Arthur’s Knights Chapter 2: The Secret of Merlin

Merlin, Lancelot, Morgana le Fay – kdo při zaznění těchto jmen může s klidným svědomím říci, že neví o co se jedná? Jedna z nejslavnějších a nefantastičtějších evropských legend dávnověku o králi Artušovi a čaroději Merlinovi je nesmazatelně zapsána v povědomí každého, kdo alespoň jednou přišel do styku s fenoménem fantasy legend. A rozhodně zaujímá tohle výsadní místo plným právem. I vývojáři francouzského Crya si jsou vědomi výjimečnosti tohoto příběhu a proto mu věnovali rovnou dvě hry ze své série Legend Collection. Dnes se podíváme na díl druhý a závěrečný.

V díle prvním jsme se seznámili s mladým Bradwenem, který s naší pomocí úspěšně porazil svého vzpurného bratra Morganora a obhájil svůj právoplatný nárok na trůn. Jako levoboček o však neměl snadné a jeho dlouhá cesta za svým právem vedla až k rytířům kulatého stolu a po dlouhé pouti se stal jedním z nich. Bez pomoci svých věrných přátel – kdy se zdaleka nejednalo jen o lidi, ale i víly a podobná stvoření – by však ničeho nedosáhl a tak vždy musel pečlivě volit, kterou cestou se dát a koho si ještě může dovolit znepřátelit. Ve stejném duchu se nese i díl druhý, který začíná tam, kde předchozí dobrodružství končilo. Bradwen, nyní již samotným Artušem korunovaný vládce Atrebatu se vrací do své vlasti, ale každému musí být jasné, že na nějaké poklidné panování může okamžitě zapomenout. Na jeho rod byla seslána smrtící kletba, pod jejímž vlivem trpí i Bradwenův otec nevyléčitelnou chorobou. Pouze pokud se Bradwen vzdá navěky trůnu, pak možná kouzlo pomine. S takovou představou se však hrdina nehodlá smířit a vydává se do bájného Avalonu (s průvodcem v podobě krásného jednorožce), žádat o pomoc skřítky a víly. Nebere však v úvahu krutý smysl pro humor bájných bytostí a tak po svém návratu z Avalonu (s lékem pro otce) zjišťuje, že v lidském světě neuběhlo několik dní, ale let. Za takovou dobu se změní mnohé a tak nejen že nenajde svého otce, který je dávno mrtev, ale dozvídá se samé pohromu věštící novinky. Lancelot zmizel neznámo kam (spolu s Guinever), draci se přestali objevovat jen v legendách, celou zemí zmítá občanská válka (o konfliktu křesťané vs. Keltové ani nemluvě) a navíc tajemná moc zázračných míst počala měnit svůj charakter směrem k temnotě. A ani víly už nikdo celá léta nespatřil.

V této chvíli dostáváte Bradwena pod svoji ochranu a vaším úkolem pochopitelně bude postavit se temným silám a nastolit pořádek a mír v celé zemi. Prvním úkolem bude (stejně jako v prvním díle) zvolit „stranickou příslušnost“ vaší postavy a na základě víry keltské či křesťanské pak celou hru projít. Víra v tomto případě neovlivňuje jen specializaci a vzhled, ale všechny rozhovory, hádanky, úkoly a příběh – prostě všechno, co od této chvíle uděláte. Díky tomuto sytému máte možnost odehrát dvě naprosto rozdílné hry, které ač se odehrávají ve stejném prostředí, nemají jedna s druhou, krom hlavní dějové linie, společného zhola nic. Jako Kelt tak přirozeně budete tíhnout k magickým schopnostem a stvořením a vaše rozhovory s Merlinem, vílami a podobnými stvořeními budou na denním pořádku a plné srdečnosti. Naopak Křesťan odvrhne všechno, co zavání čarodějnictvím a bude spoléhat na Boží vůli, rychlý meč a důvěru krále Artuše. Volba je jen na vás.

Hlavním rysem starověkého rytíře byla grácie, s jakou kombinoval schopnosti fyzické a psychické. Nejinak je tomu i u Bradwena – na jedné straně dokáže (s vaší pomocí) diplomaticky vybruslit i z velice ožehavé situace, na straně druhé pak vládne mečem jako málokdo (přidáme-li k tomu ještě mystické schopnosti jeho keltské mutace, dostaneme neporazitelného bojovníka – ovšem pouze pod šikovnýma rukama hráče). Celá hra se nese v duchu akční adventure s důrazem (díkybohu) na přemýšlecí adventure část, kde souboje tvoří jen jakousi oddechovou složku nádherně vyprávěného a bravurně sestaveného příběhu.

Cryo si totiž jako obvykle dalo s autentičností příběhu velkou práci a ztvárnění Artušovské legendy se jim povedlo na jedničku. Při této preciznosti nikoho nepřekvapí i velmi obsáhlá encyklopedie historických faktů, obsažená přímo ve hře a úctyhodná hloubka jednotlivých charakterů. Styl rozhovorů vám sice nedává moc volnosti, nicméně při takovém množství informací a textů by systém proklinkávání se větvenými rozhovory byl nad schopnosti jak hráče, tak tvůrců hry. A věřte že o rozhovory a studium textů zde půjde až v první řadě ;-).

Zatím jsem pěl pouze chválu a ruku na srdce, příběh si nic jiného ani nezaslouží. Nicméně Cryu se povedlo přesně zacílit jen na tu malou skupinku lidí, kterým jde hlavně o příběh a na ostatním jim nezáleží. Posuďte sami.

