Battle Realms - recenze

Platforma: PC
Typ hry: realtime strategie
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 400 MHz, 64 MB RAM, 16MB 3D grafická karta
Doporučená konfigurace: procesor 750 MHz, 128 MB RAM, 32MB 3D grafická karta
Testovací konfigurace: procesor 800 MHz, 320 MB RAM, 16MB 3D grafická karta
Výrobce: Liquid Entertainment (http://www.liquid.to/)
Distributor hry: Ubi Soft Entertainment (http://www.ubi.com/)
Distribuce v ČR: Playman (http://www.playman.cz)
Homepage hry: http://battlerealms.ubi.com/

Z hlediska komerčního se však není čemu divit. Battle Realms vyšly někdy na konci roku 2001, tedy zhruba půl roku před vydáním Warcraftu III – hry, která prostě nemohla být neúspěšná. Teď když se Warcraftí mánie trochu zklidnila, je čas zaplnit místo na trhu před příchodem C&C: Generals. A tak s odstupem několika měsíců teprve poznáme, co všechno je ve W3 až podezřele podobné Battle Realms.

Začněme ale od začátku. Battle Realms je 3D realtime strategie ze starého Japonska. Příběh hry se točí kolem Kenjiho – syna vůdce Hadího klanu, který se po letech vrátil, aby se ujal vlády nad roztříštěným klanem. Je jenom na vás, jaký druh vlády zvolíte. Můžete být tyran nebo osvícený vůdce, příběh jako takový to víceméně neovlivní – buď budete na lidi hodní a budou za vás RÁDI bojovat nebo budete vraždit/znásilňovat a budou za vás RADĚJI bojovat. Nicméně tento drobný detail nás stratégy nijak zvlášť netíží, že ano.

Příběh jako takový patří spíše ke slabinám hry, je příliš přímočarý a předvídatelný (což se ale v současnosti dá říct o příběhu každé druhé hry). Po realtime strategii však nepožadujeme, aby splétala složité příběhy. Chceme po ní, aby se naše armády setkaly s odporem hodným naší pozornosti, což se v případě Battle Realms děje.

Tím jsme se dostali k tomu, co sám považuji za základ každé realtime strategie – inteligenci nepřítele. Ta kolísá od nádherně podlých útoků za zálohy a lákání vašich jednotek do pasti v podobě přesily až po snahu zastřelit vás skrze strom… Pokud například dáte svým dvaceti samurajům pokyn přesunout se na cílovou souřadnici a oni cestou narazí na odpor menší jednotky pěti Akolytů, tak se v podstatě ani nezastaví – za pochodu je rozsekají metodou mlýnku na maso. Na druhou stranu poněkud otravuje neustálá snaha vašich jednotek, útočit na nepřátelské jednotky/budovy a to i když jim dáte pokyn, aby šly opačným směrem. Jednotky si však navzájem nepřekáží a tak celkově vyznívá AI počítače spíše kladně. K hratelnosti v tomto směru přispívá i systém omezeného množství jednotek a způsob jejich tvorby.

U této tvorby bych se asi měl pozastavit. Její koncepce je natolik inovativní, že se nepochybně stane zdrojem mnoha hádek. V podstatě jedinou jednotku, kterou máte je klasický vesničan (peasant). Tento se AUTOMATICKY po určité době rodí ve vesnické chatrči – tato doba se s rostoucí populací vesnice snižuje. Vesničana pak cvičíte v různých výcvikových zařízeních (mé oblíbené zařízení jsou „lázně“, kam vleze peasant a vyleze z nich gejša). Vtip je ovšem v tom, že nestačí poslat peasanta do budovy jménem „Rychlokvaška Samurajů“… Musíte ho nejdříve poslat do školy bojových umění, kde z něho udělají kopiníka. Tohoto kopiníka pak na střelnici, kde se naučí další triky a vznikne z něj Dračí válečník. A toho pak dáte do péče alchymisty – ten dodá pořádnou výzbroj a udělá z něho samuraje. Vtip je ovšem v tom, že různé pořadí výcviku může vytvořit různé jednotky.

I když to možná na první pohled vypadá složitě, je naštěstí možné propojit výstupní body jednotlivých budov s jinými budovami, což umožňuje vytvořit jakousi výrobní linku od vesničana, až po jednotku o kterou máte zájem.

Tato složitost je kompenzována zjednodušeným ekonomickým modelem a způsobem kouzlení. Ve hře sbíráte jenom rýži a vodu. Přičemž vodou můžete zalévat rýži, která pak dorůstá, takže ve hře neexistuje něco jako vyčerpání zásob. Vodu také používáte na hašení požárů, což naopak dává boji nový rozměr. Často totiž stačí budovy podpálit a pokračovat v masakrovaní někde jinde – přírodní živel se postará o zbytek.

