Arkham Horror 3rd Edition: zase zpátky v Arkhamu | Recenze

Takový fanoušek mýtu Cthulhu si rozhodně nemůže stěžovat na nedostatek her z tohoto univerzita. Rodina Arkham Horror Files by si co do počtu v ničem nezadala s Kelly Family. Jedním z nejnovějších přírůstků je pak třetí edice legendárního Arkham Horroru.

Co baví

  • Starý dobrý Arkham
  • Jednodušší pravidla než u předchozí verze
  • Zpracování
  • 3. a 4. scénář

Co vadí

  • Jen 4 scénáře
  • Občas sklouzává k zběsilé honičce
  • Výběr postav
7/10
Hodnocení

Arkham Horror je tu s námi už od roku 1987. V novém tisíciletí se tento lovecraftovský dědeček dočkal druhé edice, která patří mezi kultovní záležitosti deskoherní komunity. Nejen díky své atmosféře, ale také kvůli velmi těžkým pravidlům, která přidala vrásky na čelo nejednomu hráči… V loňském roce došlo k výraznému snížení ceny „druhého“ Arkhamu, která nyní atakuje hranici šesti stovek. Důvod byl jednoduchý – příchod zbrusu nové třetí edice, jež má dát dohromady funkční mechanismy z několika Arkham Horror Files her a zjednodušit a zpřístupnit hru. Ještě do konce roku tak nový Arkham přistál na pulty obchodů v anglické jazykové verzi a v říjnu letošního roku se díky Blackfire-Asmodee dočkali také tuzemští hráči.

ah1.jpg

Nový Arkham si bere něco ze svého mladšího sourozence Eldritche, něco z karetního LCG Arkhamu a něco málo z Panství hrůzy. Novinek je zde opravdu hodně, těmi nejmarkantnějšími jsou modulární mapa, scénáře a karty příběhu, jež vám postupně odkrývají dějovou linku, a dokonce vám některé z nich dávají i možnost ovlivnit, kudy se příběh bude ubírat. Ale všechno pěkně popořadě…

IMG_20191203_123748_HDR.jpgIMG_20191203_123713_HDR.jpgIMG_20191203_122522_HDR.jpg

Arkham Horror 3rd Edition jde ve šlépějích svých předchůdců z dílny FFG – v základní krabici totiž najdete pouze 4 scénáře. První z nich se nám moc nelíbily, dojem z dalších dvou už byl o poznání lepší a zlatým hřebem je pak čtvrtý scénář, který považujeme za vrchol a který v nás v podstatě jako jediný vyvolal podobné pocity jako starý Arkham. Pocity naprostého nestíhání, zmaru a strachu z toho, co všechno se ještě po… pokazí. Nechceme vám příliš spoilovat, ale těšit se můžete na Azatotha, lóži Stříbrného soumraku a samozřejmě také velkého Cthulhu osobně.

IMG_20191203_123543_HDR.jpgIMG_20191203_123241_HDR.jpgIMG_20191203_123447_HDR.jpg

Přítomnost scénářů ale obecně hodnotíme kladně, protože zašťiťují příběh na vyšší úrovni. Zatímco ve druhém Arkhamu proti vám stál vybraný Prastarý, jemuž jste ideálně měli zabránit v procitnutí, nebo ho porazit, a příběh, či spíše jeho útržky, tvořily pouze flavor texty na kartách střetnutí, tady máte jasně uvedeno, co se děje a co máte dělat, navíc se dějová linka vyvíjí v závislosti na tom, jak se vám (ne)daří plnit úkoly. Na několika místech máte dokonce možnost rozhodnout se, jakým směrem se ve vašem vyšetřování budete ubírat dál, osobně bychom ale možností volby uvítali více.

 

 Těšit se můžete na Azatotha, lóži Stříbrného soumraku a samozřejmě také velkého Cthulhu osobně

 

Každý ze scénářů mimo jiné určuje také to, jak bude vypadat mapa Arkhamu. V krabici máte 5 velkých dílků, z nichž každý je rozdělen na 3 sousedství a menší dílky ulic a mostů, které to všechno propojují. Každý mapový dílek pak má svůj speciální balík střetnutí. Ovšem pozor, pokud efekt hry řekne, že se v daném sousedství objeví stopa, zároveň s položením žetonku doprostřed dílku zamícháte mezi tři vrchní karty balíčku daného střetnutí právě zvláštní kartu stopy (z lícové strany jsou stejné). Stopy zde totiž nesbíráte automaticky, ale musíte si je hezky zasloužit. Navíc nestačí jen natrefit na správnou kartu, obvykle totiž musíte splnit i nějaký úkol. To vás občas může dostat do nepříjemné situace a aby toho nebylo málo, tak stopy je třeba dávat na kartu scénáře (to však lze opět pouze úspěšným splněním testu). Většinu času tedy budete pobíhat po mapě s snažit se sbírat stopy, což a nás působilo spíše jako nějaký zběsilý závod než jako souboj se silami z jiných světů.

IMG_20191203_123229_HDR.jpgIMG_20191203_123152_HDR.jpgIMG_20191203_123101_HDR.jpg

Arkhamu bývala vytýkána přílišná složitost pravidel, a tak přišel v roce 2012 na svět jeho mladší sourozenec Eldritch, jenž je o řád jednodušší. Třetí Arkham se pak dočkal řady zjednodušení, díky kterým hru rozchodí i méně zkušení hráči (naprostým nováčkům ji však stále doporučit nemůžeme). Herní kolo se skládá ze čtyř fází – fáze akcí, fáze aktivace nestvůr, fáze střetnutí a fáze mýtů, přičemž vy ve svém tahu můžete udělat až dvě akce, nesmí však být stejné. Jak je vidno, z nabízených akcí zmizel odpočinek, a ten by se občas sakra hodil! Také se sluší říct, že akce na jednotlivých lokacích jako například právě léčení nebo nákup lze udělat pouze tehdy, pokud úspěšně vyřešíte kartu střetnutí.

