BecherovkaCops aneb co dokáže alkohol

Firemní nařízení jsou od toho,aby regulovala chod zaměstnanců a jejich činnosti na efektivní úroveň. Mezi tato opatření tak patří půlhodinka na oběd kolem dvanácté, přistavená studánka s teplou i studenou vodou pro tvorbu všelikých tekutých podivností a v neposlední řadě i zákaz konzumace alkoholu ve službě v případě policie.

Hrdina hry BecherovkaCops však tohoto jedenáctého přikázání regulí policie České (nebo nějaké jiné :)) republiky nedbá a bez větších výčitek svědomí si v príci přihne – však více to. Becherovku. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a těžko může být pro policistu prověrkou jeho zručnosti něco jiného než bitva „pod parou“. Teprve tam se ukáže pevná ruka, přesné míření a hbitost. I když – ve hře je tomu přec jen trošku jinak, neboť pokud něco policista nemá, je jím přesné míření, pevný postoj a hbitost. Jeho pohyb se dá považovat za rovnoměrně vyviklaný (zvláštní slovo), kroky jsou v případě našeho policisty tvořeny jakýmisi ne-li skoro kopulačními pohyby, což notně ztěžuje orientaci v prostoru. Chtít koordinovat chůzi rozumovými prostředky by bylo stejně zbytečné jako chtít po opicích vypočítat limitu v oboru hodnot od mínus nekonečna do plus nekonečna. Jedinou jistotou tak zůstává nahodilost a fyzikální zákony (kdy však jen začne ve hře platit ten gravitační, to netuším).

Pomalu konvergujeme k informaci, která je potřeba ke hraní hry. Postavička se totiž dá ovládat tím způsobem, že ji zpětný ráz katapultuje daným směrem, jímž se posléze začne kolíbat. Jedna klávesa, jedna akce, jeden pohyb – jak prosté draháý Watsone. Po prvním spuštění vás možná hra nenadchne, ba dooknce vám přijde odporná, ale vše je otázkou zvyku. U hraní vás totiž drží tajemný sedmý faktor nazvaný „ta hra nemůlže být blbá, určitě je dobrá“. Po pěti minutách přijdete hraní vskutku na chuť a začnete svůj pohyb po bojišti (jsou zde dva typy bojiště – tělocvična a hospůdka) jakýmsi způsobem koordinovat.

Mise se různí několika směry – jednak na multiplayer a singleplayer a poté na dané módy. Těmi jsou:

• Trénink
• Spolupráce
• Proti Sobě

Úrovní obsahuje každý mód přibližně pět, liší se od sebe povahou postavičky a okolností. Těmi mohou být jednak kolegové policisti, jednak parta gangsterů, anebo jste to vy, kdo mění svou povahu – chvílemi jste policistou, jindy jste zase padouchem, vlastně ani nebudete mít příležitost se své role zhostit se slávou a ctí – a předně, ke své roli nestihnete přilnout.

Mise jsou čistě účelové, nefunguje zde žádná spojitost mezi úrovněmi, nehraje se na celkové skóre, vždy se ukládá skóre jen k dané misi. Je sice poněkud nepříjemné neustále potvrzovat své uživatelské jméno, ale na tom již tolik nezáleží, o jedno stisknutí Enteru více nebo méně...

Co však za zmínku rozhodně stojí, to je multiplayer, a to hned v osmi lidech. Naposledy jsem natolikmasivní multiplayer u jednoho počítače viděl v poodbě her Červi nebo novější Červíci – a tu vlétla do svíčky jiskra a chytlo mi – jak BecherovkaCops, tak Červi jsou počiny jednoho autora, jímž jest Vláďa Chvátil. Zajímavými módy v multiplayer hře jsou kooperativní a deathmatchový mód. Byť jsou tato slova spíše součástí 3D her, zde dokonale zapadají – vybavují se mi totiž scénky z jedné kovbojky, kde se dva zcela unavení a snad i opilí kovboji fackují. Těžko si představit deathmatch v jiné podobě, než v jaké je předkládána v BecherovkaCops.

Hra je chytlavá, byť ne hned zpočátku, jejímu jednoduchému ovládání brzy propadnete a zjistíte, že umné kličkování je základem všeho. Závěrem snad jen dodávám, že špatná diakritika na obrázcích není chybou a vinou programu, ale mého systému, jenž sestává z půlky z českých a z druhé půlky z anglických Windows 2000, což jim v některých situacích propůjčuje zajímavý češtinářský horizont.

Download: zde [2,05 MB], VypalCD: zde (link dodáme v průběhu počátku příštího týdne)