Nedávno jsem přemýšlel, které hře prokázat tu čest a „vylepit“ ji na stránky Doupěte. Dlouho jsem zkoušel všechny možné i nemožné myšlenky, bral je do ruky (obrazně) jednu po druhé, koukal na ně zleva, zprava, testoval, vybíral vhodná slova, zkrátka jsem do toho investoval aspoň deset minut standardního času jen proto, abych je nakonec všechny zavrhnul, spatřiv jak mí dva kolegové paří cosi v multiplayeru. A měl jsem to! (Jak se říká - chytrému napověz, recenzenta kopni.) Dámy a pánové – Atomic Bomberman!
Aby bylo jasno, tuhle hru od Interplay nevyzdvihuji pro bombastickou grafiku, nebeskou hudbu nebo propracovaný příběh. Je jediná oblast, v níž AB překonává konkurenci, a tou je hra více hráčů proti sobě aneb jak my češi správně říkáme deathmatch. Hra proti lidským protivníkům je úplně jiné kafe. Kdo to nezkusil, ten jakoby nepařil. Přitom doba je takovýmto hrátkám čím dál více nakloněna : Internet, firemní a školní sítě, herny. Je pravda, že ve škole nebo v práci se hrát nemá, jenže tahle hra je ideální právě pro tato prostředí, hlavně pro své nízké nároky na hardware a rychlý průběh. Ovšem až to váš šéf zjistí, nezbude vám, než ho buď přizvat nebo si hledat jinou práci (třeba u pyrotechniků nebo v továrně na výbušniny).
Princip hry je jednoduchý. Ve 2D pohledu shora je zobrazeno bludiště, ve kterém se pohybuje 2 až 8 panďuláků - bombermanů, v závislosti na počtu hráčů. Panáci vypadají jako legrační kosmonauti a jejich hlavním pracovním poměrem je trousit za sebou bomby. Tedy přesněji trousit bomby a následnými explozemi usmažit ostatní panďuláky. Ještě přesněji : trousit bomby, zničit protivníky a přežít. Jak vidíte, idea je prostá a při hře jednoho hráče proti počítači brzo omrzí. Jenže tu máme multiplayer a též řadu možností, jak to svým oponentům pěkně zlomyslně zavařit. Každý panáček začíná hru jen s jednou bombou, což nestačí ani na ohřátí vody na kafe, ale jak postupně prozkoumává bludiště, nachází různá vylepšení, která jeho arzenál rozšiřují, až zvládne i tu největší smaženici. Další bomby, bomby s velkým dosahem, bomby na dálkové ovládání, možnost házení bomb přes překážky, posílání bomb na dálku, dočasná nezranitelnost, větší rychlost a další libůstky. Vedle kladných bonusů jsou zde i záporné, kterým se ve zmatku při hře více než dvou hráčů umí vyhnout jen profík a to ještě ne vždy. Třeba zpomalený pohyb, impotence (ve smyslu produkce bomb samozřejmě) nebo tzv. explozivní průjem, což je neustálé vypouštění bomb nezávisle na hráčově vůli (a to je potom tanec). Tyto „výsady“ jsou naštěstí dočasné. Navíc bludiště obsahuje další vymoženosti, jako jsou teleporty nebo běžící pásy, takže o zábavu bude postaráno na 120%.
 |  |
 |  |
Hra většinou probíhá tak, že zpočátku se všichni soupeři pustí do zběsilého pobíhání po bludišti a pokládání své jediné bomby k zataraseným cestám. Bomba po několika vteřinách exploduje a odkryje další políčka pro postup a hlavně pro sbírání bonusů, kterými se hrdinové upgradují, načež se celí nabušení vrhnou na sebe. Čtyři hráči jsou optimum, dva jsou málo, osm zase moc – to je pak spíš masakr než hra. Vyhrává nejrychlejší a nejchladnokrevnější jedinec, ale i ten může mít své slabé chvilky, je to totiž všechno o psychice. Nezřídka se právě ten nejdravější pařan uzavře do pasti z vlastních bomb, odpočítá si pár vteřin a bác! Zbude z něj jen hromádka popela a dotčeně mrkající očička. Atmosféra v multiplayeru je neopakovatelná a jen tak vás ze svých spárů nepustí, charakteristickými příznaky jsou oči navrch hlavy, třesoucí se končetiny, nervy v kýblu a zvýšená hladina adrenalinu.
 |  |
Jak už jsem napsal, grafika a zvuky nestojí ani za psí štěk, ale věřte mi, NENÍ TO DŮLEŽITÉ. Hlavní je zábava, a té si při hře s kamarády užijete vrchovatě. Takže jak řekl kdosi (myslím, že jsem to byl já): Ať vám to dobře bouchá, bombermani!
