu příjemné, úkoly se opakují. Někoho chraň, schovávej se v mracích před nepřátelskými radary, nič nepřátelské cíle, za zničený cíl získáš body a za určitý počet bodů je mise splněna, musíš to však stihnout za daný čas. Jsou tu i komplexnější mise skládající se z několika úkolů. Jenomže je jich málo a hra začne být monotónní.

 

Všeho moc škodí. Když jsem se měl potřetí schovávat v mracích, začalo mi to lézt na nervy.

 

Neříkám, že ta zadání jsou vyloženě špatná. Byl jsem nadšený, když jsem se měl poprvé schovávat v mracích. Opravdu mě bavilo, když jsem si měl vyhrát s bojovou strategií tak, abych získal dostatečně vysoké skóre. Dokonce i obrana dokázala být zábavná, když se z ní vyklubal gigantický letecký střet. Jenomže všeho moc škodí. Když jsem se měl potřetí schovávat v mracích, začalo mi to lézt na nervy.

ace_combat (26).pngace_combat (28).pngace_combat (29).pngace_combat (30).pngace_combat (31).pngace_combat (32).png
Velkou výhodou hry jsou lokace. Podíváte se na mnoho míst, od nepřátelských základen po zaprášenou poušť.

Další nepříjemná věc je, že jste bráni jako hrdina a všichni kolem jsou pitomci. Samozřejmě je to ve většině her, ve kterých je kampaň. Tady vám to ale rozmazávají po obličeji. Je to vaše vina, že mise selhala, i když jste jako jediný z vojáků opravdu něco sestřelil. Agresivní vyznění předchozí věty je na místě – hra k vám tak opravdu promlouvá. Chvílemi je to až frustrující, když se snažíte ze všech sil, ale v jednom to prostě utáhnout nejde.

 

Jste bráni jako hrdina a všichni kolem jsou pitomci. Samozřejmě je to ve většině her, ve kterých je kampaň. Tady vám to ale rozmazávají po obličeji.

 

Zejména v některých misích se to projevuje zvlášť silně. Při obraně máte pocit, že letíte sem a tam jako šílenec a na žádném místě si nemůžete boj pořádně užít. Mise, ve kterých získáváte skóre, jsou postavené chytře a úplně si říkají o nějakou delší bitvu, ve které se budete postupně probojovávat. Ve výsledku ale musíte vše kolem ignorovat a soustředit se na ty důležité cíle. Je to celkem omezující a zážitek ze hry to snižuje.

Multiplayer je spíše doplněk

Hra se chlubí i možností multiplayeru. Přiznám se, že jsem ho moc netestoval. V době recenzování hry hráli hru jen další recenzenti, kteří měli možnost si hru předčasně zahrát, takže hráčů bylo málo. Do multiplayeru jsem se sice dostal, ale hrál jsem ho jen chvíli. Myslím si však, že to bohatě stačilo.

ace_combat (33).pngace_combat (34).pngace_combat (35).pngace_combat (36).pngace_combat (37).pngace_combat (38).png
Multiplayer je fajn, ale zázraky od něj nečekejte. Obsahuje jen klasické herní módy.

Multiplayer nabízí totiž jen dva módy. Team Deathmatch je jasný, prostě sestřelujete nepřátelská letadla. Pak je tu Battle Royale, který však také není v ničem světoborný. Je to v reálu běžné Free-for-All, přičemž vítězství získáte po dosažení určitého skóre. Je super utkat se s jinými hráči, osobně se však ke hře budu vracet pouze kvůli akční kampani.

Krása je tam nahoře

Po grafické stránce je hra velmi povedená. Často si jen tak prohlížím letadlo nebo se pozastavím nad krásou světa pode mnou. Hra mě v tom naštěstí podporuje. Po úspěšně odehrané misi se spustí záznam vašeho letu. Tento záznam je opravdu spíše estetický. Naštěstí je tam ještě jeden záznam, ve kterém jsou pouze šipky v modrém prostředí. Ten pak detailně ukáže, jak jste létali.

video.pngvideo_2.pngvideo_3.pngvideo_4.png
Tvořit obrázky ze záznamu je radost

Hra občas využívá počasí. Co se týče estetiky, je to super. Být v dešťových mracích vezme dech. A hratelnost to příjemně osvěží. Hrajete-li z pohledu pilota, tak je sklo plné dešťových kapek a viditelnost je horší. V případě písečných bouří to možná bylo trochu otravné, člověk fakt neviděl skoro nic. Ve výsledku jsem však rád, že mi hra nabídla další výzvu trochu odlišnou od běžné rutiny.

1-17-2019_7-28-22_PM-rksovdgb.png1-17-2019_7-28-27_PM-ixyjhohv (2).png1-17-2019_7-28-28_PM-ij4b4tob.png
Krásný a přehledný způsob, jak si zrekapitulovat misi

Počasí je občas vyjádřeno silným větrem. Ten dokáže s vaším letadlem různě cloumat, což hru pochopitelně komplikuje. Zpočátku jsem byl nadšený, rychle se ale ukázalo, že tento vítr fouká také v kaňonu, ve kterém jsou navíc mraky. Takže vy jste větrem tlačeni do skal, které ani nevidíte. Jen si vzpomeňte, jak jsem zmiňoval, že vás hra občas nutí do hraní z pohledu třetí osoby.

Celkově vzato jsem se hrou spokojen. Hratelnost je příjemně návyková, krásná grafika vás nutí strávit hodiny prohlížením si záznamů a v průběhu kampaně si zabojujete odlišnými styly. Bohužel hra selhala v mnoha maličkostech. Kdybych to řekl trochu zjednodušeně, hra byla arkádová i ve věcech, ve kterých je arkádovost spíše na škodu.

Verdikt

Ace Combat 7: Skies Unknown je rozhodně vynikající volba pro všechny fanoušky arkádového létání, a to zejména díky návykové hratelnosti. Bohužel má až příliš mnoho větších nebo menších problémů, kterými hra neustále odrazuje.