AO Tennis 2: vítězný tiebreak | Recenze

AO International Tennis si od kritiků ani hráčů neodnesl příliš lichotivá hodnocení a stal se hrou, která velmi rychle zapadla mezi nevýrazné sportovní tituly, jichž na trhu rozhodně není málo. Zároveň ale položil základ pro letošní pokračování v podobě AO Tennis 2, který už fanoušky řádění na kurtech potěší o mnoho více. 

Čistokrevný tenis

V AO Tennis 2 se vývojáři očividně soustředili především na to, aby se hra hrála opravdu příjemně, měla dostatečnou hloubku a dokázala oslovit i začátečníky. To se jim podařilo na jedničku a představili výbornou simulaci, jejíž hratelnost si vás po chvíli naprosto získá. Údery, které posíláte na soupeřovu polovinu kurtu není vůbec snadné umístit a budete muset do ruky i oka dostat načasování s opravdu dokonalou přesností, abyste si připadali jako mistr oboru Roger Federer.

V komunitním obsahu najdete vše, co by vám mohlo ve hře chybět

Při úderech totiž musíte kombinovat rovnou několik prvků a rozmýšlet si vše musíte ve zlomcích sekundy. Správnou délku držení tlačítka s dostatečným předstihem, která určuje přesnost a sílu úderu. Umístění, které vám hra znázorňuje malým bodem na obrazovce, abyste věděli, kam má váš úder letět a v neposlední řadě také načasování úderu samotného. Pokud namíříte přímo na čáru a některou z dalších podmínek nesplníte dokonale, míč pravděpodobně skončí v autu.

Celkově se tak dočkáváme hratelnosti, která má opravdu propracovanou hloubku a potěší především náročné hráče, u nichž se zúročí každičká hodina strávená u tohoto virtuálního tenisového zážitku. Prakticky žádný úder nepůsobí naskriptovaně, všechny totiž mohou jít opravdu do jakéhokoliv prostoru na kurtu a to je přesně jeden z krůčků k realistickému pojetí, který podporuje unikátní herní styly každého z hráčů. Schválně jsem zmínil, že to tak cítíte "prakticky" u každého úderu. Výjimkou jsou totiž například smeče, u kterých jsou alespoň lepší tenisté naprosto bezchybní a pokud jejich úder protáhnete dozadu jak jenom to jde, vždy trefí dokonale základní čáru. Podobné to je i s loby. Ať jsem se snažil, jak jenom jsem chtěl, nikdy jsem míč neposlal do outu.

Kariéra se vším všudy a přece prázdná

Kariérní režim se snaží jít ve stopách titulů z ostatních sportovních odvětví a nabídnout propracovanou podívanou, která vám dá na starosti všechno, na co jenom pomyslíte. Sponzory, tréninky, správu svého kalendáře, angažování podpůrných zaměstnanců a osobitý styl vaší vytvořené postavy (můžete ovšem zvolit i již zavedenou hvězdu z okruhu). Vývojáři v tomto případě ale zjevně trochu přestřelili a jejich ambice byly až příliš velké. Na dotažení všech prvků by potřebovali nejspíš mnohem více času a filmečky tak působí spíše zbytečně. Jednání na kurtu nabízí minimální možnosti a zdá se tak pouze jako něco, co je ve hře navíc. 

Kariéra nabídne zajímavé prvky, působí ale trochu nedotaženě

Díky vyhrávání turnajů a plnění tréninků si budete moci postupně zlepšovat své atributy a posouvat svého hráče směrem k těm nejlepším hráčům na okruhu. Na začátku to budete mít vážně těžké a pokud nepatříte mezi zkušené matadory, budou vás i neznámí hráči beze jména porážet jako na běžícím páse. Přece jenom budou mít o hodně vyšší hodnocení a vaše údery pro ně tak mohou být pouze lahodnou jednohubkou, kterou okamžitě smáznou. Obzvlášť pokud zvolíte vyšší obtížnost, budete se s tímto problémem potýkat. Úrovní náročnosti je naštěstí ale ve hře tolik, že si zaručeně vyberete přesně tu, která vám bude vyhovovat.

