Battlefield 1942 – výzva, kterou nelze odmítnout

Platforma: PC
Typ hry: akční hra
Multiplayer: až 32 hráčů přes LAN a Internet
Minimální konfigurace: procesor 500 MHz, 128 MB RAM, 1,2 GB na HDD, 32 MB 3D grafická karta
Doporučená konfigurace: procesor 800 MHz, 256 MB RAM, 1,8 GB na HDD, 64 MB 3D grafická karta
Testovací konfigurace: procesor Athlon XP 1500+, 256 MB RAM, 5 GB na HDD, GeForce 2 Ti 64 MB
Výrobce hry: DICE (www.dice.se)
Distributor hry: Electronic Arts (www.ea.com)
Distribuce v Česku: Cenega (www.cenega.cz)
Homepage: www.battlefield1942.com

Jenom na Vltavě si můžete koupit hry společně s knihami a hudbou za výjimečnou cenu! Udělejte velký nákup za jedno poštovné! Objednejte si Battlefield 1942 ještě dnes za příznivou cenu!

Opravdu originální hra je vzácnost, která se objevuje maximálně jednou do roka a možná ani to ne. Nebudu tvrdit, že Battlefield 1942 je revolucí v žánru, ani vás nebudu přesvědčovat, že se jedná o pokořitele ostatních akčních her. Přesto je BF 1942 v něčem jedinečné. Existuje totiž několik důvodů, proč bych měl o této hře napsat, že jde do jisté míry o nedotažený projekt. Na druhou stranu BF 1942 předkládá spoustu důkazů, které mou domněnku vyvracejí a nutí mne uvažovat o tom, jestli bych jej neměl označit za jeden z nejlepších titulů, co jsem v posledních měsících hrál. Jak jsem své dilema vyřešil se dozvíte, pokud kouknete na tabulku hodnocení. Před tímto čas od času užitečným rozhodnutím vás nyní varuji, jelikož byste se o BF 1942 dověděli jen prostou polovinu pravdy. A co víc, s finálním bodovým hodnocením  se tentokrát ne a ne ztotožnit. Prostě se mi zdá, že v případě této hry není možné jednoznačně konstatovat, jestli je skvělá nebo jen lehce nadprůměrná.

Pojďme si hrát na vojáky!

Vyberme si bitevní pole, rozdělme se na dva týmy, po zuby se ozbrojme a hurá do akce; nejstručnější možný popis Battlefield 1942. Jinými slovy jde o týmovou akční střílečku situovanou do období konce druhé světové války, zinscenovanou mezi kulisami slavných bitev (slovo týmová se stává jádrem problému i slávy BF 1942). Z předchozí věty  by se dalo soudit, že nás čeká obyčejná střílečka, která jako starší tituly zneužívá největšího omylu minulého století k přilákání spousty hráčů. Naštěstí si DICE připravili dost atraktivní návnadu v podobě spousty válečných strojů, které celou všední záležitost staví do úplně jiného světla. Namísto běžného pobíhání po mapě a zběsilého střílení po čemkoliv co se pohne, nás poprvé čeká zážitek, který by se dal s nadsázkou označit za simulace války. Abych vás přiblížil do obrazu, načrtnu situaci: Na počátku si vyberete mapu, přičemž můžete volit mezi zvučnými jmény jako Operation Battleaxe, Berlin, Stalingrad, Middway nebo Guadalcanal. Poté přijde na řadu poměrně slušně dlouhý loading, který občas trvá i půl minuty. V jeho průběhu se do vás hra pokouší natlačit pár historických informací o bitvě, resp. o událostech, které jí předcházely (platí pouze pro mód jednoho hráče). Těsně před samotnou akcí to vypadá následovně: bitevní pole je rozdělené zpravidla na dvě stejné poloviny, přičemž každou půlku okupuje jedna z válčících stran. Různý počet šedých vlaječek na mapě označuje spawnpointy, které se automaticky stávají ohniskem veškerých konfliktů a tahanic. Na každém stanovišti s vlajkou většinou parkují tanky, transportéry, děla a další ze spousty zajímavého vybavení, které, pokud se vám dostanou do rukou, okamžitě znamenají horké chvilky pro vašeho nepřítele. Jelikož jde o spawnpointy, rodí se na daných místech zabití spolubojovníci a po delším časovém intervalu se obnovuje i zničená bojová technika. Rozdělení je nepravidelné, na každé mapě se scénář odehrává podle nepatrně odlišných pravidel. Na jedné mapě Němci okupují severní polovinu a Spojenci jižní. Mapu Middway mají zase plně pod kontrolou Američané a Japonci musí co nejrychleji obsadit alespoň jeden spawnpoint, aby si vytvořili záchytný bod. Ve většině případů vítězí armáda, která co nejdéle udrží nadpoloviční většinu spawnpointů. Důvod je v podstatě jediný: každá strana startuje s omezeným počtem bodů a score se odečítá za každou sekundu, po kterou nepřítel drží nadpoloviční většinu vlaječek. Odečítá se také za každého zabitého vojáka, nicméně o většinu bodů soupeře připravíte výše popsaným způsobem. Tým s nulou na kontě prohrává. A proč jsem mluvil o simulaci války? Celé povídání o spawnpointech asi nedokáže popsat realitu BF 1942. I když hraje dvacet hráčů, nedá se mluvit o simulaci bitvy, ve které by proti sobě měly stát stovky mužů. Vtip je ukrytý právě ve spawnpointech, ve kterých se zabití hráči objevují každých dvacet sekund (i častěji) a vytváří umělé vlny útočící na nepřátelské pozice. Ve finále to vytváří iluzi bitvy kolosálních rozměrů. Pokud chcete přirovnání k jiné hře, tak je na ráně Return to Castle Wolfenstein a jeho Conquest mód. Dokonce jsou vojáci v BF 1942 rozděleni do podobných kategorií jako v RTCW: útočný voják se samopalem, medik, protitanková těžká pěchota, ostřelovač a mechanik. Škoda, že BF 1942 nenabízí víc herních módů, než jen Conquest (nejhranější), Team Deathmatch a Capture The Flag. Když už jsem mluvil o Conquest módu v RTCW; taky mohli autoři přidat do BF 1942 podobné úkoly typu: znič radar, ukradni mapy nebo odpal most a nemuseli jsme jen dobývat anonymní spawnpointy. Ale to jen tak na okraj.

