Allegiance - vývoj nebo jen pouhá realita?

Když tak přemýšlím nad základní myšlenkou a konceptem jednotlivých herních titulů, pozastavím se nad jedním a většinou základním rysem. Vždy jde vývojářům zaujmout něčím novým, v praxi neodzkoušeným či již odzkoušeným, ale přizpůsobeným danému konceptu hry originálně směrodatným. A čím že to dokáže zaujmout Allegiance od Microsoftu?

Žánr: simulátor
Minimum: Pentium 200, 32 MB RAM, 3D grafická karta, 8xCD-ROM
3D: ano
Multiplayer: ano
Výrobce: Microsoft
Distributor:
Microsoft

Když tak přemýšlím nad základní myšlenkou a konceptem jednotlivých herních titulů, pozastavím se nad jedním a většinou základním rysem. Vždy jde vývojářům zaujmout něčím novým, v praxi neodzkoušeným či již odzkoušeným, ale přizpůsobeným danému konceptu hry originálně směrodatným. Většina herních vývojářů vsadí na pěknou grafiku v 3D (východní vývojáři by mohli psát romány o získání distributora ke hře bez 3D), jiní na propracovanost 3D akce, ti zase na příběh, atd. V podstatě se ale vždy jedná o to nalákat konzumní společnost a naservírovat jím na talíř to, po čem sama touží. Novější a propracovanější technologie s novými herními prvky. Je to stejné jako naplnit lidi představou gigabytových procesorů. Jde jen o to, kdo s tím přijde první a lépe, aby se na dané téma mohli vyvíjet novější prvky, založené ovšem na stejném principu dané reality. Pokud to lidi baví - proč ne, vše je v pořádku a těch pár kritiků na výsluní si nikdo moc nevšímá.

Hra Allegiance, vsadila na multiplayer, a to je základní rys strategicko/akční hry, která by jinak v singleplayeru neměla jednoznačně šanci na přežití, i kdyby na krabici bylo zlatým písmem vepsáno, že je od Microsoftu. Engine hry je tak jednoduchý, že by jej zvládnul šikovnější programátor od nás z Čech. Jak již ale bylo napsáno o Tetrisu; „v jednoduchosti je krása“ a tak se pojďme společně poohlédnou za jednoduchým konceptem hry ztvárněné Microsoftem.

Je to jako s Tetrisem, kterého snad nemusím popisovat. Sedm základních tvarů, je poměrně málo. Ovšem při pokládání se začne tvořit celek, o kterém se rozhoduje, jak dopadne, jen díky správnému myšlení, šikovnosti a také štěstí hráče. Jednoduchá hra se tím pádem stává obrovským a systematickým celkem.

AllegianceAllegiance

Vesmír, ten nás vždy lákal, že. Nevíme co tam je a tak si ho proháníme hlavou. Častěji ale přijímáme již stvořené světy a těm se poddáme; když v nich tak plujeme tou velkou nicotou vesmíru (přesto lákavou), tak si ho chceme prozkoumat. Zobrazíme si základnu obklopenou asteroidy a necháme se vložit do průzkumného skauta. Zjistíme jaké že to máme po okolních asteroidech nerosty k těžbě. Prozkoumají se ještě vzdálené sektory a pošle se pár těžebních lodí na dané lokace k těžbě, hurá budeme se rozvíjet. Po vytěžení něco málo surovin, velitel základny rozhodne, jakým směrem se bude společnost rozvíjet a začne investovat peníze do nových zdárně vypadajících projektů či prototypů. Pěkná a romantická představa již ne pod hvězdami, ale přímo mezi nimi, s vyhlídkou 360 stupňů je doplněná mlhovinami, planetami, slunci, …atd. Při návratu na základnu je pilot pěkně přivítán. Škoda jen, že nemá čas na procházení vesmírné stanice k doplnění představivosti něco málo jedinců, toužících vidět svůj domov. Začínají se dokončovat první prototypy vesmírných stíhačů a v zápětí se jich pár prožene kolem stanice, letka uposlechne rozkazu velitele a vydá se prozkoumat sektor „omega“

Představme si multiplayer v Tetrisu. Jak? Jedna široká obrazovka a dva hráče na jednom hracím poli. Každému padá jeden tvar, který musí uložit do jednoho a společného pole. Když se nedomluví, ucpou si každý tu svoji neoddělenou polovinu a hra bez toho, aby řady mizely, skončí.

