Akční

Většina moderních počítačových her má v sobě jistou dávku akčnosti. Akčností přitom rozumíme to, že hráč musí na nově vznikající situace ve hře rychle reagovat pomocí vstupního zařízení (klávesnice, myši, joysticku atd.). Hry, ve kterých tento prvek převažuje, a přitom se v nich neobjevují v podstatné míře atributy jiných žánrů, označujeme tedy jako akční. Pro všechny tyto hry je typických několik prvků:

  • Ovládáte jednoho tvora nebo věc (člověka, zvíře, raketku, atd.), který disponuje nějakými prostředky (zbraně, kouzla aj.) pro likvidaci nepřátel
  • Hra je rozdělena na úrovně, přičemž na konci každé úrovně (nebo skupiny úrovní) se obvykle nachází boss (obzvlášť tuhý nepřítel)
  • Po úrovních jsou rozmístěny tzv. power-upy – různé předměty, které lze snadno sebrat a vylepšit jimi (někdy jen dočasně) možnosti svého hrdiny. Power-upy mohou podle charakteru hry například dát vaší postavě nezranitelnost, obnovit její zdraví, přidat novou zbraň atd.

Vítejte do arény!        Exploze jsou senzační

Nejznámějšími a zřejmě nejpopulárnějšími akčními hrami současnosti jsou 3D střílečky. Jejich triumfální nástup na scénu předznamenala hra Wolfenstein 3D a definitivně ho v roce 1993 rozpoutal Doom, kterému autoři z firmy id Software vtiskli do té doby nevídanou grafickou podobu. Svobodný pohyb uvnitř trojrozměrného virtuálního světa bylo něco, o čem mnoho hráčů do té doby jen snilo; hráčská komunita se během několika měsíců od uvedení Doomu na trh rozrostla neuvěřitelným způsobem, protože počítačové hry se nyní staly masám daleko srozumitelnější. Již ne sloupce čísel, luštění komplikovaných hlavolamů a namáhání představivosti – “reálný” svět viděný očima hlavní postavy, šipkami pohyb do všech světových stran, zbraň do ruky a jde se na to! Většina herních firem pochopila, že tento typ her oslovuje nejširší hráčskou obec, a že se tudíž jedná o zlatý důl. Všichni se vrhli tímto směrem, ale id Software zde měl značný technologický náskok, který si (byť už ne v tak velké míře) dokázal udržet dodnes – série Quake a její oblíbenost je toho důkazem.

Po příchodu Doomu se také začal čím dál častěji skloňovat pojem “herní engine”. Programátoři firmy id Software totiž nejen vytvářeli převratné hry, ale navíc od nich dokázali oddělit jejich výkonné jádro (engine) tak, že ho jiné firmy mohly po zakoupení licence použít k tvorbě vlastních her. Takto si vybudovala renomé firma Raven, která přišla na enginech her Doom a Quake s krásnými fantasy 3D akcemi Heretic a Hexen. Id Software od té doby úspěšně licencuje enginy všech svých nových (někdy i starších) her.

S dalším enginem, který se široce uplatnil, přišla firma 3D Realms; první a nejslavnější hra na tomto enginu, která se setkala s nadšeným ohlasem, byl rozpustilý Duke Nukem 3D (tolik zkomolenin názvu jako u téhle hry jsem v českých krajích snad u žádné jiné neslyšel :-). Engine jménem Build, který konečně přinesl důstojnou protiváhu Doomu, proslavil z těch, kteří si ho licencovali, zejména firmu Monolith a její záhrobní fantasmagorii s příznačným názvem Blood.

Lara se bude koupat        Někdy si i Caleb musí odpočinout

Nemůžeme zapomenout ani na další milníky 3D akcí. Descent od Parallax Software byl v roce 1994 první hrou, která nabídla svobodu pohybu a natáčení ve všech prostorových osách (tedy i nahoru a dolů) a přinesla plně trojrozměrné protivníky. Firma Bethesda pak ve hře Terminator: Future Shock všem ukázala, že budoucnost ovládání (nejen) 3D stříleček spočívá v chytré kombinaci klávesnice a myši. A konečně v roce 1996 prolomila firma Eidos velmi důkladně monopolní nadvládu 3D stříleček viděných očima hlavní postavy, a to uvedením hry Tomb Raider, jejíž půvabnou hrdinku Laru bylo při hraní vidět pěkně celou prostřednictvím fiktivní kamery plující za jejími zády. Další hry tohoto typu na sebe samozřejmě nenechaly dlouho čekat.

Nejlepší 3D akce poslední doby se vyznačují důrazem na využití grafických vymožeností nejnovějších 3D akcelerátorů, neúctou před starším hardwarem a snahou o originalitu. Příkladem mohou být Dark Forces od firmy LucasArts, které obohacují akční žánr o prvky RPG (vývoj hlavní postavy), dlouho připravovaný, graficky a hudebně monumentální Unreal od Epic Megagames, který jako první obsahoval umělé protivníky do multiplayeru – tzv. boty, originální Thief: The Dark Project od Looking Glass Technologies, “simulátor zloděje”, kde zběsilé střílení nevede k ničemu a vším je naopak schopnost plížit se temnotou a pak tiše zaútočit, a konečně fenomenální Half-Life od firmy Valve, který svou propracovaností a strhujícím příběhem uchvátil všechny, kdo měli to štěstí si ho zahrát.

Dříve (před nástupem 3D akcelerátorů) byly velmi oblíbenou třídou akčních her 2D akce. Mezi nimi se daly vystopovat dva proudy: rolující střílečky, které bez ohledu na hráčovy akce posouvaly své pozadí stále kupředu (obvykle zleva doprava nebo zdola nahoru) a zásobovaly vás tunami postupně se objevujících nepřátel, a plošinovky, tj. hry členěné na různé plošinky a podobné věci, mezi kterými se dá skákat. Slavnými zástupci první skupiny jsou například raketkoidní Xenon 2 nebo Raptor, z druhé se nelze nezmínit o hře Prince of Persia, Jazz Jackrabbit nebo Turrican. Konečně existovaly i takové 2D akce, jejichž děj se odehrával pouze na jedné obrazovce – příkladem mohou být Asteroids nebo Space Invaders.

2D akce prožívají v poslední době malou renesanci a vrací se občas na naše obrazovky buď v 3D adaptacích nebo ve vyšperkovaných 2D podobách umožněných současným hardwarem.

Protože se tato kontroverzní otázka týká především akčních her, dovolím si na závěr malé zamyšlení nad tolik diskutovaným tématem násilí v počítačových hrách a jeho vlivu na (zejména mladé) hráče. Neoddiskutovatelným faktem je, že se stále výkonnějším hardwarem se trvale zvyšuje i realističnost násilností v počítačových hrách, a že na rozdíl od filmu se zde hráč sám často stává jeho přímým aktérem. Pokud však má člověk (dítě) vštípeny základní morální zásady a všech pět pohromadě, zůstane pro něj vždy mezi “jeho” počítačovým násilím a reálným světem mnohakilometrový rozdíl. Tvrdím, že z kvalitního člověka počítačová hra násilníka nikdy neudělá. A z těch mnoha nekvalitních a z dětí, o které se nikdo nestará? Inu, z těch už může ledacos udělat ledaskoho.

Váš názor Další článek: Logické

Témata článku: , ,