 

Kdyby Lovecraft viděl, že jako spojenec se k vám může připojit například japonský policejní důstojník...

 

Co se postav týče, potkáte staré známé z Arkhamu, Eldritche nebo Panství hrůzy. Každá postava má kromě svých schopností a příběhu také karty vybavení, sympatické je to, že vám téměř vždy nabídne možnost vybrat si mezi jedním, nebo druhým sekundárním vybavením (občas je to lehká volba, ovšem u některých postav se budete rozhodovat skutečně dlouho). Při procházení jednotlivých charakterů a zejména pak při pohledu na balíček spojenců nás překvapila… genderová korektnost FFG. H. P. Lovecrat byl znám svou xenofobií (ok, o tom by se dalo polemizovat) a rasismem (o tom už ne), přitom v balíčku hlavních postav najdete černošského gaye a černošskou mechaničku. A kdyby Lovecraft viděl, že jako spojenec se k vám může připojit například japonský policejní důstojník (dobře, s trochou fantazie mohl i Japonec žít v Americe 30. let, ale jak by se, sakra, dostal na takový post?!) a že jen jeden ze spojenců je běloch, asi by si prohnal kulku hlavou.

IMG_20191102_142714_HDR.jpgIMG_20191203_122001_HDR.jpgIMG_20191104_235824_HDR.jpg

Novinkou je také fáze mýtů, v níž netaháte karty, ale žetony. Každý scénář vám určí, jaký typ a počet máte vybrat, žetony následně umístíte do nějakého neprůhledného pytlíku, odkud je taháte – dva žetony za každého hráče. Některé z nich přidají na mapu nestvůru, jiné stopu, další vám řeknou, ať si přečtete noviny (což jsou v podstatě karty mýtů a téměř nikdy nevěstí nic dobrého) nebo otevřou dimenzionální bránu – to opravdu nechcete – a některé… neudělají vůbec nic. Adrenalin losování se nám každopádně velmi líbil a skvělé je i to, že díky němu hra koriguje obtížnost při různém počtu hráčů.

Abychom řekli pravdu, třetí Arkham pro nás má trochu jinou atmosféru. Na jedné straně se nám moc líbí existence „velkého“ příběhu a možnosti jeho větvení, na druhou stranu nám přišlo, že hra občas sklouzávala k pouhému pobíhání od stopy ke stopě (hodně nám chybělo prozkoumávání vnějších světů) a ani toho boje jsme si neužili tolik, jako ve starší verzi hry… Pokud jste navíc zkušenější hráči, případně k partii usednete s ostřílenými lovecraftovskými harcovníky, nebude vám pokoření scénářů dělat takový problém. Opravdu jsme se zapotili až ve čtvrtém scénáři, kdy jsme měli důvodné obavy z toho, že svět propadne v chaos…

IMG_20191203_122922_HDR.jpgIMG_20191203_122828_HDR.jpgIMG_20191203_122335_HDR.jpg

Vzhledem k tomu, že krabice obsahuje 4 scénáře, je nasnadě otázka, jak je to se znovuhratelností. Inu, je o něco menší než v případě Falloutu fungujícího na podobném principu. Všechny scénáře pravděpodobně nepokoříte napoprvé, navíc se dá očekávat, že ty s možností volby, si budete chtít zopakovat. To vskutku není mnoho, ale přece jen se nám to vzhledem k tomu, že při každé partii se liší karty střetnutí, novinové články a další věci, si myslíme, že znovuhratelnost bude o něco málo vyšší než v případě Panství hrůzy. Samotná produkční hodnota krabice je potom úměrná ceně – těšit se můžete krabici plnou herního materiálu, zejména pak na desítky kvalitně zpracovaných karet, ať už graficky či materiálově, a hlavně pak na detailní mapu Arkhamu, která se na stole bude vyjímat.

IMG_20191203_121153_HDR.jpgIMG_20191203_121222_HDR.jpgIMG_20191103_102932_HDR.jpg

Ve vzduchu nyní visí otázka, kterou hru z už tak početného Arkham Horror Files univerza pořídit. Pokud bychom vedle sebe postavili srovnatelný třetí Arkham, Eldritch a Panství hrůzy, vyhrává u nás poslední zmíněný kousek, který nás vždycky dostane svou atmosférou, příběhem a jednoduchostí. Stříbrnou příčku by si odnesl právě třetí Arkham, a třetí místo zůstane Eldritchi, protože pobíhání po světě nás prostě neoslovilo… Příchod třetího Arkhamu zároveň neznamená, že bychom jeho staršího sourozence odnesli do nejtemnějšího koutu sklepa. I druhá edice si určitě své místo na stole najde už jen kvůli onomu nostalgickému vzpomínání a tohle-nemůžu-absolutně-zvládnout-nic-nestíhám-pocitu. Třetí Arkham se pak dostane na stůj třeba ve chvílích, kdy se nám nebude chtít neustále přemýšlet nad pravidly, nebo když budeme chtít do tajů mýtu Cthulhu zasvětit další nevinné oběti…

Verdikt

Třetí Arkham je jednodušší a svižnější sourozenec svého legendárního předchůdce. Má co nabídnout zejména nováčkům v mýtu Cthulhu, zkušenějším hráčům mohou vadit některé mechanismy nebo fakt, že máte k dispozici jen 4 scénáře. 

Nejnovější komentáře