Trénink s počítačem

Všechno co jsem napsal v úvodu recenze jsou holá fakta, která přímo neinterpretují mé dojmy ze hry. Nejprve jsem si chtěl s BF 1942 pořádně pohrát sám, abych pronikl do ovládání a alespoň letmo se seznámil s módem pro jednoho hráče. Upřímně: můj první kontakt nepatřil k těm, které by mohly vyústit v recenzi končící hodnocením nad sedmi body z deseti. Začnu prozatím příznivější pasáží, která popisuje technické zpracování. Po grafické stránce bych hru zařadil do lehkého nadprůměru z hlediska technického. Troufl bych si ji sice přiblížit k MOH, ale v tom případě budu muset poznamenat, že modely postav i vozidel nedosahují kvality starší zmiňované hry. Navíc grafice dělají občas ostudu hluchá místa na mapách. Představte si jeden kilometr čtvereční stále stejně zelené trávy s jedním nebo dvěma kameny, maximálně pár stromy. V takovém prostředí bude sebelépe vytvořená postava nebo tank vypadat velmi uměle a nepřirozeně. Na současné technické machry jako Unreal Tournament 2k3 BF 1942 nemá. Naopak zvuková stránka hry je podobně jako v MOH dotažená téměř k dokonalosti. Různé zvuky kroků, hluboké huhlavé bručení tankových motorů, skřípění rezavých pásů, štěkot kulometů. Však to znáte. Lahůdkou jsou střemhlav nalétávající letadla nebo dunivé rány vzdálených děl. Zvukaři si pochopitelně nahráli autentické zvuky zbraní (rozlišující MP40, Thomson nebo BAR 1918).

