Na první pohled by se mohlo zdát, že Adventure games jsou další z dlouhé řady únikovek, není to však úplně pravda. Tyto hry bychom přiřadili spíše ke starým dobrým počítačovým point and click adventurám jen s tím rozdílem, že tyhle jsou karetní. Namísto řešení rébusů a hádanek se tak budete snažit kombinovat předměty a přemýšlet, jak je co nejvhodněji použít. Dalším rozdílem je také to, že jsou obě hry hodně příběhové, klasické únikovky jim v tomto nesahají ani po kotníky.
Obě hry jsou rozděleny do tří kapitol, nemusíte je ale hrát na jeden zátah. Po dokončení každé si můžete hru uložit a dohrát později. Doporučujeme však s dohráváním příliš neotálet, abyste nezapomněli důležité věci, které během hraní objevíte. Adventure games je možné hrát v 1-4 hráčích. Solo varianta sice není špatná a pokud máte rádi příběhy, určitě vás bude bavit, mnohem zajímavější nám však obě hry přišly ve dvou hráčích.
Samotné hraní je pak velmi jednoduché. Svými postavami reprezentovanými figurkami se pohybujete po kartách místností, které postupně prozkoumáváte. Každá karta má na sobě několik čísel, jež vás odkazují do Knihy příběhů. Jakmile se na dané místo postavíte, jednoduše přečtete záznam. Postupem času nacházíte různé předměty, které můžete vzájemně kombinovat jak s předměty dalšími, tak i s jednotlivými místy na kartách místností. Jak byste mohli otevřít ty masivní dřevěné dveře… budete muset vyzkoušet všechny myslitelné i nemyslitelné varianty.
Kombinování předmětů ale pochopitelně není zase až tak jednoduché a častokrát si vzpomenete právě na časy u stařičkých point and click adventur, kde jste klikali na všechno možné a doufali, že se konečně trefíte. V Adventure games to funguje podobně jen s tím rozdílem, že tady vzájemně dáváte dohromady čísla karet nebo lokací a výslednou kombinaci hledáte v Knize příběhů. Bohužel se vám tak občas stane, že vám oko nechtěně zabloudí někam jinam nebo zahlédnete nějakou jinou kombinaci, která by vás v tu chvíli nenapadla. Ocenili bychom proto možnost dvojího ověření výsledku, případně mohli tvůrci využít aplikaci, která by zobrazila jen konkrétní kombinaci.
Název: Adventure games: Žalář a Adventure games: Monochrome a. s.
Vydavatel: DinoToys
Počet hráčů: 1-4
Herní doba: 75 minut
Doporučený věk: od 12 let (Žalář), od 16 let (Monochrome, a. s.)
Doporučená cena: 449 Kč (jedna hra)
Žalář
Co baví
- Více zakončení
- Point and click adventura na stole
- Důraz na příběhovost
Co vadí
- Tuctový příběh
- Není žádná výzva
Žalář je starší z dvojice Adventure games a je to v mnoha ohledech vidět, ať už na grafické stránce hry nebo na jejích mechanismech. Probouzíte se v prázdné cele, nevíte, kde jste a ani co se vám stalo. Jedno je vám nicméně nad slunce jasné, nějak se odtud musíte dostat. Poněkud tuctový úvod, říkáte si? Trochu zklamaně k tomu dodáváme, že poněkud tuctově na nás působil celý příběh, který se točí kolem tajemné sekty, jež rozhodně nemá v plánu aspirovat na laureáty Nobelovy ceny míru. Oceňujeme, že se v příběhu dočkáte twistu, na druhou stranu ale není pro ostřílenější hráče nijak neočekávaný.
Ještě před samotnou hrou si musíte zvolit svou postavu, můžete se stát vědoucím Arefem, zručnou Arukou, pozornou Kassandrou a silným Orinem. Přišlo nám, že schopnosti postav zde nehrají takovou roli jako u Monochrome, tu a tam vám sice mohou hodit, například pozorná Kassandra může uskočit před nástrahou, na takovou situaci ale narazíte jen párkrát za hru. Každá postava pak obdrží určený počet životů, který záleží na tom, kolik hráčů se u partie sejde. Tento mechanismus nám přišel poněkud zbytečný, protože ve hře stejně nemůžete umřít, resp. přijít o poslední život.
