Agatha Christie: Evil Under the Sun – tuhá adventura s Herculem Poirotem v čele

Platforma: PC
Typ hry: Detektivní adventura
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: Procesor 1,4 GHz, 256 MB RAM, 64MB grafická karta, 1,5 GB na HDD
Doporučená konfigurace: Procesor 2 GHz, 512 MB RAM, 128MB grafická karta, 1,5 GB na HDD
Testovací konfigurace: Pentium M 1,73 GHz, 1GB RAM, 128MB grafická karta, 80GB HDD
Výrobce: AWE Games (http://www.awegames.com/)
Vydavatel: The Adventure Company (http://www.adventurecompanygames.com/tac/index.html)
Distributor v ČR: Hypermax (http://www.hypermax.cz)
Homepage: http://www.adventurecompanygames.com/tac/agatha_euts/index.html

Hry z předchozích dvou let podle knižních bestsellerů Vražda v Orient Expresu či Deset malých černoušků patří mezi oblíbené detektivní adventury a snad každý adventurně pozitivní jedinec o nich přinejmenším slyšel. Postava Hercula Poirota se tak ve hře objevuje podruhé, avšak má jinou úlohou, než by se na první pohled mohlo zdát.

Poirot ovládán Hastingsem

Ačkoliv to může znít podivně, budete hrát za postavu Arthura Hastingse, dlouholetého přítele Hercula Poirota, nicméně ovládat budete právě belgického narcistického detektiva. Je to dáno samotným způsobem vyprávění příběhu. Hned na začátku se ocitáte v kanceláři Hercula Poirota a posloucháte jeho příběh, který je okořeněn jak jinak než vraždou. Poirot vypráví, kterak byl jednou na dovolené v  rekreačním hotelu na ostrově Seadrift a stal se nepřímým svědkem vraždy. Hráč v roli Hastingse bude tuto vraždu vyšetřovat a to od samotného počátku návštěvy Hercula Poirota. Ocitáte se v hotelu několik dní před mordem a jako Arthur Hastings ovládáte postavu Hercula Poirota a radíte mu, co má dělat. Ačkoliv se z počátku zdá, že máte za úkol vraždě zabránit, není tomu tak. Vražda se bohužel uskuteční a vy máte zpětně vyšetřit, kdo ji spáchal.

Prstem na pomoc

Ještě než se pustíte do vlastního hraní, má pro vás Poirot několik menších příběhů, které s případem souvisejí a je nutné si je vyslechnout. Poté vás upozorní na záhadného pomocníka s názvem Prst podezření. Tato berlička je kdykoliv k mání v Poirotově kanceláři a pomůže vám v situacích, kdy si nevíte rady, tedy pokud se neobjeví pořádný zákys, na který je i Prst podezření krátky. Ale o tom později. Prst funguje tak, že vezmete kartičku s nápisem postavy, položíte ji na talíř a umělý prst vám ukáže, co s danou postavou máte dělat. Na výběr je několik možností – výslech, sledování, odposlouchávání, pomoc či prohledání pokoje. Ne vždy se toho ale dá využít. Samozřejmě že vás, v kůži Hastingse zajímá, jak takový mechanismus funguje, a tak během vyšetřování  dostáváte od Poirota hesla (slova), která s mechanismem Prstu podezření souvisí a vy na jeho způsob fungování přijdete až v úplném závěru. Nutno dodat, že nejde o důležitou informaci a s vyšetřováním nemá nic společného. Spíše bych řekl, že jde jen o snahu tvůrců více motivovat hráče v dalším postupu.

Point and click na druhou

Jako v každé správné adventuře i zde existuje klasický interface v podobě malého menu voleb a nezbytného kurzoru s ikonkou. Menu voleb je složeno z pěti ikon a šikovně se schovává na vrcholku obrazovky, když jej nepotřebujete. Máte na výběr z těchto možností – návrat do hlavního menu, návrat do kanceláře, inventář, dokumenty a stopky. V dokumentech se vám zobrazují důležité poznámky, seznam podezřelých, úkoly a další fakta o případu. Poslední zmiňované stopky slouží k měření času od důležitých míst ve hře k místu vraždy. Rychlejší přístup do inventáře umožňuje pravé kliknutí myši. V inventáři se shromažďují nasbírané předměty, které můžete použít, zkombinovat s jinými či detailně prohlédnout dvojklikem. Tady nastává první problém – pokud zapomenete podrobně prohlédnout některý z předmětů, nemusíte se dostat v příběhu dál. A nikdo (ani Poirot) vás na to neupozorní! Po několikahodinovém bloumání po ostrově, kdy nevíte co dál, by se  pomoc určitě hodila. Samotný pohyb po strově, který není nijak rozsáhlý, se dá naštěstí urychlit dvojklikem, což budete využívat od začátku. I tak jde ale o frustrující část hry, kdy se neustále přesouváte z místa na místo, abyste objevili, co je kde nového. Tím se dostávám k samotnému a nutno dodat značně obtížnému hraní.

Těžká práce detektiva

Na začátku vyšetřování se setkáte pouze s pár postavami, seznamujete se s prostředím a plníte drobnější úkoly, o které vás ostatní žádají. Postupně se na vašem seznamu podezřelých objeví kolem dvaceti lidí a každý z nich může být vrah. Problém je v tom, že příběh je natolik provázaný s těmi, jež vám na začátku ve své kanceláři vyprávěl Poirot, že je snadné se v něm ztratit. Nakonec zjistíte, že vlastně vyšetřujete hned tři vraždy najednou a postupně začnete ztrácet přehled. Kdo by si také zvládl zapamatovat ta kvanta textu? S každou postavou si několikrát musíte promluvit, většinou vybrat všechny otázky a vyslechnout si někdy otravný a pro vyšetřování zbytečný rozhovor. Naštěstí se dialogy dají odkliknout. Párkrát za hru se dostanete do fáze, kdy musíte vybrat jednu „správnou otázku, která vám zásadně pomůže ve vyšetřování. To se nemusí vždy povést, a pokud se tak stane, budete muset počkat na druhou šanci.