Jak už víte, BF 1942 je týmová akční hra zaměřená na multiplayer. Přesto jsem se rozhodl několik hodin hry trávit u kampaně. Začal jsem jednoduchou obtížností v nejistotě nad mazaností počítačem ovládaných protivníků. Po třech mapách jsem věděl, že to byla špatná volba. Jediné co program předvedl byly nekoordinované útoky, vojáci tupě stojící na kopci, vojáci koukající do nebe, tankisti otáčející dělovou věž tanku zleva doprava a letadla shazující bomby nepřesně nebo ještě hůře: na vlastní muže. Napadená jednotka nebývala schopna na útok ptřičně odpovědět. Já jsem naopak na danou situaci reagoval stiskem klávesy Esc, následně New Game s obtížností na normal. Přituhlo. Přituhlo, hodně. Nepřítel se stává mobilním, rychlým, často útočí tvrdě a na jediný bod.  Opravdový malér jsou ostřelovači, kteří mne chladnokrevně popravují na vzdálenost přes půl mapy. Souboje se téměř výhradně stávají záležitostí počítačem ovládaných figurek. Moje maličkost se občas někde objeví, párkrát vystřelí a chvíli na to čelí těžké palbě veškerých nepřátelských sil. Následuje rychlá smrt. Jediné potěšení jsem nalézal v bojových strojích. Výběr vozítek je vskutku bohatý, troufnu si říci nejbohatší, jaký jsem měl možnost zatím vidět. Od dvoumístných džípů sloužících k rychlému přemístění a obsazení spawnpointu, přes lehké tanky (řidič a střelec v jedné osobě + kulometčík na otočné věži), těžké tanky (silnější pancíř bez otočného kulometu), obrněné transportní náklaďáky, mobilní artilerii, raketomety, stíhačky, bombardéry, až po výsadkové čluny a ponorky. Bohužel ani bohatý výběr vozidel nedokázal zachránit single player před naprostým propadákem. Jeden z největších zádrhelů pro single je v zatěžování procesoru. Podle mne dost nevydařená AI hodně zatěžuje CPU a pokud si chcete nasimulovat bitvu 10vs10, program nesnesitelně ztrácí na rychlosti (i když se dá nastavit kolik procent výkonu chcete pro AI vyhradit, moc to nepomůže). Celá verze hry pro jednoho hráče je jaksi nemastná, neslaná. Buď se nudíte, protože boti jsou hloupí a nebo jsou naopak nadlidsky přesní.

Tank je výzva, kterou nelze odmítnout

Obrat o 180 stupňů nastal ve chvíli, kdy jsem se konečně přestal (zcela zbytečně) trápit se singlem a pustil jsem se naplno do hraní na internetu. Po deseti minutách se mi dostala hra pod kůži a kdybych mohl, hraji ji ještě dnes. Každá zdánlivě trapná šarvátka, každé laciné zastřelení hloupého vojáčka, tak jak bývalo zvykem v singlu, se proměnilo v událost, o které by se dalo vyprávět. Teď si o mě možná řeknete, že mluvím jako každý bažant, který měl tu možnost poprvé si zahrát Unreal Tournament nebo Quaka 3 po síti. V BF 1942 dostává hraní ve více hráčích nový rozměr nejen po stránce emocionální, vizuální i zvukové, ale především máte konečně pocit, že jste ve válce. Proč tomu tak opravdu je, vám demonstruji na příkladu:

Jedu v tanku. Řídím a kamarád z klanu sedí na střeše za otočným kulometem (obrana proti pěšákům a také letadlům). Pokoušíme se rychle obsadit bunkr za železničním mostem. Najednou se ozve známý zvuk ostřelovačské pušky, načež kontrolka na monitoru ukazuje, že tank už rozhodně nemá žádného spolujezdce na střeše. Popojedu s tankem na konec mostu, pátraje po zákeřném ostřelovači. Vzápětí vybíhá z bunkru mechanik plně naložen minami, které ihned začíná zběsile rozhazovat okolo tanku. Než se vzpamatuji, nachází se mechanik ve slepém úhlu dělové věže. Střílím okolo jak se dá, ale mechanikovi už ublížit nemohu. Min už je okolo celá spousta, přibylo i pár granátů pod pásy. Je zle, zbývá mi poslední šance. Vyskakuji z tanku, jehož životnost se za pár okamžiků nachýlí ke konci. Tank vybuchuje, já však se štěstím přežívám, abych čelil rozzuřenému mechanikovi. Krátká přestřelka plná úkroků a kroužení končí naštěstí mechanikovou smrtí. On dostal mého parťáka a tank, já jeho život. Omámen pocitem vítězství řítím se k bunkru, abych serval nepřátelskou zástavu. Jestli se ptáte co se stalo s ostřelovačem, tak škodolibé povahy v řadách čtenářů jistě potěší, že jsem na něj zcela zapomněl a ten si mě s libostí všem ostřelovačům vlastní vychutnal jako malinu... Od té doby jsem si pamatoval, že tank vs pěchota je prostě výzva, která se neodmítá, protože nikdy nevíte jestli nepřijdete o Akci večera.