Zvrátit verdikt rozhodčího se občas podaří, jde ale spíše o výjimečnou situaci

Potěší také další drobnosti jako je možnost se do rozhodnutí čárových vložit požádáním o přezkoumání jejich výroku. Mluvíme zde samozřejmě o takzvaném jestřábím oku. Rozhodčí ve hře jsou ale tak přesní, že se vám opravdu zřídkakdy podaří jejich verdikt zvrátit a ze začátku to na mě působilo takřka nemožně. Po desítkách zápasů jsem se toho ale nakonec dočkal a je to dobře. Přece jenom, každý kdo se občas na tenis podívá, se asi někdy diví neuvěřitelné přesnosti oka rozhodčího. A kdyby každý druhý míček bylo nutné opravovat jestřábím okem, vládla by brzy spíše frustrace z chybujících rozhodčích. Systém se tak podařilo vybalancovat a přitom jím zpestřit hru o další realistický doplněk.

Díky, komunito!

Jestli hře něco opravdu prospívá, je to bezesporu komunitní obsah, který podobně jako například u fotbalové série PES zcela vynahrazuje chybějící licencovaný obsah. AO Tennis sice má práva na Australian Open i některé tenisty (české fanoušky určitě potěší Plíšková a Vondrušová), ale stále je zde znatelné, že chybí nespočet slavných tváří. Z absolutní světové špičky mezi nimi narazíte pouze na Rafaela Nadala, který tak nemá ve hře mezi základními hráči v podstatě žádnou konkurenci. Nerad bych nějak snižoval schopnosti hráčů jako Monfils nebo Kyrgios, ale prostě to nejsou ta esa, která byste proti Rafovi chtěli postavit v rovnocenném souboji.

Vytvořit můžete třeba svoji vysněnou arénu

Díky komunitním výtvorům se však dočkáte všech hvězd tenisového žebříčku a ty se neomezují jenom na současnou dobu, ale také na legendární hráče z časů minulých. Je libo prohánět se po kurtech s vlasatým André Agassim? Není problém. Podobné to potom je i v případě chybějících kurtů. Díky ostatním hráčům a stahovatelnému obsahu totiž bez problému můžete naskočit nejen na licencovaný kurt Rod Laver Areny, ale také na Centre Court či další věhlasné dvorce.

Nepřesnosti nepramení jenom od hráčů

AO Tennis 2 se bohužel neobešel bez hromady nepřesností, které tento tenisový simulátor přece jenom o kousek zase srážejí. Kvůli systému zaměřování úderů je nutné, aby vám hra poskytovala asistenci v pohybu hráče a vy tak v podstatě jenom musíte po úderu soupeře vystihnout jeho směr a hra má udělat zbytek za vás. Bohužel to ale nefunguje zdaleka dokonale a váš tenista se tak často dopustí kiksu, kdy i přes perfektní pozici nebude schopen kolem míčku ani promáchnout. Prostě na něj bude jenom koukat z půlmetrové vzdálenosti.

Podobizny hráčů nejsou dokonalé, ale dostačují

Další neduhy se potom objevují v online režimech. Zápas v online prostředí se především kvůli spojení může stát opravdovou noční můrou, protože hra nepočítá s nedokonalostmi připojení nebo třeba hráči odcházejícími od konzole. Není tak žádnou výjimkou, že uvidíte soupeře dva metry od míčku a ten najednou proti vám pošle neviditelný duch. Vyhledávání, které dokáže být obzvláště zdlouhavé (někdy jsem soupeře hledal i přes pět minut) hráče občas donutí prostě zapomenout, že se chystají hrát a vy se tak dostanete do zápasu s někým, kdo třeba na chvíli odešel od obrazovky.

V AO Tennis ale není žádný podobný systém jako ve hře FIFA, který by vás po určité době odpojil a na každé soupeřovo podání, které navíc skoční v síti a opakuje se, čekáte vždy dvacet vteřin. Od zápasu se odpojit nechcete, aby vás to nestálo výhru ve statistikách a budete tak muset přetrpět dlouhé čekání a nudné odpinkávání míčků na absentujícího soupeře.

Vizuální šeď

Sportovní tituly obecně příliš nesázejí na dokonalé grafické zpracování a dávají přednost hratelnosti. U AO Tennis 2 to není jinak a hra je grafiky šedým průměrem, který nikoho neoslní. Ačkoliv mají autoři licence na některé tenisty, jejich modely si mnohdy jsou podobnější u komunitních výtvorů. Po zvukové stránce ale není moc co vytknout, dočkáte se přesvědčivých zvuků při úderech, vřeštícího publika uklidňovaného umpirem i hráčských výkřiků, které jsou u licencovaných borců opravdu nahrané jimi samotnými. Pokud pomineme detailní záběry, hru si bezpochyby užijete a kdyby jich do hry vývojáři nedali tolik, nejspíše by vás ani trochu nerozptylovaly. Bohužel je uvidíte po každém zahraném míčku, což je po určité době dost otravné.