Alone in the Dark CZ - děs a hrůza

Jako na houpačce

Přeskakování úrovní jsem osobně používal jen pro projetí některé z vydařených pasáží, kterých má Alone in the Dark v zásobě celou řádku. Už třeba samotná první epizoda vám hned několikrát vyrazí dech. Strhující hon o přežití v plamenech požíraném hotelu vás neustále nutí vpřed. Všude okolo vás oheň a křik dalších civilistů, které zachraňujete, aby je ve smyslu tradičních survival hororů během pár minut postihl krutý osud.

Strhující hon o přežití v plamenech požíraném hotelu vás neustále nutí vpřed

Slaňujete se výtahovou šachtou a jen koukáte, jak jakási zrůda požírá nějakého chudáka. Uhasíte požár v místnosti, aby ta se mohla takřka instantně zhroutit a vyhřeznout z těžce zkoušené budovy i s vámi ven.

Od potupné smrti v podobě rozpitého obrysu na chodníku vás zachraňuje kamenný chrlič a tvůrci si pochopitelně neodpustí dostatečně atraktivní záběr kamerou na postavičku klátící se desítky pater nad zemí, který zaručeně vžene kyselou chuť zvratků všem osobám trpícím strachem z výšek. V podobném tempu se odehrává zbytek kapitoly, aby skončil monumentálním úprkem v autě ulicemi New Yorku. Za burácivých zvuků chorálu se otvírá snad samotné peklo, silnice se bortí a hlubiny polykají jedno auto za druhým. K zemi se řítí stotunové bloky cihel a autobusy povlávají vzduchem jak angličáky.

Divoká honička končí až v rozsáhlém Central Parku, jenž dává názvu Alone in the Dark pravý význam svoji mučivou opuštěnou temnotou korunovanou chuchvalci mlhy, kterými se potácejí podivné obrysy. Central Park pak hraje až do samotného závěru hlavní roli, kdy zhruba ve stejném poměru budete pobíhat po venku a interiérech, jako je třeba klišoidní kanál, muzeum, jakési skladiště, tunel metra a tak dále. Zábavnost jednotlivých pasáží je dost rozpačitá, kdy se nápadité okamžiky (útěk v autě před létajícími zrůdičkami, šplh po laně visícím z hořícího vrtulníku…) střídají s nudnými až frustrujícími částmi (překonávání vražedného slizu, pasáž se skládáním beden…).

Až vlastně do předposlední kapitoly jste hnání vpřed lineárně, abyste následně dostali i určitou volnost, již pro mě ve skutečnosti představovala nejvíce zdlouhavou a frustrující pasáž. Provádět s určitými obměnami jednu činnost zhruba dvacetkrát pro mě opravdu není. Bohužel právě tato sekce se nedá na rozdíl od zbytku hry přeskočit. Musím tvůrcům přiznat nápaditost, s kterou odlišili část těchto úkolů, ovšem zbytek se točí v jednom stereotypním kole.

Boříme standardy

Rozporuplnost je prostě hlavním krédem celého Alone in the Dark, v čele se samotným konceptem netradičního ovládání a principů hry. Jak už jsem jednou zmínil, akce je zabírána pohledem fixních kamer. Zároveň si ale můžete takřka kdykoliv přepnout do pohledu z první osoby. Nejde bohužel zůstat v jednom z pohledů, protože některé úkony vyžadují předem stanovený záběr. Například z třetího pohledu můžete zvednout hasicí přístroj a použít jej jako beranidlo k vyrážení dveří, ovšem hasit se dá pouze z klasického FP.

Ostatně už samotný boj je stejně rozdělen – střelba first person, boj na blízko third person. Hlavním důvodem takové rozdvojenosti je originální systém, kdy v pohledu ze třetí osoby pohybem myši ovládáte pohyb rukou. Nechápete?

Vezmu do virtuální ruky sekeru a hýbnu myší vzad, hrdina zvedne sekeru nad hlavu

Vezmu do virtuální ruky sekeru a hýbnu myší vzad, hrdina zvedne sekeru nad hlavu. Pohnu vpravo, sekera jde zcela realisticky vpravo. A takhle můžu obkroužit v podstatě celou kružnici. Ovšem zasadit ránu jde pouze z pozice nad hlavou a rameny. To samé můžete dělat s hromadou dalších věci, jako baseballové pálky, smetáky, židle, klacky, trubky a tak podobně.

Jakkoliv to zní nápaditě, praxe je horší a vyžaduje hodně trpělivosti. Hlavně boje zblízka dokáží frustrovat, když postava seká všude možně, jen ne do nemrtvých zrůd. Navíc dost chybí i rozumnější systém krytí a úkroků, kdy se potvora při švihnutí vašeho meče efektně skloní či odskočí, ale vy to samé už udělat nemůžete. Navíc, i když mlácení do potvor obrovskou palicí je cool, zrůdičky bohužel moc vydrží a boje zblízka jsou tak dost neefektivní. Což ještě podtrhuje fakt, že munice je takřka vždy dostatek a existuje celá řádka způsobů, jak se s havětí vypořádat…