Pokud jde o „kouzlení“, tak speciální útoky, boj a běh spotřebovávají staminu (životní sílu) vašich jednotek. Stamina a životy se obnovují, když jednotky stojí. To opět v praxi přináší vašemu válečnému snažení nový rozměr. Vysílená jednotka pomaleji mlátí do nepřítele a nedokáže rychle doběhnout na místo, kde je právě potřeba. Stamina se navíc rychleji spotřebovává, když prší nebo když běžíte/útočíte do kopce. Naštěstí to však autoři se tímto omezením moc nepřehnali, takže nepředstavuje příliš velké zpomalení spádu hry… Tímto odstavcem bych opustil linii neustálého vychvalování hry a podíváme se na zoubek těm stinnějším stránkám.

Pravděpodobně nejhorší na Battle Realms je absence různorodosti misí. A to jak po obsahové stránce, tak i stránce grafické. V praxi to znamená, že se z 90% setkáte s misemi typu Postavit-Rozrůst-Zaútočit-Zničit. Jediná mise, která se vymyká je mise, kde je vaším úkolem obrana jedné budovy (shodou okolností nevěstince – takže motivace by tu byla ;-)). Tato mise je pak, při porovnání s následujícími misemi, poměrně těžká. Hra se prostě tváří jako čistá realtime strategie bez „adventurových“ prvků, tak často viditelných u novějších her tohoto žánru (najdi tuto postavu, přesuň ji tam, udělej toto). Počet misí se pohybuje těsně pod 30, avšak od určitého okamžiku už je každá mise pouze otázkou co nejrychleji vytrénovat nejdrsnější jednotku a zaútočit. Tento nedostatek je vyřešen až v multiplayeru, viz dále.

Jak vidíte, i poslední zmiňovaný nedostatek by se dal překousnout – pro někoho to dokonce není nedostatek. Co však Battle Realms opravdu táhne dolů je málo různorodé grafiky. V praxi se setkáte se zelenými pláněmi a s černými bažinami. A nezachrání to ani nádherně zpracované vodopády a mlha, která se vznáší nad krajinou po dešti. No a protože „videosekvence“ příběhu jsou vytvořeny za použití enginu hry, tak se žádné nové grafiky nedočkáte ani zde.

Ve zjevném protikladu, k nedostatku grafiky je však animace. Ta je velmi detailní a tak těžce zraněný válečník svůj meč táhne a u střelce z kuše vidíte, jak vytáhne šíp, založí ho do kuše a vystřelí. Detaily jsou občas až neuvěřitelné – šípy se po nárazu na kámen lámou, do hlíny se zabodávají a ve vodě zanechají kruh…

Autoři, zřejmě v předtuše kritiky malého množství grafiky, vsadili na uklidňující hudbu, která se nepřekáží ani po hodinách hraní. Vlastně ani nevíte, že hraje – jen do okamžiku, než ji vypnete. Ani po zvukové stránce není hře co vytknout. Hlášky jednotek nejsou nijak originální, ale zvuk bitevní vřavy je poměrně věrný.

Když už jsem to naťukl, tak se musím zmínit i o multiplayeru. Ten má u realtime strategií tu výhodu, že se dá většinou hrát i po modemu a zde nastupuje úplně jiný rozměr hry. Konečně se totiž mohou a musí využít všechny jednotky, ač to místy vypadá jako akční hra… Dobře, bez mučení se přiznám, že jsem z deseti her vyhrál jenom jednu – a to až poté, když jsem použil lest spočívající v použití jednoho Dračího válečníka (a jeho dočasné nezranitelnosti), kterého vzápětí moji vlastní kanonýři „utopili“ v ohni. Vtip byl v tom, že na tohoto válečníka se mezitím automaticky vrhlo deset nepřátel… kteří shořeli s ním. Holt počítač může mít inteligenci jakou chce, ale podlosti člověka se ještě nějakou chvíli nevyrovná…

I když je na celé hře poměrně poznat její nízký rozpočet, mohu čistě subjektivně říci, že se mi Battle Realms líbily. Já jsem ovšem fanoušek žánru. Proto Battle Realms také doporučuji těm, co už dohráli Warcrafta 3 a nemají do čeho kliknout. Pro ostatní je to jenom další hra, která sice není špatná, ale je zbytečné za ni utrácet peníze.

Grafika: 6/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 8/10

Realtime strategie, která si na nic nehraje a dá vám přesně to, co byste od ní čekali – jednu vaši základnu, jednu nebo více základen nepřítele a nekonečně času, abyste ho mohli zmasakrovat.

Celkové hodnocení: 7/10 (pro fanoušky realtime strategií 8/10)