Alééénkóóóó?! Přišli za tebou nějací pánové. Prej z nějakýho Vondrlendu. Vypadají jako přerostlý vosy a mají katany.
Překvapilo mě, že Alice: Madness Returns je nevyváženou hrou. První část je více bojová, ve druhém poločase si užijete více skákání a puzzlů. Boje jsou povedené, skákání je… skákání. Dokáže být pěkně otravné, obzvlášť proto, že Alenka napodobuje Šárku Kašpárkovou a umí ve vzduchu trojskok (a navíc ještě umí pomocí sukýnky plachtit), což výrazně rozšiřuje potenciál, „kam sakra vlastně mám skočit“.
Hru navíc ztěžuje prolínání dvou dimenzí – Alenka se umí zmenšit a ve zmenšené podobě vnímá více věcí. Třeba neviditelné plošinky, na kterých je vystavěna nemalá část hry. Typická herní situace tak vypadá jako potrhlá sokolská rozcvička.
Alenka se umí rychle přesouvat, střílet i ohánět se ručními zbraněmi, pohazovat za sebou bombu, takže z každé větší bitky je efektní vřava
Dřep, kroužení trupem (hledáte neviditelné plošiny), skok na plošinu, další skok, trojskok, otočka o stoosmdesát stupňů, dřep (abyste si znovu zkontrolovali, kde se skrývá další). Není to hloupý nápad, ale nebýt velkorysého systému checkpointů, dohráli by Alenku jen ti nejodolnější (jinými slovy: budete umírat sakra často).
And kill them!
Boje jsou zajímavější. Alenka se umí rychle přesouvat, střílet i ohánět se ručními zbraněmi, pohazovat za sebou bombu (ve tvaru králíka s hodinami), takže z každé větší bitky je efektní vřava.
TIP: Pokud se zmenšíte, můžete často na zdích sledovat užitečnou nápovědu (hodí se zejména na rozcestích, abyste věděli, kde se skrývají bonusy a kde cesta dál).
Té jen napomáhá automatické zaměřování cílů, takže se nemusíte moc soustředit a jen řežete protivníky hlava-nehlava (občas spíš hlavohruď nebo podivný nádor, připomínající masku). Nevýhodou je, že díky automatizaci častokrát ani nevíte, na co střílíte a najednou je po všem. Výhodou je, že to neplatí absolutně a někteří protivníci si žádají větší péči (použití určité zbraně nebo vystihnutí přesného momentu).
Zbraně jsou čtyři a stačí to. Každá se hodí k něčemu a žádná není jen do počtu. Nablízko bojujete nožem či dětským koníkem a k likvidaci vzdálenějších potvor využíváte služeb obřího mlýnku na pepř a čajové konvičky s vařícími náboji.
Alice: Madness Returns je dalším z mnoha důkazů, že vytvořit výbornou hru není jen otázkou správných ingrediencí
Arzenál můžete vylepšovat, Alenka může mít více životů, může objevovat další bonusy (vzpomínky z dětství nebo psychiatrické léčebny)… nadávat tvůrcům za nedostatek zábavy není na místě.
Přesto hra neoslní. Alice: Madness Returns je dalším z mnoha důkazů, že vytvořit výbornou hru není jen otázkou správných ingrediencí. Dobrý titul není o zamíchání 5 zbraní, 20 levelů, 30 nepřátel, 10 miniher a 25 postav ze známých knížek. Nemůžete jen tak vzít Alenku aspol. a narvat je do svého 20úrovňového plánu a ten proložit minihrami (protože je to cool) a videi (já vím, že se opakuju, ale jsou fakt povedené). Respektive ano, můžete. Ale pak to není šílenost, ale ignorance. Alice: Madness Returns je řemeslně solidně zvládnutá hra s několika zajímavými nápady. Jejím pořízením chybu neuděláte. Ale nečekejte zázraky. A jakkoliv to zní zvláštně, nečekejte ani Alenku v Říši divů.
- Povedená bojová část
- Spousta miniher
- Stylová videa
- Pouze iluze drsňáckosti
- Vykrádá bez smyslu Alenku a její postavy
- Umělé prodlužování délky