BF 1942 je takovými situacemi doslova protkána a téměř každou minutu byste mohli popsat do podobného odstavečku jako je tento. A nejedná se jen o poloindividuální akce. Koordinovaný útok na zakopané nepřátele musí spoléhat na vyčištěný vzdušný prostor. Kolona tří tanků je velká síla, ale dva přesné střemhlavé nálety udělají z vašich miláčků hromádku železa. Nejen proto, aby vás vaše letectvo mohlo spolehlivě krýt, potřebujete efektivní komunikaci. Ta je v BF 1942 vyřešena na výbornou. Zkratkovými povely (F1, F2, F3,...) můžete hlásit polohu spatřené nepřátelské jednotky (přičemž se rozlišuje pěchota, tanky, letectvo a lodě), žádat o posily nejrůznějšího složení, žadonit o medika, zavelet ústup, frontální útok, určit konkrétní bod k dobytí nebo udržení, atd. Povelů je opravdu široká škála a světe div se, takový „vychytaný“ útok přináší své ovoce, navíc pocit z dobře naplánované práce je slaďoučký jako vyzrálé vínko. Zkuste si na závěr představit bitvu šesti tanků, podporovaných pěchotou, ostřelovači na kopcích, doprovodným leteckým soubojem v oblacích a ničivou podpůrnou palbou raketometů nebo artilerie. Zanedlouho létají vzduchem nejen kusy železa, ale také ex-spolubojovníci nebo ex-soudruzi. Do toho se ozývají rozkazy z vysílaček dabované mateřským jazykem bojujících národností (japonštinu a ruštinu nevyjímaje). Naštěstí jsou hlášení vypsané také na monitor v anglickém překladu. Není to nádhera? Navíc se dopravní prostředky každého národa liší v některých parametrech. Například ruské tanky jsou tuším o něco víc pancéřované a naopak německé Panzery jsou o něco rychlejší než ty ostatní. Asi nejhorší tanky mají Japonci. Jejich Chi-ha mají poněkud špatné tlumiče na dělových věžích, takže po každém výstřelu se celý tank rozhoupe a vy se musíte pekelně soustředit na míření. Rozdíly jsou i v letadlech, kde naopak japonská Zera excelují nad americkými Mustangy.

Světlé stránky hry

strhující týmová hra komunikace zvuk

Temné stránky hry

slabý single player některé chudší mapy

Těsně před koncem ještě musím vzpomenout na několik chyb. Kromě nedostačujícího single playeru (vlastně bych bez přístupu k internetu nebo pravidelným LAN party nedoporučoval ani hru kupovat) se mi zdály ještě některé mapy poněkud nedotažené. Je několik lokací, které jsou perfektně vyvážené. V bitvě o železniční most s přilehlým městečkem jsou k dispozici bunkry, stacionární kulomety, protiletecká děla, kopce a spousta domů ke skrývání i dobývání. Naopak asi tři mapy mi připadly nedotažené a téměř pusté, jak už jsem naznačil o odstavec výše. Takové mapy se stávají ideálním rájem pro ostřelovače, což potěší především záškodnické povahy v řadách hráčů, nicméně žádné strhující bitvy zde čekat nemůžete. Druhý škrábanec na křišťálu jsem objevil v ovladatelnosti letadel, zejména stíhaček. Měl jsem docela problémy nejen s přesnými nálety, ale také samotným letem. Zprvu jsem se domníval, že jde o moji osobní neschopnost navést letadlo správně na cíl, než jsem na vlastní oči viděl několik hráčů mimovolně narazit do domu nebo vpálit s letadlem v plné rychlosti do země. Není to žádná katastrofa, ale v porovnání s ladným ovládáním zbytku hry, letadla prostě zaostávají. Jak sami vidíte, nic z toho co jsem hře vytknul, mne nedonutilo k razantnímu posunu hodnocení směrem k číslu nula. A jestli mohu, tak vám bych radil postupovat podobně. Nedívat se na tabulky, ale hrát a potom soudit.

Grafika: 7/10
Zvuky: 9/10
Hudba: 5/10
Hratelnost: 8/10

Jasná volba pro milovníky týmových akčních her s rychlým připojením k internetu (doporučuji min 128 kbit/s).

Celkové hodnocení: 8/10