Příběh hry nás příliš nezaujal, ačkoli pár lepších momentů bychom našli. Kvitujeme také možnost alternativních konců, pokud se vám ve hře nebude dařit, nemusí to skončit úplně dobře… Na druhou stranu obtížnost hry je poměrně jednoduchá a v podstatě nehrozí, že byste se někde zasekli (snad možná, pokud si špatně přečtete pokyny hry zapomenete například někde umístit kartu), nicméně pokud byte přece jen měli nějaké problém, můžete se podívat do nápovědy, která vám řekne, jaké karty k vyřešení daného dobrodružství potřebujete. Ocenili bychom, kdyby hra měla nějaký časový limit, ostatně příběh k tomu jednoznačně vybízí, protože by to nejenže přidalo na atmosféře, ale také na obtížnosti. Takhle je totiž úplně jedno, jestli Žalář sfouknete za 3 nebo 5 hodin.
Monochrome a. s.
Co baví
- Napínavý příběh
- Obtížnější než Žalář
- Point and click adventura na stole
Co vadí
- Pro někoho možná až moc temné
V Monochrome je příběh zpočátku jasně nalinkovaný. Někdo si vás najal, abyste zjistili, jaké nekalosti se odehrávají ve společnosti Monochrome. Tato firma má totiž zanedlouho uvést na trh speciální lék Rainbow, který vypadá příliš dobře na to, aby nevyvolával podezření. Vaším úkolem tedy je vloupat se sídla firmy a najít materiály, které by Monochrome usvědčily z nekalostí. Do špionské party paří překupník John, lupič Ramon, hackerka Alva a hochštaplerka Chiu.
Kromě toho, že postavy mají podobně jako v Žaláři určité schopnosti odvíjející se od jejich zaměření – například Alva se může nabourat do různých elektronických systémů –, mají také svůj handicap, který reprezentuje fakt, že zkrátka nehrajete za žádné klaďasy a kvůli své minulosti už máte nějaké policejní záznamy. Ramon se tak například může prozradit otisky prstů, Chiu je zase v databázi hlasů. Pokud tedy ve hře budete prozkoumávat místa se značkou vaše handicapu, budete muset zvýšit úroveň poplachu. Právě poplach je oproti Žaláři novinkou, která vás přece jen nutí postupovat opatrněji a nutí vás nad svými kroky trochu přemýšlet (i vzhledem k výše zmíněným handicapům).
Zatímco v Žaláři jste se mohli po lokacích daného scénáře pohybovat zcela volně, Monochrome sídlí v moderním mrakodrapu, a tak se mezi jednotlivými místnostmi budete muset přesouvat pomocí výtahu. Novinky se dočkal také inventář, jenž není společný, ale každá postava má vlastní, takže si je budete muset tu a tam předávat.
Příběh Monochromu je velmi napínavý a mnohem temnější než v případě Žaláře, proto ho příliš nedoporučujeme hrát s menšími dětmi (věková hranice je ostatně 16+). Přestože jeho zakončení není nikterak překvapivé, nám se líbil opravdu hodně. Jeho výsledek se navíc odvíjí podle toho, kolik důkazů se vám podaří získat a jak se při finálním rozhodnutí zachováte.
Verdikt
Celkově vzato nám Žalář přišel slabší – příběhem, grafikou i obtížností. Náročnějším hráčům proto doporučíme spíše sofistikovanější Monochrome s lepší atmosférou i příběhem, pokud jste ale v deskoherním světě nováčky nebo chcete zaháčkovat někoho ze svých kamarádů, klidně se můžete vrhnout i na Žalář. Obě jsou každopádně skvělou alternativou ke klasickým únikovkám.