AllegianceAllegiance

Allegiance je multiplayer only projekt a proto v ní nelze poslat stíhače do boje aniž by v něm neseděl člověk. Je to snad první strategie, kde se na začátku hry určí Commander a ten má na starosti to, co normální hráč při klasické RTS strategii. Ano, ovládá hráče a udává jim příkazy, co mají kde a jak dělat. Ovšem má to háček, takový člověk na bojišti může selhat a příkaz neuposlechne. To je samozřejmé, commander se přeci nemůže spolehnout na to, co ten druhý opravdu udělá či dokonce uspěje, obzvláště když proti malé letce o třech stíhačích stojí letka tvořená desítkou stíhačů a několika bombardéry nesoucí ničivé rakety. To jen ti nejoddanější se střemhlav vrhnou do boje a při trošce štěstí se na základnu vrátí v záchranné kapsli. V takovýto moment je opravdu lepší utéci a navrhnout veliteli zformování jednotek a připravit se na těžký boj. Commander, ale nemusí být uzamčen v základně a vše pozorovat ze satelitů. Sám si může vybrat stroj a účastnit se bitev. V ten moment se ale vzdává vzdálených radarů a nemůže organizovat dějství po všech prozkoumaných sektorech. Příkazů, které může commander zadávat, je nespočet. A když jej hráč přijme, aktivuje se autopilot, a ten jej co nejrychleji dopraví na místo určení. Nejedná se jen o příkazy k bitvě, ale i obraně, vyzvednutí objektu nalezeného ve vesmíru, opravě poškozených lodí, zaminování pole, či jen prozkoumání sektoru a vypuštění sond. Ze začátku hry bývá nejčastější příkaz ochrana těžebních lodí.

AllegianceAllegiance

Lodě se zde nevyrábí, commander jen zainvestuje prototyp a v momentě, kdy je výzkum dokončen a prožene se první kus kolem základny, je vesmírný skaut, stíhač, bombardér či frigata k dispozici. Každý pilot si může vybrat stroj dle svého gusta. Nejen že si vybere stroj, ale může si měnit i výzbroj, doplňky jako jsou štíty, urychlovací motory, cloak, atd… Lze si dokonce přibírat doplňky do skladovacího prostoru. Ty se ale většinou využijí na munici, rakety a u skautů na průzkumné sondy, či miny. Hráč je jen omezen tím co velení dá do prozkoumání, aby si mohl vylepšovat vybavení. Zbraní a doplňků je ve hře takové množství, že opravdu každý hráč si bude moci vytvořit ten svůj bitevní stroj podle vlastních představ, kde je i umožněno novou konfiguraci si uložit a při ztrátě stroje či života, jen přijít do hangáru a vyletět s původně vybraným vybavením. Tahle funkce platí pro každý stroj zvlášť, což je vynikající možnost. Každá loď je vybavená autopilotem. Jediné, co se k němu dá říci, že je opravdu promakaný. Nejen, že s ním lze přistávat, sám se i vyhne asteroidům překážejícím v cestě. Navíc ho lze použít i při zaměřování nepřátelského stíhače a navedení na něho. Při mém zjištění, že i sám střílí, mně spadla brada. Takový sestřel nepřátelského stíhače se ale nepočítá do statistiky pilota. Pozor tedy na to!!! Pilot má své hodnocení, na základě kterého je placen vedením. Piloti jsou zde placení, aby si mohli případně nakoupit nadstandardní vybavení, zbraně nebo speciální koráby. Začátečník se takové výplaty nedočká a bude se o ní muset zasloužit v akci. Kokpit každého vesmírného stroje je vždy stejný. To mě ze začátku vadilo a i pohledy z něj jsou značně omezené. Pak jsem si ale přivykl na satelitní pohled pro přehled nad sektorem a nyní pomocí něj provádím jak počáteční průzkum, tak ho aktivuji i pro přehled nad bojištěm ke zhodnocení situace. Na obrazovce kokpitu pobíhá spousta informací, kterým se pilot ze začátku snaží věnovat. Jsou tam z mého pohledu zcela zbytečné. Obzvláště, když je v sektoru 20 lodí, několik těch satelitů či jiných objektů a každý z nich má svoji ikonu a i popis. Potom člověk nic nevidí a jen nadává (naštěstí se to dá modifikovat pomocí klávesy „I“, pod kterou se pak schovává několik možných variant zobrazení těchto informací). Stejně v takovém počtu se zaměří nejbližší cíl, zapne se autopilot pro navedení, pak se navigace vypne a začnou se na zaměřený cíl sypat rakety z bezpečné vzdálenosti. Po vyprázdnění raketových střílen se s plným výkonem motorů vlítne do válečné vřavy a budiž jen to štěstí mít. Většina lodí má štít. Ten se musí prvně oslabit, než začne probíhat vlastní poškození trupu korábu. Štít se samozřejmě časem sám dobíjí, trup lodi se dá zase opravit pomocí speciálních doplňků nebo v základně. Dále loď obsahuje indikátor munice a energie. Význam munice je jasný, energie se pak využívá na energetické zbraně, aktivaci cloaku (ten ji rád konzumuje ve velkým), atd. O různých fyzikálních vlastnostech každého korábu snad ani nemusím mluvit, neb ji považuji za samozřejmost.