Co ale definitivně odrazuje od hraní je způsob, jakým postupujete dál. Uvedu příklad. Na počátku hry plníte menší úkoly a hádanky, které jsou jednoduché. Jedna z postav vás požádá, zda byste pro ni udělali úkryt pro sledování ptáků. Seberete pár kamenů, nějaké dřevěné latě, provaz a všechno naházíte na sebe – úkryt je hotov. Poté splníte ještě několik podobných úkolů a vše již máte hotové. Jenže žádná animace, která by vás posunula v příběhu dál, se nekoná, takže chodíte po ostrově sem a tam, nikdo s vámi již nechce mluvit a takhle to trvá hodiny. Nakonec vás napadne, zajít do hotelu a zkusit otevřít dveře od různých pokojů, které před tím otevřít nešly. Hle, Poirot u jedněch jako vždy nepronáší větu: „Ty dveře jsou zamčeny zevnitř,“ ale u kurzoru myši se objevuje nová ikona ucha, které naznačuje odposlouchávání. Odposlechnete si tedy rozhovor a příběh se znovu roztáčí. Uf!

Takto to jde po celou dobu hry, takže když nevíte jak dál, musíte prolézt všechny lokace, zkusit otevřít všechny dveře, vyzkoušet použití předmětů atd. Do některých míst jste dříve nemohli a najednou jsou přístupné, a to bez jakéhokoliv vysvětlení či nápovědy. Právě v tomto případě vám ani Prst podezření nepomůže, což ho činí naprosto zbytečnou pomůckou. Ke konci hry se objevují těžší a složitější hádanky, které vyžadují bystrost, dobrou paměť a hlavně pevné nervy. Abych se přiznal, bez použití návodu bych hru zdárně nedokončil a nejspíš zničil několik elektronických hlodavců. Tím se dostávám k délce hry, která skutečně nezná hranic. Pokud patříte mezi zkušené hráče adventur a máte za sebou úspěšně dokončené desítky her tohoto žánru, pak vám vyřešení celého případu zabere minimálně 20 až 30 hodin usilovného hraní (resp. klikání). Pro ostatní je to věc několika týdnů či měsíců a nováčkům bych Evil Under the Sun nedoporučoval vůbec. Celá hra je naštěstí protknuta střízlivým humorem, kdy se Hastings neustále špičkuje s Poirotem, jenž v některých případech odmítá splnit kolegovy příkazy se slovy: „Ne Hastingsi! Hercule Poirot neleze po starých žebřících!“

Grafika a zvuk za dobře

Co potěší oko každého hráče, je vizuální prezentace. Předrenderovaná pozadí jsou detailně zpracovaná a při zapnutí všech prvků se mraky věrně pohybují, vlny šplouchají a větvičky keřů ohýbají ve větru. Rozlišení 1024 × 768 sice nepatří k nejvyšším, ale se zapnutým antialiasingem je dostatečné. Hra je plynulá i na slabých konfiguracích z let minulých, takže si jí zahraje naprostá většina lidí, která vlastní počítač. Vytknout lze naopak animace postav, které se pohybují jako první model robota po obrně. To sráží celkovou prezentaci k lepšímu průměru. Zvuky a dabing jsou na tom podobně. Některé postavy jsou namluvené s určitými emocemi, jiné se vyjadřují jako bez života. Po celou dobu pátrání hraje několik melodií, které se mění podle místa, kde se právě nacházíte. Nejpodařenější je příjemný hlavní motiv z menu hry, který dokáže utkvět v hlavě.

Pro adventuristy, kteří mají v žilách zvědavou krev, je Evil Under the Sun dobrou volbou v případě vlastnictví dostatečných nervů na poprání se s vysokou obtížností, jež vychází z nelogičnosti postupu hrou. Pokud se vypořádáte s rozvláčností, částečnou překombinovaností a pár opravdu tuhými hádankami, budete slušně odměněni. Obávám se ale, že většina z vás stejně dříve či později sáhne po návodu či nakoukne někam do diskusního fóra, aby hru zdárně dokončila. To nejenom kazí požitek z hraní, ale celkově popírá smysl adventur, kde by člověk přirozeným a logickým uvažováním měl dosáhnout svého cíle. Kdyby se autoři více soustředili na hádanky a jejich řešení než na překombinovaný příběh a otravné dialogy, nemuseli bychom trávit zbytečně hodiny bloumáním a klikáním všude kolem. A atmosféra hry? Popravdě žádná není a kromě zmíněných vtipných momentů se vytrácí jakékoliv kouzlo vyšetřování vražd.

Grafika: 7/10
Hudba: 6/10
Zvuky: 6/10
Hratelnost: 5/10
Atmosféra: 2/10

Adventura plná rozporuplných jevů. Skalní příznivce potěší vysoká obtížnost, rozvětvený příběh a solidní grafika, ale zároveň odradí v případech, kdy logika ustoupí prostému klikání na všechno. Pro ostatní zájemce mám jasnou zprávu – pusťte si radši seriál, aspoň vás nebude bolet ukazováček.

Celkové hodnocení: 5/10