Nejprve Ovládání – vývojářům se evidentně starý známý point&click systém nezdál dost dobrý a proto sáhli po jejich vlastním a nutno říci – asi to nebyla dobrá volba. Veškerý pohyb a interakci ovládáte klávesnicí a myš použijete pouze pro inventář a odklepávání rozhovorů. Zatím nic hrozného, alespoň nic, na co by se zvyknout nedalo, ale… Ono „ale“ tentokrát představuje samotné používání předmětů – ve hře to vypadá následovně: pomocí klávesnice přijdete k místu, kde si myslíte, že by nějaká věc z vašeho vlastnictví mohla jít použít, otevřete si inventář a na věc kliknete myškou, to už samo o sobě dokáže otrávit. Jenže ve 3D světě Arthur’s Knights není vůbec jednoduché někam přesně dojít, postavy po povrchu spíše důstojně plují a zastavit jim trvá několik cenných pixelů, a o ty tady právě jde. Velice často se tak snažíte zoufale něco použít a hrdina jen krčí rameny – sice jste ve správné lokaci a skoro i na správném místě, ale v tomto úhlu a vzdálenosti není žádná interaktivní oblast, ta se nachází o několik pixelů (vaše „brzdná dráha“) dále. Jedním slovem hrůza. Zbytek ovládání už není tak strašný a spíše bych jej nazval intuitivním (třeba běh postavy pomocí Shiftu a podobně). Dva body dolů.

Druhým hřebíkem do rakve je Grafika – od Crya je hezké, že používá svůj vlastní engine Cryogen, který mu dovoluje do renderované grafiky zasadit polygonové postavy, jenže dnes by snesl vylepšit. A to dost podstatně. Už dlouhou nebyla žádná hra po grafické stránce tak rozporuplná a plná kompromisů jako právě AK2. Na jedné straně zde uvidíte nádherně (do posledního lístečku) vyrenderované lokace, které berou dech, a na druhé naopak postavy, které počtem polygonů, ze kterých se skládají, nepředstavují problém pro počtáře ze třetí třídy. Alespoň oživení okolní krajiny (třeba větrem, vlnící se vodou a podobně) by hráče odtrhlo od strnulého sledování postav, ale Cryo má stále v oblibě okolí jakoby zmrazené v jednom okamžiku. Ani animace neohromí – ne že by nebyla precizní a plynulá, ale její naklíčování do krajiny působí dojmem krasobruslaře na šikmém ledě. A co se týká filmečků (není jich málo), zde zase budeme obdivovat kompresní algoritmy, díky nimž sice původně nádherné animace zabírají malé místo, ale i na 17ti palcovém monitoru působí lehce archaicky. Co se zase naopak povedlo je systém dynamických kamer, které zabírají vždy potřebný úhel a výhled vám nic nekazí, jenže přepnutí z jedné na druhou provází nahrávání, které hlavně při rychlejší jízdě na koni vypadá velice zajímavě… Rozlišení také neohromí a tak zůstanete u 640x480 nebo hezčího 800x600, víc ani ťuk. Bodík dolů (zasloužilo by to i dva, ale jak říkám, grafika je chvíli úžasná (třeba vílí háj, nebo Stonehenge) a chvíli slabší průměr. Celkově však vyznívá nadprůměrně, pokud srovnáme s ostatními 3D adventurami).

Poslední výtka se bude týkat Zvuku – zde jen krátká poznámka, hudby si užijete nejvíce v menu a při filmech, ve hře vlastně skoro nezazní a to je velká škoda. Naopak zvuky jsou na vysoké úrovni a třeba koně klušou a vůbec se projevují velice autenticky. V rozhovorech nepotkáte žádné velké herce, ale spíše dobré čtenáře daného textu. Průměr.

Možná to bude znít jako svatokrádež, ale vývojáři z Crya patrně usnuli na vavřínech. Příběh je sice nádherný a rozhodně stojí za to jej „prožít“, ale bohužel jej tady někdo neuměl „prodat“. Grafický engine je již téměř za zenitem své použitelnosti a ovládání se zrovna také nepovedlo. Pokud ale patříte k fajnšmekrům, kterým nejde o nic než o epický a rozsáhlý příběh, pak nelze než vřele doporučit – a můžete si vychutnat hru ze dvou úhlů, takže se rozhodně nejedná o vyhozené peníze. Této skupině harcore adventuristů také odpovídá obtížnost, která místy dosahuje pekelných (ale logických) výšin. Ale takových hráčů už není zdaleka většina – ostatní nechť raději počkají na Atlantis 3 a nekazí si své představy o Cryu. Osobně jsem se krásně bavil a nedíval na „občasné“ chybky a tak nemohu tenhle mix úžasného příběhu a průměrného odsoudit, jen je třeba uvážit, do jaké kategorie patříte právě vy.

Upozornění na závěr – obrázky vypadají v 640x480 kouzelně, ale zkuste si je zvětšit na celý monitor a potom hodnoťte.

	Grafika: 6/10
	Zvuky: 7/10
	Hudba: 5/10
	Hratelnost: 6/10
Pro hardcore adventuristy povinnost (přičtěte dva body k celkovému hodnocení), pro ostatní příběhově zajímavá věc, dle vlastního posouzení.
Celkové hodnocení: 6/10