AllegianceAllegiance

Ovládání je jako u každého simulátoru. Klávesnice je pokrytá velkým množstvím funkcí, ale není to nic složitého na pochopení. Během dvou hodin jsem ovládání zručně používal. Líbí se mi i možnost ovládat let pomocí myši. Není za potřebí Joy, tudíž se hráč vyhne přehazováním rukou z myši na joystick a obráceně. Funkce se jen aktivuje stlačením nuly na numerické klávesnici a stejným postupem se zase přepíná na kurzor. Myš je ve hře nezbytná a pomocí ní se dá i na 3D mapě pohybovat do jednotlivých hloubek a výšek jen podržením a pohybem nahoru či dolů. Jediné co mi na ovládání vadilo, bylo, že se u commandera mění význam levého a pravého tlačítka při přechodu ze satelitního pohledu do kokpitu vesmírného korábu. V podstatě je to ale uděláno logicky a věřím tomu, že se dá i změnit v konfiguraci ovládání.

Jako v každé RTS strategii je nutností i výstavba. Zapotřebí je pouze a jen peněz, které se získávají z těžby několika druhů nerostů na vedlejších asteroidech. Při hraní mě zarazil fakt, že v praxi lze mít pouze čtyři těžební lodě. Základen lze stavět nespočet, v nich ale commander nedosáhne zase takových vylepšení pro bitevní stroje, a proto se bude muset poohlídnout po okolních asteroidech a dle jejich typů začít budovat další průzkumná střediska typu: Supremacy Center, Tactical Laboratory, Expansion Complex či Shipyard. Každou z nich lze vybudovat na různých typech asteroidů a stejný podstatný je i rozdíl v typu výzkumu, který je ovlivněn i typem clanu, za který se hraje a jsou tři: Iron Coalition, BIOS a GigaCorp. Každý z těchto clanů má počáteční výhody a nevýhody. I jednotky jsou jinak graficky zpracované a dokonce i jejich fyzikální vlastnosti. Rozdíly jsou i znatelné ve výzbroji a doplňcích, proto se dočkáte raket už u skautů a u druhých zase lepších štítů. Podobných rozdílů u každé ze zúčastněných stran je mnoho a nemá smysl je teď popisovat. Abych se ale vrátil k výstavbě. Lze toho stavět opravdu hodně. Doly lze rozšiřovat a jejich množství odpovídá i jednotlivým typům asteroidů. Teleporty jsou také velmi příjemné a možnost získat obrovský vesmírný křižník i s několika místy pro jeho obrané věže, je rovněž lákavé. Rakety jsou taktéž velmi populární a jejich sortiment je obrovský. Od obyčejných raket určených na střelbu po stíhačích, po rakety určené na ničení základen konče atomovým bordelem.

AllegianceAllegiance

Opravdu hra neobsahuje žádnou velkou myšlenku až na fakt, že něco takhle jedinečného zde zatím ke hraní nemáme. Zvuky jsou v dnešním standartu a tak si hráči obklopeni reproduktory přijdou na super požitek z kolem prolítajících lodí a raket s výbušnými hlavicemi. Vzhledem k tomu, že jsem se účastnil bitvy v šedesáti lidech, si snad dovedete představit atmosféru této strategicko/akčně laděné hře. Nejvíce se ovšem těším na LAN párty kde si budu moci zalétat s hráči, které znám.

Hra má poměrně malé nároky na hardware a tak si ji budou moci zahrát v pohodě i lidé z našich krajů. Jediné, co je zapotřebí, je čas a Internet, na kterém je hra i v šedesáti lidech hratelná přímo famózně. Věřím tomu, že si i na mnoha LAN párty najde své místo vedle CounterStrike, Quake 3 či Unreal Tournament.

Grafika: 8/10
Zvuky: 9/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 8/10
Multiplayer only hra zasazená do vesmíru s jedinečným pocitem reálných bitev a obrovským množstvím akčně/taktické strategie.
Celkové hodnocení: 8/10
Váš názor Další článek: Švédský tetris za málo - zadarmo!

Témata článku: , , , ,